Hodiny na zdi ukazovali třetí hodinu ranní. Changbin ležel na zádech ve své posteli a zíral do stropu. Nedařilo se mu usnout. Několikrát se převalil a zkusil zabrat, ale bez úspěchu. Okolo půl jedné to vzdal a otevřel TikTok na svém telefonu. Doufal, že o unaví, ale opět nic. Jeho tělo možná bylo unavené, ale mysl ne. Posadil se a promnul si obličej. Cítil se frustrovaně. Opřel se zády o stěnu a očima putoval po pokoji. Moc toho neviděl, ale dokázal rozpoznat obrys dvou prázdných postelí a skříně. Kdyby byly venku lampy, viděl by toho podstatně více. Zničeně si povzdechl. Usoudil, že dnes už opravdu neusne, pravděpodobně probdí celou noc a odpadne až nad ránem. Zvedl se a po slepu našel židli, přes kterou měl přehozené tepláky a mikinu. Možná mu čerstvý vzduch pomůže. Při cestě ke dveřím zakopl o svůj kufr. Držel se zuby nehty, aby na celý barák nezařval pár sprostých slov, nechtěl nikoho rušit. Když se bolest v jeho palci uklidnila, opustil svůj pokoj.

Potichu zavřel vchodové dveře, strčil si ruce do kapes a rozešel se vstříc vesnici. Neměl žádný cíl. Za pár hodin mu letí letadlo a on moc dobře věděl, že tentokrát se už nemůže po týdnu sbalit a vrátit se sem. Bude se mu stýskat, to už teď věděl. Procházel známými uličkami, přičemž se mu vybavovali vzpomínky z dětství. Tolikrát v noci pobíhal po vesnici a dělal s kamarády kraviny, jen aby se zabavili. Zažil tady zábavné a bezstarostné dětství, na to nikdy nezapomene a je za to vděčný. Ale nedokáže si představit tady žít dospělácký život, odtrhnutý od zbytku světa. Přepadla ho melancholie, která je s nostalgickým vzpomínáním často spojená. Stál na pláži, kde foukalo a pozoroval moře. Jeho další kroky ho zavedly na louku. Posadil se do trávy a zvedl hlavu k obloze. Co mu určitě bude chybět, je ta svoboda, kterou tady pociťoval. Ne všechno ale může trvat věky.

Pozoroval noční oblohu, na které se třpytily hvězdy. Byl to uklidňující povzdech. Po několika minutách jeho tělo ale ovládl chlad. Zvedl se ze studené země, věnoval nebi poslední pohled, než se rozešel směrem do vesnice. Ruce měl opět v kapsách, nikam nespěchal. Nedokázal s jistotou říct, jestli se cítí více unaveně, než když se vydal ven. Z jeho myšlenkových pochodů ho vyrušilo hlasité vrznutí. Zvedl hlavu od země a podíval se před sebe. U vrat stála vyšší osoba v šedé mikině a snažila se je co nejtišeji zavřít, ale bez úspěchu. Changbin se lehce ušklíbl, než se za ním vydal.

„Aho-"

„Do prdele!" vyjekl Seungmin, připraven hodit po narušiteli klíče, co měl v ruce. „Musíš mě vždycky takhle vyděsit?!" zanadával, když se po pár vteřinách vzpamatoval. Changbinovi hrál na tváři úsměv. Opravdu to nedělá záměrně.

„Kampak míříš?" zeptal se ho s pozvednutým obočím. Jak často se potkáte s někým na ulici v půl čtvrtý ráno, že?

„Jdu se projít," odvětil mu prostě.

„Uprostřed noci?"

„A co tady vůbec děláš? Jsi snad nějaký stallker?" pronesl a podezřívavě staršího sjel pohledem. Changbin se uchechtnul. Jasně, čeká tady na něj celou noc. Je blbé se ptát někoho, proč se jde v čtyři ráno projít, když jste to stejné udělali i vy? 

„Nemohl jsem usnout. Doufal jsem, že mi čerstvý vzduch pomůže."

„A pomohl?" zajímal se mladší s nakloněnou hlavou lehce do strany. Changbin se na krátkou chvíli zamyslel, načež záporně zakroutil hlavou.

„Mám dojem, že dneska mi není souzeno spát. Asi se mi snaží vyšší síly něco naznačit," řekl a u toho se lehce ušklíbl. Není moc spirituálně založený člověk, ale věří, že někde tam nahoře je někdo či něco, co si z něho jednou za čas udělá dobrý den. Občas se mu v životě dějí takové kraviny, že není možné, aby v tom nikdo neměl prsty. Poprvé si pořádně prohlédl Seungminovu tvář, která už nebyla podrážděná z toho, že ho někdo vylekal. Naopak na něj mladší působil klidným, ale zároveň napjatým dojmem. Jak jen je tohle možné?

„Taky nemůžeš spát?" optal se ho s jemným tónem hlasu. Seungmin mu věnoval krátký pohled, než se zády opřel o vrata. Na hrudi si překřížil ruce a zahleděl se na dům naproti.

„Nedokážu si vyčistit hlavu, myšlenky se nechtějí zastavit," pronesl tiše s lehkým naštváním v hlase. Musí to být deprimující, když nedokážete utišit vlastní myšlenky, které vás pronásledují kamkoliv se jen hnete. Nezáviděl mu to.

„Co ti na to nejčastěji pomáhá?" napadlo ho. On sám, když chce na chvíli vypnout, jde do posilovny nebo si pustí hudbu. V tu chvíli má většinou klid. Určitě musí být něco, co pomáhá i jemu. Seungmin vypadal, že usilovně přemýšlí. Jeho soustředěný výraz byl roztomilý, lehce u toho špulil rty.

