!!! Tato knížka je součástí série a předchází jí dva díly. Doporučuji si přečíst, abyste chápali souvislosti. V této knížce jsou tři dějové linky (Hyunlix, Minsung a Seungbin). První kapitola slouží pro rekapitulaci a uvedení do nového děje. Changbinova linka se rozjede až v další kapitole !!!

Felix seděl v metru s taškou na klíně. Hlavou se opíral o opěrku a postupně se mu zavíraly oči. Snažil se ale neusnout, nechtěl minout svou zastávku. Po pár minutách se ozval známý hlas oznamující, že metro dojelo na zastávku Baesin. S námahou se zvedl a vystoupil z metra. Byl unavený, těšil se domů. Už se nemohl dočkat, až se převlékne do tepláků a volného trička, lehne si na pohovku a vypustí všechny starosti a myšlenky z hlavy. Poslední dobou byl hrozně zahlcen školou. Pracoval hned na několika projektech, které naštěstí teď byly ukončeny. Čekal ho zasloužený klid.

Tentokrát se ale nevracel ze školy, na to bylo už příliš pozdě. Mířil z pohovoru z jedné topenářské firmy, kde se hlásil na pozici uklízeče a pomocníka. V podstatě se jednalo o sluhu, který dělá všechno, co je zrovna potřeba. Není to pozice, kterou by si Felix vysnil, to vůbec ne. Spíš se jedná o jeho poslední možnost a zoufalý krok. Od prosince vypomáhal v pekárně. Práce ho bavila, byly za to i dobré peníze, ale mělo to háček. Musel vstávat již v noci, aby třeba na čtvrtou ranní byl u pásu a mohl se pustit do práce. Hned potom většinou mířil do školy. Bylo to vyčerpávající, hlavně když nastalo první zkoušecí období. Blonďák se těsně před koncem prvního semestru psychicky zhroutil. Nakonec se rozhodl dát výpověď, aby se dal trochu dohromady. Od té doby se snaží najít práci, ale marně. Za ten měsíc a půl navštívil již osm pohovorů, ale ani jeden nedopadl dobře. Buď se na pozici nehodil, či byl příliš nervózní a koktal. Tentokrát už mu to přece musí vyjít! Nebo taky ne...

Z kapsy bundy vyhrabal klíče a snažil se s plnýma rukama strefit do klíčové dírky. Po cestě skočil ještě nakoupit. Jejich lednička byla prázdná od včerejšího večera, kdy se Felix rozhodl péct a vybrat tak všechny jejich zásoby. Vyjel výtahem do třetího patra a s oddechem vstoupil do bytu. První měsíc to byl pro něj nezvyk. Celý život byl zvyklý žít v domě, mohl kdykoliv jít na vlastní zahradu a tam se válet třeba celý den. V bytě uprostřed velkého města, jako je Busan, to byla takřka nemožná představa. První týdny mu dost chyběl klid a zeleň, postupně si ale zvykl. Kousek od školy se nachází moc hezký park, kde velmi rád tráví čas. S Hyunjinem to bylo jejich oblíbené místo na rande. 

Starší se v bytě nenacházel, což Felixe docela překvapilo. Bylo skoro osm večer, touhle dobou už býval vyšší doma. Vyndal nákup do lednice, přičemž pohledem narazil na bílou krabici. Na tváři se mu objevil úsměv. Uvnitř se totiž nacházel dort, který včera tak pracně pekl, když byl Hyunjin na tanečním tréninku. Byl na sebe pyšný, protože dort vypadal opravdu dobře. Postavil ho na linku a z krabice vytáhl svíčky. Dnes byly Hyunjinovy narozeniny. Ten čas tak hrozně letí. Starší bude slavit své 21. narozeniny. Čekal je teď půl rok, kdy si bude Hyunjin dělat srandu, že je o dva roky starší. Felixovy narozeniny jsou totiž až v září. Odběhl do ložnice, kde ze skříně vytáhl zabalený dárek. Jednalo se o sadu štětců. Hyunjina totiž jeho vášeň pro malbu neopustila ani po společném sestěhování, ba naopak.

