Za oknem poletovaly sněhové vločky a foukal mírný vítr. Blonďatý chlapec ležel až po krk zachumlaný v peřinách a spokojeně oddechoval. Převalil se na druhý bok a rozvalil se po celé délce postele. Zanedlouho poté pomalu otevřel oči. Pomalu se vracel z říše snů. Chtěl se posadit, když najednou jeho tělem projela bolest. Sykl, svrašil obočí a znovu si rychle lehnul. Takovou bolest opravdu nečekal. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že je v pokoji sám. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby včera neusínal v objetí svého přítele. Zkontroloval čas, aby zjistil, že je okolo osmé ráno. Nejraději by se znovu zachumlal do peřiny a spal dál, ale tentokrát tomu tak nebylo. 

S námahou se posadil. Nutno dodat, že mu to trvalo několik minut. Na zemi si všiml svého oblečení. Kam se Hyunjin poděl? Natáhl se pro boxerky, které na sebe s velkou dávkou úsilí nandal. Vstal a ještě jednou prohlédl místnost. Nenarazil na nic neobvyklého, což ho právě děsilo. Unaveně si promnul obličej a vydal se ke dveřím, aby mohl navštívit koupelnu. Jeho mozek po ránu ještě nepracuje. Jakmile však otevřel dveře a odtrhl svůj pohled od podlahy, naskytl se mu opravdu zajímavý výhled. Předním stál Hyunjin v tričku a spodním prádle, otočený k němu zády, zatímco na někoho upřeně hleděl. Jakmile tam i Felixovi oči doputovali, zhrozil se.

"Jeongine, co se ti proboha stalo?!" vyjekl starostlivě blonďák a tím na sebe přitáhl pozornost obou chlapců na chodbě. Hyunjin lehce nadskočil, čehož si ale vůbec Felix nevšiml. Oči měl upřené na svém mladším bratrovi. Jeongin měl monokl na pravém oku, ze šrámu na čele mu vytékala krev. Kalhoty, které byly relativně nové, měl rozedřené a obarvené od krve.

"Nic ti do toho není!" vyprskl nabručeně Jeongin a rychle odstoupil od svého bratra, který stál v jeho blízkosti. Až když ho sjel pohledem, si Felix uvědomil, že tu stojí skoro nahý. Polila ho vlna studu a on od něho též kvapně ustoupil, zastaviv se po boku Hyunjina. Jeongin oči kmital pohledem z jednoho na druhého.

"Ty vole, kdo by čekal, že až rodiče vypadnou domu, tak si tady uspořádáš orgii," pronesl znechuceně Jeongin. Oba chlapci na něho šokovaně vykulili oči.

"Jeongine! Jak to sakra mluvíš!" obořil se na svého mladšího bratra. Tahle situace mu začala být opravdu nepříjemná a on litoval, že na sebe alespoň nenatáhl tričko.

"Nechápu, jak se tak troufale vůbec můžete promenádovat po škole, teplou-"

"To by snad stačilo!" zvýšil hlas Hyunjin a udělal krok dopředu. Jeonginem to ale ani nehnulo.

"Ze školního frajírka je buzerant, pecka," Felix myslel, že vyletí z kůže, když poslouchal svého mladšího bratra. Skočil by po něm, kdyby ho Hyunjin nechytil kolem pasu. Absolutně nechápal, kde se to v jeho bratrovi bere. Jeongin jim věnoval ještě jeden znechucený pohled, než se odebral do svého pokoje na druhé straně chodby. Blonďák tam zůstal stát v naprostém šoku, neschopen cokoliv říct. Trochu se vzpamatoval, když si ho starší obrátil čelem k sobě a přitáhl na svou hruď. Felix kolem něj obmotal paže.

"Ignoruj ho," zašeptal k němu Hyunjin a věnoval mu polibek do vlasů. Blonďák se v jeho náručí uvolnil, cítil se spokojeně a v bezpečí. Jejich objetí přerušilo prásknutí dveří ve spodním patře. Odtáhli se od sebe a Felix si již podruhé za dnešní ráno uvědomil, že je v podstatě nahý. Rychle chytl staršího za ruku a zatáhl ho do svého pokoje.