„Vždycky mi pomůže, když mám co dělat, soustředím se pak na práci. Občas i zabere, když jsem s někým jiným. Většinou jsem ale sám, tak se snažím nějak zaměstnat... třeba procházkami po vesnici," vysvětlil mu mladší.

„A můžu ti nějak pomoct já?" optal se s nadějí v hlase. Seungmin mu věnoval zamyšlený pohled, na chvíli se mezi nimi rozprostřelo ticho.

„Pomáháš mi tím, že tu se mnou jseš a odvádíš tak mou pozornost," řekl nakonec a věnoval mu pohled s lehkým úsměvem, který Changbina mírně zaskočil. Za normálních okolností by nebral větu 'odvádíš mou pozornost' jako moc velký kompliment, ale věděl, že pro Seungmina to znamená mnoho. A to mu stačilo, aby mladšímu úsměv opětoval.

„Tak co kdybychom šli k vám a nějak se zabavili. Můžeme si něco pustit. Venku začíná být totiž zima," nabídl. Pravdou bylo, že už mu fakt začínala být zima a vidina další procházky ho spíše děsila. Seungmin se na něho zaraženě podíval, než k němu natáhl ruku a položil na tvář.

„Jak dlouho už jsi venku?" zhrozil se mladší a svou ruku stáhl k sobě. Changbin měl samozřejmě ledové tváře, dnes nebyla nejteplejší noc. Po tom, co zamumlal svou odpověď, Seungmin zakroutil nechápavě hlavou, čapl ho za ruku a táhl už dovnitř se slovy, že kdo je pak nezodpovědný. Černovlasý se posadil na pohovku, zatímco majitel domu byl v kuchyni. Uvnitř bylo příjemné teplo. Changbin se rozvalil přes celou pohovku, pod hlavu si dal jeden z polštářků a protáhl se. No, možná by se mu přece jenom podařilo usnout, ale už to neměl v plánu. Brzy na to se Seungmin vrátil s hrníčkem čaje, dvěma prázdnými skleničkami a v podpaží svíral mandarinkový domácí džus.

„Co budeme dělat?" zajímal se starší, který se už vyhoupl do sedu a převzal si čaj. Zas tak venku nepromrzl, ale přece neodmítne hostitele. Seungmin se posadil vedle jeho nohou.

„Nevím. Prostě bych pustil televizi a ležel. Nemám moc náladu na nějaké debatování," přiznal a natáhl se po ovladači, který ležel na konferenčním stolku. Changbin souhlasil. Je tady hlavně od toho, aby mohl mladšímu, takže mu bylo jedno, co se bude dít. Seungmin proklikával jednotlivými kanály, načež se ho zeptal, jestli má rád zvířata. Starší, trochu vykolejen touto náhlou otázkou, přikývl. A tak se na televizi objevil nějaký přírodovědný pořad o tučňácích na Novém Zélandu.

„Můžu si lehnout?" zeptal se Seungmin a ukázal na místo vedle Changbina. Ten okamžitě souhlasil a položil se na záda. Mladší si tak vlezl mezi něho a pohovku, hlavu si položil na Changbinovu hruď a volně přes něho přehodil nohu a ruku. Okolo jeho pasu se záhy objevila staršího ruka, která mu dodávala stabilitu i komfort. Takhle neleželi poprvé, přesto se oběma rychleji rozbušilo srdce. Dívali se na obrazovku, ale ani jeden moc nevnímal dění na ní. Changbinovi se pomalu zavíraly oči, rukou ho hladil po zádech, což jeho samotného uklidňovalo. Zdálo se mu, že i mladší pomalu usíná. Jeho dech byl totiž pomalejší. Jenže záhy se přesvědčil o opaku. Zničehonic, asi po dvaceti minutách sledování televize, se Seungmin posadil. Promnul si obličej a dlaní prohrábl své vlasy. Nespokojeně vydechl a na pár vteřin zavřel oči a zády se opřel o opěrku.

„V pohodě?" ujišťoval se Changbin a též se posadil. Nechybělo mu málo k tomu, aby skutečně usnul.

„Nic," broukl hnědovlasý muž s očima upřenými do stropu.

„Víš, že 'nic' pro mě není odpověď," připomněl mu. Jemu přece může říct všechno. Tohle očividně bude běh na dlouhou trať. Poposedl si k němu blíž a chytil za ruku. Hned začal prstem přejíždět po hřbetu jeho ruku. Toto gesto dělal již automaticky. Seungmin shlédl na jejich spojené ruce a tiše si povzdechl.

„Já jen... když jsem sám, tak myslím na to, že se táta ještě nevrátil a ty taky už brzo odletíš. Jenže teď, když jsem tu s tebou..." odmlčel se na chvíli, jejich spojené ruce zvedl a přitáhl si do klína, druhou rukou je objal, „tak si uvědomuju, že tohle je poslední chvíle, kdy tu s tebou jsem... a nevím, kdy to znovu zažiju. Je to prostě začarovaný kruh! Ať dělám cokoliv, myslím na tebe," rozmáchl se volnou rukou a lehce zamračil, skoro jako by se urazil. Changbin se nad jeho reakcí nepatrně ušklíbl. Sklopil hlavu, aby si toho náhodou druhý nevšiml a ještě se nenaštval.

„Takže mě nemůžeš dostat z hlavy?" pronesl laškovně. Seungmin se na něho otočil. Měl mírně pootevřené rty. Pohledem sjel celý jeho obličej, než se usadil na očích. 

