„Do prdele!" zanadával Seungmin, když mu z rukou vyklouzl keramický hrníček a roztříštil se. Klekl si na zem a začal sbírat střepy. Do kuchyně nakoukl pan Kim, který následně zakroutil nevěřícně hlavou.

„To už je pátý za poslední tři měsíce."

„Já vím!" vyštěkl zpět na svého otce. Vzápětí ale sykl, protože se nedopatřením řízl o střep. Okamžitě si poraněný prst strčil do pusy, aby utlumil bolest. Pan Kim si povzdechl, něco zamumlal pod vousy a rozešel se po schodech nahoru do patra. Po cestě ještě houkl, aby Seungmin nezapomněl koupit nový. Hnědovlasý chlapec dosbíral střepy a ty následně vyhodil. Smetáčkem a lopatkou se ujistil, že na zemi nic nezůstalo. Oprášil si ruce a vydal se z domu ven. Zapomněl ale sklonit hlavu a narazil do rámu dveří.

„Kur-" zbytek slova Seungmin polkl, naštvaně zatínaje ruce v pěst. Dobře, dnešní den nejde podle jeho plánu a to ho vytáčelo. Již se mu povedlo ztratit jedno kuře, protože zapomněl zavřít za sebou vrátka. Pobíhal po dvoře a snažil se ho chytit, což se mu nakonec i podařilo. Jenže hned nato, když se vydal nakrmit ovce, při couvání zakopl o malé jehně. Lekl se a vyválel se zády v trávě. Chudáček jehně se rozeběhlo ke své matce a nenechalo se již od Seungmina pohladit. Jo, dneska je svět proti němu a to je sotva poledne. 

Pohledem zkontroloval dvůr, aby se ujistil, že na nic nezapomněl. Všechny své plány už měl ale hotové, takže opustil jejich farmu a vydal se do vesnice pro keramický hrníček. Zajímalo by ho, co se to zas s ním děje, že to schytávají jejich hrníčky. Opravdu to nedělá schválně. S rukama v kapsách procházel vesnicí, pozoruje dění okolo sebe. Ne že by ho zajímalo, co paní Joo dělá na své zahradě a co pan Moon dělá před knihovnou, jeho mozek všechny tyhle věci zpracovával, což bylo dost vyčerpávající. Člověk by ani nečekal, že se v tak malé vesnici může dít tolik věcí. Přešel přes náves a za lékárnou zašel do prodejny pana Parka. Z poličky sebral úplně totožný hrníček, který před pár minutami rozbil a položil ho na pult. Pan Park pozvedl jedno obočí, ale nic neřekl. Samozřejmě si všiml, že Seungmin kupuje stále ten stejný hrnek dokola. Hnědovlasý chlapec zaplatil, otočil se na patě a vyšel z obchodu pryč, opět míře domů. Zamračeně pozoroval návěsní dlažbu, která kvůli erozi byla vlnitá. Sem tam nějaká kostka dokonce chyběla. Kdyby-

„Ahoj, Seungmine," ozvalo se zničehonic. Oslovený chlapec rychle zvedl hlavu a zarazil se na místě. Raději stiskl hrníček pevněji, aby ho náhodou znovu nepustil. To už by se asi zbláznil. Chtěl začít nadávat osobě, která ho takhle vyrušila, ale jakmile pohlédl před sebe, všechny nadávky spolkl.

„Noona," pokývl hlavou na pozdrav.

„Jak se má halmeoni? Už bych se za ní měla stavit," pousmála se Eunbi a poškrábala se provinile na hlavě.

„Dobře. Posedává teď hodně na zahradě a pozoruje ptáky," odvětil Seungmin, zatímco si hrníček přendával z jedné ruky do druhé.

„Neříkal jsi ještě v zimě, že ji letos předěláš? Plánoval jsi přetřít celý plot," vzpomněla si starší dívka. Seungmin by překvapený, že si na to pamatuje.

