"Ten tvůj spolubydlící asi moc nemusí ostatní lidi, co?" optal se Seojun a ohlédl se na druhou stranu dodávky. Seděli na stejném místě jako vždycky, hned za řidičem. Felix se ani nenamáhal otáčet, protože věděl, kde jeho spolubydlící sedí. Úplně vzadu vpravo u okna.

"Neřekl bych, ve škole je dost populární," odvětil, třímajíc v rukou svůj telefon a v něm otevřený chat se svým nejlepším kamarádem. Měl chuť nadávat a říct mladšímu, co za hajzla vlastně Hyunjin je, ale neudělal tak. Nikdy neměl v povaze pomlouvat. A zatím to nevypadá, že by Seojunovi hrozilo nějaké nebezpečí, takže ho ušetří. Uvnitř byl ale hodně naštvaný. Jak zjistil už v pondělí odpoledne, Jisungovi se nic nestalo. Podle jeho slov byla škola bez blonďáka nudná a nic se nedělo. Felix myslel, že telefon prohodí oknem auta, když zjistil, že se strachoval zbytečně a že zase naletěl. Jakmile se odpoledne vrátil z kurzu, který si moc užil, vyhledal staršího, aby ho konfrontoval.

Sám byl překvapený svými činy. Jindy by to nechal plavat, ale tentokrát šlo o jeho nejlepšího kamaráda, o kterého měl hrozný strach. Samozřejmě že když se na něho Hyunjin podíval svým typickým vražedným pohledem, sebevědomí vzalo nohy na ramena. Div se před starším nerozbrečel, když mu nadával. Ten se mu akorát vysmál do obličeje a ujistil ho, že Jungkookovi reálně napíše, když je mladšímu tak líto, že lhal. Felix zbledl a zasekl se. Nevěděl jak reagovat, protože se v něm mísil strach se vztekem. Nestihl ani nic říct, protože se starší přesunul do jeho pokoje.

Byla středa a Jisungova hlava byla stále stejně čistá jako vždy. Felixovi bylo jasné, že ho starší jenom provokuje, ale měl strach, že by tomu tak nemuselo zůstat napořád. Věří tomu, že by byl schopný opravdu napsat svému kámošovi do Koreji, aby tento čin provedl. Od té doby spolu nemluvili. Nejdříve se blonďák vyhýbal jemu, ale dnes tomu tak není. Pravě naopak má pocit, že se mu starší úmyslně vyhýbá, což si nedokáže vysvětlit. Moc se tím ale nezabývá, protože dokud mu nedělá problémy, tak je vlastně všechno v pohodě.

"Populární? No, vzhled na to má a když koukám na to, co má na sobě, peníze mu taky nechybí," konstatoval Seojun, který jen tak tak viděl na osobu sedící na posledních sedadlech. Hyunjin byl poměrně vysoký, tudíž byl přes sedačky vidět.

"No, to je," potvrdil mu a sklopil zrak ke svému telefonu.

Lix.🌞
Jedeme teď na nějaké útesy. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat

_Sung🐿️_
Doufám, že pošleš fotky

Lix.🌞
Samozřejmě. Jinak jak bylo dnes ve škole?

_Sung🐿️_
Nuda jako vždy. Matikářka strašila čtvrtletní písemkou

Lix.🌞
Stihnu ji?

_Sung🐿️_
Jo

Lix.🌞
Sakra. To abych tu zůstal o týden dýl 

_Sung🐿️_
😂

_Sung🐿️_
Opovaž se! Já to tady bez tebe dýl nedám!

Felix se usmál na reakcí svého kamaráda. Upřímně mu taky chybí a těší se, až ho znovu uvidí. Ale nové přátele, které si tu našel, má taky rád. Zvláštní, jak se lidé dokáží sblížit za pár dní, když vědí, že už se možná nikdy neuvidí. Ještě chvíli si psal s Jisungem, než mu napsal, že už musí jít spát. Stále si nezvykl na ten drastický posun času. V Anglii je lehce po dvanácté a v Koreji je už deset večer. Navíc Jisunga čeká ještě zkoušení z geografie, tudíž se na to musí podívat.

"Tý jo, podívej se na ty ovce!" vyhrkl mladší a prsty přilepil k oknu dodávky. Felix zvedl zrak a zahleděl se na krajinu za oknem. Musel uznat, že to tu vypadalo moc hezky. Všude kam se podíval, byly zelené pláně a na ně ovce. Otočil se a vyklonil, aby se podíval i na druhou stranu, kde si všiml, jak se krajina ohýbá. Tam bude moře. Brzy na to se paní Kim zvedla a oznámila všem, že za chvíli budou vystupovat, tak ať si tu nic nezapomenou. Autobus zastavil u jednoho většího domu, který stál doslova uprostřed ničeho. Studenti včetně dozoru vystoupili. První věc, kterou Felix udělal, bylo, že se pořádně nadechl. Bylo poznat, že jsou u moře. Vedoucí Yerin jim dala prostor si dojít na záchod, ale blonďák zůstal na ploše před barákem.

"Koukej! Tady je zmrzlina!" ukázal směrem, kde stál stánek. Felix zaostřil na nápis na ceduli. Opravdu, vanilková zmrzlina. Dost ho to překvapilo. Nebylo zrovna teplé počasí. Musí ale uznat, že dnes jim zatím daří. Mírně fouká a svítí sluníčko, které se sem tam schová za mračna. Kdyby pršelo, určitě by si výlet neužili.

"Já mám chuť na zmrzlinu."

"Cože?" podivila se Bora, která se akorát vrátila ze záchodů.

"Mají tu vanilkovou zmrzlinu," oznámil ji mladší a dřepnul si na zem, kam položil svůj batoh a začal v něm štrachat.

"Počkej, ty to myslíš vážně?" podivil se Felix, načež mu Seojun přikývl. Vyndal svou peněženku a se slovy, aby mu pohlídali batoh, se rozešel ke stánku. Dvojice ho pozorovala, jak řekl paní svou objednávku a ta mu začala točit vrchovatou porci vanilkové zmrzliny. Při tom pohledu se Felixovi začali sbíhat sliny. Protočil očima a vydal se ke stánku, nechávajíc za sebou nechápající dívku.

"One vanilla ice cream, please," Seojun se na něj usmál, jak začal lízat tu svou. Brzy Felix svíral kornoutek s točenou zmrzlinou a váhal, jestli se rozhodl správně. Jakékoliv pochybnosti se ihned rozplynuly, jakmile poprvé ochutnal to, co si koupil. Musel uznat, že už dlouho neměl tak dobrou vanilkovou zmrzlinu. Nevěděl, jestli to bylo tím místem, anebo je opravdu tak dobrá. Na tváři se mu usadil široký úsměv, zatímco společně s ostatními následovali vedoucí Yerin vyšlapanou cestičkou k útesům. Dostali krátkou přednášku o tom, jak tohle místo vzniklo, a následně byli propuštěni. Dostali ještě varování, aby se nepřibližovali k okraji, ale dále si mohli dělat, co chtěli.

Felix se svými dvěma kamarády se pomalu procházeli po okraji a kochali se výhledem. Moře bylo celkem divoké a naráželo na stěny útesu. Vítr mu cuchal vlasy, které mu lítaly do obličeje. Přesto se měl krásně. Líbilo se mu tady. Vedle něho se ozvala menší dutá rána, a když se otočil, uviděl svého kamaráda, jak se válí po zemi. Seojun se plaše usmál a prohlásil, že je jediné štěstí, že zmrzlinu před pár minutami dojedl. Felixovi to přivodilo úsměv na tváři. Zastavil se, protože tak učinila i Bora, která vytáhla z kapsy svůj telefon a fotila si výhled. V tu chvíli si blonďák vzpomněl na svého kamaráda a napodobil ji.

