Vlastně je to zvláštní.
Jak se všechno dokáže změnit.
Tím jediným momentem, kdy vám srdce začne pro někoho bít.
Slunce svítí mnohem jasněji, není to jen světlo a tma, ale spousta barev, které se přes den vystřídají. Ty každodenní problémy, najednou jsou to jen drobné maličkosti, co s úsměvem na tváři přehlédnete. Najednou se máte na co těšit, najednou jsou všude motýlci.
Věděla jsem o tom své.
Přiměl ty motýlky létat v mých plicích, problém ale byl, že náhle jsem nezvládala dýchat.
A někdy, někdy to nejsou oni, kteří vám řeknou, že jste zamilovaní. Ale ta bolest, kterou vevnitř cítíte.
Nepopiratelná, nevyvratitelná, nekončící.
Mohl mé srdce zlomit na milióny kousků, přesto jsem byla schopná posbírat je zpátky a vložit mu je znovu do dlaní. Tak moc mi chyběl.
A možná, možná to prosto jen mělo skončit takhle.