Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

7. Could you please blow it the other way?

"Wow, you have a really good imagination. Try to break it down more in depth. Any proper character must be an expansive character. But you are doing very well," pochválil blonďáka starší muž a pokračoval dál v obchůzce studentů. Felix se stydlivě usmál a sklopil zrak, uvnitř ale skákal nadšením. Cítil se poctěn, že dostal pochvalu od takového mistra. Pan Harrison Relish byl uznávaný britský spisovatel, který působil hlavně v osmdesátkách a devadesátkách minulého století. Felix ho do tohoto týdne neznal, ale postaršího muže si ihned oblíbil. Mluvil rozvážně a hlavně jim dával rady. Nikdy vyloženě nepřemýšlel nad tím, že by se psaním živil. Pan Relish o tom ale mluvil tak poutavě, že se mu malá myšlenka toho, že by si psaním mohl alespoň přivydělávat, vloudila do hlavy. Má ale ještě dost času na přemýšlení.

Spokojeně tedy pokračoval ve své myšlenkové mapě a snažil se více přemýšlet nad hlavní postavou. Vložil se do toho tak naplno, že málem přeslechl ukončení kurzu. Posbíral si všechny své věci a s úsměvem na tváři opustil učebnu. Kurzy má každý účastník kurzu individuální a na jiném místě. Jedná se o čtyři velké budovy, které jsou od sebe půl až dva kilometry. Felix měl ale to štěstí, že se Seojun nacházel jen o poschodí níže, jelikož se jejich kurzy skoro shodovali. Rozhodl se na něj počkat před budovou, aby společně mohli vyrazit do svých domovů. Poprvé jde Felix pěšky a je moc rád, že většinu cesty sdílí s mladším. Paní Poppy má od pěti nějaký důležitý online meeting a její manžel včera večer odjížděl pracovně do jiného města.

"Doufám, že nečekáš dlouho, hyung," usmál se na něj Seojun.

"V pohodě. Můžeme jít?" ubezpečil ho a vydal se po chodníku směrem, ze kterého ho sem paní Poppy přivezla.

"Jo, jen mě nech zapnout navigaci," uculil se mladší a rychle ťukal adresu svého aktuálního bydliště do vyhledávače. Chlapci se společně vydali po vyznačené trase, která jim měla podle navigace zabrat něco málo okolo půl hodiny. To však nečekali, že je uprostřed cesty zastihne prudký déšť. Rychle zaběhli po altánek v menším parku, kterým zrovna procházeli.

"To máme ale štěstí, co?" prohlásil trochu zoufale, ale stále s úsměvem na tváři Seojun. Felix hned vytáhl svůj telefon, aby se podíval na předpověď. Už od rána bylo zataženo, foukal vítr a sem tam spadla kapka vody. Něco takového opravdu nečekal. K jejich štěstí to ale mělo do dvaceti minut přejít. 

"Dáš si?" nabídl mu mladší, když se posadil na lavičku. Ze svého batohu vyndal balíček brambůrků. Felix se široce usmál a nabídl si z otevřeného pytlíčku.

"Koukám, že je to docela populární," konstatoval. Byla to součást každého jeho obědového boxu. Zatím měl ale smůlu a dvakrát dostal octové, což raději ani neotvíral.

"Jo, už mi přestávají chutnat. Furt dostáváme tu stejnou příchuť," postěžoval si Seojun, který už čtvrtý den jedl sýrové brambůrky. Felix se nad tím pousmál a začal přemýšlet nad tím, že zítra s ním zítra udělá výměnu. Seděli tam do té doby, než přestalo vydatně pršet a povídali si o všem možném. Blonďák lituje, že si první den v dodávce o mladším myslel, že je otravný a vlezlý. Vyklubal se z něho moc milý kamarád, který ho respektuje. Když už déšť ustál, oba chlapci se zvedli a opět se vydali na cestu do svých domovů. Na chodníku se nyní nevyhýbali jenom lidem, ale i loužím, které se tam objevili. Na křižovatce se rozloučili a každý se vydal jiným směrem. Odtud si byl již Felix jistý, že trefí, takže nebyl nervózní. Odemkl vchodové dveře a zul se. Slyšel tlumený hlas paní Poppy, který vycházel z její pracovny. Rozhodl se, že jí nebude rušit. V kuchyni odložil box a láhev s pitím a vydal se o poschodí nahoru.

K jeho zklamání už zde Hyunjin byl. Seděl na posteli opřený o její čelo a něco psal či kreslil do sešitu, který měl opřený o nohy. Ani nezvedl zrak a dál pokračoval ve své činnosti. Felix se ani nenamáhal jej pozdravit. Odložil si batoh k nohám postele, kam se následně i posadil. Starší totiž seděl uprostřed jejich společné postele, tudíž mu nezbývalo jiné místo. Pokoj opravdu nebyl veliký, tudíž blonďák musel mít skrčené nohy, protože se hned před ním nacházela komoda, kde měli oblečení. Nejdříve se rozhodl zkontrolovat zprávy a napsat rodičům. Jeho bratr se ani neobtěžoval mu poslat jedinou zprávu. To ho ale zrovna netrápilo. Všiml si zprávy od Yeji, načež se automaticky usmál. 