„Jo, to už mám hotový... pomohl mi s tím Changbin," dodal trochu tišeji uhnul pohledem do strany. Eunbi překvapeně pootevřela pusu, vzápětí se ale usmála.

„Tak to se předvedl, ale nepochlubil se. Sakra, neříkám to ráda, ale začíná mi dost chybět. Zvykla jsem si tu na něho," přiznala černovlasá dívka. Seungminovi se nepatrně rozšířily zorničky. Takže ten zvláštní pocit samoty, který najednou cítí, není divný? Nejdříve si myslel, že má zas špatné období. Jenže potom se přichytil při vyhlížení Changbina z okna. Zvykl si na to, že starší vždycky přijde po deváté, zařadil to do svého plánu. Úplně zapomněl, že odjel.

„Jak se má?" vyhrkl zničehonic Seungmin, přičemž tím překvapil sám sebe. Odkdy ho zajímá, jak se někdo má? A především Changbin? Dobře, už na něho není tak naštvaný... vlastně s ním nemá spojené žádné negativní emoce, což ho samotného trochu děsí. Co se sakra změnilo?

„No, podle toho co psal, tak teď je hlavně zaneprázdněn školou. Dohání všechno, co může, takže moc odpočinku asi nemá. Jo, to je jeho velkoměsto. Já bych se asi zbláznila," zasmála se Eunbi, načež Seungmin přitakal. Nenáviděl města. Stačilo mu, že párkrát do roka musí jet do Seongwipo-si, což je druhé největší město na Jeju ostrově. Nedokázal si ani představit, jak to musí vypadat v Seoulu. S Eunbi si ještě chvíli povídali, než se každý rozešel po svých. Ona do pekárny paní Shim, on domů. Tam ale dlouho nepobyl. Uklidil nově koupený hrníček a už zase byl venku. Zamířil k domu své halmeoni, odemkl si a vstoupil dovnitř. Zarazil se, když postarší ženu uviděl sedět nehybně v křesle. S panikou k ní rychle přiběhl, ale vzápětí se uklidnil. Halmeoni Kim jenom spala. Oddechl si a na chvilku se posadil na pohovku, aby to trochu rozdýchal. Opravdu se bál. Den, kdy jeho nejmilejší osoba na celém ostrově opustí tento svět, může být opravdu blízko. Stále se nesmířil s faktem, že se může stát, že se jednoho dne vzbudí a jeho halmeoni nebude dýchat. A s jistotou to bude on, kdo na to přijde.

Uvařil halmeoni čaj, aby, až se vzbudí, ho měla tak akorát teplý, následně opustil její dům. trochu bloudil, protože neměl co na práci, což ho docela frustrovalo. Jeho mozek zas jel na plné oprátky, jak má ve zvyku. Jeho nohy ho nakonec dovedly na louku za vesnicí. Bylo to jeho oblíbené místo. Květiny kvetly a všude bylo spoustu hmyzu a zvířat. Litoval toho, že si s sebou nevzal svůj foťák, aby mohl tuto krásu zachytit. Nakonec si lehl do trávy v místě, kde před pěti dny byl s Changbinem. Kdykoliv na ten den vzpomíná, cítí teplo na hrudi. Zvláštní. Musel ale uznat, že se opravdu bavil a úsměv nezmizel z jeho tváře. Poslední dobou je ještě více zmatený, že normálně. Všechny ty nové pocity jsou pro něj tak atypické, nevyzná se v nich. Zbytečně mu komplikují život. Snad by-

Rychle sebou trhl do sedu, protože mu včela začala lézt do ucha, což opravdu nebylo příjemné. Včela kolem něj poletovala a následně se posadila na květinu vedle. Cítil, jak ho na noze lechtají stébla trávy a kousek od jeho levé nohy je cestička mravenců. V lese muselo poletovat několik ptáků, neboť slyšel šustění listů a jejich křídel. Zároveň foukal mírný vítr. Seungmin si povzdechl a zajel rukama do vlasů. Jeho mozek se snažil zpracovat všechny věci okolo něj, což ho neuvěřitelně vyčerpávalo. Byl unavený. Přál si, aby si mohl alespoň na pár minut lehnout a neslyšet a nevnímat nic okolo. Chtěl se na malou chvíli uvolnit. Posledních pár týdnů se mu to začalo záhadně dařit, ač ne vždy bylo štěstí na jeho straně. Měl dojem, že už se konečně začíná v sobě orientovat. Jenže teď je všechno jako na začátku a on neví, co s tím má dělat. Je zmatený a kolem něho nikdo, kdo by ho chápal. Usilovně se snažil přijít na to, co poslední týdny dělal jinak, ale nemohl si na nic vzpomenout. Prostě zničehonic byl v klidu a nemělo to žádné vysvětlení. Proč se tohle děje právě jemu? Co komu zas udělal? Proč-

Nad hlavou mu proletělo několik ptáků. Vzhlédl k obloze a pozoroval, jak mizí v dáli. Začal uvažovat nad tím, kam asi tak můžou letět. Zvedl se ze země a rozešel se k majáku. Přesně věděl, kde se nachází klíč ke dveřím a jeho nynějším cílem bylo vylézt nahoru a kochat se krajinou. Nit jeho předchozích myšlenek byla přetrhána a on neměl náladu ani energii se k ní vracet.

***

Minho kráčel po ulici a vyhýbal se lidem, kteří šli proti němu. Dnes bylo v ulicích překvapivě rušno nato, že byla sobota. On ale nikam nespěchal, takže mu to nevadilo. Ráno se probudil se skvělou náladou. Nemusel do práce, takže se hezky prospal. Dopoledne si zašel do posilovny a v malém bistru naproti jejich paneláku si dal oběd. Tento den by byl ještě lepší, kdyby ho mohl trávit se svým milovaným přítelem. Jisung měl ale směnu v kavárně. Minha v průběhu dne napadlo, že by si spolu mohli někam vyjít. Přece jenom, teď na to nebyl moc čas, protože měl starší kvůli práci málo času. Přemýšlel nad tím, že by mohli zajít třeba do kina, nebo k jezeru, které bylo na kraji města. Oba milují procházky, obzvlášť kolem vody. Tahle jejich malá tradice započala už v Seoulu, kde se chodili procházet okolo řeky Han.

Minho se těšil. Bylo okolo půl čtvrté, což znamenalo, že by každou chvílí měla Jisungovi končit směna. Minho se usmál, když uviděl na kraji ulice pro něj známou kavárnu. Při vstupu ho přivítala jeho oblíbená vůně. Netajil se tím, že je milovník kávy. Skákal vždycky metr do vzduchu, když mu Jisung přinesl domů čerstvě namletou kávu. Kavárna byla sladěna do pastelově modré a zelené. Navíc byla vyzdobena nejrůznějšími obrazy. Valná většina byla od Hyunjina. Minho byl překvapený, že je kavárna skoro celá plná. Venku bylo hezky, čekal by tak, že lidi budou venku. Pokrčil nad tím rameny a vydal se k pultu, kde se na něho usmála malá brunetka.

„Ahoj Oppa, jako obvykle?" zeptala se ho s úsměvem, který jí opětoval.

„Nene, díky. Čekám na Jisungieho," odvětil jí a ustoupil stranou, aby neblokoval pokladnu. Dívka na něho ale zmateně pohlédla.

„Ale Ji-"

„Minho-ya! Kde se tady bereš?" zvolal vesele muž, který právě přišel ze zázemí prodejny. Minho vy se hned rozšířil úsměv, obešel pult a krátkým objetím se přivítal se svým dlouholetým kamarádem.

„Chane, myslel jsem, že jsi ještě v Austrálii," přiznal, když se odtáhl.

„Vrátil jsem se předevčírem. Fakt jsem ale nečekal, že se tady nezastavím. Nebyl náhodou Valentýn před dvěma měsíci?" zavtipkoval majitel kavárny, narážeje na počet zákazníků a především párů.

„Taky jsem docela v šoku. Už je Jisung hotový?" zeptal se a naklonil hlavu do strany, aby před Chana viděl do průchodu, který vedl do zázemí pro zaměstnance. Chan se ale zatvářil překvapeně.

„Jisung ti nepsal? Dneska tu zůstává až do zavíračky," oznámil mu jeho kamarád a teď to byl pro změnu Minho, kdy byl překvapený a zmatený. Následně se ale zamračil.

„Proč?"

„Jedna brigádnice onemocněla a já nemám za ni náhradu. Sung se nabídl, že tu zůstane," vysvětlil mu Chan. Minho chápavě přikývl, ale stále byl zamračený. Tohle ničí všechny jeho plány. Tak očividně dnešek není zas tak dokonalý. Chan si všiml, jak nálada jeho kamaráda poklesla.

„Ou, měl jsi na dnešek nějaké plány?"

„No... měl, ale to je jedno. Chápu, že ho tady teď potřebuješ," pronesl a rozhlédl se kolem sebe. Kdyby tu nebylo tolik lidí, možná by se bez jednoho člověka obešli, ale dneska to fakt nešlo. Chan cítil Minhovo zklamání a cítil se kvůli tomu špatně, ač vlastně nic neudělal. Měl ale v povaze se starat o své blízké, takže mu to bylo líto. Nechtěl svému kamarádovi překazit rande.

„Jestli chceš, můžeš za ním jít dozadu. Dal jsem mu teď povinnou hodinovou pauzu na oběd, od rána se totiž nezastavil," nabídl mu. Minhovi se maličko rozzářily oči. Samozřejmě se to nemohlo rovnat nadšení, se kterým do kavárny přišel, ale vidina toho, že alespoň uvidí svého přítele, ho rozveselila. Jako by se neviděli každý den. Vděčně se na svého kamaráda usmál a vydal se do zázemí. Chvilinku bloudil, pak ale narazil na dveře s nápisem 'jídelna'. Jakmile dovnitř strčil hlavu, na tváři se mu zjevil ten nejupřímnější úsměv. Potichu za sebou zavřel a přikradl se k mladšímu, který znuděně hleděl do svého telefonu. Jakmile byl za ním, položil mu ruce na ramena.

„Hyung, chceš mi přivodit infarkt?!" nadával Jisung, který se opravdu lekl. Minha to rozesmálo, načež mladší naštvaně nafoukl tváře. Vzápětí se ale postavil a otočil ke svému příteli čelem.

„Jak ses tady vzal?" zajímal se. Minho se konečně přestal smát a narovnal se, zvýrazňuje tak výškový rozdíl mezi nimi. 

„Chtěl jsem vyrazit na rande, ale jaksi mi někdo zapomněl napsat, že zůstává v práci dýl," pronesl lehce rýpavě, načež mladší šokovaně otevřel pusu.

„Promiň, úplně jsem na to zapomněl," omlouval se. „Dneska je tady hrozný frmol, chtěl jsem Chan hyungovi pomoct."

„V pohodě, lásko, chápu to. Ale mrzí mě to," přiznal upřímně a obtočil okolo mladšího pasu ruce. Vždycky se k sobě snažili být upřímní, protože věřili, že komunikace je základ vztahu. A tento fakt se jim již několikrát potvrdil. Ať už u nich samotných, tak u jejich přátel.

„Slibuju, že ti příště dám vědět," řekl s jemným úsměvem Jisung a objal svého přítele okolo krku. Navzájem se na sebe usmáli, než k sobě přitiskli své rty. Jejich polibek byl pomalý, ale sladký. Přesně tak, jak měli ve zvyku. Minho do polibku spokojeně zamručel a zesílil stisk okolo mladšího pasu, aby mu byl blíž.

„A já jsem si všechno tak hezky naplánoval," pronesl, když se od sebe odtáhli, ale zůstali přitisklý čely. Ani jednomu z nich se nechtělo od toho druhého.

„A copak jsi měl v plánu?" zeptal se s pozvednutým obočím Jisung. Minho se ušklíbl a znovu ho přitáhl do tentokrát líného polibku.

„Chtěl jsem zajít k jezeru..." zamumlal do mladšího rtů. „... pak jsem chtěl zajít na večeři a večer..." odmlčel se znovu. Věnoval polibek na Jisungovo líčko a následně putoval rty k jeho uchu. Jemně mu skousl ušní lalůček, než zašeptal: „A večer jsem měl v plánu poslouchat tvůj krásný hlas, lásko." Jisungovi přeběhla husina po zádech a do tváří se nalila červeň. Zavřel oči a zaklonil hlavu, čímž nechal Minha, aby ho začal líbat na krku. Užíval si jeho náhlou pozornost, obzvlášť v této oblasti. I starší věděl, jak je Jisung na krku citlivý a moc rád toho využíval. Jemně nasál jeho kůži, až mladší sykl. Nezanechal ale po sobě žádnou značku.

„Hyung, neblázni..." povzdechl si Jisung, lehce odstrkávaje svého přítele pryč. „Jsem v práci," připomněl mu.

„A to vadí?" zeptal se laškovně Minho a znovu se naklonil pro polibek. Aktuální situaci si náramně užíval, ač ji vůbec neplánoval. Nebyl fanouškem veřejné lásky, ale když byli tady vzadu, kde na ně nikdo neviděl, a byli sami, rázem se mu to nejevilo jako špatný nápad. Rukama sjel na mladšího zadek, který zmáčkl, což Jisung nečekal a do jejich polibku zavzdychal.

„Minho, tohle nemůžeme," řekl již krapítek frustrovaně, když konečně starší propustil jeho rty a nechal ho se nadechnout. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nevzrušuje. A moc dobře věděl, že Minha taky. Respektive tuto informaci cítil.

„Nikdo na to nepřijde. A zrovna nám dvěma to Chan odpustí," mrkl na něho. Jisung zrovna neuvítal zmínku o svém šéfovi, ale věděl, že má Minho pravdu. Stále si ale nebyl kompletně jistý, nikdy se nemilovali mimo domov, kde se nemuseli obávat toho, že je někdo načape. Starší mu začal pokládat jemné polibky na krk, vyčkávaje na jeho odpověď. Kdyby Jisung řekl ne, tak by přestal.

„Ale zamkni dveře," pronesl nakonec po chvilce mlčení. Minho se do jeho krku ušklíbl a následně mu věnoval pusu na tvář. Rychle se odebral ke dveřím, otočil klíčkem a rozešel se za svým přítelem, kterého chytil pod stehny a posadil na stůl, okamžitě lapaje jeho rty. Jisung si nemohl pomoc, ale též se mu na tvář vkradl úsměv. Náruživě odpovídal polibky, přičemž jeho ruka zmizela pod Minhovým tričkem. Ten ho mezitím zbavil zástěry a s nějakým tričkem se nepáral. Rovnou ho sundal a zahodil někam za sebe. Ze rtů se přesunul na jeho klíční kosti. Jisung se rukama zapřel o stůl a zaklonil se, aby mu dal více prostoru. Jeho péči si náramně užíval, především když se Minho zaměřil na jeho bradavky. Snažil se tlumit své vzdychy. Propadl by se totiž hanbou do země, kdyby ho někdo ze zaměstnanců nebo zákazníků slyšel.

„Hmmhm... m-máš kondomy?" zeptal se Minha, když už seděl na stole jen ve spodním prádle. Minho zvedl zrak od svého pásku, se kterým aktuálně bojoval, a bylo poznat, že přemýšlí. Následně se ale rozešel k své tašce, kterou hned po příchodu a vystrašení Jisunga položil na jednu ze židlí. Chvíli v ní šmátral, než vytáhl hledanou krabičku.

„Ale lubrikant s sebou fakt nenosím," uchechtl se starší a předal Jisungovi krabičku. Ten se lehce ušklíbl a pomohl mu zbavit se kalhot.

„To nevadí," pronesl s šibalským úsměvem. Z krabičky vyndal jeden kondom, lehce do Minha strčil, aby si odstoupil, a svezl se na kolena. Minho jeho plán prokoukl a hned se ušklíbl. Jisung mu stáhl boxerky až ke kotníkům a obmotal kolem jeho penisu svou ruku. Minho hned přivřel oči, ale nepřestával se dívat. Mladší několikrát zapumpovat, než se sklonil a věnoval mu na špičku polibek. Následně otevřel pusu a nechal jeho přirození zmizet ve svých ústech. V tu chvíli Minho zaklonil hlavu a hlasitě zavzdychal, očividně netrápě se faktem, že by ho mohl někdo slyšet. Užíval si slast, kterou mu jeho přítel dává, zaplétaje ruku do jeho jemných vlasů. Tohle si zamiloval, jakmile k tomu Jisung nabral dost odvahy. Chvíli to trvalo, ale netlačil na něj. Když se do toho ale mladší pustil, Minho měl vždy pocit, že je v sedmém nebi. A pokaždé se Jisung zlepšoval. Otevřel oči, když zničehonic Jisung přestal. Ne ale na dlouho. Mladší pouze rozbalil kondom a nasadil mu ho, vzápětí pokračuje tam, kde přestal.

„Ahhch~... zlato, děláš to dokonale," povzdechl si Minho. Přesto od sebe mladšího lehce odstrčil a vytáhl ho k sobě nahoru. Bylo mu jasné, že by se za chvíli udělal, což ještě v plánu neměl. Opět splétali své jazyky ve vášnivém tanci, zatímco Minho Jisungovi stáhl ten nepotřebný kousek oblečení.

„Chceš, abych ti oplatil tuto laskavost?" zeptal se ho škádlivě, zatímco ledabyle přejížděl po jeho erekci. Jisungovi se ze rtů vydral slastný povzdech.

„N-Nemusíš..." zavzdychal s červenými tvářemi. Za ten rok, co spolu jsou, nabral Jisung, co se sexu týče, dost sebevědomí. Přesto se sem tam jeho stydlivost prodrala na povrch a to přesně Minho miloval. Zmáčkl jeho půlky a náruživě ho políbil. 

„Tak se otoč a lehni si, Jisungie," pobídl ho, když se odtáhl. Jisung hned všechno provedl a jeho hruď se setkala s povrchem stolu. Minho se k němu sklonil a začal pokládat polibky na jeho záda. Nejdříve na lopatky a postupně putoval přes páteř níž, až jeho jazyk zmizel mezi jeho půlkami. Jisung si rychle zaspal pusu svou rukou, aby zabránil stenům se dostat ven. Bylo to ale hrozně těžké, protože jakmile starší přidal i prsty, jeho dech se rapidně zrychlil. Minha bavila jeho marná snaha, přesto by uvítal, kdyby ho slyšel hlasitěji. Bylo mu ale jasné, že Jisung udělá všechno pro to, aby se tak nestalo. Když prsty narazil na jeho prostatu, měl mladší co dělat, aby nevykřikl na celou místnost. Jeho tělo se třáslo, načež Minho usoudil, že už ho nebude trápit, a postavil se.

„Je to takhle v pohodě?" ujistil se a pohladil Jisunga po zádech. Byli zvyklý na sebe vidět, aby si mohli neustále vyměňovat polibky a doteky. Minho si ani nemohl vzpomenout, kdy to vlastně dělali zezadu. Jisung mu ale dychtivě přikývl, zapíraje se na svých loktech. Starší již tedy na nic nečekal a přirazil do něj. Jisung se prohnul v zádech a sotva si stihl zacpat pusu a zabránit tak jeho výkřiku. Minho ho hladil po hýždích a líbal ho zezadu na krku, dávaje mu tak čas si zvyknout. Jemu samotnému se klepal dech a potřeboval chvilku.

„M-Můžeš, hyung..." zavzdychal Jisung a naklonil hlavu tak, aby na svého přítele viděl. Minho se k němu sklonil a políbil ho, než se narovnal a uchopil ho za boky. Jako vždycky začal přirážet pomalu, ale poměrně brzo zrychlil. Jisungovi se protáčely panenky slastí, sem tam mu vyklouzl nějaký jeho sten, který staršího motivoval k tomu, aby zrychlil. Chytil ho za lokty a přitáhl si k hrudi a tím tak mohl do mladšího pronikat hlouběji. Jisungovi se ale tahle pozice nezamlouvala, protože nemohl krotit svůj hlas. V tu chvíli se rozvzdychal na celou místnost.

„Ahhm~... Minho... ne.... mhmh~... poč-kej... já~"

„Zníš tak krásně, lásko," zavzdychal Minho a přitiskl se na mladšího záda ještě více. Tohle ale nebylo to, co chtěl Jisung slyšet. Jelikož ho starší držel za paže, nemohl nijak své vzdechy zastavit a začínal být z toho zoufalý, ač se cítil naprosto božsky. Svůj obličej se pokoušel schovat do ohbí Minhova krku, což se mu moc nedařilo. Akorát mu tak sténal přímo do ucha, což staršího pobízelo k ještě rychlejšímu přirážení. Jisungův dech byl trhavý, svíjel se ve slastných křečích a blížil se k vyvrcholení. Minho to samozřejmě poznal a bylo mu jasné, že jakmile se Jisung udělá, bude to vědět celá kavárna. Aby ho toho ušetřil, zacpal jeho pusu svou dlaní. Za normálních okolností by tohle v životě neudělal, protože mu to přišlo jako příliš hrubé gesto, ale tohle byla výjimka. Stačilo jen pár přírazů a Jisunga zasáhla vlna orgasmu. Minho měl co dělat, aby zastavil ten svůj, který byl opravdu blízko. 

„Jsi v pořádku, Sungie?" optal se ho jemně, když sundal ruku z jeho úst a dal mu tak prostor se pořádně nadechnout. Jisung položil hlavu na jeho rameno a se zavřenými oči zpracovával všechny ty úžasné pocity, které právě cítí. Jakmile se dal trochu dohromady, pohlédl naštvaně na svého přítele.

„Tys to udělal naschvál!" obviňoval ho s nafouklými tvářemi, které donutili staršího se smát.

„Vůbec nevím, o čem to mluvíš," pronesl vesele. No, tak to možná naschvál udělal, ale kdo by odolal Jisungovému krásnému hlasu? Mladší hrál uraženého, načež ho Minho zulíbal na krku, což ho obměkčilo. Lehce sykl, když z něho starší vystoupil a obrátil si ho k sobě, znovu spojiv jejich rty. Přitiskli se k sobě, zapomínajíc na fakt, že Minho má stále na sobě tričko a Jisungovo břicho je jaksi zašpiněné. Tento fakt jim zatím nedošel. Starší vysadil Jisunga na stůl, který mu automaticky nechal roztažené nohy, aby sobě mohli být blíž.

„Ještě ses neudělal," konstatoval mladší, když líbal Minha na krku. Rád mu jeho péči oplácel, obzvlášť po sexu. Občas je ale natolik unavený, že je rád, když ho Minho odnese do koupelny a postará se o něho. Teď byla ta správná chvíle.

„Ty si mi ale všímavý," škádlil ho starší, zatímco na Jisunga lehce zatlačil, aby ho položil zády na stůl.

„Co když už nechci?" zeptal se ho s pozvednutým obočím. Minho ho obdaroval zamračeným pohledem. Věděl, že si z něho jeho přítel utahuje, přesto tyhle hrátky na nedostupného neměl v oblibě. Bál se toho, že by udělal něco, co by se Jisungovi nelíbilo.

„Tomu sám nevěříš," podotkl Minho. Polibky putoval z jednoho ramene na druhé. Jisung se usmál, zabořil Minhovi prsty do vlasů a přitáhl si ho k sobě.

„Samozřejmě, že ne," zašeptal a spojil jejich rty. Minho tohle trochu nečekal, dokonce to byl i on, kdo zavzdychal do polibku. Holt již jeho tělo toužilo po zasloužené úlevě. Jisung obmotal nohy kolem staršího pasu a nechal ho, aby se nasměroval. „Buď ale rychlý," poprosil ho, neboť už jim nezbývalo moc času. Ne že by Jisung věděl, kolik je přesně hodin.

„O to se nemusíš bát," rozesmál se Minho a znovu do něho pronikl. Tentokrát nemusel čekat tak dlouho. Jisung své steny tlumil polibky, což bylo velice efektivní. Jenže aby mohl Minho zrychlit, musel se odtáhnout a vysadit si mladšího nohy na ramena. Tentokrát i on se kousal do rtů, aby se trochu tlumil. Protáčel panenky a cítil, že už je blízko. Jisung si volnou rukou přejížděl po bradavkách, aby urychlil svůj orgasmus.

„Ahhhm~... Jisungie..." zasténal Minho a rychle se sklonil k mladšímu, aby polapil jeho rty. Stačilo jen pár přírazů a Minho dosáhl svého vrcholu, hned následovaný svým přítelem. Oba hlasitě oddechovali. Starší zabořil svůj obličej do ohbí Jisungova krku, ke kterému se přitulil tak, jak má ve zvyku. Jisung ho hladil pod tričkem po zádech a se zavřenýma očima si užíval nynější situaci. Oba v tu chvíli byli naprosto spokojení a neřešili svět kolem nich. Když se Minho vzpamatoval, vystoupil z mladšího, což měl teda udělal jako první, protože pak je ten kondom k ničemu. Jeho zaláskovaný mozek ale nad tím nepřemýšlel. Znovu se přitulil k Jisungovi, který mu věnoval polibek do vlasů.

„Miluji tě, Minho hyung," zašeptal mu do ucha. Starší k němu zvedl hlavu a jemně políbil ty dva nadýchané polštářky. Nemusel ani odpovídat slovy, protože Jisung všechnu tu lásku cítil. Byl šťastný a nic mu nechybělo.

... Fall in Love on Jeju ...

Tak dneska zatím nejdelší kapitola knížky, překvapila jsem sama sebe. Minsung smut se měl původně objevit v kapitole 11 společně s Minho/Hyunjin rozhovorem, ale vůbec mi to tam nesedělo. Tak jsem ho přesunula do 12. kapitoly, ale tam se mi to taky nehodilo, protože se usmiřovali (navíc ta část ani neměla vzniknout). Tak jsem si před pár dny řekla, že tato kapitola je na rozpůlení jako dělaná a Minsung smut nakonec spatřil světlo světa.

JINAK...První kapitola z pohledu Seungmina, co na to říkáte? Upřímně si myslím, že jsem toho odhalila více, než jsem původně chtěla. Dost jsem se toho bála a nakonec to dopadlo dobře. S touhle kapitolou jsem celkově spokojená (ač je jedenáct večer a zítra píšu dva testy). Těším se na vaše komentáře. Love U! *Annie*