Minho se zadkem opíral o linku a poslouchal, jak se začíná vařit voda. Nepřítomně si prohlížel byt. Když se ozval známý zvuk, ohlašují, že se voda uvařila, probral se z transu. Otočil se a zalil si rozpustnou kávu. Nebyla tak dobrá jako ta, kterou mu vždy přináší Jisung z kavárny, ale potřeboval doplnit energii a trochu se nabudit. Hodnou chvíli i přemýšlel nad tím, že by si do toho něco přilil, ale nakonec uznal, že následující hodinu by bylo lepší, aby byl střízlivý. Hrozilo, že by dotyčnou osobu, na kterou čekal, prohodil oknem a to by určitě nepřežil. Vězení nebylo místo, kde chtěl strávit jakýkoliv svůj čas.

Bytem se rozezněl zvonek. Minho se odvážil se napít, přičemž si lehce popálil jazyk. Tohle zrovna nebyl jeden z jeho nejchytřejších momentů. Vydal se do chodby a odemkl vchodové dveře. Za nimi stál vysoký muž s delším hnědými vlasy.

„Ahoj," pozdravil ho Hyunjin s lehkým úsměvem, který mu ale Minho neopětoval. Ustoupil a pozval ho dovnitř. Hyunjin ho následoval do obývacího pokoje, kde mu starší pokynul, aby se posadil na pohovku. Natočil mu do sklenice vodu, kterou postavil na konferenční stolek, zpátky vraceje se k lince, kde zanechal svoje kafe.

„Tak co mi k tomu řekneš?" začal Minho, který se opět opřel o linku čelem k nově příchozímu. Hyunjin mu věnoval zamračený pohled, ale nic neřekl. Věděl, na co starší naráží, ale netušil, kde začít. Z jeho pohledu se to zdálo trochu komplikovanější.

„Fakt budeš mlčet?"

„Co konkrétně ode mě chceš slyšet?" promluvil konečně Hyunjin. Oba muži se na sebe mračili. Minho nechápavě zakroutil hlavou, vždyť je to jasné.

„Co se ti honilo hlavou, když jsi spal s jinými, zatímco na tebe doma čekal Felix? Proč jsi se zachoval jako největší debil pod sluncem a ublížil mu? Snad ti to za to stálo," pronesl nakonec naštvaně starší.

„S nikým jiným jsem nespal!" bránil se Hyunjin, vyskakuje na nohy. „Nikdy bych se nesnížil natolik, abych Lixe podváděl!"

„Ale líbat jiné kluky ti očividně problém nedělá," řekl s lehce sarkastickým podtónem v hlase Minho. Byl již opravdu naštvaný. Hyunjin se mu zdál příliš klidný na to, co udělal.

„Bylo to pouze jednou a byla to chyba. Vážně hyung, nic takového jsem neplánoval," Hyunjin již zněl trochu zoufale. „Byl jsem opilý a zachoval se jako blbec. Nemyslel jsem to vážně," řekl nakonec a znovu se posadil. Říkal pravdu. Nikdy nebylo jeho záměrem Felixovi ublížil. Seběhlo se to všechno tak rychle a blonďák byl ve špatný čas na špatném místě.

„Alkohol tě neomlouvá," zabručel Minho s překříženýma rukama na hrudi.

„Jestli jsi mě sem pozval, jen abys na mě řval jak na malé děcko, tak to nemám zapotřebí," prohlásil mladší a zvedl se z pohovky. Popadl bundu, kterou předtím přehodil přes opěrku, a vydal se do chodby. Minho zatnul ruku v pěst, na pár sekund zavřel oči a zhluboka vydechl.

„Hyunjine, počkej," zavolal již trošičku klidněji a rozešel se za ním. Vyšší muž už měl nazuté boty a byl připraven odejít. Hodnou chvíli jen mlčky stáli naproti sobě, až si Hyunjin povzdechl a začal si vše zas sundávat. Minho mu věnoval neutrální pohled a společně se vrátili do obývacího pokoje, kde se tentokrát i on posadil na druhou stranu pohovky. Ticho mezi nimi začínalo být trapné, jak si postupně oba muži uvědomovali, jak po sobě před chvílí štěkali.

„Proč jsi to udělal?" promluvil konečně znovu starší. Jeho hlas byl tišší a klidnější, spíše zněl zoufale. Sám se již snažil přijít na to, co člověka vede k nevěře, ale nikdy nenašel odpověď. 

„Už jsem říkal, že jsem to neudělal schválně."

„Ale nějaký důvod to přece mít muselo. Lidi i v opilosti mají důvod ke svým činům," řekl rázně Minho. Svému tvrzení plně věřil. Často se stává, že opilí lidé si vylévají srdíčko druhým a říkají se vnitřní pocity. Pokud tohle aplikuje na Hyunjina, znamenalo by to-

„Možná jsem byl na Felixe trochu naštvaný," zamumlal skoro neslyšitelně mladší s pohledem zabodnutým do konferenčního stolku. Minho nad jeho prohlášením pozvedl obočí. Znovu se v něm začal objevovat vztek.

„Naštvaný? A řešením je líbat cizího kluka?!" vyjel po něm starší, až sebou Hyunjin škubl. V jeho hlavě to všechno znělo líp a dávalo smysl, když to ale řekne takhle nahlas, smysl to postrádá.

„Byl jsem naštvaný a opilý, jo?! S Felixem jsme spíš připomínali spolubydlící než pár. Byl doma, když já měl tréninky, já byl doma, když on lítal po debilních pohovorech a pracích. Stokrát jsem mu říkal, že to nemusí dělat, ale on mě neposlouchal. Hyung, nedotkli jsme se sebe skoro tři posraný měsíce! Prostě mi to ujelo," Hyunjin horlivě máchal rukama, dokonce se zvedl a začal pochodovat před kuchyňskou linkou. Jeho hruď se zvedala rychleji než obvykle. Čím déle mluvil, tím více naštvaný byl, ale nevěděl, na koho.

„Měli jste si promluvit, komunikace je základ vztahu."

„Tak jsem chvíli přemýšlel pérem, no bože! Tobě se to radí, když se od sebe s Jisungem odlepíte sotva na pár hodin," dodal naštvaně, zastavuje se u okna.

„Nesrovnávej mě s Jisungem s tebou! Nikdy bych nebyl schopný ho podvést!" křičel na něho Minho, který v tu chvíli byl opravdu naštvaný. Jak je může Hyunjin srovnávat? Měl chuť vyššímu vrazit nebo ho vydefenestrovat ze svého bytu. Naštěstí ho rozum držel na pohovce, kde seděl na samém okraji a neměl daleko k tomu, aby vyskočil na nohy. 

„Do prdele, Minho, NECHTĚL jsem ho podvést, jasný? Byla to opilecká chyba! Kolikrát ti to ještě musím říct," povzdechl si vyčerpaně a podrážděně zároveň. Na to již Minho neměl, co říct. Jejich konverzace (nebo spíš hádka) se točila furt okolo toho stejného a nevypadlo to, že by se měla blížit konci. Oba měli jiný názor a pohled na to, co se stalo, a nevypadalo to, že by své názory chtěli měnit. Starší na pár vteřin zavřel oči, aby se alespoň trochu uklidnil. Rozhodl se, že tohle zatím nechá být.

„Zkoušel jsi s Felixem mluvit?" zeptal se klidněji, znovu se opíraje do opěradla pohovky. Nad jeho otázkou Hyunjin povzdechl a zamračil se. 

„Nebere mi telefon a nečte si moje zprávy," řekl a rozešel se k pohovce, kde se posadil na své původní místo na opačnou stranu než byl Minho. To jen tak pro jistotu. „Upřímně jsem si myslel, že tady dneska bude," dodal, načež starší nechápavě naklonil hlavu. Pak mu ale došlo, že o tom Hyunjin neví.

„Felix je v Seoulu, u rodičů," po Minhových slovech Hyunjin trhl hlavou a navázal s ním oční kontakt.

„V Seoulu?! Proč? Myslel jsem, že je u vás," vyšší zněl opravdu šokovaně. Celou dobu žil v tom, že je Lix u jejich kamarádů. 

„Chtěl pryč, potřeboval do známého prostředí... daleko od tebe," doplnil snad jako by pro sebe starší, ale Hyunjinovi jeho poznámka neunikla. Zamračil se a sklopil hlavu.

„Jak mu to mám vysvětlit, když mi nezvedá telefony? To za ním mám jet," pronesl hašteřivě vyšší muž. Už uběhly tři týdny, dlouhé tři týdny. Rád už by dal všechny věci do pořádku, ale zdá se, že je vše komplikovanější, než si myslel. Opravdu to vypadá, že za ním nakonec bude muset jet. Přijde mu ale, že Felix trochu dramatizuje kvůli jedné puse. Kdyby zůstal u kluků nebo mu zvedal mobil, mohl mu hned všechno vysvětlit a oni už zase mohli být spolu.

„Ty se mu divíš? Zlomil jsi mu srdce, Hyunjine. Nikdy jsem ho v tomhle stavu neviděl," řekl mu s vážností v hlase Minho a věnoval mu lehce chladný a vyčítavý pohled. Hyunjin zvedl zrak od země, znovu vypadal překvapeně.

„Byla to přece jenom jedna pusa... v opilosti."

„Podle toho co Lix říkal, tak to 'jen' pusa nebyla, ale ty to furt nechápeš! Hrozně jsi mu ublížil. Miloval tě, byl jsi jeho první láska a vrazil jsi mu kudlu přímo do srdce. Zjistil, že ti najednou nemůže věřit," s každým dalším jeho slovem se Hyunjinovi stahovala hruď. Nejvíc ho ale bolelo, že Minho mluví v minulosti. Jako kdyby byl už konec.

„Když mu to ale vysvětlím, odpustí mi... že jo?" optal se vyšší naléhavě. Hlas se mu dokonce nepatrně třásl. Minho sklopil pohled ke svým rukám. Tuhle otázku už si taky pokládal.

„Upřímně... nevím. Byl jsem na jeho místě a můžu ti říct, že je to fakt na hovno pocit. Mám takový dojem, že tohle ti jen tak nepromine," řekl mu upřímně své myšlenky starší. Hyunjinovi zmizela všechna barva v obličeji. Otevřel ústa, ale žádná slova z něj nevyšla. Konečně si uvědomil, co způsobil. Až doteď věřil tomu, že si promluví a všechno bude zas v pořádku. Najednou jejich společná budoucnost visela na vlásku. Zapadl do pohovky, ruce měl svěšené podél těla a díval se do neurčitého bodu před sebou.

„N-Nemůžu ho ztratit..."

„To už teď asi bohužel neovlivníš. Musíš jen doufat," připomněl mu krutou realitu. Mladšímu se rozklepal spodní ret. Zavřel oči a dlaněmi si promnul obličej, následně zajel do vlasů, za které zatáhl, aby alespoň nějak ventiloval své nynější pocity. Nakonec se předklonil, lokty se zapřel o svá kolena a obličej schoval do dlaní. Minho se nebyl jistý, jak reagovat. Přepadla ho lítost. Vždycky zastával názor, že nevěra se nepromíjí a dotyčnému už nejde věřit. Teď se ale jednalo o jeho blízké kamarády a nebylo to příjemné. Přál si, aby byli spolu a byli šťastní. Nemohl si pomoct, ale začalo mu být Hyunjina líto. Očividně na něj byl krutý. Automaticky ho zaškatulkoval mezi prostoduché děvkaře, kterým nezáleží na citech jejich poloviček. Jenže takový Hyunjin není, ne? Možná kdysi býval, ale teď už ne. Starší si k němu poposedl a položil mu ruku na záda.

„Hyunji-

„Jsem doma, hyung! Neuvěříš, koho jsem dn-" zarazil se uprostřed věty právě příchozí Jisung. „Tak ty ještě dovoluješ mi lízt na oči, jo?!" zakřičel naštvaně, co se blížil k pohovce. Oba muži, kteří na ní ještě před chvílí seděli, stáli na nohou.

„Po tom všem, co si Felixovi udělal?! Jseš fakt-"

„Lásko, počkej!"

„- neskutečnej hajzl, fakt! Doufám, že se ti skvěle spí, když jsi Lixovi zničil život. Jseš lhář, debil-"

„Jisungu!"

„- děvkař!" místností se ozvalo plesknutí, když se Jisung konečně dostal až před Hyunjina a vrazil mu pořádnou facku, až se vyšší zapotácel a ustoupil o pár kroků dozadu, rychle si přikládaje ruku na zasažené místo.

„Jisungu, stačí!" řekl rázně Minho a chytil svého přítele za obě ruce a stáhl k sobě, necelé dva metry od Hyunjina. Kdyby mohlo, Jisungovi by se kouřilo z uší z toho, jak moc byl vtu chvíli naštvaný. Minhovi se vyhákl a svůj hněv přesunul na něj.

„Co tady dělá?!" vyštěkl na svého přítele, až sebou Minho trhl. Vzápětí se hned zamračil.

„Nekřič na mě, Jisungu," řekl mu rázně, ale s menším to moc nehnulo. „Pozval jsem ho sem, aby mi vysvětlil, proč to udělal."

„A co na tom chce vysvětlovat, hm?! Je to prostě dě-"

„Už dost, ano?! Ne všechno je tak, jak jsme si mysleli, dobře?" pokoušel se ho zklidnit Minho. Jisung mu věnoval zamračený pohled, kde se na pár sekund mihlo zmatení, pak se opět podíval na Hyunjina. Ten stál v uctivé vzdálenosti od nich a stále s mnul dlaní svou tvář, na které se za těch pár minut vybarvil obtisk Jisungovy ruky. Minho mezitím využil krátkého ticha a rozhodl se pokračovat: „Je to trochu komplikovanější. Nepopírám, že to, co Hyunjin udělal, je špatné, ale už alespoň trochu rozumím, proč se to stalo. Ano, je to hrozný, nebráním ho, ale vím, že toho Jin lituje a chce to napravit."

„Ty mu věříš?" podivil se stále podrážděně Jisung. „Určitě mu nedělá problém si vymyslet nějaké báchorky, když za Felixvými zády spí s ciz-"

„S nikým jsem nespal! Nikdy bych Lixe nepodvedl," vložil se do toho konečně Hyunjin.

„Jo, ale líbal jsi cizího kluka!" křikl jeho směrem menší. Hyunjin na pár vteřin zavřel oči. A je to tady znovu. Tohle už za dnešek slyšel nespočetkrát a opravdu už neměl sílu na to, to vysvětlovat znova. Minho svého přítele chytil za paži a natočil ho svým směrem.

„Jisungie, Felix a Hyunjin si tohle musí vyřešit sami, ano? Nerad to říkám, ale věřím tomu, že pokud si pořádně promluví a dají tomu trochu čas, zvládnou to překonat. My do fungování jejich vztahu nevidíme," řekl mu již klidným tónem hlasu. Jisung si naštvaně odfrkl, vytrhl se nejstaršímu ze sevření a se slovy, že tohohle už má dost, se odebral do jejich společné ložnice. Nezapomněl pořádně třísknout dveřmi. Minho zavřel oči a zaklonil hlavu. V místnosti se rozprostřelo ticho.

„Nechtěl jsem vás rozhádat, hyung," promluvil po chvíli provinile Hyunjin. Všechno to na něj dolehlo a on neměl daleko k tomu, aby se zhroutil.

„Ne, tohle je moje chyba. Měl jsem mu o tom říct. Nedošlo mi, jak bude reagovat," řekl starší a zahleděl se na dveře od jejich ložnice. Věděl, že ho dnes čeká dlouhý večer. 

„Asi bych měl jít," pronesl vyšší, začal sbírat své věci a vydal se do chodby. Minho ho následoval a pozoroval, jak se obouvá a oblíká. Hyunjin se na prahu dveří zastavil a otočil se na něj. „Děkuji, že jsi mě nakonec vyslechl. Zachoval jsem se opravdu hrozně, neuvědomoval jsem si to. Tu facku jsem si zasloužil."

„Od Felixe, ne od Jisunga," pravil Minho a lehce se mu zvedly koutky. Vyšší přikývl, pak se jen rozloučil a zabouchl za sebou dveře. 

... Fall in Love on Jeju ...