Jungkook's pov, Soul

Teklo ze mě tak, až jsem měl pocit, že jsem pod sprchou. Užíval jsem si to ale. Díky vyčerpání a soustředění se na novou choreografii jsem alespoň zapomněl na to, že je to skoro více jak týden a Kate se mi stále neozvala.

Pořád jsem si říkal, že mi do toho nic není, že mi na ní přece až tak moc nezáleží, protože... vždyť jsme se viděli asi tak třikrát.

Omyl.

Záleží.

A nesu těžce, že o jejím stavu nic nevím. Zkrátka, aniž bych to chtěl, se o ni bojím. Kdyby to nebylo vážné, tak se přece hned ozve. Alespoň by napsala sms, že je v pořádku. Jenže ono nic... ticho po pěšině.

Nechal jsem jí několik vzkazů a jen doufal, že jí všechny dojdou a ona si je přečte.

„Hodíme si pauzu, hoši." Zahlásil choreograf a my se všichni svalili na chladivou zem tělocvičny. Měl jsem blažený pocit z dnešního tréninku. Byl fajn. Nikdo nás nehonil jako jindy, protože pro to nebyl důvod. Yoongi ještě pořád dělal svou hudbu a manažer prohlásil, že žádný comeback v dohledné době mít nebudeme. Chodíme proto do práce jen dopoledne, jako všichni normální lidé, vymýšlíme nové choreografie, snažíme se skládat hudbu a je to sranda.

Jen pořád ta Kate...

„JungKookie..." Hoseok mě probral z přemýšlení a tak tak jsem stihl chytit svůj telefon, když ho po mně hodil.

„Někdo ti volá."

Nechápavě jsem se podíval na display a zjistil, že to mám na tichém vyzvánění. Divím se, že si toho vůbec všiml. Jenže pak jsem uviděl jméno a srdce se mi div nezastavilo.

„To je Kate!" vyhrkl jsem a upoutal tak pozornost všech v místnosti.

„Tak to zvedni, dělej!" strčil do mě Jimin, když jsem se k ničemu neměl.

Asi to zvonilo docela dlouho, takže jsem neváhala a stisknul zelené tlačítko.

„Halo, Kate?" odsunul jsem se do koutu tělocvičny a doufal, že mě ostatní nebudou poslouchat, no očividně jsem se spletl, protože i když setrvali na svých místech, tak byli ticho jako pěny a měli nastražené uši.

„Ahoj." Ozvala se ona.

„Jsi v pořádku? Dostala jsi mé vzkazy?"

„Dostala. Děkuji." Slyšel jsem malý úsměv v jejím hlase.

„Promiň, ale nemohla jsem odpovědět dřív, probudila jsem se před třemi dny, ale byla jsem tak vyčerpaná..."

„Já tomu rozumím, neomlouvej se." Skočil jsem jí do řeči.

„Co se stalo?"

„To ta noha." Tón jejího hlasu se změnil.

„Blbě jsem na ni šlápla, a pak spadla z pódia. U toho jsem se ještě bouchla do hlavy a... bylo to." Zamumlala.

„Je mi to líto, je ti už líp?"

„Asi jo."

„Asi?!" pohledem jsem střelil k ostatním, kteří mě stále sledovali.

„Když ta noha..." nevím, jestli se mi to zdálo, ale popotáhla.

„Je to s ní špatné." Nezdálo, opravdu začala plakat.

Cítil jsem se hrozně, že jí nemůžu jinak pomoct, ale na to jsem byl moc daleko. Nevím sice, co bych udělal, kdyby tu byla, ale při nejmenších by ji objal a cítil se víc užitečný, než takhle přes telefon.

„Co je s ní?" zeptal jsem se opatrně.

„Asi už nebudu moci tancovat, Kookie." Už se rozbrečela opravdu hlasitě.

„Kate, neplakej... slyšíš? Třeba časem budeš moct." Snažil jsem se ji uklidnit.

„Já se snažím, ale je mi tak hrozně. Tohle je nejspíš konec mé kariéry." Znovu popotáhla.

„Ty jsi přece hlavně zpěvačka, budou tě chtít, i když nebudeš tancovat." Je to sice chabá útěcha, protože sám nevím, co bych dělal, kdyby se mi tohle stalo, no neměl jsem pro ni lepší slova.

„Nevím, co bude. Bojím se."

Promnul jsem si čelo a snažil se vymyslet ještě něco, čím bych ji mohl povzbudit. V hlavě jsem měl ale úplné prázdno.

„Jsem hrozně unavená, zase zavolám, můžu?"

„Zavolám první, odpočiň si." Bylo jediné, co jsem jí řekl, a pak to na druhé straně utichlo.

Vypnul jsem mobil a položil ho vedle sebe, mnoucí si obličej. Byl jsem hrozně rád, že se mi ozvala, a že je přijatelně v pořádku... no tyhle zprávy mě vůbec nepotěšily. Spíš jsem se cítil hůř.

„Tak co?" začal hned vyzvídat Namjoon.

„Už je v pořádku." Postavil jsem se a zamířil k lahvím s vodou.

„Ale?"

„Asi už nebude moci tancovat." Povzdychl jsem si.

„To vážně?" vyhrkl Hoseok.

„Moc mi toho neřekla, ještě pořád je dost slabá, ale už dřív mi říkala, že si zvrtla kotník a společnost, která má na starosti jejich program, jí nedala dostatek času na zotavení. Asi se jí stalo něco při tom pádu a doktor jí řekl, že už nebude moci tančit." Řekl jsem jim své domněnky.

Možná je to jinak, ale myslím si, že nejsem daleko od pravdy. Jejich choreografie sice nejsou nějak náročné, ale když se jedná o nohy, není to sranda. Pokud se to pořádně nezahojilo a ona to namáhala... stačí málo k tomu, aby se jí tam udělal výron. Po něm už to jde všechno z kopce.

„Hm... to je smutné." Zamumlal Taehyung.

Několika hlty jsem se napil z flašky, a pak si sedl zpátky k nim. Vím, že s tím nemůžu nic udělat, ale bylo mi smutno za ní.

„Brečela?" zeptal se Namjoon, na což jsem mu odpověděl kývnutím.

„Snažil jsem se ji nějak povzbudit, ale co můžu dělat, když jsem tady." Rozhodil jsem rukama.

Tak mě mrzelo, že jsem za ní nemohl. Byl jsem jen dvě hodiny od Beijing, mohl jsem tam jet. Nevím sice, co bych byl platný, ale aspoň bych měl pocit, že pro ni něco dělám. No já se místo toho musel vrátit zpět do Koreji.

„Myslíš, že kdyby ses zeptal manažera teď, tak by tě za ní nepustil?" ozval se po chvíli mlčení Jin.

„Nevím, ale minule mě odpálkoval dost tvrdě, mám docela strach se ho zase ptát."

Jeho není radno dráždit. Zařídí nám leccos, no když jednou řekne ne, tak je to fakt ne.

„Tak se za tebe zkusíme přimluvit, co kluci?" vykřikl Taehyung.

Ostatní mu věnovali nechápavý pohled a to včetně mě.

„Nemáme žádný důležitý program, abys tu musel být. Možná, když za tebe budeme orodovat všichni, tak tě tam na pár dní pustí."

Bože, stačily by mi dva. Při nejmenším bych s ní aspoň trochu pobyl a ujistil se, že je v pořádku.

„To byste udělali?" prohlédl jsem si je nadějně.

„Mohli bychom to zkusit." Zapřemýšlel Namjoon.

„Yoongi taky nechodí na tréninky pravidelně a dělá svou hudbu. A to si myslím, že to potřebuje daleko víc, než ty." Uchichtl se Hoseok.

„Jenže já vydělávám firmě prachy, kdežto JungKook si bude v Beijing užívat s Kate, to je trochu rozdíl, ne?" řekl Yoongi, no zněl spíš pobaveně, než aby se nějak urazil.

„Tak fajn, zajdeme za ním hned zítra ráno, jste pro?"

Všichni to odkývali a já v tu chvíli pocítil takové to příjemné teplo u srdce. Není sice jisté, jestli mě za ní pustí, no už jen to, že se mi snaží pomoct, stačí. Nemáme to vždycky jednoduché, ale mám je rád a jsme v tom spolu.

Zase mi jednou dokázali, že se na ně můžu spolehnout.

**

Kook s Kate v Beijing? Co myslíte, pustí ho a tam a stane se konečně něco? Jste pro, nebo byste to ještě protahovali? :D

P.S.: Jako co ten gif?!