8. I can't find my wallet, so you buy me a coffee
Blonďák běhal po kuchyni a vyndával nádobí z myčky. Když se paní Poppy nabídl, že jí pomůže, nedošlo mu, že vlastně neví, kde co je. Zmateně otevíral všechny skříně a šuplíky, aby zjistil, kde se nacházejí skleničky. Proto mu tato činnost zabrala bezmála hodinu. Do myčky naskládal špinavé nádobí a dalších pět minut strávil hledáním čistících kapslí. Úspěšně myčku spustil a sám sebe pochválil za dobře odvedenou práci. Spokojeně se posadil na pohovku, kde již ležel malý pes. Opatrně ho pohladil po hlavě a čekal, co se stane. Pejsek ale pouze líně zvedl hlavu, podíval se na něho a pak se převalil na bok. Felix ho začal drbat na bříšku.
V tu chvíli si vzpomněl, že ráno neviděl nikoho krmit kočky. Proto se zvedl a došel k miskám vedle dveří na zahradu. Ty byly na půl plné, takže je očividně někdo krmil. Felix otevřel dveře a vykoukl na zahradu. Dnes bylo o poznání lepší počasí než včera. Nepršelo ani nefoukal vítr, sluníčko ale bylo schované pod mraky. Blonďák chvíli pozoroval dvě zrzavé kočky, která se navzájem lovily, než mu začala být v tričku zima. Raději se vrátil dovnitř. Ještě jednou pohladil pejska a pak se vydal po úzkých schodech nahoru. Vstoupil do pokoje, kde Hyunjin ležel na posteli a měl nasazená sluchátka. Výjimečně ale zvedl zrak a podíval se, kdo vstoupil do místnosti, pak se ale opět věnoval svému telefonu. Felix měl v plánu udělat stejnou věc. Opatrně si lehnul na svou část postele, pohledem stále kontroloval staršího a pak si nandal do uší sluchátka.
Spokojeně se díval na videa své oblíbené skupiny a brouzdal internetem. V pokoji vládlo ticho. To přerušila po hodině až paní Poppy, která jim zaklepala na dveře s tím, že je oběd. Oba chlapci se zvedli a nemluvě spolu se vydali k jídelnímu stolu. Včerejší večeře se vydařila, tudíž dnes byl i společný oběd. Byla sobota, tudíž měli dopoledne volno. Podával se těstovinový salát s krevetami. Felix několikrát paní Poppy pochválil jídlo a bojoval s nutkáním si přidat. Neudělal tak, protože za chvíli měli sraz na náměstí s ostatními ze zájezdu. Poppy jim nabízel, že je odveze, ale oba zdvořile odmítli. Bylo to kousek. Blonďák popadl svůj batoh, který měl od rána zabalený a opustil dům. Ani předtím nešli společně, proto se rozhodl už vyrazit.
Na srazu se potkal s Borou, která nadávala na to, jak její spolubydlící není schopna se připravit na čas. Tím i vysvětlila, proč dorazila sama. Společně seděli na lavičce a čekali na ostatní. Do pár minut tu byli všichni kromě vedoucí. Jakmile to trvalo přes deset minut, všichni začali být lehce nervózní. Situaci se hodlal vyřešit Minho, který vytočil číslo Yerin a kousek opodál s ní komunikoval. Brzy na to se vrátil k ostatním.
"Yerin se trochu zpozdí. My se přesuneme nahoru k dodávce, takže všichni zvednout a jdeme," zavelel Minho a ostatní se začali zvedat. Vydali se k hlavní silnici, která ukončovala náměstí, kde na ně už čekala jejich dodávka. Minho ještě chvíli něco řešil s řidičem, než zavolal na ostatní, aby si nastoupili. Felix zabral své obvyklé místo a vyčkával, až se Seojun posadí vedle něj. Uvnitř bylo příjemněji, protože dodávka byla hezky vyhřátá. Paní Kim dorazila se zpožděním a hned při vstupu do dodávky se všem omlouvala za komplikace. Poděkovala Minhovi, že za ní převzal vedení a následně dala pokyn řidiči, abychom vyjeli.
"Dnes jsem si pro vás připravila práci ve dvojicích, abyste jen tak bezduše nebloudili po městě. Každý z vás je umělec, takže dle mého názoru byste ho též měli umět ocenit, ač se nejedná přímo o váš obor. Naplánovala jsem vám trasu, při kterých projdete sedm architektonických památek. Vašim cílem je všechna tato místa navštívit a pořídit na nich fotografii, kde budete vidět, abychom měla jistotu, že jste nepodváděli. Trasa by měla trvat okolo dvou hodin, dvojce budou mít 15 minut rozestupy. Až dorazíte do cíle, máte volno. Samozřejmě dvojice, které budou vyrážet poslední, budou mít volno předtím. Poslední půjde Minho s Dahyun. V 18:00 nás pan řidič nabere u Národního divadla. Nezpozděte se!"
Monolog paní Kim započal vášnivé debaty. Všichni si mysleli, že budou mít rozchod jako předtím a těšili se. Někteří dokonce zanadávali, že měli raději zůstat doma. Felixovi to ale přišlo zajímavé. Památky mu nijak zvlášť nevadily a čerstvým vzduchem taky nepohrdne. Seojun se ho hned zeptal, zda s ním bude ve dvojici, načež blonďák přikývl. Vlastně s tím i počítal. Brzy přejeli po mostě Temži a to značilo, že už jsou v centru. Když dodávka prokličkovala uličkami, zastavila jim malém parkovišti. všichni účastníci zájezdu hned vyskákali ven, načež je vedoucí Yerin někam vedla. Ocitli se u obrovské brány, která Felixovi přišla povědomá. Jen si nemohl vybavit, kde ji viděl.
"Nacházíme se u Wellingtonova oblouku, kde i začíná naše trasa. Prosím udělejte dvojice tak, jak jste ubytovaní v rodinách, abych v tom neměla zmatek," oznámila jim, zatímco začala vyndávat z batohu nějaké papíry. Felix ztuhl a zaraženě se podíval na Seojuna, který též nevypadal zrovna dvakrát nadšeně. Povzbudivě se na něho usmál a odebral se k Jonghovi. Blonďák si povzdechl a rozešel se ke staršímu, který se ani nenamáhal k němu dojít. Jeho nadšení z procházky rapidně pokleslo. Včera byl celkem rád, že nešel sám, protože byla tma, ale teď by se s radostí rozeběhl. Yerin mu dala do ruky papír, na kterém se nacházel seznam všech bodů, okolo kterých musí projít. Byl tam též QR kód, jenž hned naskenoval, aby viděl v telefonu trasu. Opravdu se jednalo o dvě hodiny.
První vycházela Bora a Hyewon, takže se blonďák posadil na lavičku. Šli totiž hned po nich, takže nemělo smysl někam chodit. Prohlédl si místa, která měli navštívit. Byla mezi nimi i katedrála, u které se Seojunem byla při první návštěvě. Nic dalšího mu známé nebylo. Netrvalo to dlouho a paní Kim si oba chlapce k sobě zavolala. Popřála jim šťastnou cestu a ukázala směrem, kterým se měli vydat. Sotva ušli pár kroků, rozprostřelo se kolem nich ticho. Ani jeden nechtěl mluvit s tím druhým. Hyunjin si dokonce z batohu vyndal sluchátka a nandal si je do uší. Felix uvnitř zasténal a chtěl se obrátit, aby se mohl vrátit. Bylo mu ale jasné, že je jednodušší jít. Nechtěl, aby to ještě vedoucí začala řešit.
A tak šli mlčky vedle sebe. Blonďák dvojici vedl a trasu kontroloval na mobilu. Starší se díval před sebe, ale bylo vidět, že hlavou je patrně úplně někde jinde. Felixe docela zaujala jeho zamyšlená a zároveň uvolněná tvář. Rychle ale sklopil zrak k telefonu, když si uvědomil, že si staršího prohlíží déle než je zdrávo. V jedné věci měl jasno, Hyunjin je opravdu krásný člověk. Vlastně mu je líto, že se chová tak ošklivě. Nemohl ale popřít, že i přes jeho chování, ho starší svým způsobem zajímá. Vlastně o něm moc věcí neví. Není si jist, jestli může věřit klepů, které se k němu dostali.
"Musíme přejít," promluvil opatrně na staršího. Ten pouze zvedl hlavu ze země a podíval se před sebe, kde zahlédl přechod. Bez řečí svou chůzi stočil k přechodu. Felix byl docela překvapen, že se s ním Hyunjin nehádá. Vlastně si neměl na co stěžovat. Procházeli parkem za Buckinghamským palácem podél jezera, na kterém plavaly nejrůznější druhy ptáků. Dokonce zahlédl pod stromy běhat veverky. Cítil se tu příjemně a líbilo se mu. O to víc byl nadšený, že starší vedle něho pouze jde a nevšímá si ho. Samozřejmě že by si procházku užil spíše se Seojunem, ale s ním by si musel celou dobu povídat. Takhle mohl na chvíli taky vypnout a kochat se okolím.
Brzy prošli kolem koňských hlídek a dostali se z areálu parku ven. Najednou už musel Felix zpozornět, aby špatně neodbočili. Druhého chlapce to očividně moc netrápilo a blonďáka následoval. Museli se vyhýbat zaplněným chodníkům, ale naštěstí pro ně se brzy opět dostali k dalšímu parku, tentokrát hned vedle řeky Temže. Tam se nacházela i jejich první destinace. Jednalo se o menší zdobenou bránu, pod kterou protékala voda. Byla hezká, to ano, ale blonďákovi nepřipadala nijak moc speciální.