V jejich společném bytě viselo přes deset obrazů, které starší namaloval. Felixův nejoblíbenější byl podzimní sad s rudou oblohou. Tento obraz byl inspirován místem, které spolu navštívili před půl rokem. Hyunjin ale nejraději maloval spíše abstraktní a více pochmurné obrazy. Ty ale blonďák neměl rád, proto u nich doma visel pouze jeden a to v chodbě. Většinu obrazů Hyunjin prodává nebo daruje. Hned několik jich visí v kavárně, kde pracuje jeho kamarád Jisung. Chan, majitel kavárny, je totiž velkým milovníkem umění. Felixovi nemizel úsměv z tváře a byl rád, že se jeho příteli daří. Hyunjin ještě navštěvoval taneční klub, který vede jeho spolužák, jinak ale nepracoval. Proč taky, když má na účtě peníze hned na několik let, zároveň se jeho obrazy taky neprodávají levně. Felix nechtěl, aby za něho starší všechno platil, zároveň se mu příčilo využívat rodiče a jejich peníze, proto se tak usilovně snažil opět najít práci.

Měl už ukrutný hlad. Naposledy obědval a od té doby se ničeho nedotkl. Vařit se mu opravdu nechtělo a jít ven taky ne. Objednal dvě porce nudlí z jednoho menšího bistra, které bylo na konci vedlejší ulice. Stal se jejich věrným zákazníkem. Za dvacet minut měl jídlo na stole a házel ho do sebe. Žaludek se mu kroutil hlady. Snědl celou misku, přičemž několikrát během jídla zkontroloval svůj telefon. Hyunjin mu neodpovídal na zprávy. Poslední si zobrazil včera dopoledne. Když už se blížilo k desáté, začal být Felix neklidný. Starší se vždy vracel pozdě, když měl taneční trénink. Dnes je ale úterý, nemají mít trénink. Je ale možné, že nastala změna a Hyunjin o ní zapomněl dát vědět. Třeba se chtěli sejít kvůli jeho narozeninám, to by blonďák i pochopil a přišlo mu to rozumné. Znepokojovalo ho ale, že mu starší neodpovídá ani nebere hovor. Zrovna ve chvíli, když se chystal již po páté vytočit staršího číslo, začal jeho telefon vyzvánět. Tohle telefonní číslo ale nepoznával. Sotva ale hovor přijal a přiložil k uchu, rozpoznal hlas Hyunjinova kamaráda.

„Čau, Felixi. Hele... jsme v Bujeong klubu u školy. Hyunjin se pěkně zřídil, ale vypadá to, že je ještě relativně při smyslech. Přijdeš si pro něj? Fakt se mi s ním nechce tahat dom, dík," hovor náhle skončil. Felix nechápavě hleděl před sebe. Co se to právě děje? Hyunjin je v klubu... a-aha? Nemělo by ho to přece překvapovat. Starší miluje pozornost, party a kluby obzvlášť. Musel tam jít se svými spolužáky a kamarády. Felixe trochu píchlo u srdce, že není se svým přítelem v tak speciální den. Chápal ale staršího rozhodnutí. S povzdechem se zvedl, navlékl se do bundy a vydal se z bytu pryč. Klub byl tak deset minut svižné chůze od jejich bytu a jelikož tam nevedlo metro ani tramvaj, nezbývalo mu nic jiného, než jít po svých. Už dlouho plánuje, že si udělá řidičák, ale nikdy se k tomu nedostal. Nemá na takové věci čas. Dneska hlásili na noc bouřky, ale zatím nebe vypadalo klidně. To se ale mohlo rychle změnit.

Když Felix dorazil ke klubu, ohrnul nos nad smradem cigaret a alkoholu. Do tohohle klubu zavítal pouze párkrát a ani jednou se mu tam moc nelíbilo. Prošel okolo skupinky holek, které kouřily před vchodem, a vstoupil do podniku. Byl docela překvapený, protože klub byl narvaný k prasknutím. Byl unavený, chtěl být doma se svým přítelem a teď ho musí hledat v nějakém klubu plném cizích lidí. Opravdu neměl dobrou náladu. Prodíral se davem a snažil se najít vysokého chlapce s delšími vlasy. Už to chtěl vzdát a jít se zeptat barmana, když vtom si všiml menšího muže s modrými vlasy.

„Sanbyune!" zavolal Felix, snaže se přehlušit hudbu vycházející z reproduktorů. Modrovlasý muž si ho ale naštěstí všiml.

„Čus, blonďáku, nějak ti to trvalo, ne?" rozesmál se Sanbyun se skleničkou whiskey v ruce. Felix nesměle pokrčil rameny a ignoroval jeho druhou ruku, která se objevila na jeho boku. Modrovlasý měl ve zvyku se všech dotýkat a objímat je, ač třeba ty lidi nikdy neviděl. Felixovi to nebylo zrovna dvakrát příjemné, ale nikdy nic neřekl, protože se nevídají tak často, aby to musel řešit. Ani to, jak ho Sanbyun oslovuje, se mu moc nezamlouvalo. Chytil mladšího za zápěstí a začal ho přes dav táhnout k rohovému stolu. Kdyby ho nedržel, určitě by se ztratil. Konečně se dostali ke stolu, kde Felix rozpoznal tváře hned několika Hyunjinových přátel. Jeho samotného ale nikde neviděl.

„Ty vole, ještě před chvílí tady s Yeonsangem seděli," pronesl zmateně modrovlasý muž, ale nevypadalo to, že by ho to nějak přehnaně trápilo. Posadil se vedle nějaké dívky s hnědými dlouhými vlasy a dál si Felixe nevšímal. Mladšího pohár trpělivosti začínal přetékat. Chtěl odsud co nejdříve pryč. Takhle si rozhodně dnešek nepředstavoval. Byl smutný, když zjistil, že se domů dostane pozdě. Nechtěl Hyunjinovi kazit pěkný den. Nakonec je to on, kdo toho druhého hledá a nahání po klubu. Marně se rozhlížel kolem sebe, ale nikde ho neviděl. Až když přišla Arin, staršího spolužačka, se dozvěděl, že Hyunjina viděla u záchodů. Hned se tam rozešel. Představoval si, jak ho vezme za ruku, dotáhne domů, zachumlá se do deky a půjde spát. To, co ho ale čekalo, nebylo ani v jeho nejhorších představách.

Jakmile vstoupil na pánské toalety, zůstal jako opařený stát mezi dveřmi. Nevěřil vlastním očím. Přímo před ním jeho přítel líbá nějakého kluka a tiskne ho ke zdi, zatímco ho rukama drží za boky. Tohle se mu jenom zdá, že? Usnul na pohovce a nic z toho se neděje... že jo? Do reality ho vrátilo zasténání cizího kluka, když mu Hyunjin začal líbat krk. Felix se nezmohl na ani jedno slovo. Lekl se, když ho okřikl nějaký chlap, že blokuje dveře a v tu chvíli se ti dva od sebe odlepili. Konečně se jejich pohledy střetly. Ve Felixových očích byl smutek, vztek a lítost. Než stihl cokoliv Hyunjin říct, mladší se otočil na patě a rychlostí blesku vystřelil z koupelny. Prodíral se davem k východu, snaže se zahnat slzy. Byl to pro něj neuvěřitelný šok. Opravdu věřil tomu, že by ho Hyunjin nikdy nepodvedl. Jemu by to přece neudělal...

„Zlato, počkej, já-"

„Nesahej na mě!" okřikl ho Felix a vytrhl mu svou ruku z jeho sevření. Již se nacházeli před barem.

„Přestaň vyšilovat, nic to nebylo."

„Nic to nebylo?!" vypískl mladší a zastavil se na místě. „Líbal jsi nějakého cizího kluka!"

„Yeosang není cizí kluk, je to-"

„No tak to je ještě lepší! Takže tohle nebylo poprvé?" Felixovi se klepal spodní ret, první slzy se draly na povrch. Uvnitř ho to nesmírně bolelo, jako by mu někdo bodl kudlu přímo do srdce.

„A co čekáš, když jseš neustále v hajzlu?! Že na tebe budu jako poslušný čokl každý večer čekat?" vyjel po něm Hyunjin. Jeho slova mladšího dost překvapila a zarazila. Na pár sekund zamrzl a jen nechápavě hleděl před sebe.

„Snažím se najít práci a dělám školu," dostal ze sebe přidušeně. V hlavě v tu chvíli vytěsnil fakt, že to on většinou čeká na toho druhého. Pravdou je, že se poslední dobou doma spíše míjejí, než že by spolu žili. Felix ale věřil tomu, že se to spraví. Každý pár má nějakou krizi, oni dva už jsou spolu přes dva roky, musí se s tím počítat.

„O to se tě nikdo neprosil. Nezajímá mě, co děláš! Svět se netočí okolo tebe."

„Hyunjine, nemů-můžeš líbat jiné lidi, když-"

„Já si můžu kurva dělat, co chci! Poslední dobou mě akorát sereš a teď mi tvrdíš, že si ani nesmím užít trochu zábavy," pronesl naštvaně starší. Felix na něho jen zaraženě hleděl. Vůbec ho nepoznával. Jeho vidění bylo rozmazané.

„U-Užít trochu... zá-zábavy..." vzlykl.

„Přestaň bulet jak malý dítě. Nic se nestalo," protočil očima Hyunjin. To bylo to poslední, co potřeboval Felix slyšet. Se slzami v očích se obrátil a vydal se uličkou pryč. Ignoroval staršího hlas, který ho volal. Potřeboval nutně pryč, daleko od něj. Sotva se dostal za roh, sesypal se k zemi. Přitáhl si kolena k hrudi a zabořil do nich obličej. Propukl v hysterický pláč. Tohle se nemělo stát. Cítil se naprosto bezradně, jako kus věci, kterou někdo odložil, protože už ji nepotřebuje. Na jeho vlasy začaly dopadat první dešťové kapky. Brzy nato se spustil déšť, ale on neměl sílu na to se zvednout. Až když se ozval hrom, který ohlašoval bouřku, se dokázal posbírat ze země. Oblečení měl úplně mokré. Věděl jen o jednom místě, kde teď chce být.

***

Jisung a Minho se dívali na film, když se ozval zvonek. Starší se zmateně zvedl a došel otevřít. Byl překvapený, když ve sluchátku uslyšel hlas svého dobrého kamaráda. Nechápal, co tu tak pozdě večer dělá. Když otevřel dveře, v tu chvíli mu blonďák skočil do náruče, propukaje v další pláč. Nechápavě pohlédl na svého přítele, který se přiřítil do chodby. Ten vykulil oči a hned si přitáhl svého nejlepšího kamaráda do náruče.

„Lixi, co se stalo? Co se děje? Proč tu jsi?" zahltil ho hned otázkami. Minho mu položil ruku na rameno a řekl, aby dal blonďákovi trochu času. Očividně se stalo něco vážného. Zavřel vchodové dveře a pomohl Felixe přepravit do jejich obývacího pokoje. Byt měli malý, ale útulný, zbarven do světle zelené a bílé. Nejstarší postavil konvici na čaj a natáhl se pro deku, aby do ní blonďáka mohl zabalil. Jisung seděl po jeho boku a hladil ho po zádech. Byl nervózní, nevěděl, co se děje a to ho štvalo. Po pár minutách se konečně Felix uklidnil. Stále se ale třásl, nejen kvůli mokrému oblečení.

„Lixie, co se stalo?" zeptal se klidně Jisung. Jeho nejlepší kamarád několikrát potáhl nosem, přičemž vzhlédl ke stropu, aby zahnal nově přicházející slzy.

„H-Hyun...jin se... lí-líbal s klu-kem," dostal ze sebe s námahou. Oba muži po jeho boku šokovaně vykulili oči. Nejdříve si nebyli jistí, zda blonďákovi dobře rozuměli, ale pláč, který následoval po jeho slovech, je jenom utvrdil. 

„To si děláš prdel?!" vyjekl Jisung. Jeho přítel ho ale hned zpražil pohledem, protože jeho reakce nebyla vhodná. Felix si přitáhl kolena k tělu a opět se rozvzlykal. Menší se tiše omluvil a hned svého nejlepšího kamaráda začal hladit po zádech.

„Jak se to stalo? Vždyť má dneska narozeniny, plánoval jsi ten večer už týden dopředu," promluvil Minho. Byl opravdu šokovaný novou informací. Cítil, jak v něm bublal vnitřní vztek a zároveň pochopení pro Felixe. V téhle situaci sám jednou byl a mohl potvrdit, že je to zničující pocit. Nerad vzpomíná na období maturity, kdy načapal svého přítele při sexu s jejich spolužačkou. Dlouho ten pohled nemohl dostat z hlavy a trvalo, než se přes to přenesl. Nečekal, že by byl něčeho takového Hyunjin schopný. Nevěra je ohavný čin.

„Při-jel j-jsem domů a... a... on tam ne-nebyl, tak jsem če-kal..." Felix svá slova přerušoval vzlyky, zároveň se snažil nabrat dech a utřídit si myšlenky. Znovu se mu vybavilo, co viděl a vidění se mu rozmazalo. „... jenže o-on byl v baru s-s ka-marády a... když jsem pro n-něj přišel, t-t-tak se lí-bal s nějakým klukem na-na záá... chodech."

„Jsi si jistý, že jsi viděl správně? Mohl to být jen špatný úhel nebo-" snažil se to nějak rozumně vysvětlit starší. Felix ale hned zakroutil hlavou.

„Ne-nepil jsem, hyung... a prý se znají, j-já..." blonďákovi se znovu rozklepal ret a v očích se začaly opět tvořit slzy. „O-On mě podvádí..." rozbrečel se. Minho si ho přitáhl do náruče a hladil ho po zádech. Bylo mu to tak líto. Jak to mohl Hyunjin udělat? Neznal nikoho tak laskavého a usměvavého jak je Felix, samozřejmě kromě svého přítele. Nikdo si tohle nezaslouží.

„Já jsem vždycky říkal, že je to hajzl! Svoji reputaci si na škole zasloužil a očividně se nezměnil. Až ho uvidím, tak-"

„Jisungie! Stačí," upozornil ho Minho a věnoval mu zamračený pohled. Jisung sklopil hlavu, ale tiše pronesl několik sprostých slov a nadávek. Hyunjina nikdy neměl rád a ani v době, kdy spolu s Felixem chodili, se nic nezměnilo. Vždycky v něm viděl to špatné a nikdy mu neodpustil, co jim ve škole dělal. Očividně se již nezvládl přetvařovat a jeho nátura vyšla na povrch.

„Mohl b-bych tady... pře-spat?" optal se ubrečeně Felix, když znovu nabral dech.

„Samozřejmě. U nás jsi vždycky vítaným hostem," usmál se Minho a pohladil ho po hlavě. Jisung mezitím všem donesl hrnečky čaje, přičemž do toho přilil i trochu rumu. Všichni tři potřebovali trochu zvednout náladu a uklidnit.

... Fall in Love on Jeju ...

Drazí čtenáři,

nezabíjejte mě prosím! Já jsem vám říkala, že mám pro Hyunlix připravené velké věci. Jinak bych vás chtěla přivítat u třetího dílu série Fall in Love. Posunuli jsme se zase o rok a troufám si říct, že tentokrát vás čeká spoustu zvratů. Hyunlix zažívají těžké období, kdežto Minsung si žijí svůj spokojený život. Nebo ne? A jak se má Changbin, který jako jediný zůstal v Seoulu? Myslím si, že máte spoustu otázek, na které ale brzy dostanete odpověď. Nudit se snad nebudete.

Kapitoly budou vycházet každou STŘEDU a NEDĚLI, jak jsme byli zvyklí. Čeká vás dohromady 25 kapitol. Nejvíce prostoru samozřejmě dostane nová dějová linka s Changbinem. Hyunlix a Minsung budeme spíše míjet, ale nebojte se, o romantiku a drama nepřijdete. Těším se na vaše komentáře a moc děkuji za všechny votes. Podpora, kterou jste dali prvním dvěma dílům,  je neuvěřitelná. Obě knížky mají přes 8k přečtení. Doufám, že vás tato knížka bude bavit alespoň z poloviny tak jako ty předešlé. Snažila jsem se a dala si záležet. Zdravím všechny známé tváře a vítám nováčky. V komentářové sekci narazíte i na úžasnou klarush_s, která dělá korekci. Love U! *Annie*

Kapitola prošla korekcí klarush_s