„To jsi si z toho převzal jenom tohle?" optal se s pozvednutým obočím. Nedokázal se ale ubránit úsměvu, který se mu vkradl na tvář.

„Co jiného jsem si z toho měl vzít?" oplatil mu Changbin stejným pohledem i tónem hladu, přičemž svou volnou ruku položil na opěrku za Seungminova záda. Mladší naklonil hlavu, znovu si prošel svůj výrok a nakonec se nenamáhal s odpovědí. Přece jenom, to podstatné si Changbin vzal, no ne? Starší se k němu naklonil a věnoval mu polibek na tvář.

„Takové pusy si dávají děti," oznámil mu povrchně s úšklebkem na tváři, zatímco se díval před sebe. Changbin se překvapeně odtáhl, jeho obočí vyletělo několik metrů do vzduchu.

„Odkdy mě zrovna ty provokuješ?"

„Neprovokuju, konstatuji fakt," pokračoval přesvědčeně. Nakonec ale se starším navázal oční kontakt a jeho pohled změkl. Changbin zakroutil hlavou, na tváři mu hrál široký úsměv. Znovu se k němu naklonil a tentokrát své rty přitiskl na ty jeho. Seungmin se okamžitě oddal jejich polibku, po kterém pravděpodobně již nějakou chvíli toužil. Ruce obmotal okolo staršího krku a radostně mu vracel polibky. Changbin se rukou zapřel o povrch pohovky, aby si dodal lepší stabilitu a více prostoru. Klečel na kolenou a byl zaměstnán líbáním těch krásných rtů. Když se kvůli nedostatku kyslíku od sebe odtáhli, navázali oční kontakt. Seungmin zajel rukou staršímu do vlasů, pak prsty přejel přes jeho čelo, nos až na líčko a to jemně pohladil. Changbin se k němu sklonil a procítěně ho políbil. V hlavě se mu objevil nápad. Nebo to měl nazývat touhou?

„Seungminnie..." zašeptal do jejich spojených rtů, než se lehce odtáhl. „Znám jeden způsob, jak ti vyčistit hlavu."

„Vážně?" podivil se mladší. Na Changbinové tváři hrál veselý úšklebek. Svými rty se otřel o ty jeho, ale nepolíbil ho. Putoval níž přes jeho čelist až na krk, kam začal pokládat mokré polibky. Seungmin hlasitě vydechl a intuitivně zaklonil hlavu, čímž mu dopřál více prostoru. Bylo to příjemné, jeho tělo začínalo být horké.

„Hyung... na co myslíš?" zašeptal svou otázku do vzduchu. Přivřel oči, když se Changbin o jeho kůži na krku otřel i zuby.

„Necháš mě ti pomoct?" odpověděl mu otázkou přesně tak, jak měl Seungmin ve zvyku. Zvedl se, aby mohl vidět mladšího reakci. Navázali oční kontakt. Bylo poznat, že přemýšlí, v hlavě mu rotovaly kolečka. Changbin se zvedl z pohovky a natáhl jeho směrem ruku. „Věříš mi?" optal se ho s úsměvem na tváři. Seungmin ho sjel pohledem, zastavuje se na jeho nabízené ruce. Bez zaváhání již přijal a též se postavil na nohy. Černovlasý hned obtočil ruce okolo jeho pasu a přitáhl si ho k sobě blíž do dalšího procítěného polibku. Tentokrát zapojil i své touhy a jejich líbání rychle nabralo jiný směr. Seungmin ochotně otevřel svá ústa a dal tak prostor k tomu jejich polibek prohloubit. Ruce zapletl do staršího vlasů a těžce vydechl. Changbinova jedna ruka putoval níž z jeho pasu a ocitla se na jeho pozadí, které jemně zmáčkla. V tu chvíli se od sebe odtáhli, lapaje po kyslíku. Seungmin mu věnoval zkoumavý pohled.

„Můžeme jít k tobě?" zeptal se starší a hlavou poukázal ke dveřím vedoucí na chodbu. Druhý muž se tím směrem podíval, než s ním opět navázal oční pohled, načež přikývl. Changbin se usmál, věnoval mu krátkou pusu na rty a uchopil ho za ruku, vydávaje se do jeho pokoje, který za tento týden již párkrát navštívil. Jakmile se ocitli v malé místnosti, zavřel za nimi dveře ze světlého dřeva a Seungmina si opět přitáhl do vášnivého polibku. Rukama přejížděl po jeho těla, aby mu pomohl se uvolnit.

„Zastav mě, kdybych dělal něco, co ti není příjemné," řekl mu u jeho levého ucha. Seungmin se na něho jemně usmál a přikývl, sám si ho přitahuje do polibku. Za neustálého líbání došli až k posteli, kam ho Changbin položil a sám se nad ním zapřel. Oběma hlasitě bušilo srdce. Mladší měl položené ruce na jeho ramenech a bystře pozoroval jakýkoliv jeho pohyb. Nebyl kompletně uvolněný, protože si nebyl jistý, co bude následovat, co má očekávat. Jeho dech se zrychlil, když se Changbin sklonil k jeho krku a ten opečovával polibky. Nebál se sem tam jemně skousnout jeho kůži zuby, či ji nasát, aby vytvořil červenou značku. Seungmin měl zavřené oči a křečovitě svíral staršího tričko. Mikinu nechal někde v obývacím pokoji. Jeho ruce se objevily pod Seungminovým tričkem. V tu chvíli z jeho rtů vyšel nečekaný a tichý povzdech. Nikdo se ho v těchto místech nikdy nedotýkal. Proč by taky měl? Bylo to zvláštní, ale příjemné.

„Sundám ti to, jo?" oznámil mu starší, aby ho nevyděsil. Seungmin přikývl, posadil se a pomohl mu ze sebe svléknout tričko. Changbin uchopil i lem svého a přetáhl si ho přes hlavu. Seungminovy oči hned putovaly po jeho vypracované hrudi a bříšku. Na jeho velké ruce si již zvykl, protože je vídal každý den. Úplně zapomněl na to, že i on má odhalenou hruď. Došlo mu to, až když se k němu černovlasý sehnul a políbil ho na klíční kost.

„Jsi nádherný," zamumlal do jeho kůže a pokračoval rty níže. „Zavři oči a soustřeď se jen na mé polibky," řekl mu a jemně na něho zatlačil, aby si opět lehnul na záda. Seungmin provedl, co po něm Changbin chtěl. Vnímal každý jeho polibek a dotek, oboje mu vystřelovalo blažený pocit do břicha, kde se všechny ty pocity začaly hromadit. Všechno bylo tak intenzivní, možná až příliš. Ruce měl položené na staršího ramenech a pevně je stiskl, když Changbin doputoval svými rty až k jeho podbřišku.

„H-Hyung..." oslovil ho. Druhý muž hned zvedl hlavu a podíval se na něj, což samozřejmě mladší nemohl vidět. „M-Můžu otevřít o-oči? Potřebuju na te-tebe vidět..." vydechl tiše.

„Samozřejmě. Můžeš dělat, co chceš, Minnie," řekl a nosem se otřel o jeho bříško. Hnědovlasý muž hned otevřel oči a pohlédl na něj. Changbin se usmál a polibky zas vystoupal nahoru až k jeho rtům, které náruživě políbil. „Zkus trošku více uvolnit tělo. Slibuji, že se ti to bude líbit." Další pár minut se líbali svýma rukama prozkoumávali těla toho druhého. I ze Seungmina opadl ten prvotní stud a přemohla ho zvědavost. Changbinova kůže mu přišla až nečekaně hladká a voněla přesně tak jak staršího věci, což se mu líbilo. Mikinu, kterou od něho před pěti dny dostal, mu ještě nevrátil a ani to neměl v plánu. Za neustálých polibků, které dobře sloužili jako odreagování, Changbin svou rukou zaplul pod jeho kalhoty. Seungmin zalapal po dechu a zaryl nehty do bicepsu ruky, která ho teď hladila v intimních partiích. Staršímu hrál na tváři nezbedný úsměv. Líbily se mu jeho Seungminovo reakce. Pomalu přejížděl po celé jeho délce. Všechno mu připadalo tak přirozené, až si vlastně musel připomenout, že i on tohle s mužem dělá poprvé. Naštěstí jsou jeho kamarádi (především Minho) dost sdílní.

„Ahh~" zavzdychal poprvé slastně Seungmin, když starší své pohyby zintenzivnil. Jeho oči se přivíraly, zatímco zakláněl hlavu, čehož bylo samozřejmě využito. Changbin nechtěl nic zbytečně prodlužovat a držet ho tak v napětí, proto se od jeho krku odtáhl a oběma rukama stáhl jeho kalhoty i se spodním prádlem. Seungminova přirozená reakce byla, že mu zrudly tváře a své nohy rychle přirazil k sobě a přikrčil. Changbin se snažil v sobě udusit smích, protože ho nechtěl nadbytečně dráždit. Pohladil ho po holeni a věnoval pusu na koleno.

„Seungmine, jseš nádherný. Potřebuju ale, abys roztáhl nohy," promluvil s úsměvem na tváři. Mladší se lehce zamračil a našpulil rty. Styděl se? Samozřejmě! Nahého ho viděla naposledy asi tak halmeoni, když mu bylo dvanáct. Hořely mu tváře jasnou rudou barvou.

„P-Proč máš na sobě ještě k-kalhoty?" zeptal se. Changbin nadzvedl nechápavě jedno obočí, ale následně se usmál. Postavil se vedle postele a s pohledem zabodnutým do Seungminových očích si sundal nejdříve své kalhoty, následovaly boxerky. 

„Spokojený?" optal se ho s úšklebkem a rozešel se k němu. Mladší ho sjel pohledem od hlavy až k patě, rudý jako rajče ze zahrádky. Changbin se nad ním zapřel, pohladil ho po tváři a zvedl jeho hlavu. „Víš, že je neslušné zírat?" škádlil ho. Seungmin ho obdaroval zamračeným pohledem, z jeho očí ale vyzařovala oddanost a láska. Stejně se ještě jednou musel podívat dolů. Starší se upřímně zasmál a přitáhl si ho do sladkého a pomalého polibku. Zatímco se líně líbali, roztáhl mladšímu nohy od sebe, aby se mezi ně mohl vměstnat. Jakmile se jejich klíny dotkly, Seungmin hlasitě vydechl a odtáhl se. Changbin začal jejich těla třít, zatímco se znovu věnoval jeho hrudi. Mladšímu se zkřivilo obočí, kousl se do spodního rtu a zakláněl hlavu.

„Ahhmmh~ h-h-hyung," zavzdychal, když Changbin ledabyle přejel prstem přes jeho vstup, který se okamžitě stáhl. 

„Uvolni se," zamumlal do jeho ucha a dál dráždil. Seungmin mu zabořoval prsty na zádech a na rukou, mačkaje tak jeho svaly. Snažil se staršímu vyjít vstříc a soustředil se jen na jeho doteky a polibky. V hlavě teď měl opravdu jen pouze jeho, nic dalšího nedostalo prostor. Jakmile Changbin ucítil, že se tělo druhého uvolnilo, rychle si naslinil prsty a opatrně do něho jedním pronikl. 

„Ahh!" zasténal překvapeně mladší a prudce zavřel oči. Changbin ho políbil na tváři, pak na čele a nosu, než začal opečovávat jeho rty. Byly to jemné a krátké polibky, které trvaly pouze pár sekund, skvěle tak odvedly Seungminovu pozornost. Ani si nevšiml, že se prst v něm začal pohybovat a změnu zaznamenal, až když do něho starší strčil další. Zabořil ruku do jeho vlasů a přidržoval si ho u svých rtů, aby mu mohl opětovat náruživé a zadýchané polibky.

„Jaké to je?" zašeptal svou otázku Changbin do jeho rtů.

„Ahmmm~... pří-... mhmm... jemný," zamumlal nesrozumitelně.

„Cože jsi říkal?" dělal že ho neslyší, přičemž se hravě usmíval. Seungmin otevřel s námahou oči a zamračil se. 

„M-Moc dobře j-jsi mě sly- ahhh! Hyung~~" zasténal a prohnul se v zádech, když starší třemi prsty narazil do jeho prostaty. Protočil oči a nahlas lapal po dechu, pevně svíraje Changbinovu ruku, o kterou se nad ním opíral. Ten se nemohl nabažit jeho tváře a dokonalých výrazů, které mu předváděl. Své prsty vyndal, což se setkalo s nespokojeným zabručením a mladší znovu otevřel oči.

„Asi tu nemáš kondomy?" zajímal se, když se rozhlédl po místnosti. Dostal očekávanou odpověď. Samozřejmě že tu Seungmin nemá kondomy, co by s nimi do té doby asi dělal. Starší usoudil, že to ale není velký problém. Tak otěhotnět nemůže a ohledně nemocí by měli být oba čistí, ne? Políbil ho na tváře, než se trochu narovnal. Chytil ho pod stehny a více mu roztáhl nohy. Překvapilo ho, že si je Seungmin zvládl přitisknout až skoro k hrudi, očividně byl dost flexibilní.

„Bude to trochu bolet, ale rychle to přejde, neboj," ujišťoval ho a u toho hledal správnou pozici. Seungmin ale vyděšeně vykulil oči.

„Bolet?!" 

„To je normální, než si zvykneš. Pak už to bude příjemný, slibuju," snažil se ho uklidnit, ale moc účinné to nebylo. Seungminovo tělo ztuhlo a panicky se díval kolem sebe. Changbin chytil jeho tvář a přitiskl se k němu svým čelem.

„Věříš mi, Seungminnie?" zašeptal k jeho rtům, zatímco ho jemně hladil po líčku. Navázali spolu oční kontakt a hleděli si navzájem do očí. Po chvíli se k němu Seungmin nahnul a jemně ho políbil.

„Věřím ti, hyung," řekl, když se odtáhl. Changbin mu věnoval úsměv a polibek na čelo. Propletl si s ním prsty na pravé ruce a položil ji vedle jeho hlavy. Znovu se mu podíval do očí, než do něho začal pomalu pronikat. Seungmin okamžitě zavřel oči a zaryl mu nehty do paže. Aby se netrápil dlouho, starší udělal prudší pohyb a tím do něho nadoraz vnikl. S bolestí v hlase vykřikl. Měl pocit, že celé jeho tělo je v plamenech a zespoda proudila tepající bolest. Připadalo mu to jako věčnost. Na tváři se mu objevily slzy, které se prodraly před pevně sevřená víčka. Changbin ho hladil po těle a líbal na krku, aby mu od bolesti ulevil. Bylo mu ho líto, ale nevěděl, jak jinak by mu měl pomoct. Mužská těla tohle snáší hůř.

„Neplakej... hned to přejde... ještě chviličku to vydrž..." konejšil ho svými slovy. Seungmin ale záporně zakroutil hlavou, ze rtů mu unikl vzlyk a z očí pár dalších slz. Changbin mu je začal slíbávat z líčka. Sám se cítil dost zoufalý, nechtěl mu ublížit. Snažil se přijít na něco, co by mladšímu pomohlo se uvolnit. Levou rukou, tu pravou mu Seungmin doslova drtil, sjel přes břicho až do klína, kde uchopil jeho penis, který začal stimulovat. Očividně to pomáhalo, protože mladší začal zrychleně dýchat, nové slzy se už neobjevovaly. Dokonce po chvíli i otevřel oči, které byly ještě trochu skleněné a zahleděl se na staršího. Ten se k němu naklonil a hluboce ho políbil, zabraňuje mu tak se nadechnout. Pomalu a nenápadně rozpohyboval své boky. brzy na to začal Seungmin jejich líbání přerušovat mělkými povzdechy.

„Jaké to je?" zeptal se dnes Changbin již podruhé. Odtáhl se a zapřel na rukou, aby do svých pohybů mohl dát více síly. Tím, že už nezaměstnával rty druhého muže, Seungmin se rozvzdychal na celý pokoj. Nejdříve se snažil své zvukové projevy tlumit tím, že se kousal do spodního rtu, což mu ale černovlasý muž zakázal. Chtěl poslouchat jeho krásný hlas, který nabíral nových výšek. Seungmin většinou mluvil tiše a hlubším tónem hlasu, najednou ale jeho hlas zněl tak melodicky, což se Changbinovi velice líbilo.

„Je to tak dobré, že... už mi nedokážeš odpovědět... hm?" pozvedl laškovně jedno obočí. Seungmin kroutil hlavou, pokoušeje se ze sebe vymámit nějakou smysluplnou větu, ale nedařilo se mu to. To jako odpověď Changbinovi stačilo. Sklonil se mu a jeho hlas trochu utlumil vášnivými a mokrými polibky, které Seungmin neustále přerušoval. Nehty zabořoval do staršího zad. Netrápil se tím, že mu tak tvoří rudé škrábance. Na to jeho mozek již neměl kapacitu.

„Aaahhh~~ Changbine!" zasténal obzvlášť hlasitě, když se černovlasý strefil přímo do jeho slastného bodu. Protočil oči a prohnul se v zádech. Starší se ale zasekl na místě a překvapeně na něho hleděl. Nebyl si jistý, jestli se mu to náhodou jen nezdálo. Seungmin nespokojeně otevřel oči, stále lapaje po vzduchu.

„P-Proč... jsi... za-zasta... vil?" dostal ze sebe zadýchaně.

„Řekl jsi mi jménem," pronesl stále zaskočeně. Až v tu chvíli si to stejné uvědomil Seungmin. Nepatrně se mu rozšířily zorničky a tváře nabraly růžový odstín.

„M-Možná," řekl a uhnul pohledem do strany. Na tvář se mu ale dostal úsměv. Changbin se k němu nahnul, rukou ho znovu otočil na sebe a procítěně políbil. Znamenalo to pro něj mnoho, což si Seungmin ani neuvědomil. Jeho boky se daly znovu do pohybu, rychle se vraceje tam, kde skončily. Seungmin se opět prohnul v zádech a jeho vzdechy a steny nabraly na síle. Obtočil nohy okolo Changbinova pasu a tím si ho přitáhl ještě blíž. Vzdychaly si navzájem do rtů. I na staršího už toho začínalo být moc. Jeho boky jely na maximum, sám Seungminovi sténal u ucha. Stačilo ještě pár přírazů, než se oba přehoupli přes tu pomyslnou hranu a dostavil se euforický pocit klidu a uvolnění. Changbin hlasitě oddechoval so mladšího ramene, jakmile se trochu vzpamatoval, několikrát ho políbil na krku, než se přes čelist dostal k jeho rtům. Vystoupil z něj a rozvalil se na záda vedle, hned si s ním proplétaje prsty na rukou. Seungminovi se stále rychle zvedala hruď, měl zavřené oči. Jeho hlava byla prázdná. Bylo kolem něj ticho, které narušovalo jen Changbinovo oddechování. Byl to magický pocit.

„Už svítá," promluvil po několika minutách starší. Seungmin otevřel oči, promnul si volnou rukou tvář a podíval se z okna. Opravdu už vycházelo slunce. Vrátil se pohledem do svého pokoje. Vůbec mu nevadilo, že leží nahý s pošpiněným břichem, důležité pro něj bylo, že nebyl sám. Otočil se na bok, aby viděl druhému do obličeje.

„Kdy odjíždíš?" optal se ho tiše, jako by nechtěl narušit ticho v místnosti. Changbin položil ruku na jeho bok a jemně po něm přejížděl.

„Po jedenácté mě strýček veze na letiště, letí mi to ve dvě," oznámil mu. Došlo mu, že jim zbývá už něco málo přes šest hodin. Najednou se mu odtud nechtělo. Posadil se a natáhl se pro kapesníček na nočním stolku. Otřel Seungmina a následně si ho přitáhl k sobě do objetí.

„Budu ti volat každý den," pronesl a zabořil nos do jeho vlasů.

„Slibuješ?" zamumlal Seungmin do jeho hrudi.

„Slibuju."

***

Changbin seděl na lavičce v odpočinkové zóně. V ruce měl kelímek kávy a na telefonu projížděl nové příspěvky na Instagramu. Zvedl hlavu, když se ozvalo klasické hlášení, které oznamovalo přílet nového letadla. To jeho mělo trochu zpoždění, tak neváhal a najedl se v jednom místním bistru. Následně se posadil na lavičku. Záhy ale zjistil, že to nebyl nejlepší nápad, protože se mu hned začaly klížit oči. Naspáno toho moc neměl, ale šťastný byl. Aby náhodou neusnul a nezmeškal letadlo, rozhodl se zabavit na internetu, což ho ale po chvilce taky přestalo bavit. Usmál se, když zavřel Instagram a podíval se na svou tapetu. V autě, při cestě na letiště, kdy pozoroval, jak se za ním jeho rodná vesnička zmenšuje, přepadla ho smutná nálada. Aby se rozveselil, projížděl fotky za poslední dva měsíce a opravdu se nemohl přestat usmívat. Jedna skončila na jeho domovské obrazovce.

Vůbec nemohl uvěřit tomu, že tu byl dva měsíce... s týdenní přestávkou. Připadalo mu to, jako kdyby tam byl třeba rok. Stalo se toho tolik, že je pro něj nepochopitelné, jak krátké to vlastně bylo. Bude mu ostrov chybět. Bude se mu stýskat po ranních výšlapech do svatyně, po tety skvělé kuchyni, vtipech strýčka Donga, hašteření s Eunbi, kecání s kámoši. Budou mu chybět rozlehlé louky a lesy, kamenitá pláž, moře, malé domečky, náves maják, farma, dům halmeoni Kim a... jedna hnědovlasá osoba vyššího vzrůstu. Když na konci března přijel do vesnice, neočekával nic velkolepého. Přesto se mu změnil život. Zpozorněl, když se opět ozvalo hlášení. Tentokrát bylo mířeno i pro něj. S povzdechem se zvedl, popadl svůj batoh a vydal se podle ukazatelů do svého gateu, který právě otevřeli. Nespěchal, proč by taky měl? Někteří lidé kolem něho probíhali, jako kdyby jim šlo o život. Nad tím zakroutil nechápavě hlavou, měli přijet včas.

„Hyung!" proběhlo kolem něho malé dítě. Klučinovi mohlo být tak sedm. Doběhl pravděpodobně ke svému bratrovi, kterého vesele objal. Nad tím se musel pousmát, bylo to roztomilé.

„Hyung!" ozvalo se ještě jednou, ale nevěnoval tomu moc pozornosti. Pokračoval dál v cestě a vyhýbal se lidem. Brzy uviděl ceduli, která označovala jeho gate.

„Changbine!" zarazil se na místě. Zdálo se mu to, nebo slyšel svoje jméno? Pravděpodobně se přeslechl, v halách letiště bylo docela hlučno. A i kdyby slyšel správně, nemuselo to být na něj. Changbin není až tak neobvyklé jméno. Pokračoval dál v cestě.

„Changbin hyung!" zaslechl ještě jednou, tentokrát z mnohem bližší vzdálenosti. Zamračil se, ale pokračoval dál.

„Ty jseš normálně hluchej! Mám si vyřvat hlasivky?!" ozvalo se kousek za ním a v tu chvíli se znovu zastavil s šokovanou tváří. To není možný. Otočil se na patě s ne moc velkými nadějemi. Přece jenom, má naspáno necelých pět hodin. Málem mu vypadly oči z důlků a dech se zadrhl v hrdle, když se před ním objevila známá osoba. „Zajdi si na ušní... vážně..." dostal ze sebe zadýchaně Seungmin. Než však stihl říct cokoliv dalšího, Changbin ho uvěznil v objetí. Nevěřil tomu, že tady skutečně stojí.

„Co tady děláš?" vydechl stále nechápavě, když se od něho odtáhl. Sjel ho pohledem od hlavy až k patě, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Opravdu se přišel rozloučit? Naposledy se viděli u Seungmina doma, kde se mezi dveřmi loučili dobrých dvacet minut. Mladší tvrdil, že by neunesl loučení někde jinde, hlavně mezi lidmi. Přesto je tady, uprostřed haly, kde... moment...

„Jak jsi se dostal až sem?" zarazil se. Do této části letiště už se jen tak někdo nedostane. Seungmin se zářivě usmál, zašmátral v kapse od mikiny a vytáhl kus papíru, který dal Changbinovi přímo před oči. Ten musel trochu odstoupit, aby mohl zaostřit.

„Počkej, ty... vážně?!" vyjekl radostně černovlasý muž, až se na něho pár kolemjdoucích divně podívalo. Byl ale štěstím bez sebe. To, co svíral Seungmin v ruce, byla totiž letenka do Busanu. Přesně ta stejná, kterou měl Changbin v kapse.

„Chci být v životě šťastný," promluvil klidně Seungmin, zatímco měl na tváři ten nejsladší úsměv. Jeho tváře byly jemně růžové, zrak sklopil na letenku, kterou teď žmoulal mezi prsty.

„Opravdu si seš tím jistý? Ne, že bych ti to chtěl vymlouvat, to už v žádném případě ne! Ale-"

„Myslím to vážně. Myslel jsem na to celou dobu po tom, co jsi odešel. Neměl jsem ale dost odvahy, ale když mě halmeoni doslova vykopla ze svého domu s tím, že za chvíli odjíždí pan Joo taky na letiště, rozhodl jsem se. Třeba to tvoje město nebude tak špatné," dodal a ušklíbl se. Changbin byl štěstím bez sebe. Přitáhl si ho k sobě za pas a jemně políbil. Nezáleželo mu na tom, že kolem nich jsou lidi, kteří jim věnovali znechucené či zvídavé pohledy, byl prostě šťastný.

„Miluju tě, Seungmine," zamumlal do jejich spojených rtů.

***

„Jisungie, dej to prosím tě na stůl," požádal svého přítele Minho, když mu podával talíř s nakrájenou zeleninou. Ten ji odnesl na konferenční stolek u pohovky, na které již seděl Felix s Hyunjinem.

„Neměl tady už náhodou být?" zajímal se nejvyšší v místnosti s pohledem zabodnutý na hodiny.

„Psal mi, že jeho letadlo mělo zpoždění," oznámil jim Felix.

„Jo, jenže cesta z Jeju do Busanu opravdu netrvá tři hodiny. Vždyť je to vzdušnou čarou sotva 300 kilometrů," prokázal své znalosti zeměpisu Jisung, načež se na něho jeho nejlepší kamarád překvapeně podíval. Zeměpis nikdy nebyl jeho silná vlastnost. Jisung se ušklíbl a posadil se na pohovku, do klína mu hned skočilo oranžové kotě, které si chtělo hrát.

„Kdyby byly nějaké komplikace, určitě by nám napsal. Navíc -" Minhovu řeč přerušil zvuk zvonku. Ostatní se zaradovali, zatímco nejstarší šel otevřít. Z chodby byla slyšet mluva, ale nikdo dovnitř nepřicházel. Minho se po pár sekundách vrátil do obývacího pokoje s pozvednutým obočím.

„To není Changbin?" podivil se Jisung.

„Je... a má doprovod," odpověděl mu a zaplul za kuchyňskou linku, aby mohl vyndat skleničku navíc. Ostatní si vyměnili zmatené pohledy, Felix ale zářil jako sluníčko. Z chodby byla slyšet tichá nesrozumitelná mluva. Blonďák se nahnul z pohovky, aby mohl do chodby nahlédnout. Hyunjin ho chytil okolo pasu a stáhl zpátky se slovy, ať není zvědavý. Nemusel čekat ale dlouho, protože se mezi futry objevil černovlasý muž s veselým úsměvem.

„Nazdar vespolek, doufám, že se vám stýskalo," zvolal radostně a u toho rozmáchl rukama. Ostatní vypukli v záchvat smíchu. „Ať to máme všechno hotové. Vím, že vám Felix všechno vyslepičil-"

„Cože?! Jak to?" zarazil se blonďák, načež se jeho směrem Changbin ušklíbl a následně rukou pokynul ke kuchyni.

„Minho mě bombardoval zpráva ještě ten večer."

„Hej, to je nekamarádské mě takhle prásknout," postěžoval si nejstarší.

„Takže, jak všichni moc dobře víte. Někoho jsem si našel. Vím, že máte spoustu otázek, ale nechte nás na chvilku vydechnout, prosím! Seungmine!" zavolal zpět do chodby. Jeho výraz změkl a tím směrem i natáhl ruku. Do místnosti vstoupil vyšší hnědovlasý muž s plachým úsměvem a očima na stopkách. „Tohle je můj přítel Seungmin. Ano, je vyšší jak já. Ne Minho, nevadí mi to. A ano, je stejně starý jako vy dva," ukázal na dva nejlepší kamarády. Ten blonďatý se zvedl z pohovky a radostně k nim přiběhl. 

„Ahoj, já jsem Felix. Tolik jsem o tobě slyšel. Je skvělý tě konečně vidět naživo. Changbin o tobě-"

„To je Felix," přerušil ho rychle Changbin s varovným pohledem. Seungmin přece nemusel slyšet, že o něm skoro každý den básní. Ten byl ale fascinovaný Felixovými blonďatými vlasy. Ty měl krapítek delší, než si je například Changbin pamatoval. „Překypuje neustálou sluníčkovou energií. Tohle je jeho přítel Hyunjin, ten zas energií tolik nepřekypuje. Maluje obrazy. Tady sedí Jisung, pracuje v kavárně. A támhle je můj hyung Minho, přítel Jisunga. Jeho práci nerozumím, takže to nechme být. Vaří dobrý jídlo, je ulítlý na kočky - kde máte tu oranžovou kouli? - a tohle je jejich byt," dopověděl svou dlouhý popis. Cukl sebou, když se mu okolo nohy něco otřelo. Záhy zjistil, že je to ona koule, na kterou se ptal.

„Jako hostitel vás oba posílám sednout na gauč a řekněte mi, co chcete k pití," promluvil nejstarší a ukázal na pohovku, která byla dostatečně velká na to, aby se tam všichni vešli. Changbin se Seungminem se posadili na kraj, Felix byl opět stáhnut svým přítelem.

„Jak to, že tu není Chan?" zajímal se Changbin po tom, co nahlásil jejich požadavky na pití.

„V kavárně se porouchala mašina, tak to musel vyřešit. Měl by ale dorazit," objasnil mu jeho nepřítomnost Jisung. Minho se vměstnal vedle něj. Před nově příchozí postavil skleničky s pitím. Všichni samozřejmě hned chtěli vyzvídat, ale Changbin jim dal svým pohledem dost jasně najevo, ať jim dají ještě trošku času. Aby se nějak rozproudila konverzace, sám se začal vyptávat na jejich kempovací výlet. Tak se dozvěděl o Minhovém velkém experimentu, o Hyunjinově neschopnosti zapálit oheň, o Felixově spadnutí do nádrže (nic se mu nestalo!) a o Jisungovém zapomenutí telefonu na jedné z vyhlídek. Konverzace hezky plynula. Seungmin poslouchal a postupně si všechny nové tváře prohlížel. Jemně sebou cukl, když mu do klína skočilo kotě.

„Soonie, dolů," přikázal jí rychle Minho a už se zvedal, aby ji mohl dát ze Seungminova klína pryč.

„To je dobrý, mě mají zvířata rádi," pronesl s lehkým úsměvem hnědovlasý muž. Aby se jeho slova potvrdila, kotě se na jeho klíně schoulilo do klubíčka a začalo vrnět. To jeho majitele překvapilo, protože poslední dobou se nechtěla mazlit moc s nově příchozími, Hyunjinovi se například vyhýbala obloukem. Felix se Seungmina optal na farmu, o které věděl z Changbinova vyprávění. A tak konverzace postupně přešla na poznávání nově příchozího a vyzvídání. Bylo to ale milé a překvapivě se Seungmin necítil nekomfortně. Ano, nebyl úplně uvolněný a na staršího byl doslova nalepený, ale ostatní mu připadali milí. Obzvlášť Felix a Minho. Changbinovi hrál na tváři úsměv. Byl teď opravdu spokojený. Byl se svými nejbližšími přáteli, měl tu svého přítele a brzo se vrátí domů... a ne sám. Jeho spontánní rozhodnutí vrátit se na Jeju přineslo své ovoce. To nejsladší a nejkrásnější široko daleko.

... Fall in Love on Jeju ...

A je to tady, poslední příběhová kapitola třetího dílu. Během zítřka tradičně vyjde kapitola s názvem Behind the writing, kde bude oficiální poděkování, pár zajímavostí a to nejdůležitější, informace o čtvrtém dílu. Love U all a uvidíme se zítra! *Annie*