„Bine! Zvedni ten svůj línej zadek, jdeme do baru," zahlásil nadšeně Suhyun, když vtrhl do pokoje. Changbin, který se válel na posteli a projížděl líně Instagram, vystřelil od sedu. Nejdříve se lekl, že se něco stalo, jelikož Suhyun dveře skoro vykopl. Naštěstí se nejednalo o nic vážného, i když pro jeho bratrance je cesta do baru velkolepá událost. Sotva se černovlasý zvedl z postele, už mu bylo nadáváno, že je příliš pomalý. Suhyun poskakoval na místě a neustále ho popoháněl. Pravděpodobně měl v sobě příliš kofeinu.

„Co je dneska tak speciálního, že jdeme zase do baru?" zeptal se otráveně Changbin, když se soukal do kalhot. Naposledy tento podnik navštívili před pěti dny.

„Jackson má narozky, blbečku. Nedělej ze mě alkoholika!" řekl a praštil svého bratrance do ramene. Changbin ho obdaroval naštvaným pohledem, ale vzápětí uvědoměle otevřel pusu.

„To už je dneska?" podivil se. 

„Ne, za měsíc, jen Jackson chce slavit dneska," pronesl otráveně Suhyun. Changbin protočil očima a poslal ho do patřičných míst, načež mu jeho milý bratránek odpověděl, že nemá mít debilní dotazy. Changbin se rychle prohlédl v zrcadle, aby se ujistil, že vypadá dostatečně reprezentativně.

„Úplně jsem na to zapomněl. Vůbec pro něj nic nemám, nechci přijít s prázdnou."

„Kdyby slavila Chaeryeong, řekl bych ti, ať přineseš sám sebe, ale je to Jackson, kámo. Tomu stačí chlast," ušklíbl se Suhyun, když se oba muži objevili na chodbě. Changbin se na něho zmateně podíval. Co tím sakra myslel?

„Proč bych měl Chaeryeong dávat sám sebe?" zeptal se zmateně. Suhyun v tu chvíli lehce vykulil oči a na sekundu zamrzl.

„Ale nic, plácám hlouposti, znáš mě," uchechtl se a podrbal na zátylku.

„Suh-"

„Ten dárek! Musíš mu sehnat dárek!" vykřikl zničehonic Suhyun a tím nenechal Changbina nic říct. Ten sykl, protože mu zařval hned vedle ucha. Jeho chování mu přišlo fakt divné, ale to bylo u Suhyuna normální. Divnost je jeho druhé jméno. Raději se tím dál nezaobíral a vrátil se k původnímu tématu, narozeniny.

„Nevím. Co mu dáváš ty?"

„Strýčkovu slivovici," prohlásil hrdě. 

„Strýček Dong ti dal jeho slivovici?" podivil se Changbin. Jejich strejda dělal tu nejlepší slivovici ve vesnici. Jistá zásluha musela být připsána i místní farmě. Všichni v rodině ale věděli, že kdo chce ochutnat, musí získat strýčkův souhlas. Lahve střeží jako oko v hlavě. Proto byl Changbin překvapený, že se ji podařilo Suhyunovi získat.

„Ne, ale vím, kde je. Ještě se nevrátil , takže je ideální chvíle," ušklíbl se a rychle se vydal po schodech dolů. Prošel dveřmi na zahradu a mířil si to ke sklepu. Changbin vykulil oči.

„Zbláznil jsi se?! Jestli na to strýček přijde, udělá z tebe další kůl v plotě!" Suhyun je blázen. Černovlasý na něho nevěřícně zíral, když otevíral poklop do sklepa.

„Neřvi, nebo bude po srandě," sykl jeho bratranec, když lezl po žebříku dolů. Changbin zanadával, ale vydal se za ním. Celou dobu ale tiše opakoval, že z tohohle bude průšvih, jestli se to strýček Dong dozví. Suhyun mu řekl, ať zavře klapačku a jde. Jejich cíl se nacházel na polici za rohem.

„Tady jsou, krásky," usmál se Suhyun vzal jednu lahev. „Možná bychom si mohli vzít taky pro sebe," pronesl zamyšleně.

„Ani na to nemysli! Jdeme!" pohrozil mu černovlasý, čapl ho za loket a táhl ven. Co nejrychleji vylezli po žebříku, přičemž Suhyun lahev schoval do batohu, který si na povrchu připravil. Vrátili poklop na své místo. Changbin cítil, jak se mu potí ruce, a nestále se rozhlížel kolem sebe. Úplně zapomněl, že stále nemá dárek, teď jim šlo o život. Rychlím krokem obešli dům a prošli brankou. 

„Tak jsme to zvládli, už se můžeš uklidnit," ušklíbl se Suhyun, když byl jeho bratranec stále napnutý jak struna. Zkrátka z toho neměl dobrý pocit. Co kdyby právě potkali-

„Kam pak, hoši?" ozval se za nimi mužský hlas. Oba muži vykřikli a vyskočili nejméně půl metru do vzduchu.

„Kurva, strejdo, málem jsem se pochcal!" vyjekl Suhyun a opřel se rukou o plot. Changbin vykulil oči, když se za nimi objevil strýček Dong. Srdce mu vynechalo hned několik úderů. Jsou mrtví. Na náhrobek si nechá napsat: zemřel vinou svého bratrance a jeho nejdebilnějšího nápadu pod sluncem.

„Co vy tady provádíte?" změřil si je starší muž pohledem. V Changbinovi hrklo.

„N-No... my... jdeme," pronesl vážným tónem hlasu první věc, která ho napadla.

„To vidím, ale nechápu, proč pištíte po návsi jak malé holky."

„T-To víš, my znova mutujeme... že Bine?" drkl do černovlasého Suhyun. Strýček Dong pozvedl nechápavě jedno obočí, načež i Changbin se na něho vyděšeně podíval. Všem došlo, co za hloupost právě Suhyun vypustil z pusy.

„Hele strejdo... my spěcháme, jo?... T-Tak uvidíme se potom... zejtra. Čau," plácal jedno přes druhé Changbin. Vzápětí popadl Suhyuna za loket, otočil se a oba pelášili pryč, co nejrychleji dovedli. Jejich strýc tam zůstal zmateně stát.

„Su-hyune... zabij-ju tě..." pobíral dech černovlasý, když se konečně zastavili za rohem ulice. Oba muži lapali po dechu a opírali se buď o zeď nebo svá kolena. Když se konečně jejich tep uklidnil a oni se mohli narovnat, Changbin druhého propálil naštvaným pohledem skrz na skrz. Suhyun se omluvně usmál a jakoby se nic nestalo se vydal dál po cestě. Changbin zakroutil nechápavě hlavou. Šli vedle sebe mlčky, než se jeden z nich rozhodl rozvést konverzaci.

„Bude tam i Julia?" optal se Changbin, když míjeli lékárnu. Suhyun se na něho podíval s povytaženým obočím.

„Zkus zapojit tu houbu v hlavě, jinak fakt o tobě začnu pochybovat," pronesl otráveně a nevěřícně zároveň. „Samozřejmě tam bude, když slaví společně," odpověděl na Changbinovu otázku. Julia byla Jacksonovo dvojče, které se k nim občas přidalo při různých akcích. Například když se rozhodli vloupat do majáku. Na tuhle akci mile rád vzpomíná. V tuhle chvíli ale protočil očima nad Suhyunovou poznámkou. Začíná ho už srát. Není si jist, jak to s ním celý večer vydrží.

***

„... jsem zalezl pod sedačky. Jenže autobus zabrzdil a já se mrdnul do hlavy. No a proto mám tu jizvu," vyprávěl horlivě Jackson, ukazuje na svou jizvu na čele. Changbin se napil piva a uvelebil se na sedačce. Oslava byla v plném proudu. Již se stihl pozdravit s dalšími patnácti lidmi. Jackson pozval skoro všechny jejich vrstevníky z vesnice. Z repráku hrála hudba a na provizorním parketu tancovaly především slečny v čele s Julii, která byla v hloučku svých kamarádek. Suhyun s Hongjoongem blbli hlavy nějakým středoškolačkám, které se tu odněkud zjevili. Mezi nimi rozpoznat známou tvář dívky, která pracovala v knihovně pana Moona.

„Jak jsi tady zatím spokojený? Už se těšíš do města?" zeptal se černovlasého Jungi, který si k němu přisedl ve chvíli, kdy Jackson všem objednal panáka. Changbin se probral z transu a na pár sekund zmateně hleděl na svého kamaráda. Když k němu konečně otázka dorazila, odvrátil pohled a znovu se zahleděl mezi lidi.

