Zpět v přítomnosti.

Nechápavě jsem sledoval fotky, které jsem měl podstrčené přímo před nosem.

„C-co je to?" trochu jsem doufal, že je to nějaká fotomontáž, no na tu to bylo až moc reálné.

Kate Summers a Harry Styles – nic není, jak se zdá.

Bude žaloba za sexuální obtěžování?

„To je hazjl, je tam k tomu něco víc?" vytrhl Taehyungovi tablet z ruky Yoongi a sjel z fotek ke článku.

„Prý se zatím ani jedna strana nevyjádřila, ale ty fotky mluví za vše. Obtěžoval ji." Zamumlal, no jelikož bylo v místnosti úplné ticho, slyšeli jsme ho všichni.

„Vypadá fakt vyděšeně."

Očima jsem znovu zaostřil na fotky, které zvětšil. Nechtělo se mi na to ani dívat. Bylo mi z toho zle. Myslel jsem, že ji fakt miluje. Vždyť jsou spolu půl roku, to jen tak každý nevydrží, no ne?

Nemůžu uvěřit, že by jí takhle byl schopný ublížit. A pak ji takhle ponížit před ostatními lidmi. Celý svět teď vidí její ubrečený obličej a roztrhané šaty. Tohle není fér.

Ignoroval jsem dohady hyungů, sebral se z gauče i s telefonem a šel do svého pokoje. Nevím sice, jestli mi to zvedne po tom, co se stalo, ale chtěl bych se ujistit, že je alespoň trošku v pořádku.

Zvonilo to opravdu dlouho. Chtěl jsem to už vzdát a položit to, když přijala hovor.

„Kate?" zavolal jsem hned.

„Ahoj." Uslyšel jsem jako odpověď její jemným hlas.

„Jak... jak ti je?"

Nevěděl jsem, co mám říct. Nechtěl jsem být nějak dotěrný a na něco se ptát. No nikdy předtím jsem takhle nikoho neuklidňoval a holku už vůbec ne.

„Mám se dobře, vše je v pořádku."

Není, její hlas byl nalomený, jakoby každou chvíli chtěla plakat.

„Je mi líto, co udělal." Zamumlal jsem.

Určitě se musí cítit hrozně. Vždyť ho milovala a chodili spolu a on teď provede toto. Nevím, co bych dělal, kdyby byla tady. Možná bych se k tomu ani neodvážil, ale rád bych ji objal. Chtěl bych jí nějak vyjádřit, že v tom není sama a slova v tomhle směru nejsou má silná stránka.

„Je to stejně všechno jen lež." Povzdychla si.

„Jak to myslíš?"

„Harry nikdy nebyl můj pravý přítel, Kookie."

Div jsem nepootevřel pusu, jak mě to překvapilo.

„To vážně?"

„Jsme oba pod jednou společností. Chtěli nám trochu pomoct s popularitou, a tak jsme museli dělat, že jsme spolu. Nic mezi námi ale nebylo a po tomhle ani nikdy nebude."

Teď nevím, jestli z toho byla zklamaná, nebo co jsem si o tom měl myslet. No mrzelo mě, že mi to předtím neřekla. Já už jí nic netajil. Věděl jsem, že jí můžu říct všechno a u ní to bude v bezpečí.

„Aha." Vyšlo ze mě jen.

„Nezlob se na mě za to. Nemohla jsem ti to říct. Ví to jen manažeři a skupiny. Neřekla jsem to ani rodičům a věř, že ti o mně ví jinak opravdu úplně všechno." Cítil jsem v jejím hlase pousmání.

„Není tvá povinnost mi říkat úplně všechno." Poukázal jsem na fakt.

„Ale nebyla jsem k tobě upřímná a mrzí mě to."

„Neomlouvej se. Měl bych tě teď raději nějak povzbudit, jak to vždy děláš ty mně, ale nějak nevím, co říct." Přiznal jsem.

„Nemusíš říkat nic, stačí, se si spolu voláme."

„Rád s tebou mluvím." Zčervenal jsem.

„Já s tebou taky." Odpověděla, na což jsem se musel určitě zaculit jak naprostý idiot. Ještě, že mě nevidí.

Pár sekund jsme oba mlčeli a já mezitím sbíral odvahu na nějaká povzbuzující slova.

„Raději bych tě objal, než s tebou mluvil." Vylezlo pak ze mě koktavě a sotva jsem to dořekl, měl jsem chuť se začít mlátit do hlavy. Hůř jsem to říct fakt nemohl.

Není divu, když pak chvíli neodpovídala. Určitě si musí myslet, že jsem úplný idiot.

„Tak mě obejmeš, až se zase uvidíme, platí?" napětí ve mně povolilo, když to řekla.

„Platí." Zopakoval jsem.

„Jinak jsi opravdu v pořádku?"

„Bylo mi i líp." Utrousila.

„Teď se schovávám doma, no co budu dělat, až se budu muset objevit někde na veřejnosti? Budu jak pod bombardováním."

„Ignoruj je. Nic jiného ti poradit nemůžu."

„Budu se snažit. Ještě nevím, jak to dopadne s tou smlouvou. Měla jsem s ním být až do nového roku, ale rozhodně v tom nehodlám pokračovat po tom, co udělal."

„Tomu rozumím. Určitě z toho musí být nějaká cesta ven."

Lehl jsem si na postel a pohodlně se uvelebil. Tohle bude dlouhý hovor a určitě i drahý. Že by mě to ale trápilo? Vůbec.

„Harry nebyl tak špatný na začátku. Svým způsobem jsem ho měla ráda, protože byl milý a dobře se mi s ním povídalo." Začala vykládat.

„Jenže na křtu asi hodně popil, a to pak člověk neví, co dělá." Dodala.

„Pokusit se tě znásilnit v postraní uličce za barem, bych řekl, je i na normálního opilce dost silné kafe." Odporoval jsem.

„Není, takové věci se dějí. Jen se o nich tak nemluví." Řekla tiše.

„Chceš tím něco naznačit?"

„Ne, nebavme se raději o tom." Odvedla řeč hned jinam.

Rozhodl jsem se to respektovat. Určitě ji nechci tlačit do toho, aby mi říkala něco, co nechce. Já si možná zvykl vylívat si své srdce, ale nemůžu očekávat, že ona do toho spadne úplně stejně.

Možná si spolu píšeme už opravdu dlouho, ale doopravdy jsme se viděli jen jednou. Je těžké si takhle přes internet vybudovat nějakou důvěru a přátelství. Nejdřív jsem si myslel, že to ani nejde.

Ona mě ale vyvedla z omylu.

Mluvili jsme spolu asi hodinu. Já to ukončil první, šel se osprchovat, a pak si lehl do postele. Nechtělo se mi ještě spát a myšlenky mi pořád utíkaly někam jinam.

Jsem rád, že jsem ji takhle rozptýlil. Na to, jak na začátku zněla zbědovaně, teď byla o dost veselejší. Aniž bych chtěl, začal jsem přemýšlet nad tím, jaká by byla jako opravdová kamarádka. Co bychom dělali, kdybychom se mohli vidět? Mohli bychom jen sedět a jíst a povídat si, to by mi ke spokojenosti úplně stačilo.

Nebo bychom mohli sledovat filmy a u toho komentovat hlavní hrdiny. Nebo bychom společně poslouchali songy. Vzal bych ji ven na dobré korejské jídlo, nebo do Hongdae, kde bychom mohli zkusit nějaké street food. Sice tam snad není nic, co bych už nezkusil, ale chtěl bych, aby to zkusila i ona.

Taky bych jí koupil v obchodě ponožky s Jiminem, protože prohlásila, že než poznala mě, byl její nejoblíbenější člen z BTS. Pak bych ale určitě jedny koupil i se sebou, aby se nerozplývala jen nad ním.

Chtěl bych s ní jet k moři, zažít vodní válku, naučit ji správně kroky k Dope a zazpívat si s ní nějaký pěkný song.

Chtěl bych s ní zažít tolik věcí, ale nic z toho nejde.

Lidi, jsem teď zase bez múzy a pak to tak i vypadá. Nedá se hold svítit, píšu teď hlavně bakalářku a chci to stihnout než odjedu :)

K tomu gifu: kdo by chtěl být pejskem? :D