JiYe_Hwng
Ahoj Lixi! Doufám, že si to tam užíváš a nestýká se ti po nás. Slyšela jsem od Sunga, že jste byli na nějaký útesech. Ukazoval nějakou fotku a zabral s tím půlku zemáku, že se dokonce nezkoušelo. Třída ti děkuje!

Lix.🌞
Opravdu? To jsem rád! Je to tu lepší než jsem čekal. Fakt se mi tady líbí, ale už se těším, až se vrátím a dám si pořádnou porci nudlí

Když se chytal odložit telefon, všiml si, že si Yeji jeho zprávu přečetla a odepsala mu. Místností se ozval zvyk vyzvánění a vibrace, ale ani jedno nepocházelo z blonďákova telefonu. Starší se pouze podíval na obrazovku a telefon položil zpět vedle sebe. Felix nad tím jen povytáhl obočí ale déle se tím nezabýval. Občas se stává, že nám volá někdo, s kým zrovna volat nechcete. Lhal by, kdyby tvrdil, že tohle nikdy neudělal. Po chvíli vyzvánění ustalo.

JiYe_Hwng
😂😂😂

JiYe_Hwng
Tak na nějaké společně zajdeme až přijedeš

Lix.🌞
To by bylo skvělý!

JiYe_Hwng
Už jsi měl pravou britskou snídani?

Hyunjinův telefon se rozezněl již po třetí, což už připadalo blonďákovi zvláštní. Člověk, který mu volá, s ním očividně chce mluvit. Ale starší se ani nehnul a dál pokračoval ve své činnosti. Na chvíli se po pokoji rozlehlo ticho.

Lix.🌞
Ještě ne. Zatím jsem snídal pouze cereálie

JiYe_Hwng
Fakt to zkus. Na Pinterestu to vypadá tak lahodně 😂

Lix.🌞
Můžu se zkusit zeptat. Paní domácí je opravdu hodná

Když už vyzváněl telefon po páté, měl chuť to zvednout za staršího, nebo ho alespoň napomenout, aby si vypl vyzvánění. Hyunjin se ale konečně zvedl, podrážděně pokládajíc sešit na noční stolek. Vzal do ruky telefon a opustil pokoj. Felix byl rád, že bylo konečně ticho.

JiYe_Hwng
No vidíš! Nezapomeň poslat fotku!

Lix.🌞
Nezapomenu, slibuji! A jak je v Koreji? 

Lix.🌞
Moment... nemáš už dávno spát? Kolik je u vás hodin

JiYe_Hwng
2:57

Lix.🌞
Yejiiiiiiiii! Spát!

JiYe_Hwng
No jo furt. Bude to ale těžký. Mamka je zas naštvaná, slyším ji hulákat až sem. Dobrou noc Lixi!

Lix.🌞Dobrou noc!

Ani si neuvědomil, že je mezi nimi časový posun. Hrozně ho to mate. Všiml si, že má slabou baterku, proto se zvedl a dal si telefon na nabíječku. Při té příležitosti se posadil na již volnou postel. Snad jako by to zakřikl protože v tu chvíli se otevřeli dveře. Leknul se a nadskočil, když dveře kvůli silnější ráně narazily do zdi. Starší vypadal naštvaně. Vytáhl něco ze svého batohu a vydal se směrem k balkónu. Felix se nejdříve zděsil, že jde za ním, ale starší odsunul jeho kufr a vstoupil na balkón. Do pokoje hned vnikl chlad zvenku. Trochu vykulil oči, když si Hyunjin na balkóně zapálil cigaretu. Nikdy ho na vlastní oči kouřit neviděl, jen o tom pouze slyšel. Automaticky se zamračil. Nenáviděl kouření a ač je Hyunjin dospělý a zákon mu dovoluje kouřit, připadalo mu to nesprávné. Především nemohl snést smrad, který byl s kouřením spojený.

"Mohl bys to prosím foukat na druhou stranu?" optal se ho, když se starší ani neobtěžoval vydechovat kouř opačným směrem, než byly balkónové dveře. Stále nepřišel na to, jak je zavřít a v noci trpěl zimou. Obzvlášť dnes v noci teplota klesla pod deset stupňů a blonďák se sotva měl čím přikrýt. Už silně uvažoval o tom, že si někde koupí deku, kterou by přes sebe alespoň přehodil. Starší se na něho podíval svým typickým arogantním pohledem a schválně vydechl kouř přímo do místnosti. Felix hned nakrčil nos, když ucítil ten hnusný smrad. Tohle mu opravdu vadilo. Bylo mu ale jasné, že starší jeho žádosti nevyhoví.

"Boys, can you come down please?" ozvalo se přes nedovřené dveře z chodby. Felix hned vystřelil na nohy a s ještě jedním pohledem na staršího, který se ušklíbl a opět vydechl kouř dovnitř, opustil pokoj.

"Yes Poppy?" promluvil, jakmile sešel schody a vstoupil do kuchyně, kde se majitelka domu nacházela.

"I decided we could have dinner together. My husband will be here around seven."