"Musíme se vyfotit," připomněl staršímu, který si zaujatě stavbu před nimi prohlížel. Povzdechl si, ale otočil se zády k bráně, aby byla za nimi vidět. Felix tedy obrátil kameru mobilu na sebe a natáhl ruku, aby se mu do záběru vešel jak Hyunjin, tak stavba. Zjistil ale, že to nebude zrovna lehké. Starší svou výškou zacláněl bránu a blonďák už nemohl natáhnout ruku dál ani výš.
"M-Mohl by ses pokrčit, prosím?" poprosil ho váhavě. Vysloužil si podrážděný pohled, u kterého doufal, že ho dnes neuvidí. To by asi po starším chtěl moc. Nakonec se ale skutečně pokrčil a přiblížil se k mladšímu. Kvůli chladnějšímu počasí cítil Felix, jak mu starší dýchá na pravé ucho, což ho lehce lechtalo a znervózňovalo. Rychle několikrát zmáčkl spoušť a odtáhl se. Chvilku mu trvalo, než se zorientoval v mapě a našel směr, kterým mají pokračovat.
***
"Říkám, že jsme se ztratili."
"Neztratili! Mapa ukazuje, že máme jít tudy," bránil se blonďák, když už pět minut bloudili uličkami. Ještě před chvílí stáli před katedrálou a Felix byl pyšný, že okolní ulice poznával, nyní ani on netušil, kde jsou.
"Tudy se vracíme," pokračoval dál Hyunjin, který si byl jist, že tudy už šli. Mladší si ale stál za svým a pokoušel se je nějak dostat ze spárou malých uliček. Stále viděl vrchol katedrály a musel uznat, že se mu zdál větší a větší.
"Bože, dej mi to! Myslel jsem si, že alespoň s navigací umíš!" vytrhl mu telefon z ruky, načež si ho Felix chtěl vzít zpátky. Starší zrychlil, zatímco něco klikal do vyhledávače. Blonďákovi se vůbec nelíbilo, že má druhý v rukou tak cenný majetek. Ne že by byl telefon nějak drahý, ale jde spíše o soukromí, které si Felix pečlivě hlídal.
"Ty jsi fakt nemožnej. Měli jsme odbočit doleva!" oznámil mu naštvaně Hyunjin a vydal se již správným směrem.
"Vrať mi telefon," řekl rázně Felix, který chtěl zpět svůj majetek.
"Ne dokud se nevrátíme na trasu. Odmítám se kvůli tobě opět ztratit," blonďák chtěl ještě něco říct, ale Hyunjinův přísný výraz ho donutil raději zmlknout. Naštvaně tedy kráčel za starším jako malé dítě, kterou dostalo zákaz si koupit svou oblíbenou hračku. Konečně se dostali zpět na trasu a rovnou vstoupili na most Mileniálů, což byla jejich další zastávka. Hyunjin bez povolení otevřel foťák a chytl mladšího za loket, aby ho vtáhl před kameru. Felix ztuhl a zmateně se podíval na staršího, pak na svůj telefon, který mu strčil do ruky, zatímco se rozešel po mostě na druhý břeh. Rychle se podíval na pořízenou fotografii, aby zjistil, že na ní vypadá jako naprostý idiot. Horší však bylo zjištění, že mu jsou vidět pihy. Mladší uvnitř propadl panice. Hyunjin se mu ale rychle ztrácel v davu, tudíž se za ním rozeběhnul, aby ho neztratil. Avšak zpomalil hned za ním a byl rozhodnut se schovávat. Měl strach, že si toho všimne.
Opět pokračovali v chůzi, aniž by něco řekli. Tentokrát šel starší první. Měl na tváři lehce podrážděný výraz. Celkově se podobal více tomu, co Felix znal. Jakmile se ocitli na nějaké křižovatce, Hyunjin se zastavil. Poprvé do něho málem mladší naboural. Když se vzpamatoval, řekl směr, kterým se mají vydat. Takhle to pokračovalo celou dobu. Zastavili se u sochy Londýnského draka, což byla jejich předposlední zastávka. Blonďák sotva zvedl hlavu, aby se vyfotil. Najednou se necítil komfortně. Ne že by si předtím staršího přítomnost nějak užíval, ale teď měl spíše obavy, kdy ho začne urážet a zesměšňovat.
Konečně se dostali do cíle. Trvalo jim to skoro o čtvrt hodiny déle, než bylo původně dáno. Jakmile vyfotili poslední fotku, starší se bez jakéhokoliv slova rozešel neznámým směrem. Felix mu nevěnoval pozornost a byl rád, že už je konečně volný. Rozhlédl se po místě, kde se nacházel. Budova Národního divadla byla v poměrně moderním stylu. Čekal by, že když je Anglie tak stará a vážená země, bude jejich divadlo honosné a obrovské. Při prohlížení okolí si všiml kavárny. Přišlo mu jako dobrý nápad si tam sednout, když mu zbývá hodina do odjezdu. Vstoupil do onoho podniku, která byla zbarvena do zelené a světle žluté barvy. Usadil se k menšímu stolku vedle okna. Netrvalo to dlouho a přiběhla k němu mladá servírka. Jelikož nebyl milovníkem kávy, objednal si čaj z lesních plodů a malý cupcake. Aby si zkrátil čekání, rozhodl se všechny fotky přeposlat paní Kim.
"Hej blonďáku," ozvalo se vedle něho, načež sebou zmiňovaný trhl. Překvapeně zíral na staršího, u kterého neměl páru, jak se sem dostal.
"Nemůžu najít svoji peněženku, takže mi koupíš kafe," oznámil mu a posadil se na protější židli. Felix zaraženě pootevřel ústa a chvíli mu trvalo, než zpracoval, co mu starší říkal.
"Co když nechci? Jsou to moje peníze," řekl se zamračeným výrazem ve tváři. Proč by mu měl něco kupovat, když se k němu chová jako ke kusu hadru? Měl chuť odejít nebo ho poslat pryč, ale na druhou stranu tu byla jeho laskavá a dobrotivá duše, která mu našeptávala, aby mu onen nápoj koupil.
"To nebyla otázka," řekl rázně a pohledem propálil mladšího. Felix intuitivně sklopil pohled. Tohle na sobě nenáviděl, že se nedokázal Hyunjinovi postavit. Něco v něm ho ale vždycky zastaví a donutí ho mu vyhovět. Chtěl ještě něco namítnout, ale u stolu se objevila servírka.
"One tea and cupcake. And what can I get you, sir?" otočila se směrem k Hyunjinovi.
"One Iced Americano please," odvětil servírce, která se usmála a odešla k pultu. Felix ani neměl čas zasáhnout. Povzdychl si a více se opřel o opěradlo. Zarazilo ho, že si starší objednal ledové americano, když je venku tak chladno. Rozhodl se, ale, že se o to nebude starat. Hyunjin si začal něco prohlížet na telefonu a mladší se pustil do svého dezertu. Brzy byla staršího objednávka splněna, ale k překvapení Felixe se Hyunjin ani nehnul z místa a neodtrhl zrak od svého mobilního zařízení. Proč tu zůstává? To se honilo mladšímu hlavou. Pravděpodobně by jeho myšlenkové pochody pokračovali, kdyby nebyli narušeny příchozí osobou.
"Hyunjin Oppa, jaká náhoda, že jsme se potkali," rozzářila se dívka s obarvenými blonďatými vlasy a bez optání si přisedla ke stolu. Starší konečně odlepil zrak od telefonu a pohlédl na dívku vedle sebe.
"Ta cesta byla hrozná, že? Myslela jsem si, že mi upadnou nohy a Bora tak strašně moc hnala. Nechápu, proč nám prostě nedají volno. Bylo by to stokrát lepší," Felix sotva stíhal pobírat, co dívka říkala. Mluvila na jeho vkus až příliš rychle. Vypadalo to ale, že Hyunjinovi to nedělalo problém a hned s Hyewon souhlasil. Blonďák tam seděl jako přikovaný a pozoroval ty dva, jak se spolu baví, aniž by brali jeho přítomnost na vědomí.
"Oppa, slíbils mi, že mě vezmeš na kávu," připomněla mu, zatímco si hrála s pramínkem svých vlasů. Felixovi připadala hrozně falešná a vtíravá. Už teď mu bylo jasné, že se mu nezamlouvá. Zvláštně se to v něm sevřelo, když Hyunjin poslal dívku k pultu, aby si objednala něco s sebou a že se půjdou projít. Zarazilo ho, když ještě starší dodal, až to objedná na tenhle stůl, takže za Felixovi peníze. Hyewon se se širokým úsměvem odebrala k pokladně, zatímco se Hyunjin zvedl a začal si oblíkat svůj kabát. Felix nebyl schopen slova. Připadal si... otupěle. Už se smířil, že staršímu zaplatí kávu, ale že ho bude platit ještě Hyewon, aby se ti dva mohli vydat na rande, to opravdu nečekal. Nebyl vyloženě naštvaný. Spíše pociťoval zklamání. Především, když Hyunjin ani nepoděkoval a bez jakéhokoliv slova se s dívkou vydal ven.
... Fall in Love in London ...
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro