Seungmin seděl v malém altánku na pláži. Měl pokrčené nohy a na nich položenou knihu, kterou se snažil číst. Moc se mu to ale nedařilo, jelikož jeho pohled neustále utíkal k moři. Musel uznat, že to nebyl nejrozumnější nápad, nevěděl, kam jinam by měl ale jít. Snaží se co nejméně času trávit doma. Je zase období, kdy si s otcem lezou na nervy. Nechtěl otravovat halmeoni, a proto každý den bloudil po vesnici a jejím okolí, aby se nějak zabavil. Na farmě nebylo totiž tolik práce. Posledních pár dní si oblíbil posedávat na pláži a pozorovat moře. Většinou s sebou měl foťák nebo knihu, ale nakonec vždy pouze hleděl do vln. Sem tam si přišly na pláž hrát děti. Nejdříve ho to štvalo, protože ho rušily a odváděly jeho pozornost. Nakonec je ale se zájmem pozoroval, jak si hrají na babu, hází s míčem, či z kamenů se pokouší postavit hrad. Přinášelo mu to podivný klid, který teď nutně potřeboval.

Podrážděně vydechl, natáhl nohy a na ně nechal spadnout knížku. Už je na jedné stránce zaseklý minimálně patnáct minut. Jeho energie rapidně klesala. Založil si stránku, na které skončil a zvedl se. S rukama v kapsách se rozešel po pláži. Moře se mu zdálo tmavší a živější než obvykle. I nebe bylo plné mraků. Se zamračenou tváří se zastavil a pozoroval obzor. Pravděpodobně se na ostrov něco žene. Bouřky na Jeju ostrově bývají obzvlášť silné. Co si ale tak matně vzpomínal, žádné bouřky na tento týden nehlásili. Byl z toho trochu zmatený. Rozešel se k altánku, kde popadl svou knížku a rozešel se do vesnice. Knihu položil na jeden ze sloupků na jejich farmě a pokračoval dál v chůzi. 

Prošel okolo domu halmeoni, přičemž zkontroloval, zda náhodou neusnula na zahradě a jestli je vše na svém místě. Jeho další kroky vedly přes louku k útesům, kde stál jeho cíl. Na kopcovité pláni pocítil, jak se zvedá vítr, což jen prohloubilo jeho obavy. Pokud by opravdu přišla bouřka, musel by zahnat všechny zvířata a určitě by jim voda vyplavila některé záhony. Zrovna na těch Seungmin dost pracoval a fakt by ho nepotěšilo, kdyby byla jeho práce zmařená. Došel až k majáku, kde z malé dřevěné krabičky, která se schovávala mezi kameny, vytáhl rezavý klíč. Odemkl si a začal po schodech stoupat nahoru. Maják byl dalším jeho oblíbeným místem. Málokdo ví, kde se schovává klíč a skoro nikdo sem nechodí.

Byl poměrně zadýchaná, když konečně vyšel nahoru. Zapřel se o zábradlí a zahleděl se do dálky. Jeho domněnky byly pravdivé. Konečně spatřil černá mračna, která se rychle blížila k ostrovu. Silně foukalo, až ho zaráželo, že si toho předtím nevšiml. V hlavě si sesumíroval, co všechno je potřeba udělat a nešťastně zaskučel. Vůbec se mu nic nechtělo dělat, ale bylo mu jasné, že musí. Když už se chystal jít dolů a odtáhl se od zábradlí, zarazil. Všiml si totiž osoby, která se mihla na louce. Znovu se naklonil a snažil se ji najít. Možná se mu to jen zdálo a údajná lidská osoba byla jenom klam jeho mysli a větru. Zamračil se, když skutečně nikoho neviděl. Vyklonil se ještě více, aby mohl nahlédnout dolů, ale v tu chvíli se ozval hrom. Seungmin sebou škubl a jen taktak se stačil pořádně chytnout. Pořádně to zadunělo. S obavami hleděl na rozbouřené moře.

„Ahoj S-"

„DO PRDELE!" vykřikl Seungmin, přičemž se jeho tělo převážilo přes zábradlí. V jedné chvíli cítil, jak se jeho nohy zvedají a hlava naopak klesá, vzápětí ho ale něco chytlo a odtáhlo pryč. Srdce měl až v krku.

„Seungmine, co blázníš? Jseš v pohodě?" strachoval se černovlasý muž, který ho držel v náručí. Mladší ale vnímal pouze hlasité bušení svého srdce. Svezl se na zem, zatímco stále měl pevně zavřené oči. Celé jeho tělo se klepalo. Byl stále v šoku. Nakonec se zhluboka nadechl a otevřel oči, přičemž se nevěřícně podíval na muže vedle sebe.

„Chceš mě zabít nebo co?!?!" vyjel po něm naštvaně, ruku si přikládaje na hruď.

„Promiň, nečekal jsem, že se takhle lekneš. Fakt se omlouvám," zopakoval ještě jednou Changbin, přičemž si mladšího starostlivě prohlížel. Stále měl položenou ruku na jeho zádech, zatímco ta druhá byla na Seungminově břiše, skoro až na boku.

„Je snad normální takhle děsit lidi?! Mohl jsem umřít!" dodal důrazně mladší. Byl opravdu naštvaný. Tohle mohlo dopadnout opravdu špatně. Chtěl pokračovat v nadávkách, když vtom se zarazil. „Počkat! Co tady kurva děláš?" překvapeně vykulil oči při uvědomění, že tady černovlasý muž vůbec nemá být. Kde se tady vzal? Changbin se nad jeho reakcí pousmál. Odtáhl se od něho a zvedl se na nohy.

„Chybělo mi to tu, tak jsem se vrátil," pronesl jednoduše a nabídl mladšímu ruku, aby mu mohl pomoct se zvednout. Samozřejmě že nahlas nepřiznal skutečný důvod svého návratu, ale nepřišlo mu to podstatné. Seungmin si ho podezřívavě prohlédl, než váhavě přijal jeho ruku a nechal se vytáhnout na nohy. Changbin záměrně použil trochu více síly, než bylo potřeba, tudíž si mladšího přitáhl až na hruď. Seungmin překvapeně vydechl, když do Changbina narazil, zmateně na něj shlížeje. Starší se pousmál, a jako by se nic nestalo od něj ustoupil. Nechtěl ho zbytečně znervózňovat, zároveň by nerad zvýraznil fakt, že je Seungmin skoro o deset centimetrů vyšší.

„Proč jsi tady? Sleduješ mě?" zajímal se Seungmin, přičemž si na hrudi překřížil ruce. Opravdu by ho zajímalo, jak se tady starší vzal. Maják není úplně obvyklé místo. Changbin se lehce uchechtl a rukou se podrbal na zátylku.

„Nebudu lhát, dobrých třicet minut jsem pobíhal po vesnici, abych tě našel. Tvoje halmeoni mi řekla, že budeš na pláži, ale tam jsem tě nezastihl. Napadlo mě, že možná budeš fotit na louce a pak jsem uviděl nějakou osobu na majáku. Hned mi bylo jasné, že jsi to ty," vysvětlil mu. Seungmin zpracovával jeho slova, přičemž u toho jemně kýval hlavou. Nechápavě se ale na staršího podíval.

„Hledal jsi mě?" zeptal se pro ujištění, že správně slyšel. Jakmile černovlasý muž přikývl, Seungmin lehce pootevřel ústa v údivu. Na pár vteřin ucítil hřejivý pocit v břiše, který byl pro něj tak atypický. „Proč?" optal se zmateně. Neviděl žádný důvod, proč by ho měl starší hledat. Předpokládal, že se vrátil za rodinou a jeho dokonalými přáteli. Changbin s odpovědí trochu váhal. Měl toho tolik, co by chtěl mladšímu říct, ale nechtěl to na něj hned vybalit. Potřebuje trochu času, aby si byl jistý.

„No, ani jsme se pořádně nerozloučili a chtěl jsem tě-" jeho mluvu přerušil záblesk světla a následující hlasitý hrom. Oba muži sebou trhli. „Asi bychom měli jít, než začne pršet," navrhl Changbin, načež hned Seungmin přikývl. Nepatrně se dokonce k staršímu přiblížil a s obavami hleděl na černé nebe. Foukal silný vítr a ve vzduchu již bylo cítit vlhko. Oba se rychle rozešli po schodech dolů. Při jejich cestě na dno majáku zaslechli další hrom. Konečně se dostali dolů. Sotva ale otevřeli dveře, spustil se takový liják, že ani neviděli vesnici. S šokem zůstali stát ve dveřích.

„Tak to přeběhneme," navrhl Changbin, načež se na něho Seungmin nevěřícně otočil.

„Zbláznil jsi se?" vyhrkl.

„Vždyť je to jen-" celou oblohu rozsvítil blesk, potom přišel hrom. Seungmin sebou škubl a přitiskl se zády na Changbina, aby se vzdálil od dveří. „... voda," dokončil svou větu starší. „Dobře, asi můžeme chvilku počkat."

„Určitě," přitakal Seungmin a natlačil se zpátky dovnitř a zavřel dveře. Kolem nich byla tma. Mladší začal po hmatu hledat vypínač, který po chvíli úspěšně našel. Světlo, které rozsvítil, bylo ale dost úsporné, sotva osvětlovalo schody, na které se zády Changbin posadil. Seungmin si nabručeně povzdechl a opřel se o zeď. Vůbec se mu nynější situace nelíbila. Neměl rád bouřky. Dělaly hrozný hluk, všude pak bylo bláto. Cítil se ale trošku klidněji, když tu nebyl sám. Určitě by tady zešílel.

„Pojďme si povídat," navrhl Changbin, kterého začalo to ticho, které bylo pravidelně přerušováno bubnováním vodních kapek, štvát. Seungmin zvedl hlavu od podlahy, doteď byl ztracen ve svých myšlenkách.

„O čem?"

„Nevím, to je jedno. Jak se třeba máš?" optal se ho s úsměvem, nad kterým se i mladšímu lehce zvedly koutky. Jakmile se ale zamyslel nad jeho otázkou, znovu se zamračil.

„Aktuálně jsem zaseklý v majáku, zatímco venku prší. Co myslíš?" pronesl rýpavě.

„Myslel jsem to tak všeobecně. Samozřejmě teď taky neskáču radostí," odpověděl na jeho sarkastickou poznámku. Seungmin protočil očima a zahleděl se na malý stolek. Changbin ho s úsměvem pozoroval. Tohle mu rozhodně chybělo. 

„Eunbi říkala, že jsi se na mě ptal," pronesl po chvilce ticha. Mladší jeho směrem překvapeně trhl hlavou, jeho zorničky se nepatrně rozšířily. Rozhodně nečekal, že se Eunbi o tomhle zmíní svému bratranci. Cítil se maličko trapně.

„Jen na tebe přišla řeč," pronesl jako by nezáživně. Nechtěl nahlas přiznat, že se o druhého skutečně zajímal. Changbin se nad jeho odpovědí ušklíbl.

„A co o mě má drahá sestřenka říkala? To víš, má ve zvyku mě pomlouvat," dodal vesele. Rád se s Eunbi navzájem provokovali. Opravdu ho ale zajímalo, co zrovna oni dva o něm mohli říkat. Eunbi mu to samozřejmě neřekla.

„Prý že máš spoustu práce se školou, čemuž nevěřím, protože si zase tady. Jestli si ty tu školu přece jenom jen nevymýšlíš..."

„No dovol, mám bakalářský titul!" bránil se hned Changbin. „Je pravda, že jsem toho měl hodně, ale nebylo to nic těžkého. Hodně času jsem trávil se svým kamarádem, potřeboval společnost," upřesnil ještě. Jeho odpověď mladšího zaujala, čehož si ovšem černovlasý všiml. Vzpomněl si na jeho rozhovor s Felixem.

„Ukazoval jsem mu fotky z vesnice. Líbí se mu tady. Myslím, že vy dva byste si rozuměli," řekl s úsměvem, načež ho ale mladší obdaroval skeptickým pohledem. „Vážně, věř mi. Felix je ten nejlaskavější člověk, kterého znám. Určitě by sis ho oblíbil," stál si za svým.

„Fe-lix?" podivil se Seungmin nad neznámým jménem.

„Část jeho rodiny žije v Austrálii. Má dokonce přírodně blonďaté vlasy a na tváři spoustu pih. Vypadá trochu jako sluníčko," pronesl vesele Changbin. Mladší nad jeho popisem vykulil oči.

„Nikdy jsem na živo neviděl blonďaté vlasy," přiznal potichu, což staršího překvapilo.

„Vážně? Počkej, musím ti ho ukázat. Určitě-" zarazil se uprostřed věty, když se najednou zatřásla zem a zhasla žárovka.

„Do prdele! Proč to nesvítí?! K-Kde to je?" začal mlít jedno přes druhý Seungmin. Dle jeho hlasu bylo jasně poznat, že panikaří a nynější situace se mu vůbec nezamlouvá. Changbin vystřelil na nohy a chytil ho za ruku, což bylo poměrně těžké, jelikož nic neviděl a mladší házel rukama.

„Hej, hej, hej, klid, jo? Nic se neděje, jen vypadla elektřina," snažil se ho uklidnit, což moc nezabíralo. S dalším hromem se začalo Seungminovo tělo třást a starší slyšel, jak zrychleně dýchá. „V pohodě, pořádně se nadechni, ano? Budeme nahoru, abychom měli trochu světla, co ty na to?" navrhl. Neviděl, jestli mladší přikývl hlavou nebo ne, ale za to cítil, jak se mu nalepil na hruď a doslova ho tlačil ke schodům. Changbin neotálel a vydal se nahoru. Stále ho pevně držel a tiskl k sobě, aby náhodou nezakopl a nespadl. Vystoupali několik metrů, když k nim začalo pronikat trochu světla. Konečně na sebe viděli. Navázali krátký oční pohled, než Seungmin sklopil zrak k jejich spojeným rukám. Changbin ho napodobil a čekal na to, jestli ho mladší seřve. Nic takového však nenastalo, Seungmin se pouze pomalu odtáhl na druhou stranu schodiště, snad jako by se styděl za své předešlé chování. Staršímu to připadalo roztomilé.

„Chceš jít ještě výš nebo...?"

„Ne, to je dobrý," přerušil ho rychle. Changbin tedy přikývl a posadil se na schody. Seungmin chvíli váhal, ale nakonec se posadil vedle něj. Mezi nimi zavládla zvláštní atmosféra, která byla krapítek trapná.

„Chtěl jsem ti ukázat Felixe," promluvil do ticha Changbin a začal lovit v kapse mikiny svůj telefon. Mladší přikývl, zatímco si objal ramena a na ně položil hlavu. Pozoroval černovlasého muže, jak hledá ve svém telefonu. Přišlo mu to uklidňující, ani nevnímal déšť a hromy zvenčí. Changbin se usmál, když našel fotku, kterou hledal a hrdě ji ukázal Seungminovi. Ten se narovnal a převzal si od něj telefon. Užasle hleděl na fotografii.

„To fakt pravý?" zeptal se zaraženě. Changbin se rozesmál, ale hned na jeho otázku přikývl. Převzal si od něho znovu telefon a začal mu ukazovat další fotky jeho blonďatého kamaráda. Narazil i na několik společných fotografií s jejich dalšími kamarády, které Seungmina zaujaly.

„Kdo je toto?"

„To je Minho, můj hyung z vysoký. A tohle je jeho přítel Jisung, zároveň nejlepší kamarád Felixe. Ti hajzlové se minulý rok rozhodli, že se odstěhují do Busanu a mě samotného nechají v Seoulu. Nikdy jim to neodpustím," pronesl s úšklebkem. 

„Oni jsou... vážně spolu?" optal se překvapeně. Changbin se po jeho otázce zarazil. Došlo mu totiž, že vůbec nemá páru, jaký má Seungmin názor na homosexuální páry a celkově tohle komunitu. Byl by docela v prdeli. Většina obyvatel vesnice má na toto téma dost konzervativní názor.

„No... jo. Stejně jako Felix s Hyunjinem, to je ten vysokej," upřesnil mu, aby věděl, o kom mluví. Při zmínce o téhle dvojici si vzpomněl na to, že bude muset někdy zavolat blonďákovi a zeptat se ho, jestli už s Hyunjinem mluvil. Doufal a přál si, aby se už někam posunuli.

„A to jsou všichni na kluky?" pokračoval dál v kladení otázek mladší. Changbin rozpoznal zájem v jeho hlase, což ho potěšilo. Nejen že rád mluvil o svých kamarádech a ještě rád se bavil s lidmi, co nejsou proti LGBT komunitě, ale hlavě to znamenalo, že se to Seungminovi v žádném případě nehnusí. Pravděpodobně se nad tím ani nikdy nepřemýšlel, když jeho názor na lásku začíná i končí ve stejném bodě. 

„Ne, jen Minho a Felix. Hyunjin je bisexuál a u Jisunga to s jistotou nevím. Pravděpodobně je bi, ale nikdy předtím ve vztahu nebyl. Většina mých kamarádů ze Seoulu buď je, nebo má zkušenosti se stejným pohlavím," objasnil. To ho přivedlo na myšlenku, že by se na toto téma mohl Jisunga zeptat. Přece jenom, ti dva toho mají více společného. Pokud si totiž dobře vzpomíná, Felix mu říkal, že Jisung byl odjakživa na holky a stále trochu nechápe, kde se jeho láska k Minhovi vzala.

„A ty?" zeptal se ho mladší a z telefonu se podíval na černovlasého muže vedle sebe. Changbin se zarazil, rozhodně tuhle otázku neočekával.

„No... mě je to jedno, na pohlaví mi moc nezáleží. Ale s klukem jsem nikdy nebyl," přiznal zamyšleně, přičemž pozoroval Seungminovu reakci. Mladší pokýval hlavou a sklopil pohled zpět k telefonu. Changbin z toho nedokázal nic vyvodit. Vrátil se ke svému telefonu, kde přejel na další fotografii, kde byl se svými spolužáky. Nad tou vzpomínkou se musel usmát. Pokračoval dál v popisování a vyprávění, zatímco ho Seungmin překvapivě poslouchal. Nevypadlo to ani jednou, že by se nudil. Úplně zapomněli na nějakou bouřku a užívali se společný čas. Přece jenom, oba toužili po společnosti toho druhého, jen to ani jeden z nich nechtěl přiznat.

... Fall in Love on Jeju ...