"That sounds great," doširoka se usmál.

"But I found out that our fridge is almost empty. Would you be so kind as to go shopping? I made a list for you," poprosila ho paní Poppy a blonďák přikývl, aniž by si plně uvědomil, co odsouhlasil.

"Thank you. Please leave now so we can get everything done," Felix udělal pár kroků do chodby u vstupních dveří, kde na sebe natáhl svou bundu. Jakmile však paní Poppy vstoupila též do místnosti, zarazila ho.

"Go together, it's getting dark so don't get lost," nad představou, že by se měl jít se starším, se nepatrně ošil.

"I-I can do it by myself, don't worry," snažil se jí ještě přesvědčit, ale paní domu si stála na svém. Nechtěla riskovat, že by se mu něco stalo a byla si jistější, když posílala oba chlapce společně.

"No, it's dangerous. Jin, can you come down please?!" zavolala do schodů. Hned první den se ho zeptala, zda ho může oslovovat jako Jin, protože jeho jméno nedokázala pořádně vyslovit. Felixovi to od ní přišlo milé. Brzy po schodech sešel Hyunjin a blonďák byl překvapen, když z něho netáhly cigarety. Záhy si ale všiml jiného trička, který před tím na sobě starší rozhodně neměl. Zaznamenal ale i parfém, u kterého musel uznat, že moc hezky voněl. Bylo mu jasné, že nechce, aby Poppy věděla, že v jejím domě kouřil. Obával se ale, že jejich pokoj nebude tak voňavý, jako je právě Hyunjin.

"Jin, I would like to have dinner together with you and my husband. Would you go shopping with Felix? It's already dark outside, I don't want you to walk alone," usmála se na něj. Hyunjin přikývl a sešel posledních pár schodů, které mu zbývali. Felix očekával, že se z toho bude snažit vykroutit. O to nervóznější byl. Poppy mu předala seznam toho, co se potřebuje koupit. Bylo toho docela dost. 

"There is a Lidl on the High Street square. You can take it over the overpass over the rails here behind the house. It takes about 15 minutes," poradila jim, zatímco chlapci opouštěli barák Ukázala jim ještě, jakým směrem se mají vydat, což byla přesně ta strana ulice, kde ještě nebyl. Cítil se nervózně a vůbec se mu nechtělo jít. Bylo venku chladno a tma, navíc měl jít s Hyunjinem. Jestli se vrátí živí, bude to úspěch. 

Chlapci se vydali neznámým směrem, zatímco mlčeli. Felix si na mapách našel onen Lidl, kam měli namířeno, aby měl jistotu, že jdou správně. Zarazil se, když došli na konec ulice, kde to vypadalo, že už cesta nikam nevede. Pak si všiml otevřené branky, který vedla k cihlovému nadchodu. Absolutně se mu to nelíbilo. Bylo to takové typické místo, kam se schází pochybné lidské existence či mladí, když se chtějí schovat před dospělými. Zkrátka místo, kam by Felix dobrovolně nevlezl.

"Snad se nebojíš, blonďáku?" promluvil výsměšně Hyunjin, když pozoroval mladšího, jak si ono místo prohlíží. Felix se na něj pohlédl, ale nic neříkal. Trochu ho zarazilo, jak ho starší oslovil. Tohle nepatřilo mezi jeho oblíbené přezdívky. Vlastně ho tak Hyunjin oslovil poprvé, většinou to byla výsada spolužáků z jeho ročníku. Nezaobíral se s tím však dlouho. V hlavě se přesvědčil, že to není nic hrozného a že se určitě nebojí. Sebevědomě se vydal k brance, kterou prošel a začal stoupat schody nahoru. Cítil se ale přece jenom jistější, když slyšel, že ho starší následuje, tudíž není sám.

Cesta, po které šli byla úzká a lemované zdmi, tudíž Felix musel jít stále první. Kvůli stromům zde byla větší tma než jinde. Na telefonu si zapnul baterku, aby viděl, na co šlape. Jakmile to však udělal, na zádech ucítil dvě ruce, které ho čaply. Vykřikl a uskočil ke zdi, zatímco se Hyunjin popadal smíchy. Felix měl vykulené oči a lapal po dechu. Neměl daleko k slzám. Opravdu se lekl a na chvíli si myslel, že je po něm.

"T-To nebylo v-vtipný!" napomenul ho rozklepaným hlasem, což rozhodně staršího smích neutišilo.

"Já se náramně bavím! Byl by si schopný přeskočit tu zeď, poseroutko," řekl a rozcuchal mladšímu vlasy, zatímco se rozešel. Felix se opřel o onu zeď a na pár sekund zavřel oči, aby se uklidnil. Měl dojem, že mu vyskočí srdce z hrudi. Byl stále tak vyděšený, že se ani nepozastavil nad tím, že se ho Hyunjin vlastně dvakrát dobrovolně dotkl. Brzy se ale rychlou chůzí rozešel po cestě, aby mu starší nezmizel z dohledu. A navíc nechtěl zůstávat sám, ale nebyl si jist, jestli se bude s Hyunjinem cítit o něco lépe.

... Fall in Love in London ...

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro