Felix se přetočil na druhý bok a pomalu otevřel oči, kterými začal putovat po svém pokoji. Skrz okno do pokoje pronikalo slabé světlo. Promnul si oči a líně se posadil. V jeho hlavě bylo prázdno. Stále byl ještě napůl v říši snů. Jeho tvář byla pomačkaná a lehce rudá, pod očima se nacházely zaschlé slzy. Když se konečně trochu probral, natáhl se na noční stolek pro telefon. Bylo okolo půl desáté. Za normálních okolností by teď začal vyšilovat, ale protentokrát si s povzdechem znovu lehl na záda, telefon nechávajíc položený na své hrudi. Ani si nepamatoval, kdy šel včera spát.

Jakmile se dostal domů, zaběhl do svého pokoje. Ovládala ho panika. Děsila ho nevědomost o tom, co se právě děje. Bylo mu ale jasné, že se nachází v obrovském průšvihu. Jestli se opravdu po škole rozkřikne, co mezi sebou chlapci mají, bude to skandál roku, možná celé dekády. Nebo alespoň tak se to blonďatému chlapci jevilo. Nedokázal přijít na jedinou pozitivní věc, která by mohla nastat. Celé odpoledne se snažil Hyunjinovi dovolat, ale marně. Nikdy mu nezvedl telefon. Byl z toho zoufalý. Chtěl se rozeběhnout k jeho domu, který několikrát kvůli Yeji navštívil, a zeptat se ho, co se děje. Doufal, že se mu třeba večer sám od sebe ozve, ale nepřišla mu ani jedna zpráva. Ze zoufalství začaly chlapci stékat po tváři slzy. Je to tedy konec? Jejich dvoutýdenní románek se dostal do finále? To byly jeho poslední myšlenky, než se mu vyčerpaně zavřeli víčka.

Zíral do stropu, absolutně nemíníc vstát, natož jít do školy. Bál se toho, co by ho tam čekalo. Když mu před třemi hodinami zvonil budík, napsal Jisungovi, že se necítí dobře, a pak zas ulehl do postele. Trvalo to skoro půl hodiny, než našel vůli se zvednout. Spíše za to mohl jeho močový měchýř a kručící žaludek. V kuchyni si vytáhl ze skříňky své oblíbené sušenky a posadil se na pohovku. Přikryl se dekou, a aby narušil ticho domu, pustil televizi. Jeho mamka vždy říkala, že na žal je nejlepší něco sladkého. Felix se rozhodl její radou řídit a do půl hodiny měl celý sáček sušenek snědený. Opřel se hlavou o opěradlo a znuděně pozoroval obrazovku. Jeho hlava ale pracovala a nenechala ho odpočívat. Neustále vymýšlel nové a nové scénáře toho, co se tak asi teď může dít ve škole, co Hyunjin dělá, jak se tváří jeho přátelé. Konce byly stále horší a horší.

"Dost, prosím..." zašeptal plačtivě a dlaněmi si zajel do vlasů, za které zoufale zatáhl. Ubíjelo ho to. Znovu se podíval na telefon, ale neobjevil žádnou novou zprávu ani zmeškaný hovor. Smutně se povzdechl, načež vylítl z pohovky. Potřeboval se nutně nějak rozptýlit, přestat na to všechno myslet. Začal pochodovat po baráku. Schody vyšel už třikrát, ale stále se cítil hrozně. V obýváku beznadějně sebou hodil na pohovku a zakřičel do jednoho z polštářků. Brzo se z toho zblázní. Najednou ale dostal nápad. Zvedl se a rozeběhl se do svého pokoje, vracejíc se s reprákem v ruce. Konferenční stůl odsunul ke stolu a vytvořil si tak kolem sebe prostor. Chvíli na to se pokojem rozezněly jeho oblíbené melodie. Zavřel oči a poslouchal je. Je tělo se začalo hýbat do rytmu hudby, skoro si toho ani nevšiml. Na tváři se mu poprvé za den objevil úsměv.

Celé dopoledne tančil na své oblíbené skladby, kompletně odvádějíc své myšlenky od Hyunjina. Spokojeně se odebral do kuchyně. Reprák si položil na linku a z lednice vykládal suroviny. Smažil si na pánvi nudle, zatímco se jeho boky pohybovali do rytmu hudby. Naobědval se a u toho sledoval svůj oblíbený seriál. Cítil se bezstarostně, dokud neotevřel Instagram. V tu chvíli mu poklesly koutky a úsměv zmizel. Na fotce byl Jungkook s Haeseongem. V pozadí fotky Felix poznal svou skříňku. Zhrozil se, když si všiml, že je otevřená a počmáraná černým fixem. Následně se podíval na popisek fotky.

Suck my dick, you whore

Jeho oči se naplnily slzami. Telefon raději vypnul a položil na stůl. Tohle je možná horší, než si představoval. Jeho dobrá nálada naprosto zmizela. Bez energie se přesunul do obýváku, kde se zahrabal do deky. Byl z toho všeho unavený, chtěl pouze klid. Slova, která vycházela z televize, začal brzy ignorovat. Postupně se jeho tělo uvolnilo a on propadl spánku. Jeho tvář se nakonec uvolnila a blonďatý chlapec konečně dosáhl odpočinku. Jeho spánek byl ale narušen o hodinu později domovním zvonkem. Felix se posadil a ospale se rozhlížel kolem sebe. Když se domem ozvalo zvonění po třetí, teprve v tu chvíli si uvědomil, že někdo je očividně před domovními dveřmi a chce dovnitř. S myšlenkou, že by to mohl být Jeongin, který často zapomíná své klíče, se zvedl a vydal ke dveřím. Promnul si ospalý obličej a uchopil kliku. K jeho šoku se za dveřmi nenacházel jeho mladší bratr, ale jeho dva přátelé.

"Ahoj, můžeme?" zeptala se Yeji, ale nečekala na odpověď. Místo toho prošla okolo blonďáka a začala si sundávat svůj kabát, který byl od sněhu. To stejné udělal i Jisung. V tu chvíli se Felixem prohnala panika. Je přeci nemožné, aby o tom ve škole neslyšeli. Bál se toho, co přijde. S povzdechem zavřel dveře a vydal se do obýváků, kde se obou přítomných zeptal, co si dají k pití. Jakmile jim donesl hrnečky s čajem, posadil se do křesla naproti nim. Místnost se ponořila do nepříjemného ticha. Blonďák si mnul okraj svého trička na spaní, nezvládajíc se podívat svým přátelům do očí.

"Myslím, že bychom měli přestat chodit okolo horké kaše," narušila ticho Yeji. Její tón hlasu nebyl milý jako vždy. Felix těžce polknul a přikývl. Ano, nemá to smysl.

"Když jsem dneska přišla do školy a Sung mi řekl, že ti není dobře, bylo mi to divný. Celkově tvé chování včera na obědě bylo... zvláštní. A pak uslyším prvačky, jak si šeptají o nějakých klucích, co se líbali v šatnách. Nevěnovala jsem tomu pozornost, dokud jsem nezaslechla tvoje jméno. Ale ta nejvíc nepochopitelná část je, že ta druhá osoba byl Hyunjin, můj bratr. Vysvětlíš mi, co to má sakra znamenat?" nikdo nepřeslechnul podrážděnost v dívčině hlasu. Felixovi dlaně se začaly potit, jeho dech se zrychloval. Tentokrát to ale nebylo z dobrého důvodu.

"Jsou to jenom debilní fámy, že jo?" položil otázku Jisung s nadějí v hlase. Konečně blonďák zvedl hlavu a podíval se svému kamarádovi do očí. Cítil, jak se to uvnitř něho láme.

"Ne, nejsou to žádné fámy," řekl polohlasně. Jisung šokovaně vyvalil oči, pusu otevřenou dokořán. Yeji se zvedla z pohovky, ruce překřížené na hrudi a na tváři velmi naštvaný výraz.

"Co prosím?"

"Je to pravda," Felixovi bylo jasné, že nemá cenu zapírat a lhát. Celá škola to teď ví, pouze by to zhoršil.

"To není možný! Vždyť tě šikanoval, stejně jako celá JK parta. Nedává to smysl! Je to nafoukaný idiot, rozmazlený fracek, děvkař. Ty s ním nemůžeš mít nic společného!" každé slovo, které Yeji řekla, bylo pro blonďáka jako kudla do zad. Bolelo to. Jeho srdce prosilo, aby s tím skončila, aby přestala říkat ty ošklivá slova. Jenže dívka byla opravdu naštvaná.

"Ty bys to určitě neudělal, vím to! Znám tě moc dobře. Co ti udělali? Řekni mi, co se stalo, že se tohle začalo šířit..."

"Yeji, prosím-"

"Viděl si něco, cos neměl? Snaží se tě zničit?"

"Takhle to není-" snažil se dívku přerušit, ale nikdy se mu to nepovedlo. Cítil, jak se jeho těla zmocňuje zoufalství. Potřeboval to nutně utnout.

"Počkej! Ublížili ti? Ublížil ti Hyunjin? Udělal... znásil-"

"Miluju ho!" vykřikl Felix, aby konečně své kamarádce zavřel pusu. Ztuhla na místě a v naprostém šoku se na něho otočila.

"Cože?" tak moc si přála, aby špatně slyšela.

"M-Miluju ho..." začal se mu lámat hlas. Cítil neuvěřitelný tlak na hrudi.

"Nemůžeš ho milovat," začala záporně kývat hlavou. Její slova bolela. To opravdu na svém bratrovi nevidí nic hezkého? