Changbin seděl v trávě na malém kopečku, ruce měl opřené o kolena a pozoroval hnědovlasého chlapce, jak fotí maják se západem slunce. Seungmin měl ve tváři soustředěný výraz. Již po třetí odtáhl foťák od obličeje a prohlédl si svá vyfocená díla. Pokaždé nespokojeně zakroutil hlavou, posunul se na jiné místo a začal znovu. Changbinovi to připadalo roztomilé, nezmizel mu úsměv z tváře. Sám se kochal pohledem do krajiny, která ho okouzlovala. Poslouchal šumění moře a šustění listů v lese.

„Seungmine, ty fotky nemusí být dokonalé," pronesl vesele, když už po páté mladší nespokojeně zakroutil hlavou.

„Nejsou ani hezké," odpověděl mu se zamračenou tváří.

„Pojď mu je ukázat," pobídl ho Changbin a rukou mu naznačil, aby mu foťák podal. Seungmin se na něho ale skepticky podíval, než se pohledem vrátil k displeji. „Seungminnie..." zavolal protáhle starší, aby získal jeho pozornost. Seungmin zvedl rychle hlavu a navázal s ním oční kontakt. Changbin si hned všiml, jak se mimika v jeho tváři změnila. Byl v pozoru, ale zároveň uvolněný, jeho oči byly veliké. Připomínal trochu pejska. Černovlasý muž přerušil jejich oční kontakt tím, že sklopil pohled, aby nebyl vidět jeho široký úsměv. Následně se na něho znovu podíval a své gesto zopakoval. Seungmin bez protestů se k němu rozešel, zůstal stát před ním a podal mu foťák.

„Jsou krásné, co se ti na nich nelíbí?" ptal se nechápavě. Jemu připadali pěkné. Maják působil až božským dojmem, jak zpoza něho vycházely sluneční papírky.

„Je to prázdné a příliš světlé," postěžoval si mladší.

„Tak to pak můžeš upravit, ne?"

„Nerad upravuju fotky. Pak neukazují realitu," pronesl se zamračenou tváří. Changbin přikývl, ač mu lehké upravování fotek nepřipadalo nijak závažné. Pohrát si trochu se světlem přece není až tak velký problém. Podal mladšímu zpátky foťák a zahleděl se na maják, který byl aktuálně střed zájmu.

„Co kdyby sis lehl do trávy a vyfotil to ze země? Nemuselo by to vypadat špatně," navrhl. Seungmin lehce naklonil hlavu do strany a zapřemýšlel nad tím. Následně pokrčil váhavě rameny. Popošel zas kousek dál a tam si skutečně lehl do trávy. Changbin mu podal jeho mikinu, kterou zmuchlal do kuličky, aby si na ni mohl položit bradu a paže. Mladší mu věnoval vděčný úsměv, jeho tváře nabraly teplejší odstín. Černovlasý se vrátil na své původní místo a pozoroval ho. Nechtěl mu překážet. Zavibroval mu telefon, který měl položený vedle sebe. Minho mu posílal další fotku jejich nového kotěte. Mají ji doma dva dny a už má Changbin plnou galerii oranžového kotěte jménem Soonie, ale Minho už stihl vymyslet tak tři přezdívky. Když už měl telefon v ruce, rozhodl se otevřít chat s dalším svým kamarádem, se kterým už dva týdny nemluvil. Ztrácel na ostrově pojem o čase.

Binnie💥
Ahoj Lixi, jak to jde?

Lix.🌞
Dobře, ale škola mi moc nechyběla. Co spíš ty? Posunul jsi se někam?😘

Binnie💥
Jsi zpátky v Busanu?

No, moc ne. Ale jsem na dobrý cestě!

Lix.🌞
Už jsem měl příliš velkou absenci. Nepustili by mě ke zkouškám

Jak to že se nic neděje? Jseš tam 2 týdny!

Binnie💥
Jako děje se toho hodně, ale asi ne to co bys čekal

Jsem s ním každý den. Už jsem přišel na to, co stojí za jeho chováním ale je to docela osobní, takže to ze mě netahej! Mám pocit, že si jsme každým dnem bližší. Furt se usmívá, nehádáme se, prostě je to skvělý...

Lix.🌞
Asi se nemusím ptát, jak jsou na tom tvoje city, co?😂

Binnie💥
No to asi ne

Chci si s ním ale někdy teď promluvit, nezbývá mi už tolik času. Nechci to nechávat na poslední chvíli

Lix.🌞
Správný přístup, podporuji👍

Binnie💥
A co tvoje situace? Nějaká změna? Slíbil jsi mi, že mu zavoláš

Lix.🌞
Není třeba

Binnie💥
Felixi!

Lix.🌞

Changbin nevěřícně zíral na fotku, která mu přišla uprostřed jeho slohovky, kterou si pro Felixe chystal. Byl hodně zmatený. Proč mu posílá fotku Hyunjina? Kde je teď? Nevěděl, jak reagovat, proto odeslal tu nejhloupěji vypadající možnost. 

Binnie💥
Cože?

Lix.🌞
Potkali jsme se v bytě, když jsem si šel vyzvednout nějaký věci. No a musím uznat, žes měl pravdu. Litoval bych svého rozhodnutí a to, že jsme se potkali vlastně všechno vyřešilo za nás

Binnie💥
Takže...

Jste teď zas spolu?

Lix.🌞
Jo. Nejdřív jsme si pobrečeli a pak mluvili skoro až do půlnoci. Ještě to není za námi a asi potrvá dlouho, než to mezi námi vyšumí. Dost se mi ale ulevilo

Binnie💥
Mně se ulevilo taky. Jsem rád, že vám to vyšlo

Lix.🌞
Už musím jít, stojím moc dlouho na jednom místě😂

A ty dej konečně věci taky do pohybu! (obrazně řečeno samozřejmě)

Binnie💥
😱😡😂

Mazej za svým přítelem!

Lix.🌞
😜😘

„Co se tak culíš?" ozvalo se kousek do Changbina. Starší zmateně zvedl hlavu. Úplně se odtrhl od reality. Seungmin vedle něho dřepěl a zkoumavě ho pozoroval.

„Felix se znovu dal dohromady s Hyunjinem. Ty jelita si to konečně vyříkali," oznámil mu s hrajícím úsměvem na tváři. Tato novinka mu udělala samozřejmě velikou radost.

„To je ten, co líbal někoho jiného?" ujišťoval se Seungmin, načež mu černovlasý rychle přikývl. Mladší se ale následně zamračil. „Proč se k němu vrátil, když mu ublížil?" zeptal se zmateně. Changbin se musel nad odpovědí krátce zamyslet, aby našel ta správná slova.

„Když se dva lidi opravdu milují, jsou si schopní odpustit ledacos," pravil klidným tónem hlasu s pohledem zabodnutý na obzor. Nebe bylo oranžové od zapadajícího sluníčka. 

„To nechápu. Když ti je člověk schopný ublížit jednou, udělá to znovu," stál si za svým mladší. Changbin se po jeho slovech na něho podíval. Seungminova slova totiž měla hned několika významů. Mladší si očividně neuvědomil spojitost s jejich minulostí. Changbin se na něho usmál, zatímco si pokrčil nohy.

„Odpustit neznamená zapomenout. Všichni děláme chyby a je dobré se naučit odpouštět. Pak nikdy nemůžeš být šťastný," řekl svou myšlenku a opřel se rukama o svá kolena. Seungmin mu věnoval zamračený pohled a jeho pozici na sezení napodobil. Vypadal, že je ztracený ve svých myšlenkách. Mezi nimi nastala chvíle ticha. Changbin nechtěl rušit jeho proud myšlenek, a tak si lehl do trávy, ruce dal pod hlavu a pozoroval pomalu tmavnoucí nebe. Začínaly být vidět první hvězdy.

„Podívej se nahoru," promluvil do ticha Changbin. Mladší se na něho zmateně otočil. Černovlasý muž ho vzal za paži a naznačil mu, ať si lehne vedle něho. Seungmin tak učinil a vzhlédl nahoru. Pozoroval tu krásu nad nimi. Z úst mu vyšel tichý povzdech, který donutil Changbin a, aby se na něho podíval. Prohlížel si profil jeho tváře. Seungmin byl podle něho nádherný, ale svým způsobem. Vždycky dokázal říct, když kolem něho prošel atraktivní muž. Takovým příkladem byl třeba Hyunjin, jehož vzhled byl opravdu jeho předností. Sám sebe nikdy nepovažoval za nějakého extra krasavce. Vždycky byl pohublý, vlasy měl střižené okolo hrnce a jeho malá výška ji taky nepřidávala. Mýval hodně komplexů, ale na vysoké na sobě začal pracovat. Musel uznat, že to bylo hodně kvůli jeho ex-přítelkyni, ale teď toho rozhodně nelituje. Se svým vzhledem je spokojený. Seungmin byl narozdíl od něj dost vysoký a postavou spíše hubený. Rysy v jeho obličeji nebyly až tak výrazné, ale Changbin už teď mohl říct, že až mladší trošku zestárne, bude mít mužné rysy. Zkrátka hnědovlasý podle něho byl pěkný.

„Zvedá se vítr," konstatoval Seungmin. Kolem nich se již rozprostřela tma a začínal být chlad. Changbin se zvedl na nohy a protáhl se. Seungmina to rozesmálo, protože starší se nebál použít při protažení svůj hlas. Changbin a ro samozřejmě potěšilo, nabídl mu ruku a pomohl mu na nohy. Zhrozil se ale, když ucítil mladšího ledové ruce.

„Seungmine! Měl jsi mi říct, že ti je zima," káral ho, zatímco mu schoval obě dlaně do svých. Přitáhl si je obličeji, aby je mohl zahřát svým dechem. Seungmin lehce vykulil oči nad jeho náhlým činem, jeho líce se zbarvily do červena, čehož si Changbin nevšiml. Byl příliš zábran tím, aby zahřál jeho ruce. S veselým úsměvem se odtáhl a navázal s mladším oční kontakt

„Tak pojď," pobídl ho. Chytil ho za ruku a rozešel se po louce. Seungmin nijak neprotestoval a následoval ho. Mlčky spolu kráčeli po vyšlapané cestě a blížili se k vesnici. Prošli okolo domu halmeoni a pokračovali dál. Nešli nijak rychle, jemně pohupovali jejich spojenýma rukama. Changbin cítil hřejivý pocit na hrudi. Měl dobrou náladu a vnímal, jak mladší palce přejíždí přes hřbet jeho ruky. Nebyl si ale jistý, jestli to dělá vědomě. Dorazili až před vrata farmy, kde musel starší proti své vůli druhého muže pustit. Nejraději by ho držel několik dalších hodin. Už se chtěl začít loučit, avšak si všiml Seungminova výrazu v obličeji. Svůj zrak měl upřený na rozsvícené okno, za kterým byl vidět pan Kim, sedě v křesle a pozoruje televizi. 

„Všechno v pohodě?" optal se ho pro jistotu. Mladšího aktuální výraz ho trochu znepokojoval.

„Nemůžeme jít ještě někam?" zeptal se tichým hlasem Seungmin.

„Nebyla ti ještě před chvílí zima?" Changbin byl nyní trochu zmatený. Mladší pokrčil rameny a znovu uhnul pohledem, což staršího jen více znejistilo.

„Co se děje?" znovu položil otázku, tentokrát s jasným starostlivým tónem hlasu. Když se Seungmin neměl k odpovědi a záměrně se mu vyhýbal pohledem, uchopil starší jeho bradu a otočil ho tváří k němu. „Co se děje, Seungminnie?" zeptal se, přičemž použil zdrobnělinu jeho jména. Věděl, že na ni Seungmin více reaguje. Mladšímu se zasekl dech v hrdle a očima skenoval Changbinovu tvář. Následně se vrátil k jeho očím.

„Pohádal jsem se tátou... dneska ráno," řekl skoro neslyšně. Měl problém udržet oční kontakt, ale snažil se. Changbin naklonil nechápavě hlavu lehce do strany, zatímco pustil jeho bradu.

„Proč?" zajímal se starší. Museli se hádat o něčem vážném, když se Seungminovi nechce domů. Ač věděl, že jeho vztah s otcem není úplně nejpohádkovější a mladší rád tráví čas venku, nikdy se ještě nesetkal s tím, že by ho žádal o to, aby ještě někam šli. Často býval Seungmin po celém dni unavený, občas i usínal na louce nebo kdekoliv jinde. Dneska ale nevypadal tak znaveně jako obvykle. Changbin nedokázal říct, jestli to na něj jen mladší hraje, aby mohli ještě někam jít, nebo má dneska více energie. Seungmin s odpovědí na jeho otázku dost otálel. Zády se opřel o vrata, ruce zastrčil do kapes od mikiny, a chodidlem dokonce začal dělat důlek v zemi. Černovlasý muž vycítil, jak zhoustla atmosféra a hned si všiml nejistoty, která mladšího pohltila. Jeho tělo nebylo tak uvolněné jako doteď. Nechtěl na něho zbytečně tlačit, ale zároveň chtěl vědět, co se stalo. Seungmin měl problémy s otevřenou komunikací, svěřovat se pro něj bylo cizí a Changbin ho chtěl tohle naučit. 