"To jsou moji rodiče. Nečekal jsem, že přijdou tak brzy," konstatoval mladší. Jeho těle bylo napnuté a on očima panicky tikal po pokoji.

"Chceš, abych se vyplížil a zmizel?" optal se ho Hyunjin, mezitím co odněkud vytáhl svoje kalhoty a začal se do nich soukat. Felix ho napodobil a vydal se ke své skříni. Natáhl na sebe první věci, co mu padly pod ruku. Teprve potom se na staršího otočil.

"Já... chtěl bych, abys tu zůstal," pronesl lehce tiše s pohledem zabodnutým k zemi. Chtěl by už mít všechno za sebou. Nestydět se za svojí orientaci a vztah. Vedle Hyunjina si připadal sebevědomý. Ne že by si ve škole zvykl, že na něho všichni civí a říkají nepatřičné poznámky, ale vedle staršího ho to vždy přejde rychleji. Snaží si cizí slova nebrat k srdci. Ale to, co mu dnes řekl bratr, ho zamrzelo. Sice spolu nemají ten nejlepší vztah, ale tohle na něho bylo trochu moc. Nečekal, že zrovna od něho uslyší homofobní narážky. Připadalo mu to zvláštní. Když mu poprvé o své orientaci řekl, asi tak rok zpátky, jeho reakce byla neurčitá. Skoro měl pocit, že ho vlastně nevnímá. Tohle byla až příliš razantní změna. Felix byl zabrán do svých myšlenek, že si ani nevšiml Hyunjina, který k němu mezitím došel a obmotal ruce okolo jeho pasu.

"Jestli o mně nechceš říkat rodičům, nemusíš. Prostě se vyplížím z okna-"

"Ne," přerušil ho mladší. Připadalo mu to potupné, aby starší lezl oknem. Opakoval si, že se nemají za co stydět. Lehce se usmál, vzal Hyunjina za ruku a opustil s ním svůj pokoj. Scházeli schody a slyšeli hlasy z kuchyně. Felix se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahu. Starší na chvíli zesílil stisk a tím donutil blonďáka, aby se na něho otočil. Přitáhl si ho za tvář do krátkého a něžného polibku. Když se odtáhl, věnoval mladšímu úsměv. Hned se cítil lépe.

"Dobré ráno. Jste tu nějak brzy, ne?" pozdravil rodiče Felix, když vstoupili do kuchyně.

"Vyháníš nás snad, nebo- hm?" zarazila se paní Lee, když zavřela ledničku a otočila se. Překvapeně hleděla na druhého chlapce po boku svého syna. Nejdříve byla zmatená, ale následně se usmála.

"Měl si nám říct, že tady máš kamaráda. Možná bychom přijeli později," řekla paní Lee a sklonila se pro tašku, ze které ještě před chvílí vyndávala nákup. Felix ji pozoroval, jak tašku uklízí do skříňky pod dřezem. Čekal na správnou chvíli. Když se jeho mamka na ně znovu otočila a chystala se něco říct, blonďák byl rychlejší.

"Mami, chtěl bych ti představit Hyunjina, mého přítele," poslední slova řekl opravdu pomalu, aby měl jistotu, že je jeho mamka uslyší. Paní Lee překvapením lehce otevřela svá ústa a hleděla na dvojici před sebou.

"Cože si říkal?" do kuchyně vstoupil pan Lee, v ruce měl svůj oblíbený hrníček a kávu. Felix nervózně polkl a zesílil stisk jejich rukou, které byly schovány po linkou, tudíž si jich zatím paní Lee nevšimla.

"Říkal jsem, že tohle je Hyunjin, můj přítel," a položil jejich spojené ruce na linku. Oba jeho rodiče na něho hleděli s šokem v očích.

"Moc mě těší, pane a paní Lee," promluvil Hyunjin, aby narušil to narůstající ticho. Cítil, jak byl Felix nervózní a celé jeho tělo se napínalo. I jeho tělo ovládal neklid.

"Dobře... tak já dneska prostřu pro pět," pronesla po chvílí paní Lee, stále trochu zaražená. V tu chvíli se Hyunjinovi v kapse rozezněl telefon. Omluvil se a opustil místnost. Felix zůstal s rodiči v kuchyni sám.

"Jak dlouho... jsi..." začal jeho otec, ale nevypadalo to, že by se měl k dokončení věty, která měla být pravděpodobně otázkou.

"Jsem na kluky?" pomohl mu Felix, načež pan Lee přikývl. Blonďák se musel nejdříve zamyslet, aby si vše v hlavě ujasnil.

"Ani už nevím. Tak nějak jsem to už věděl při nástupu do prváku, ale bál jsem se to komukoliv říct. Před rokem jsem to řekl Jisungovi, Yeji a-" zarazil se, když chtěl vyslovit bratrovo jméno. Raději jeho jméno nechal být.

"A s tím Hyunjanem-"

"Hyunjinem," opravil otce Felix.

"... ses seznámil jak?"

"Je o rok starší, ve čtvrťáku. Společně jsme jeli na ten kurz do Anglie," odpověděl, načež jeho rodiče vypadali rázem uvolněněji. Asi se báli, odkud ten Hyunjin vlastně je a jak se s jejich synem seznámil. 

"Počkej. Hyunjin... to jméno je mi povědomé," začala nahlas přemýšlet paní Lee. Felix se rázem napnul.

"No, párkrát jsme se o něm s Jisungem zmínili," dodal blonďák. Naštěstí se Hyunjin zrovna vrátil do kuchyně a tím vysvobodil mladšího z nepříjemné situace.

"Omlouvám se, mamka volala," oznámil Hyunjin, pokoušeje se odstranit opovržení v hlase. Felix se na něho usmál a opět si s ním propletl ruce.

"Pokud vám to nevadí, něco si vezmeme a půjdeme zase nahoru," prohlásil blonďák, načež paní Lee začala nabízet a vytahovat vše možné z ledničky. Chlapci si nabrali, na co měli chuť, a po schodech se vrátili k Felixovi do pokoje.

"Probíhalo to lépe, než jsem čekal," konstatoval starší, když se posadil na postel, tác s jídle pokládaje na noční stolek. Natáhl k mladšímu ruku a přitáhl si ho na klín. Felix se usmál a omotal mu paže okolo krku, aby si dodal stabilitu. Zároveň se jedna ruka ztratilo v jeho dlouhých vlasech, které nebyly tak upravené jako obvykle. Mladšímu se to ale líbilo.

"Pravda. Trochu mě děsí, s jakým klidem to vlastně vzali," usmál se Felix a věnoval staršímu krátký polibek na tvář. Následoval další polibek na čelo, na nos, na spánek, než ho Hyunjin povalil pod sebe, zatímco se blonďák rozesmál. Se srdíčky v očích si staršího přitáhl do polibku. Líbali se hezky pomalu, ale stále vášnivě. Těžko se jim odtrhávalo. Opřeli se o sebe čely a hleděli si vzájemně do očí.

"Děláš mě tím nejšťastnějším člověkem na planetě, Lixi," zašeptal Hyunjin. Mladší se dojatě usmál.

"Přísahám, že udělám všechno proto, aby si ode mě nechtěl odejít."

... Fall in Love in London  ...

Nemůžu uvěřit, že už je to tady. Drazí čtenáři, je mi ctí vám oznámit, že jste dočetli první díl tetralogie, Fall in Love. Zítra v 17:00 vyjde kapitola s názvem: Behind the writing. Nejen že půjde o oficiální ukončení, mám ale pro vás připravené nějaké zajímavosti. Též dostanete pohled do zákulisí. Ale co je nejdůležitější, dostanete informace o druhém dílu této série. Tak uvidíme se zítra. Love U! *Annie*