„Upřímně... nevím, hyung, kdy se chci vrátit. Zatím jsem o tom neměl čas přemýšlet, je tady neustále co dělat," odpověděl mu popravdě a natáhl se pro svou skleničku. Tohle byla dobrá otázka. Čas strávený na ostrově utíkal jako voda. Už tady byl dva týdny. Za přesně stejnou dobu bude festival slunce, kvůli kterému vlastně přijel. Už byl za půlkou svého pobytu. Školu moc neřešil. Sem tam se podíval na zápisky jeho spolužáka, ale jinak nad tím vůbec nemyslel.

„Možná přece jenom tady zůstaneš," pronesl s úsměvem Jungi.

„To spíš ne," vyhrkl bez přemýšlení Changbin, což druhého může překvapilo a věnoval mu nechápavý pohled.

„Proč? Co je s ostrovem špatně? Velká města máme i tady," skočila jim do konverzace Chaeryeong, která celou dobu seděla na druhé straně stolu a jejich rozhovor poslouchala. Changbin se na ni otočil, navázaje s ní oční kontakt. Nakonec více zapadl do židle a zrak sklopil k zemi.

„Seoul je pro mě jedinečný, zvykl jsem si na nekonečno možností. Hayedong je... pěkná vesnice, která pro mě znamená dětství, ale už to není domov," řekl tiše, snad jako by nechtěl, aby ho ostatní slyšeli. U stolu nastalo ticho, které narušovala hudba a konverzace ostatních, takže ve skutečnosti žádné ticho nebylo. Jen ani jeden z nich nevěděl, co na to říct.

„Bine!" zavolal Hongjoong, který se přiřítil ke stolu. „Tohle musíš vidět!" řekl nadšeně a za ruku ho vytáhl že židle. Changbin ho zmateně následoval mezi ostatními, než se dostali k tanečnímu parketu, kde se zastavili. Hongjoong vypadal jak malé dítě, které čeká na jízdu kolotočem. Changbin jeho náladu nechápal a zmateně se rozhlížel kolem nich. Až když mu na krátko ostříhaný muž ukázal prstem na roh parketu, vykulil oči z důlků. Suhyun za pás k sobě tiskl Julii a vyměňovali si hladové polibky.

„No do prdele," uniklo černovlasému z úst. Tohle opravdu nečekal. Suhyun a Julia spolu vždy udržovali zvláštní přátelství. Občas to vypadalo, že spolu chodí, jindy se nesnášeli, pak se zas společně smáli na návsi. Bylo to mezi nimi opravdu zvláštní a upřímně se v tom Changbin ztrácel. Byl si ale jistý tím, že při jeho příjezdu mu právě Suhyun říkal, že Julia má přítele z nějaké okolní vesnice. Nějaký Wooyoung nebo tak.

„Bacha, jde sem Jackson, tohle nesmí vidět! Já jdu pro Suhyuna, ty ho zabav," dával najednou vážné rozkazy Hongjoong. Aniž by cokoliv stihl Changbin říct, druhý se již proplétal davem k líbající se dvojici.

„Bine, proč tady stojíš jak debil?" zeptal se pobaveně Jackson, který se objevil na jeho levé straně. Dnes již podruhé Changbinovi vystřelilo srdce až do krku. Rychle popadl Jacksona a postavil ho zády k dění na parketu.

„N-No to víš... já tady stojím," pronesl rychle Changbin, zatímco očima tikal po okolí.

„Kolik jsi toho už vypil?" rozesmál se Jackson. Černovlasému ale do smíchu nebylo. Věc se měla takhle, Jackson úplně neschvaloval to 'něco', které jeho sestra a Suhyun provozovali. Dlouhou dobu se k tomu je vyjadřoval, protože to je přeci jejich život a jemu to může být jedno. Jenže když Suhyun jednoho dne prohlásil, že Yerin (holka, se kterou v té době spal) je dobrá, ale asi se vrátí k Julii, protože má dobrou prdel a hezky se vlní. V tu chvíli Jacksonovi ruply nervy a vrhl se na svého kamaráda. Jejich rvačku ukončil až Jungi, který se přiřítil z auta. Od té doby měl Suhyun zakázáno na Juliu byť jen pomyslet. Tohle všechno znal pouze s historek, v té době již spokojeně chodil s Dahyun a studoval vejšku v Seoulu.

„Jungi hyung tě hledal. Někde... támhle," ukázal opačným směrem Changbin, než kterým se nacházel Suhyun. Ten se zrovna hádal s Hongjoongem, Julia byla ten tam. Jackson zmateně naklonil hlavu a následně se zakoukal směrem, kterým Changbin ukázal. Ten využil jeho chvilkové nepozornosti a vzal nohy na ramena. Prodíral se davem, až dorazil na terasu. Potřeboval chvíli času na vydechnutí. Na dnešek jen tak nezapomene. Posadil se na židli u krajního stolu a pozoroval nějaké holky, které podpíraly svou kamarádku. Zakroutil hlavou a svůj pohled přesunul do ulice, kde ho zaujmula jedna osoba. Seungmin pomalu kráčel po kraji silnice. Měl na sobě vytahanou mikinu s kapucí a svůj zrak upínal k zemi. Nevypadalo to, že by někam spěchal či mířil. Changbin se odhodlal a zvedl se ze svého místa. Mírně se mu zatočila hlava a jeho tělo pohltily chlad, když se vydal do spoře osvícené ulice.

„Kam máš namířeno?" zeptal se, když se k mladšímu přiblížil. Seungmin sebou cukl a prudce zvedl hlavu. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," zamumlal omluvně a podrbal se na zátylku. Mladší ho změřil pohledem, nic neřekl, obešel ho a pokračoval dál. Changbin se otočil na patě a rozešel se vedle něho.

„Běž pryč," promluvil suše Seungmin do ticha ulice, aniž by se na něho podíval.

„Jenom se zajímám. Co je na tom špatně?" zeptal se ho černovlasý, ruce strkaje do kapes kožené bundy

„Nestojím o falešný zájem," Seungminův hlas byl tichý, ale stále rázný. Oči neodlepil od země, jeho tvář byla stejně napnutá jako každý jiný den.

„Co když mě opravdu zajímá, kam jdeš a co děláš?" pronesl starší, načež se Seungmin zastavil a svůj pohled upřel do prostoru před sebou. Changbin se trochu zalekl. Obával se, že po něm znovu vyjede. Nic takového se ale nestalo. Vlastně se nestalo vůbec nic. Vyšší chlapec neřekl ani jedno slovo a mezi nimi vládlo zvláštní ticho, které až Changbina děsilo.

„Seungmine?" promluvil opatrně a položil mu ruku na rameno. Konečně se mladší probral z onoho transu. Mírně sebou cukl pod náhlým dotekem a za dnešek poprvé se na něho podíval. Pár sekund si hleděli do očí, než konečně Seungmin ustoupil o krok dozadu a setřásl tím druhého ruku.

„Jsem unavený," zašeptal mladší.

„Tak běž spát," poradil mu Changbin, jehož mozek už též ovládala únava. To je přeci jasné, že když je člověk unavený, jde spát nebo odpočívat. Seungmin nad jeho odpovědí povedl obočí, ale nebyl to on, kdo byl zmatený.

„Jako bych to nezkoušel," protočil očima mladší, na povrch vytahuje svůj sarkasmus. Changbin zmateně naklonil hlavu. Jeho odpověď byla přece normální a obyčejná. Najednou se Seungmin znovu rozešel.

„Kam jdeš?" vyhrkl frustrovaně černovlasý a rozběhl se za ním. Seungmin totiž nasadil rychle tempo. Jakmile ho doběhl a chytil ho za ruku, mladší sebou trhl.

„Nesahej na mě!" zvýšil hlas. „Udělej mi tu laskavost a běž. Nestojím o tvou pozornost ani přítomnost," řekl rázně a znovu se dal do pohybu. Tentokrát ale Changbin zůstal stát na místě a jen hleděl na jeho zmenšující se siluetu ve tmě. Proč všechny jejich konverzace musí končit Seungminovým odchodem? To, co se stalo v minulosti, by tam i mělo zůstat. Byli přeci dětmi. Tak proč se přesto mladší nedokáže přenést. Nebo... je za tím ještě něco? Na Seungminově chování se mu totiž něco nezdálo.

... Fall in Love on Jeju ...

Tato kapitola byla napsána na 20 hodinové cestě autobusem do Anglie. Za chyby se omlouvám. *Annie*