Lix.🌞

Lix.🌞

Fotky se mu zdály příliš tmavé, ale Bora ho přesvědčila, že tak vypadají lépe. Neváhal tedy a odeslal je do chatu s Jisungem. Snad bude mít radost. Fotit sám sebe blonďák rozhodně nebude. Nerad se fotí, proto když ho Bora zničehonic vyfotila, nejdříve zmateně zamrkal, než ji začal prosit, aby to smazala.

"Prosím tě, vždyť ti to tam sluší. Podívej," ukázala mu fotografii. Felix s ní zásadně nesouhlasil. Připadal si jak trouba. Ale Bora si stála za svým, že je to moc hezká fotka. Vydobyla si blonďákovo číslo a poslala mu ji, za což byla obdařena naštvaným pohledem. Ten ale netrval dlouho, protože Felix vyměknul.

"Vidíte to, co já, že jo?" ozval se zničehonic Seojun, který zíral zaraženě před sebe. Felix se zahleděl stejným směrem. Nejdříve si nevšiml ničeho divného či neobvyklého, pak si ale uvědomil, co je vlastně před ním. Země se prohýbala dolů a pak zase na nahoru. Lidé z druhé strany váleli sudy dolů. Vypadalo tak zvláštně. Nikdo z nich si to nedokázal vysvětlit. Felix svedl pouze to, že si udělal fotku.  Společně se vydali vstříc zvláštní prohlubni. Někteří lidé sbíhali úplně dolů, trojici ale stačila chůze. Byli fascinovaní tímto úkazem. Jakmile se ocitli na druhé straně, což vystoupat tam bylo o něco náročnější, protože zde byl prudší sklon, otočili, aby se mohli podívat zas na opačnou stranu.

Lix.🌞
Tohle ukaž na geografii, ať ti to vysvětlí, protože já to fakt nechápu

Lix.🌞

Lix.🌞
Lidi tam dokonce váleli sudy nebo běhali jak pominutí. Tohle místo je fakt divný

Odeslal zprávu už pravděpodobně spícímu Jisungovi. Trojice pokračovala v chůzi dál, než si Bora začala stěžovat, že už má hlad. Seojun ji samozřejmě vytkl, že si měla dát též zmrzlinu, ale jakmile se Felix přidal na dívčiny stranu, mladší pouze protočil očima. Došli až k majáku, který spíš připomínal nějakou observatoř nebo něco takového. Tam se posadili na spodní část zábradlí, které se tam vyskytovalo a vyndali své boxy od rodin. Tentokrát na Felixe čekaly dvě menší tortilly, které paní Poppy udělala, mandarinka, nějaká místní čokoládová tyčinka a balíček brambůrků. Záhy ale zjistil, že se jedná o octové brambůrky. Zklamaně je vrátil do boxu a zakousl se do tortilly.

"Myslíte, že je možné se nějak dostat tam dolů?" optala se se zájmem v hlase Bora.

"Dolů?" zarazil se Felix. Vždyť je tam moře!

"Jo. Ta pláž vypadá moc hezky," odvětila mu otočená čelem k zábradlí. Blonďák ji napodobil a překvapeně zjistil, že se dole opravdu nachází pláž z malých bílých kamínků. Byl si ale jist, že předtím tam dole bylo pouze moře.

"Jsi si jistá, že se tam vůbec dá dostat?" zeptal se, jakmile se trochu vzpamatoval.

"Jak by se tam asi jinak dostal ten pán?" ukázala. Až teď si Felix všiml plavajícího muže kousek od pláže. Tělem mu projela husina. Jak může někdo dobrovolně vlézt do vody v tomhle počasí. Navíc se jedná o Severní moře, které se míchalo s Atlantikem, to rozhodně nebude teplá voda. Byla mu zima jen z pohledu na toho muže.

"Noona, myslím si, že odtamtud!" zavolal nadšeně Seojun, který stál na vyšlapané cestě vedle majáku. Dvojice opřená o zábradlí se ihned zvedla a následovala mladšího. Měl pravdu. Kousek za majákem se nacházelo několik domů a parkoviště. Navíc to bylo níže položené, než maják, tudíž je veliká šance, že se tamtudy člověk dostane dolů. Felix se rychle vrátil pro své věci, nezapomněl je podat Boře jako správný gentleman a opět se trojice dala do pohybu. V tu chvíli si blonďák uvědomil, že za celou dobu neviděl nikoho dalšího ze zájezdu. Trochu ho to znervóznělo a rozhlédl se kolem sebe. Žádnou známou tvář ale neviděl. Konečně došli k parkovišti. Ta cesta se původně zdála kratší, pouze na pár minut. Nakonec se ale ukázalo, že útesy dost klamou a perspektiva je tady dost zvláštní. To by asi vysvětlovalo i tu prohlubeň uprostřed cesty.

"No a kudy teď?" položila otázku do prostoru starší dívka. Po chvíli analyzování prostoru si trojice všimla železných schodů, které vedly dolů. Při cestě k nim Felix zahlédl dvě známé tváře u stolku před kavárnou. Jednalo se o chlapce s dívkou, kteří spolu trávili většinu volného času. Ten chlapec se jmenoval Jongho a byl se Seojunem v rodině. Už nějakou dobu přemýšlel, jestli ti dva netvoří pár, nebo jsou prostě hodně dobří přátelé. Tuhle otázku však nevyslovil nahlas a scházel železné schody dolů.

"Wow, tady to fakt hezký," promluvil Seojun, jakmile se dostali úplně dolů. Stačilo udělat pár kroků a člověk viděl útesy z druhé strany. Byly obrovské, ani si to z té výšky neuvědomil. Kamínky byly malé a míchaly odstíny bílé, šedé a černé. Felix zatoužil se dotknout vody, ač ještě před půl hodinou mu běhala husí kůže po zádech pouze z té představy. Byly už jen mírné vlny, takže se nemusel bát, že by ho voda postříkala od hlavy až k patě. Dřepnul si a počkal, až k němu voda doputuje a následně do ní strčil prst. Byl překvapený, když voda nebyla tak studená, jak očekával. Možná by do ní zvládl vlézt až po kotníky, ale záhy se tohoto nápadu zbavil. Ne, to není dobrý nápad. Když se otočil, uviděl Boru, která si sbírala kamínky do igelitového sáčku.

"Co děláš, Noona?" zeptal se se zájmem v hlase.

"Teta vlastní květinářství. Myslím si, že by se jí mohly líbit," odvětila a dál pokračovala ve sbírání kamenů. Felix se posadil vedle ní a opřel se o svůj batoh. Brzy ale vyskočil na nohy, aby mohl pořídit pár fotografií.

Lix.🌞
Přísahám, že už to jsou poslední

Lix.🌞

Lix.🌞

Když tak dofotil, posadil se zpět, aby mohl fotky poslat nejen Jisungovi, ale i svým rodičům. Mezitím Seojun dostal podobný nápad, který před chvílí blonďák zazdil, ale on ho opravdu uskutečnil. Po kolena si vlezl do vody a po prvním výkřiku vypadal docela spokojeně. Felix ho opravdu obdivoval. Stejně ale zůstal raději na suchu, dostatečně daleko od vody. Cítil se tu moc dobře. Zhluboka se nadechl, aby nasál ten typický mořský vzduch, který byl tady nejsilnější. Kochal se okolní přírodou, když si všiml osoby sedící na jednom velkém kameni hned u moře. Chvíli mu trvalo než pořádně zaostřil, ale pak rozpoznal Hyunjina. Seděl tam sám a hleděl někam do moře. Po chvíli vyndal svůj telefon a pravděpodobně si výhled vyfotil. Potom už mu ale Felix nevěnoval pozornost, protože na něj Seojun stříkl vodu, načež blonďák vykřikl a vyskočil na nohy.

... Fall in Love in London ...

Wow, je opravdu zvláštní psát o místě, na kterém jsem skutečně byla. Fotky a zážitky z této kapitoly jsou mé. Vím, že teď je to ještě trochu nudné, ale přísahám, že brzy se nám to rozjede. tahle knížka má za úkol být klidnější, snad vás ale nezačne nudit. Love U! *Annie*