Jisung seděl u stolu a hleděl na obrazovku svého počítače. Rozzářily se mu jeho unavené oči, když našel, co hledal. Přitáhl k sobě jeden z mnoha papírů, které měl po stole poházené a chystal se nově získanou informaci zaznamenat jako odpověď na maturitní otázku číslo sedm. Zarazil se ale, když nemohl najít propisku. Začal zvedat jednotlivé papíry a rozhlížel se po stole, ale nikde ji neviděl. Povzdechl si, vzal tedy tužku a napsal odpověď. Lehce nadskočil, když vrzly dveře a do pokoje vstoupila jeho mamka.

„Nechceš si alespoň rozsvítit?" pronesla řečnickou otázku, když zmáčkla vypínač. Jisung rychle zavřel oči, aby ho světlo neoslepilo. Jeho mamka mezitím přišla blíže a kriticky se rozhlédla po jeho pokoji.

„Mohl bys tu uklidit a vyvětrat," řekla a rovnou začala otevírat okno.

„Mami, uklidím tu, až budu mít čas. Přišla jsi mě poučovat?" zeptal se jí otráveně. Věděl ale, že má pravdu. Postel si poslední dobou vůbec nestele. Na malé skříňce, kterou vždy využíval jako sedačku, se válelo špinavé oblečení. Na stole byly talíře, skleničky a hrnky od nedopité kávy, různé knihy, učebnice a spousta papírů. O vzduchu v místnosti ani nemluvě. 

„S tatínkem jsme rádi, že si konečně začal brát školu a maturitu vážně, ač to mohlo přijít o pár měsíců dřív. To však neznamená, že teď celé dny a noci prosedíš u stolu. Na učení musíš postupně. Dej si taky chvíli pauzu," usmála se paní Han a svého syna pohladila po rameni. Jisung byl k ní otočený zády, proto si nevšimla smutného výrazu, který se na krátkou dobu na jeho tváři objevil. Rodičům neřekl o svých problémech ve škole. Dospělí si neříkají své problémy, řeší je sami a o to se Jisung marně snažil.

„Tobě se to lehce řekne, odmaturovala si se samými," zabručel Jisung a znovu se snažil soustředit na text před sebou.

„Nebylo to nic jednoduchého a musela jsem opravdu dřít. Věř mi ale, že mozek potřebuje odpočívat. Takhle se akorát unavíš a tvé učení přijde vniveč. Pojď za námi do obýváku, s tátou koukáme na dokument o tučňácích. Jsou tak fascinující tvorové," zasnila se paní Han, ale její syn neprojevil stejné nadšení. Jeho opravdu nějací tučňáci nezajímali. Nebyl to pro něho odpočinek jako pro jeho rodiče.

„Díky, nechci. Potřebuju dodělat tu korejštinu a -" zarazil se, když mu zavibroval mobil a na obrazovce se objevila ikonka příchozí zprávy. Byla od Felixe.

Lix.🌞
Zabal si věci a přijď ke mně. Naplánoval jsem přespávačku a 'ne' neberu jako odpověď

„Kdo to je?" zajímala se jeho mamka a nahlédla mu přes rameno.

„Felix chce, abych šel k němu na přespávačku."

„To je skvělé! Odreaguješ se a konečně budeš dělat něco jiného, než se učit. Trávení času s kamarády je ta nejlepší forma relaxace," usmála se paní Han.

_Sung🐿️_
Vždyť je neděle

Lix.🌞
Nebude to žádná kalba, mám tu jenom pivo a soju. Prostě pokecáme, na něco se podíváme a ráno si každý půjde po svých

_Sung🐿️_
Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Mám ještě dost práce, zítra mám tu schůzku s matikářkou. Musím na ni udělat dobrý dojem, aby mě pustila k matuře

Lix.🌞
Sungu, tohle pořádám jenom kvůli tobě. 'Ty víš kdo' mi potvrdil účast, takže koukej zvednout ten svůj zadek a přijď. Nebo si pro tebe dojdu

„Koho to Felix pozval?"

„Mami! Nečti si moje zprávy!" vykřikl Jisung a přitiskl si mobil k hrudi. Úplně zapomněl na to, že není v pokoji sám. Paní Han se usmála, pohladila ho po hlavě a opustila pokoj se slovy, ať si to užije. Chlapec zavřel oči a úlevně vydechl, když se konečně ocitl sám. Telefon mu na hrudi znovu zavibroval.

Lix.🌞
Hlavně se ničeho neboj! Budu tu já, Hyunjinie, Changbin a Dahyun 

_Sung🐿️_
Neřekl jsi jim o tom, že ne?!

Lix.🌞
To bych v životě neudělal! Za koho mě máš? Doufám, že už jseš na cestě

Jisung se opravdu zvedl ze židle a vypl počítač. Moc se mu nechtělo. Toužil po tom opět vidět Minha, ale bál se jeho reakce. Co mu řekne, až se uvidí? Je na něho starší naštvaný, nebo bude dělat, jako by se nic nestalo? Tahle možnost ho asi děsila ze všech nejvíc. Do batohu hodil pár kusů oblečení. Sám se ještě převlékl do něčeho reprezentativnějšího. Litoval toho, že si včera neumyl hlavu. Brýle vyměnil za kontaktní čočky a s batohem přes rameno opustil svůj pokoj stejně jako i byt.

***

„Bože, co ti trvalo tak dlouho?" zanadával Felix, když menší chlapec vstoupil do chodby. Jisung protočil očima a odsekl, že dělal, co mohl.

„Kam jsi vůbec poslal rodiče?" zajímal se, když následoval blonďáka přes kuchyň do obývacího pokoje, odkud již byly slyšet hlasy. Felix protočil očima a prohlásil, že jeli za tetou a Jeongin nedobrovolně s nimi. Když vstoupili, zrovna Changbin předváděl, kolik zvládne kliků za jednu minutu. Jisung byl trochu zmatený. Trvalo mu, než se rozkoukal a pochopil, co se děje.

„Nevěděl jsem, že posiluješ," konstatoval Minho, který byl překvapený výkonem svého kamaráda. Co si tak pamatoval, Changbin se pohybu nikdy nebránil, ale rozhodně se nejednalo o jeho koníček.

„S Dahyun jsme se vsadili, kdo dřív zhubne. Jsem ve vedení," pochlubil se hrdě a napil se z plechovky před sebou. Minho protočil očima, nepřišlo mu rozumné se sázet zrovna o hubnutí. Ale jak znal ty dva, oni jsou schopni všeho.

„Proč vlastně nepřišla?" zajímal se Felix, když obsloužil svého kamaráda a posadil se vedle svého přítele. Jisungovi zbylo místo v křesle naproti pohovce. S Minhem navázal krátký oční kontakt, který ale rychle sám přerušil tím, že se napil piva.

„No... trochu jsme se pohádali. Celý víkend je u kamarádky," řekl trochu zklamaně a smutně Changbin. Ostatní chápavě přikývli. Určitě se o tom nechtěl bavit a ostatní to chápali.

„Takže pánové, když jsme u těch sázek, pojďte si něco zahrát," usmál se škodolibě blonďák a vytáhl z šuplíku herní ovladač. Všichni hned souhlasili. Nastala ale hádka, kdo si vezme jakou barvu ovladače. Člověk by řekl, že by už v dospělosti mohli mít rozum. Nakonec každý dostal svůj ovladač a vybrali závody s formulemi. Obývací pokoj byl plný radostných křiků a hašteření o tom, kdo podváděl či to vzal zkratkou. Atmosféra byla opravdu veselá, až Jisung úplně zapomněl, jaký je účel jeho návštěvy. Hráli skoro dvě hodiny, než si Changbin začal stěžovat, že má hlad. Felix se zvedl s tím, že jde objednat pizzu. Ostatní se různě rozutekli, ať už pro piva či na záchody. Jisung si vzal teprve druhou plechovku a posadil se zpět do křesla. Ztuhl, když kolem něj prošel Minho, otevřel dveře a vešel na skromnou zahrádku. Od příchodu spolu nemluvili, teď by mohla být ta správná příležitost. S jedním velkým lokem si dodal odvahu a vyrazil na zahrádku.

„Mají to tu pěkné, že?" promluvil do ticha zahrady Jisung. Starší sebou trhl, neočekával, že ho bude někdo následovat. Menší se lehce usmál. Sice nebylo jeho plánem Minha vylekat, ale co už. To on se staršího přítomnosti vždycky lekl.

„Ehm... moc pěkné," odkašlal si Minho a pozoroval stromy, jak s nimi vítr pohupuje. Mladšímu zatím nevěnoval ani jeden pohled.

„Jak bylo v Austrálii?" snažil se zahájit konverzaci Jisung.

„Hezky. Kdo by si stěžoval na sluníčko a teplé moře, že?" pousmál se lehce. Jisung se opřel o dřevěné zábradlí a zahleděl do zahrady. Na jaře bývala vždycky tak krásně rozkvetlá, paní Lee miluje květiny. Menší si hrál se svými prsty a přemýšlel, jak začít.

„Začal jsem chodit na doučování z matiky. Zítra se rozhodne, jestli mě pustí nebo ne," řekl tišším tónem hlasu. Minho pouze přikývl hlavou, ale nic neřekl, což Jisunga znervóznilo.

„Nečetl jsi mé zprávy," konstatoval dál.

„Měl jsem spoustu práce a stále ještě mám s diplomkou, nemůžu se zabývat každou blbostí," řekl stroze starší. Jisung na něho překvapivě pohlédl. Bolelo to. Ač se to snažil zadržet, začaly mu slzet oči. Nepatrně potáhl nosem, což Minho slyšel a vyděšeně na něho pohlédl.

„Já... promiň, tak jsem to nemyslel," začal se rychle omlouvat. Při pohledu na skleněné oči mladšího se mu stáhl hrudník. Jisung si rychle začal utírat líce. Narovnal se a začal hledět na oblohu, aby zahnal slzy.

„Promiň. Jsem přepracovaný a nemyslí mi to. Nemělo to takhle vyznít," bránil se panicky Minho. Jisung se zhluboka nadechl. Chtěl odejít, cítil se raněný a částečně i naštvaný. Svým odchodem by ale nic nevyřešil.

„Psal jsem ti, protože jsem tě chtěl vidět. Musíme si něco ujasnit," řekl mladší, snaže se znít vážně. Přesto bylo poznat, že se mu lehce klepe hlas. Minhovi se rozšířily zorničky.

„Ehm... jestli jde o tu pusu, tak se omlouvám. Nevím, co to do mě vjelo," zamumlal Minho a odvrátil pohled opět do zahrady. Začínala mu být zima. Jisung několikrát zamrkal, aby se ujistil, že se mu to nezdá. To je vše? Neujišťoval ho náhodou Felix, že jeho city jsou opětovné? A byla tu ještě jedna věc.

„Proč jsi mi neřekl, že jsme se spolu o maturák málem vyspali?" zeptal se lehce podrážděně. Minho na něho překvapeně vykulil oči a lehce zrudl, což Jisungovi potvrdilo, že se nejednalo o výplod jeho fantazie.

„Byl to jen polibek v opilosti, nechtěl -"

„Minho, moc dobře vím, že se nejednalo o pouhý polibek. Kdyby jsi mě nezastavil, vyspali bychom se spolu," při poslední větě se i Jisungovi krev nahrnula do tváří. Už se smířil s faktem, že se mu Minho líbí, že se mu asi líbí i kluci. Starší těžce polkl a jeho pohled sjel z očí na rty menšího chlapce.

„Omlouvám se -"

„Přestaň se už pořád omlouvat, hyung! Nestojím o omluvy."

„Tak co po mě chceš, Jisungu? Očividně tě to nezajímalo, když jsme se naposledy viděli. Co teda ode mě chceš slyšet?" zvýšil frustrovaně hlas starší, až sebou Jisung škubl.

„Měl jsem plnou hlavu svých problémů, že jsem to odklonil. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že mě to nezajímá. Vlastně na to pořád myslím," přiznal tiše Jisung, tentokrát už celý rudý. Minho otevřel pusu, ale vzápětí ji zase zavřel, nevycházejíce z něj žádná slova.

„Myslíš na to?" ujišťoval se starší. Jeho srdce bilo jako na horské dráze. Je snad možné, že to Jisung cítí stejně? Jeho tělo se celé napnulo. Mladší stydlivě přikývl.

„Je mi líto, že jsem se k tomu nevyjádřil.... chtěl jsem s tebou mluvit, ale byl jsi pryč... a pak neodpovídal," uchechtl se lehce Jisung a pozoroval své boty. Zvedl ale zrak, když k němu Minho přistoupil. Jemně ho pohladil po červeném líčku. Jisung si myslel, že se pod jeho dotekem rozteče.

„Nedokážu tě dostat z hlavy," přiznal tiše Minho. Mladší se přisunul o malý krok blíž a navzájem si hleděli do očí.

„Už nikam neutečeš?" optal se omámeně.

„Ani neodjedu taxíkem," doplnil ho starší s úsměvem na tváři. Přistoupil ještě o krok blíž, až cítil mladšího dech na svých rtech. S posledním pohledem do těch velkých očí se sklonil a přitiskl své rty na ty dva nadýchané polštářky. Byl to okouzlující a uklidňující pocit je znovu cítit. Odtáhl se ale, když si všiml, jak je mladší ztuhlý jako socha. Zmateně na něho pohlédl a chtěl se zeptat, co je špatně, ale ke slovu se nedostal. Jisung ho přitáhl k sobě. Tentokrát se už nejednalo o pouhý dotyk rtů. Minho spokojeně vydechl a uchopil ho za boky, aby měl lepší stabilitu. Mladší pootevřel rty, čehož hned Minho využil a opatrně začal splétat jejich jazyky. Jisung nevěděl, že něco dokáže být tak skvělé a povznášející. Obmotal ruce okolo staršího krku a dlaněmi mu zajel do vlasů, přidržuje ho co nejblíže u sebe. Jejich polibek začal být dychtivější, zároveň s tím jim i docházel kyslík.

„Za chvíli je tady -" Minho s Jisungem od sebe rychle uskočili, zatímco se jejich tváře barvily do toho nejsytějšího odstínu červené. Felix s Hyunjinem stáli mezi dveřmi, oba nevěříc svým očím. Blonďák až tak v šoku nebyl, ale vyšší chlapec vypadal, že mu každou chvílí do pusy vletí moucha.

„Chtěl jsem říct, že už tu za chvíli je pizza," vypadlo rychle z blonďáka, který chytil svého přítele za loket, otočil se na patě a zmizel v domě. Dvojice se zase ocitla sama. Jisung se nikdy tolik nestyděl, chtěl se propadnout pod zem. S rudými líčky vstoupil do obývacího pokoje následovaný Minhem, který se netvářil nijak zvlášť vesele. Posadili se na kraj pohovky jak dvě pecky a pozorovali veselého Changbina, jak vybíral, na co se podívají. Hyunjin seděl vedle něj a nově příchozí dvojici si měřil pohledem. Jisung se raději na něho nedíval, opravdu se styděl. Prohlížel si televizi a interiér, jako by tu byl poprvé. Kdežto Minho měl dostatek odvahy, aby navázal s vyšším oční kontakt. Hyunjin povytáhl obočí a nechápavě naklonil hlavu. Nejstarší pouze zvedl ramena. Do místnosti po chvíli vstoupil Felix s dvěma pizzami, které položil na konferenční stolek. Všichni se po trojúhelníčcích vrhli, jako kdyby týden nejedli. 

Když se najedli, majitel domu vypnul světla a donesl novou várku piv. Uvelebil se vedle svého přítele a přikryl je dekou. Changbin se hned natáhl pro jednu plechovku a zabral si pro sebe křeslo. Minho a Jisung tudíž zůstali sedět vedle sebe na druhé straně pohovky. Changbin vybral nějaký akční superhrdinský film, který tak bavil maximálně jeho a možná Felixe. Ostatní nevypadali příliš nadšeně, ale nikdo nic neřekl. Film byl obohacen o několik romantických a milostných scének, což nikdo z nich nevěděl. 

Vykulili oči, když hlavní hrdina políbil svoji kolegyni, která mu postupně začala rozvazovat kravatu a rozepínat košili. Zatímco Jisung koukal na obrazovku mezi prsty a snažil se skrýt své červené tváře, Hyunjin vypadal, že si film náramně užívá. Začal pokládat svému blonďatému příteli polibky na jeho odhalený krk. Felix ho nejdříve odstrčil a dál se věnoval filmu, kde se naštěstí změnila scéna, ale vyšší se nenechal odbýt. Dál ho líbal na krku a svou rukou zabloudil do jeho klína. Blonďák se na něho ostře podíval a skousl si rty, když mu Hyunjin znovu zmáčkl přirození. Aby z něj náhodou nevyšel nějaký nežádoucí sten, přitíhl si vyššího chlapce do polibku.

„Hele, já se chci koukat na film, ne na porno," konstatoval znechuceně Changbin, který seděl nedaleko líbající se dvojice. Jisung a Minho se otočili jeho směrem a překvapeně vykulili oči. Hyunjin protočil očima a odtáhl se od Felixe, jen aby ho vzápětí mohl stáhnout na svůj klín, zvednout se s ním a odejít pryč z obývacího pokoje. Ostatní nechápavě zakroutili hlavami, Minho a Jisung trochu červenajíce. Hyunjin vynesl blonďáka do jeho pokoje v prvním patře, ani se nezaobíral zamykáním a rovnou zamířil k posteli, kam mladšího skoro až hodil. Jejich líbaní bylo dravé. Netrvalo to dlouho a oblečení bylo na zemi, zatímco se k sobě tiskli nahými těly. Felix převalil Hyunjina pod sebe a líbal ho na krku. Starší se po chvíli posadil a blonďáka za boky přitáhl blíž k sobě.

„Věděl jsi o tom?" zašeptal mladšímu do ucha. Odpovědí mu bylo nechápavé zamručení.

„O Minhovi a Jisungovi," upřesnil Hyunjin, zatímco ledabyle přejížděl prstem po Felixově vstupu.

„Trochu. Jisung se mi tu... hmm... v pátek složil. Zjistil jsem - ahh!" zavzdychal, když do něho starší pronikl dvěma prsty. „... ž-že je do Minha... za-milovaný."

„Kdybych věděl, že je na kluky, hned bych o tom Minhovi řekl. Takhle jsem ho držel v tom, že nemá šanci."

„Tys - ahhm - o tom vě-děl?" vykoktal ze sebe překvapeně Felix.

„Asi tři měsíce, myslel jsem si -"

„Už mlč, hyung, a ošukej mě," zamumlal žadonivě blonďák a přisál se na Hyunjinovy rty.

***

„Ahh! Hyung!"

„No, to se mi snad zdá. Pozvou nás a pak se na nás vykašlou," zanadával Changbin a zvýšil hlasitost televize, aby nebylo slyšet Felixovo vzdychání. Jisung ho ale stále nepatrně slyšel a rozhodně to s ním nic nedělalo. To poslední, co si přál, bylo slyšet či vidět jeho nejlepšího kamaráda při sexu. Raději se zvedl a odešel do kuchyně. Potřeboval se napít něčeho studeného. Napustil si vodu z kohoutku a pořádně se napil. Nadskočil a málem si vyrazil zuby, když se kolem jeho pasu obtočil pár rukou.

„Promiň, neublížil sis?" ozvalo se u jeho pravého ucha. Jisung polkl vodu v ústech a záporně zakroutil hlavou, pokládaje prázdnou skleničku do dřezu. Minhovo objetí bylo příjemné, možná až příliš. Do celého těla mu vystřelil hřejivý pocit, když mu starší věnoval polibek do vlasů. A další, další a další. Následně se jeho rty setkaly se sametovou pokožkou na krku. Jisung zavřel oči a zaklonil hlavu, pokládaje ji staršímu na rameno a tím mu dávaje více prostoru, čehož samozřejmě Minho hned využil. Líbal ho jemně na krku, zuby se ještě neodvážil použít, stejně tak jako raději zůstával rukama na oblečení. Lákalo ho totiž dotknout se mladšího kůže na břiše a hrudníku. Nechtěl ho ale vyděsit.

„Hyung~" zavzdychal tiše Jisung. Naklonil hlavu do strany a rukou zvedl staršího za bradu k sobě, aby mohl jejich rty spojit. Jejich polibek byl líný, nikam nespěchali. Jisung se otočil ke staršímu čelem a položil si ruce na ramena. Když se od sebe odtáhli, Minho uchopil mladšího za boky a vysadil ho k jeho překvapení na linku. Jisung na něho překvapeně vykulil oči, ale hned se uvolnil, když se opět jejich rty setkaly. Tohle se mu líbilo. Nechápal, jak doteď mohl žít bez Minhových polibků a doteků. Starší mu roztáhl nohy a vměstnal se mezi ně, aby mohl být Jisungovi blíž.

„Kurva! Jestli chcete taky šukat, najděte si nějaký pokoj, tohle je kuchyň! Místo na přípravu jídla, vy prasáci!" běsnil Changbin, což samozřejmě zapříčinilo rozdělení líbající se dvojice. Tváře obou chlapců opět zrudly, ale krátce na to Minho propukl v smích. Jisung nechápal, co mu přijde vtipné, ale úsměv na tváři se mu též objevil. Najednou žádné problémy neexistovaly a on byl maximálně spokojený. Chtěl, aby to takhle zůstalo napořád.

... Fall in Love in Seoul ...

Kapitola prošla korekcí klarush_s