Kate's pov, Londýn

„Prosím, zahýbejte prsty." Řekl doktor.

Udělala jsem to, i když to bylo docela bolestivé. Když mi začal prohmatávat kotník, sykla jsem. Podívala jsem se na manažerku a ta jen zavrtěla hlavou.

Docela se v ní všechny pocity mísily. Byla na mě naštvaná, no pak měla strach, co na to řekne vedení, když jsme před sebou měli mít ještě jeden koncert.

„Zlomené to není, no minimálně vyvrtnuté. Dlaha a klidový režim." Sundal si doktor brýle a podíval se taky směrem k mé manažerce, které se při slově „klidový režim" snad zježily všechny chloupky na těle.

„Na to tu není prostor, zítra musí na stage." Rozhodila rukama.

„Předepíšu slečně prášky proti bolesti." Úplně ji ignoroval a hleděl si svého. Zasednul k počítači a nám dvěma nevěnoval už žádnou pozornost.

„Panebože... to jsi taky nemohla dávat větší pozor?" vyjela po mně, značně vynervovaná.

„Dávala jsem si pozor. Nemůžu za to, že mi Amber stoupla na nohu." Protočila jsem očima. Vlastně to ani nebyla moje vina, no stejně mi ji každý dává.

Byla jsem unavená, noha mě hrozně bolela a nervy jsem taky měla slušně na pochodu. Poslední závěrečný koncert a já si vyvrtnu kotník. Všechna choreografie v háji. Konec toto.

„Je mi už všechno jedno, ale zítra vystoupíš, i kdybys měla sedět jen na židličce." Vytáhla svůj telefon, když jí začal zvonit, a pak odešla ven z ordinace.

Jen jsem si povzdychla a ležela dál na lehátku, dokud znovu nepřišel doktor, nedal mi do ruky léky, které potřebuji a nějaké instrukce ohledně dlahy. Snažila jsem se na něj být milá, i když mě to bolelo, protože manažerka na něj byla hnusná už od příchodu a on je tu snad ten poslední, co za to může.

„Děkuji, zvládnu to." Vzala jsem si malou berličku, která mi měla trochu pomáhat při chůzi a vlekla se s ní, s mobilem a věcmi, co mi dal, ke dveřím.

Za nimi čekala Amber s Bree a na konci chodby stála manažerka a s někým se dohadovala.

„Tak co?" zeptala se Bree hned, co mě uviděla.

„Vymknutý kotník." Pokrčila jsem rameny a převzala si od ní bundu. Venku byla pořád ještě docela zima, přestože je pomalu konec března. No počasí tady v Anglii si fakt nevybírá.

„Bohaaaa..." zaklela Amber. Nechápu její rozhořčení, vážně. Já bych se snad měla rozčilovat, že si nedala větší pozor a teď mě to bolí jako čert.

„Muselas tam stát tak pitomě?"

„To si děláš prdel, ne?" pozdvihla jsem obočí.

„Stálas moc blízko, kdybys byla tam, jak máš být, tak se to nestane." Div jí z očí nešlehaly blesky.

„Tohle fakt nemíním poslouchat." Zavrtěla jsem hlavou a vydala se z nemocnice ven.

„Kate, počkej... ona to tak přece nemyslela." Objevila se Bree hned vedle mě.

„Ale myslela. Tanec jsem vymyslela já. Už od začátku na to měla pindy, protože jí to nejde a nechtělo se jí do toho dát trochu úsilí. Takže teď mi to dá pořádně sežrat." Sykla jsem skrz zuby. Dává mi to najevo při každé příležitosti. Jen já jsem tak pitomá, že to prostě ignoruju, protože nechci žádné rozepře.

Ulevilo se mi, když jsem se dostala k sobě do bytu. Byla jsem naprosto bez energie a unavená. Nezmohla jsem se pořádně ani na sprchu, jen jsem se opláchla, vzala si cereálie, které byly to jediné, co jsem doma měla, a svalila se na gauč k televizi.

Do ruky jsem vzala svůj mobil a najela na zprávy, které mi tam pípaly při přejezdu do nemocnice. Neměla jsem ale vůbec čas odepsat, protože se věci semlely hrozně rychle.

JK: Viděl jsem ten záznam. Jsi v pohodě?

KateS: Jen vyvrtnutý kotník.

JK: Vypadalo to ošklivě.

KateS: Bylo to ošklivé.

JK: To mě mrzí :(

KateS: Nějak bylo, nějak bude, tím se netrap ;)

JK: Bolí tě to moc?

KateS: Zažila jsem i horší věci. Víc mě štvou ty věci okolo, zítra máme mít koncert.

JK: Budeš vystupovat?

KateS: Musím, ale choreografii nedám. Asi jen odzpívám, co bude třeba. Pak ale máme mít další propagační program a to bude asi o dost horší.

JK: Budu mít za dva týdny volno...

KateS: Fakt? To ti moc přeju, podle toho, co mi píšeš, tak jste ho neměli už dlouho.

JK: To je pravda. Mám pocit, že od debutu jsme neměli pořádné delší volno. Teď to vychází skoro na měsíc v kuse. Jsem hrozně šťastný.

KateS: To já taky, za tebe :)

JK: Díky :)

JK: Jaký máte program vy?

KateS: Propagace alba až do poloviny dubna. Pak bych možná mohla mít volno taky. Chtěla bych navštívit rodiče.

JK: Aha a kde bydlí?

KateS: V Sheringhamu

JK: Dobře, kde to je? :D

KateS: :DDDD

KateS: Ve východní Anglii. Necelé tři hoďky od Londýna.

JK: Už to vidím.

KateS: Ty sis to našel na mapě?

JK: Jo, sice vím, kde je Londýn, ale co se týká Evropy, nemám moc dobrou představivost :D

KateS: Je mi to jasný, na to jsi od ní až moc daleko :D

JK: Nech toho, taky bys nevěděla, kde je Ulsan, kdybych ti o něm něco napal -_-

KateS: Ne, to máš pravdu :D

JK: Takže jsme si kvit.

KateS: Jistě jistě, jen se nečerti :)

JK: Máte s rodiči nějaký program?

KateS: Asi ne. Oni normálně pracují a já se k nim tak trochu vetřu a budu si užívat klidu. Sheringham je malé město, alespoň se nemusím potýkat s davy lidí a nějakými fans.

JK: Nemohl bych se taky vetřít?

KateS: ???????

JK: Přiletěl bych za tebou, kdybys chtěla.

KateS: Teď vtipkuješ.

JK: Měl bych?

KateS: Nech toho! Já vůbec nevím, co si mám myslet. Ty to jako myslíš vážně? Ty chceš sem přiletět? Do Anglie? A víš jak je to daleko?!

JK: Vím, ve škole jsem měl zeměpis :DDD

KateS: Blbče.

JK: -_-

JK: Myslel jsem, že budeš ráda. Letím za rodiči do Busanu, ale budu tam jen 14 dní a na další týden nemám žádné plány. S Hyungy jsem pořád. Řekl jsem si, že by bylo fajn strávit nějaký čas společně. Poznal bych novou zemi a mohl být s tebou.

KateS: Jestli se snažíš, abych tála blahem, tak se ti to daří.

JK: ;)

KateS: Tak fajn, přileť.

JK: For real?

KateS: YEP!

JK: Love ya!

Pro sebe jsem se zašklebila. Tyhle srandy děláme skoro pořád. Nepřekáží mi to, a pokud jemu taky ne, tak se nic neděje. Oba to myslíme v přátelském duchu.

KateS: Těším se teda, doufám, že to vyjde :).

JK: Určitě.

KateS: Máš nějaké přání, co bys chtěl dělat?

JK: Ne, nechám to na tobě. Ale žádné lezení po horách a únavné výlety -_-

KateS: Bon Voyage ti stačilo? :D

JK: Si piš.

KateS: Včera před zkouškou jsem na to koukala. Hodláš ten krám přinést i sem?

JK: Čemu říkáš krám?!! To je moje nejmilejší zlatíčko. Vznikají na něm umělecká díla -_-

KateS: No nepovídej :D

JK: A pak si taky musím vyfotit tebe, když už tam budeš.

KateS: Máš toho na googlu málo?

JK: To není ono.

KateS: Jsi náročný.

JK: To jsem celý já ;)

KateS: Kookie, budu končit. Bolí mě ta noha, vezmu si prášek a půjdu si lehnout.

JK: To je mi líto, snad tě to přejde :)

KateS: Určitě, dobrou noc ;)

JK: Dobrou, Kate ;)

--

Ke kapitole dnes žádný komentář nemám, spíš se přiznám k jedné věci...

Včera to bylo poprvé, co jsem nahlásila na wattpadu nějaký příběh. Nikdy předtím jsem neměla potřebu to udělat, protože si pořád říkám, že mi není nic do toho, co lidé píšou... jasně, nikdo mě to nenutí číst, tak co se starám, že jo. Jenže včera/vlastně dnes v noci asi v jednu ráno, jsem objevila jeden nejmenovaný příběh, ve kterém se objevuje pedofílie.

Hele lidi, já se už smířila s tím, že taky zkrátka fanoušci shipují členy a píšou se o nich to slavné yaoi, a že jsou to příběhy mezi vámi ceněné a máte je rádi, ale tohle je opravdu silné kafe. Homosexualita jako taková, ač ji sama nevyhledávám, příběhy o ní nečtu a není mi to zrovna příjemné, nezákoná není. Ale pedofílie...

Psát takové věci o malých dětech mi přijde pomalu srovnatelné s dětskou pornografií. A je jedno, že je to fikce a nic z toho neexistuje. Tohle by se podle mě prostě publikovat nemělo. Pak je to taky porušování pravidel na wattpadu, jelikož jsem v nich našla: "Stories containing sexual content with persons under the age of 16."  

Opravdu nezávidím komentáře ani votes a nejprve jsem se na to fakt chtěla vykašlat, ale na moje nervy to už bylo zkrátka moc. Setkala jsem se na wattpadu s různými věcmi a asi se zkrátka musím smířit, že ne všechno tu bude tak jak já bych si představovala, ale dle mého má všechno nějaký limit. I fikce.

A jestli si tohle přečte někdo, kdo ví, o co se jedná a nesouhlasí se mnou, tak klidně do mě. Všichni máme svoje názory a já zkrátka pocítila potřebu ten svůj napsat tady.