Changbin držel nádobu s několika květinami. Proplétal se mezi lidmi a rozdával úsměvy. Ten mu ale záhy zanikl, když do něho naběhlo nějaké malé dítě a svou limonádu mu vylilo na hanbok. Černovlasý se držel, aby malého chlapce neseřval. Rychle se vedle něho objevila pravděpodobně jeho maminka, která nebohého kluka čapla za ruku a táhla ho jako hadrovou panenku pryč. Changbinovi nevěnovala jediný pohled, natož omluvu. Zakroutil hlavou a shlédl dolů na svůj hanbok. Nevypadalo to zas tak strašně, ale malinová limonáda se na světle žlutém hanboku jen tak neztratí. Povzdechl si a pokračoval v cestě.

Ve vesnici bylo opravdu živo. Sjeli se sem lidé z okolních vesnic, ale i z měst a pevniny, kteří ve vesnici Hayedong vyrůstali. Pro většinu obyvatel to byl nezvyk, ale Changbina to nijak nepřekvapilo. Byl zvyklý se každý den prodírat hustý davem v Seoulu po cestě do školy. Samozřejmě mu připadalo zvláštní, že je teď celá jejich náves plná lidí, zažil ale mnohem horší situace. Na návsi stály stánky místních i lidí z okolí. Prodávalo se jídlo, pití, šperky, dekorace, vlastně všechno možné. Jejich rodina tedy svůj stánek neměla, co by v něm taky prodávali? Navíc se jejich dům i prodejna nacházeli na kraji návsi, takže to bylo zbytečné. Uvnitř byl ale docela frmol, strýček Dong a teta Kwon se skoro nezastavili. Nejen že je chodili navštěvovat známý, ale spoustu lidí si šlo pro pohlednice, letáčky či noviny. Changbin byl rád, že dostal volno.

„Kde se loudáš?" houkl na něho Suhyun od jednoho stolu. Byli s ostatními domluvený, že se kolem poledne sejdou v baru, který se pro tuto chvíli přetransformoval na restauraci a hospodu v jednom. Vypadá to, že přišel poslední.

„Nějaký dítě mě polilo. Navíc, já tady nevysedávám od rána jako někdo," rýpnul si do svého bratrance. Následně postavil nádobu s květinami na stůl a otočil se na své kamarádky. „Dámy, pro vás," řekl a každé věnoval jednu květinu. Hyebin se rozesmála, ale květinu přijala se slovy, že je Changbin gentleman. Chaeryeong se usmála, sklopila pohled a tiše poděkovala.

„Tady je někdo stará škola," pronesl laškovně Suhyun, načež černovlasý protočil očima a posadil se mezi Jungiho a Jacksona. Sotva se usadil, už mu bylo nuceno pivo a jiný alkohol. Odmítl, protože mu připadalo příliš brzo na to, se opít. Nebyl jediný tohoto názoru.

„Tak si alespoň připijeme, že jsme se tu letos tak hezky sešli," žadonil Suhyun, který už v sobě s jistotou pár panáků měl.

„Na to jsme si připíjeli první den, pak po týdnu, na Jacksonovo narozeninách a předevčírem," připomenul mu pobaveně Hyebin. Suhyun ale její slova ignoroval, mávl rukou na procházející dívku a objednal sedm panáků a k tomu i pár lahví soju. U stolu byla příjemná atmosféra. Povídali si o všem možném, konverzace hezky plynula. Svítilo na ně příjemně slunce. Sem tam je přeruší nějaký zbloudilý turista nebo někdo, kdo hledal své příbuzné. Zrovna když řešili, jestli je výhodnější na pevninou lítat nebo plout, je přerušila rodina s dvěma dětmi. Pán tady vyrůstal a nebyl tady dobrých patnáct let. Byl příbuzný k paní Joo a potřeboval pomoct, protože se ve vesnici už vůbec neorientoval. Tohoto úkolu se zhostil Hongjoong.

„Koukejte, není to Minju?" zvolala zničehonic Hyebin a ukázala ke stánku s keramikou. Stala tam vysoká dívka s na krátko střiženými vlasy v černém over-size oblečení. Hned na první pohled do vesnice nezapadla, několik postarších dám jí věnovalo soudivý pohled. Changbin chvíli pátral v paměti, než mu došlo, že se dívá na svou bývalou spolužačku.

„Říkám vám, že ta je jasná," pronesl Suhyun při pohledu na ni.

„Ne každá holka v černém je lesba, Suhyune," protočila nad jeho poznámkou Hyebin a napila se soju.

„Ve většině případů jo. Kdybys tenkrát nechodila s Renjunem, taky bych tě měl za lesbu a podle půlka vesnice stále má. Nic ve zlým," bránil se vzápětí, když ho Hyebin probodla vražedným pohledem. „Ale ten Renjun byl taky divnoch, nakonec se z něj vyklubal gay," pokračoval dál.

„Co máš proti gayům a lesbám?" zeptal se ho s lehce zamračeno tváří Changbin. Suhyunovi poznámky přisuzoval alkoholu, ač věděl, že si občas do této tématiky rýpne. On už tohle dávno neřeší. Jak by taky mohl, když jeho nejbližší kamarádi jsou gayové nebo bisexuálové.

„Nic kámo, ale musíš uznat, že jsou prostě divný," vydechl snad znaveně Suhyun, jako by ho to přemýšlení unavovalo. Changbin se na svého bratrance zamračil, to stejné udělala i Hyebin. „Teda až na Minho hyunga, ten je normální," vyhrkl rychle, když si jejich pohledů všiml. „To bude možná tím, že furt nikoho nemá," zamumlal tiše, ale Changbinovi jeho poznámka neunikla.

„Kdo je Minho?" zeptal se zmateně Jungi, který automaticky zbystřil při slově 'hyung'. V jejich skupině byl nejstarší a všichni kromě Chaery byli vrstevníci.

„Je to můj kamarád, poznali jsme se na vejšce. Žije už skoro rok v Busanu se svým PŘÍTELEM," řekl Changbin a na poslední slovo dal důraz.

„On někoho má?!" vyhrkl překvapeně jeho bratranec.

„Pamatuješ si Jisunga ze silvestrovské párty z minulýho roku? U Shuna? Takovej malej-"

„Menší než ty?" přerušila ho pobaveně Hyebin, načež ji černovlasý muž probodl pohledem. Její otázku ignoroval.

„-má buclaté tváře, hnědý vlasy. Je nevýrazný a tichý," dokončil svůj popis, ale Suhyun nevypadal, že by si vzpomněl. Přece jenom, potkali se jednou a to před rokem a čtvrt. Mávl nad tím rukou a už otvíral pusu, aby něco řekl, ale zarazil se s pohledem upřeným někam za Changbina. Když se černovlasý otočil, aby zjistil, na co jeho bratranec zírá. Stála tam Julia v hanboku pomněnkové barvy, vlasy měla vyčesané do drdolu s květinovým skřipcem. Suhyun zamumlal něco o tom, že si musí odskočit, zvedl se a z nádoby, která byla položená u jedné z noh stolu, vytáhl květinu, míře za dívkou.

„A prej že já jsem stará škola," ušklíbl se Changbin, když pozoroval svého bratrance, jak předává dívce květinu a povídání se s ní.

„O co se ten zase idiot snaží?" promluvil do ticha Jackson, který dvojici nemohl pustit z dohledu. Changbin vedle něho se napnul a tikal pohledem mezi Jacksonem a svým bratrancem.

„Já si taky doběhnu něco zařídit," řekl a zvedl se od stolu, snaže se nebýt nápadný. Nepotřeboval být u toho, jak Jackson rozbije Suhyunovi obličej. Dneska by to nebylo úplně vhodné... ne že jiný den jo, ale teď se to fakt nehodilo! Changbin se znovu vydal do davu. Neměl žádný cíl, tak se procházel a koukal po stáncích. Zastavil se na chvíli u paní Lee, ale pak pokračoval dál. Opřel se o jednu z lamp a pozoroval dění okolo sebe. Po pár minutách si všiml známé tváře. Seungmina za dnešek potkal několikrát, ale vždycky byl zaneprázdněn, tak ho nechtěl rušit. Mladší totiž pobíhal po celé vesnici s foťákem v ruce. Nejdříve byl Changbin překvapený, že se tady vůbec objevil, vzhledem k tomu, kolik lidí tady je. Pravděpodobně od správce Yoona dostal úkol zaznamenávat celou událost. Konečně to vypadalo, že si Seungmin dal pauzu. Zastavil se lavičky, kam si s viditelnou únavou sedl, sundav foťák ze svého krku a pokládaje ho vedle sebe. Changbin neváhal a rozešel se za ním.

„Náročný den?" promluvil na něj starší, když se k němu dostatečně přiblížil. Seungmin sebou cukl (jako vždycky) a zvedl hlavu od země. Na malou chvíli se mu rozšířily zorničky, než se vzápětí zamračil, čehož si Changbin všiml.

„Než se mě zeptáš: 'co zase chceš?', tak říkám, že přicházím v míru a chci tě jen pozdravit," vyhrkl všechno najednou, než stihl mladší otevřít pusu. Seungmin se zarazil, jako by se opravdu toto chystal dřív. Uhnul pohledem do strany a skousl si spodní ret, což dělal poměrně často, jak si Changbin všiml.

„Viděl jsem tě tu pobíhat s tím foťákem. Je to tvůj koníček?" zeptal se starší, zkoumaje pohledem kameru.

„Dalo by se to tak říct, ale focení lidí je pěkná nuda," postěžoval si Seungmin, překřížil ruce na hrudi a lidem okolo sebe věnoval naštvaný pohled.

„Co tedy rád fotíš?" Changbin se posadil vedle něho, dávaje pozor, aby nezasel kameru. To by mu asi nepoděkoval. Seungmin si ho nejdříve změřil pohledem, jak to dělával vlastně vždycky, než sklopil pohled na foťák mezi nimi.

„Nejradši mám květiny, malé broučky a motýly. Rád mám i mraky a krajinu. Nejlépe se fotí na louce za halmeoni domem," říkal Seungmin, přičemž si prsty mnul látku světle modrého hanboku. Celou dobu se díval do země. Changbin ho zaujatě poslouchal, naprosto ignoroval, že kolem nich chodí lidi.

„Mohl bys mi nějaké fotky ukázat?" zeptal se černovlasý hned, jakmile Seungmin domluvil. Ten trhl hlavou a zamračeně se na něho podíval. „T-Teda nemusíš, jestli nechceš. Jen... že bych je rád viděl. Musí vypadat fantasticky."

„Podle čeho to soudíš?" optal se ho nechápavě mladší, přičemž mírně naklonil hlavu do strany, jeho naštvaná tvář polevila.

„Podle toho, jak o tom mluvíš. Jde vidět, že tě to hodně baví," vysvětlil mu a na chvíli svůj pohled přesunul do davu. Opravdu by ty fotky rád viděl, ale nechtěl ho do ničeho nutit. Když však uslyšel vedle sebe zvuky, otočil se. Seungmin mu podával svůj foťák.

„Jestli ti spadne, přehodím tě slepicím," pohrozil mu mladší vážnou tváří, ale vzápětí se lehce pousmál. Changbin mu úsměv oplatil, protože ho potěšilo, že si Seungmin zapamatoval, že se bojí slepic. Převzal si od něho foťák a začal si prohlížet fotografie, které právě mladší nafotil. Ač na nich byli lidi, stále byly pěkné. Bylo mu jasné, že v rukách drží drahý kousek. Po chvíli mu Seungmin kameru vzal, něco tam naklikal a pak mu ji zase vrátil. Teď už si prohlížel panoramata jejich vesničky z výšky, rozbouřené moře a pláž, která byla pohádkově osvícená sluncem.

„Seungmine, ty fotky jsou nádherné. Nepřemýšlel jsi někdy, že by ses tím živil? Lidi by za takové fotky dali slušné peníze," řekl Changbin a vrátil mu zpět kameru.

„Dělám to jen pro zábavu, když se nudím. Rozhodně bych se tím tady neuživil," pronesl se sarkastickým tónem v hlase mladší.

„Tady ne, ale kdybys-"

„Seungminnie! Kam jsi se mi zase poděl?" skuhrala postarší žena ve světle fialovém hanboku a o dřevěné holi. Jakmile ji oba spatřili, vyskočili na nohy.

„Tady jsem, halmeoni, co se děje?" přispěchal ke své babičce Seungmin, Changbin mu byl v patách. Rychle starší ženu přivítal úklonou.

„Už jsem toho viděla dost, chci se vrátit," řekla mu a aby zdůraznila svoje slova, svou holí několikrát dloubla do země.

„Ale ještě jsi nebyla v altánku."

„Vždyť to tam je furt stejné a navíc, už mi dávají pořad v televizi!" upozornila je halmeoni Kim a k tomu výrazně pokývala hlavou. Changbin se držel, aby se nerozesmál. Jen kdyby věděla, že před pár dny její vnuk natíral altánek, aby ho zbavil čmáranic. To by jí asi trefil šlak.

„Musíme do altánku, pozdravit duchy a dát dary," stál si za svým Seungmin, který se narozdíl od Changbina nebavil.

„Duchy můžu zdravit i doma," pronesla starší žena, která svými slovy narážela na malou dřevěnou sošku, díky které mohla komunikovat s duchy ostrova z pohodlí svého domova.

„A co dary? Musíš si zajistit zdraví a štěstí."

„Minnie, v mým věku už je to jedno. Buď mě klepne dneska nebo zítra, vždyť je to jedno."

„Halmeoni!" zvýšil varovně hlas Seungmin, kterou mu se nynější konverzace vůbec nelíbila. I Changbinovi ztuhl úsměv na tváři.

„Vidíš! Už plácám hlouposti, musím domů," oznámila rozhodně, otočila se a pomalou chůzí se vydala skrz náves. Tímhle tempem u svého domu bude tak za hodinu. Seungmin zavřel oči, zatnul ruce v pěst a několikrát se zhluboka nadechl. Byl očividně naštvaný. Následně se rozešel za svou halmeoni. Changbin neváhal a následoval ho.

„Jestli chceš, můžeme tam zajít potom," pronesl tišeji jeho směrem. Seungmin zvedl hlavu, jeho pohled zjemnil. Pouze přikývl, udělal pár kroků a podepřel svou halmeoni, aby se jí lépe chodilo. Changbinovi se na tvář vloudil úsměv.

***

Minho položil na stůl dva talíře a vypnul troubu, ve které se ještě před chvílí pekla kachna. Nechal ji ale uvnitř, aby nevystydla. Konečně po dlouhém dni padl na pohovku a zabořil hlavu do polštáře. Jako by se celý svět zbláznil. Včera večer, když pak Hyunjin odešel, raději nechal Jisunga samotného. Bylo mu jasné, že jeho roztomilý přítel je stále naštvaný, takže ho nechtěl dráždit. Uvařil večeři, najedl se a na svém notebooku ještě dodělával něco do práce. Jisung si pro jídlu musel dojít, když byl ve sprše. Jen s ručníkem okolo pasu opustil Minho koupelnu a vydal se do ložnice. Zarazil se ale, když se mu nedařilo otevřít. Bylo zamčeno a ani přes jeho klepání se nic nezměnilo. Jisung trucoval.

Staršímu nezbývalo nic jiného, než se znovu obléknout a ustlat si na pohovce. V noci se ale neustále převaloval, spalo se mu špatně. Zároveň měl i blbý pocit kvůli Jisungovi, potom mu začalo hlavou vrtat, jak to dopadne s Hyunjinem a Felixem, takže pak už nezabral. Ve čtyři ráno začal uklízet, aby jen neležel a nezíral tupě do stropu. Na malou chvíli se mu podařilo v šest usnout. Vzápětí mu ale zvonil budík do práce. Nasnídal se, dal si kafe, jenže pak nastal další problém. Jeho oblečení bylo ve skříni ve zamčeném pokoji. Jisung vstával vždy v době, když už Minho odcházel. Většinou si stihli vyměnit polibek na rozloučenou, ale občas i to ne. Teď starší nervózně chodil po jejich obývacím pokoji a počítal každou minutu. Když se konečně Jisung uráčil vstát, Minho doslova skočil do jejich ložnice a rychlostí blesku se převlékal. Popal svou tašku, stejnou rychlostí se oblékl i v předsíni a pelášil pryč. Nestihli mezi sebou pronést ani jedno slovo.

Jeho práce je poměrně náročná. Občas jsou měsíce, kdy má práce nad hlavu, jindy je doma už ve dvě a válí se na pohovce. Je člen marketingového týmu jedné módní značky, a když se chystá nový produkt, nezastaví se. Snaží se ještě chodit do posilovny, takže pak ho bolí celé tělo. Třeba jako dneska. Ležel a pomalu usínal, když uslyšel klíče a následné zabouchnutí dveří. Bylo ticho místo obvyklého: jsem doma, lásko. Minha to zamrzelo. Tohle nebylo poprvé, kdy se pohádali a nemluvili spolu, ale přesto z toho byl smutný. Nezvedl se z pohovky a ani neotvíral oči. Našel přesně tu správnou polohu na spaní a jeho tělo se odmítalo jakkoliv pohnout. Slyšel zvuky z předsíně, což naznačovalo tomu, že se Jisung svléká. Následně slyšel kroky, které ale vzápětí utichli. Chvíli se nic nedělo a Minho věřil tomu, že usnul. Najednou ale ucítil látku, která dopadla na jeho tělo, a dlaň, která mu zajela do vlasů. Bylo to příjemné. A když mu Jisung věnoval krátkou pusu na čelo, konečně dostal vůli se pohnout.

„Neodcházej, Sungie," zamumlal, když uchopil mladšího zápěstí a odmítal ho pustit. Kdyby ale Jisung chtěl, v pohodě by se mu vyvlékl.

„Musím se jít převléknout," oznámil Jisung, načež ale Minho nesouhlasně zakroutil hlavou. Konečně otevřel oči a z břicha se převalil na bok.

„Jsi na mě naštvaný?" zeptal se ho ospale.

„Už ne," usmál se na něj mladší a klekl si, aby jejich hlavy byly na stejné úrovni. „Ale byl jsem."

„Měl jsem ti o tom říct, promiň mi to," omluvil se Minho, svou dlaň přesouvaje z Jisungova zápěstí na dlaň, kde si s ním propletl prsty.

„Nechápu ale, jak si můžeš-"

„Shhhh," přerušil ho Minho tím, že mu přiložil prst puse. „Už se do toho nebudeme montovat, ano? Na ani jedný straně. Ti dva si to musejí vyřešit sami," řekl a pohladil mladšího po tváři. „A teď už tady jen tak nekleč a pojď ke mně," a s tím zvedl deku a udělal druhému místo. Jisung to nevydržel a rozesmál se. Svlékl ze sebe mikinu a zalezl k němu pod deku. Minho okolo svého přítele obmotal ruce i nohy, obličej zabořiv do jeho vlasů. 

„Chováš se jak přerostlý kotě," pronesl vesele Jisung a též Minha objal. Natiskli se k sobě. Místnost se ponořila do příjemného ticha, kde bylo slyšet jen jejich oddechování. Minho byl ale jediný, který opravdu usínal. Po chvíli se Jisung začal vrtět, což staršího probudilo.

„Tlačí mě pásek," vysvětlil menší a posadil se, čímž se vyprostil z Minhova sevření. Pásek si sundal a s tím i rovnou kalhoty, které ho nepříjemně tlačili. Všiml si jak ho starší ospale pozoruje. S mírným úšklebem si znovu lehnul a přitulil se k němu, přičemž svou nohu nenápadně vměstnal mezi staršího nohy. Jemně zatlačil do jeho klína a z Minha vyšlo překvapené syknutí, což Jisunga rozesmálo.

„Lásko, jsem unavený," zabručel starší a přitulil se ještě více k Jisungovi, kterého celá tato situace rozesmívala.

„A co si dělal v noci?" zeptal se ho laškovně a opět mírně zatlačil kolenem, přičemž se mu dostalo stejné reakce.

„Víš, jak se na tom gauči blbě spí?! Sex dobrý, ale spát fakt ne," zvolal Minho, načež mladšímu zrudly tváře. Oba se tomu nakonec zasmáli, načež si starší Jisunga přivinul k sobě. Opět bylo ticho a on klidně propadal do říše snů. 

„Mám hlad, hyung."

„Jisungie!!!!"

... Fall in Love on Jeju ...

Nová kapitola se slíbenou Minsung částí. Původně jsem ji měla v hlavě ještě jinak a měla být delší, ale zase jsem se rozepsala u Changbina. Doufám, že vás příběh baví, jsme skoro v půlce. Prozradím, že co nevidět se přesuneme do Seoulu. Love U! *Annie*