„Víš, že mi můžeš říct cokoliv, že ano?" zeptal se ho s lehkým úsměvem na tváři. Měl tendenci ho pohladit po tváři, ale nechtěl ho svým dotykem rozrušit. Navíc měl pocit, že dneska se ho dotýkal až až. Využil každé chvíle, teď by to chtělo dát mladšímu prostor. Seungmin si nahlas povzdechl, přičemž svůj pohled zabodl do strany.

„Ráno jsem řekl tátovi, že víš o... no... mé nemoci," poslední slova skoro zašeptal, až je málem Changbin přeslech. Přesto ale hned věděl, o čem je řeč. Trochu ho znepokojilo, že součástí jejich neshod je i on. Už se chtěl zeptat, ale Seungmin se rozhodl pokračovat: „A on mě seřval s tím, nemám rozkřikovat, že má za syna podivína. Stačí ž-že už mu teď dělám ostudu..."

„Cože?!" zarazil se nechápavě starší. Chvíli si myslel (a trochu v to i doufal), že špatně slyšel.  „Seungminnie, ty nejseš žádný podivín ani ostuda. Nemůžeš za to."

„Neříkej mi věci jen z lítosti, nestojím o ni," obořil se na něho mladší.

„Já tě nelituji!" vyhrkl Changbin. Jeho prohlášení ale vyznělo trochu jinak. Zavřel oči a frustrovaně vydechl. „Netrávím s tebou čas jen kvůli lítosti. Nikdo z nás si nevybral, jaký bude. Nemůžeš za svou situaci a už vůbec by ses za sebe neměl stydět."

„To si myslíš jen ty," pronesl lehce naštvaně Seungmin, zatímco si na hrudi překřížil ruce.

„A odkdy tobě záleží na názorech ostatních?" optal se ho s pozvednutým obočím. Mladší se na něho překvapeně podíval s lehce otevřenou pusou. Changbin k němu přistoupil, přičemž musel lehce zaklonit hlavu. „Je jedno, co si o tobě ostatní myslí. Jediné, na čem záleží, je, jak se k tomu postavíš ty," řekl hlubším a klidnějším hlasem. Byli od sebe jen kousíček. Seungmin tikal pohledem po jeho obličeji, zorničky byly jako dva veliké míče.

„A co si myslíš ty?" zašeptal svou otázku. Changbinovi se uvolnili svaly v tváři, na krátko pohlédl na mladšího rty, které byly na úrovni jeho očích.

„Opravdu to chceš vědět?" optal se starší. Seungmin se mu zahleděl do očí. Chvíli takto setrvali, než mladší trhavě přikývl. Changbin si ještě jednou prohlédl celý jeho obličej, než levou ruku položil na jeho rameno, stoupl si na špičky a přitiskl se na jeho rty. Jeho tělo ovládla radostná euforie. Mozek ovládly endorfiny s dopaminem. Cítil, jak se Seungminovo tělo napnulo, ale neodstrčil ho, což bral jako dobré znamení. Neodvážil se svými rty pohnout a lehce se odtáhl, opět se jeho paty setkaly se zemí. Následovalo ticho a oční kontakt, který podle Changbina trvalo několik hodin. Nedokázal z něho ale nic vyčíst. Poznal, že je Seungmin zaskočený. Pravděpodobně má teď v hlavě hrozný zmatek, čemuž by se starší opravdu nedivil. Již otevíral pusu, aby ukončil to ticho, ale Seungmin do něho zničehonic strkl. Starší byl jeho činem zaskočen a než stihl cokoliv udělat, hnědovlasý muž proběhl vraty.

„Seungmine!" zvolal starší a pohotově hmátl po klice. K jeho překvapení ale bylo zamčeno. Slyšel zpoza druhé strany rychlé kroky, které se vzdalovaly. Zajel si rukama do vlasů a hlavou narazil do vrat. Teď to asi posral. Měl ale pocit, že na to byla ideální chvíle. Vždyť Seungmin nevypadal, že by mu doteď jeho činy a doteky vadili. Šel na to moc rychle? Uspěchal to? Byl ze sebe hodně zmatený a zároveň i trochu naštvaný. Měl strach, že všechnu svou dosavadní snahu zkazil. Co s důvěrou, kterou celou tu dobu budovali? Vůbec neměl představu o tom, jak se teď mladší zachová. Cítil ale, jak se mu sevřel hrudník. Nebyl to vůbec příjemný pocit.

... Fall in Love on Jeju ...

Konečně je tady nějaký posun, myslím si, že bylo na čase. Nechtěla jsem to ale uspěchat vzhledem k Seungminově nemoci i povaze. Jinak jsme překonali hranici 3k přečtení, moc vám děkuji. Love U! *Annie*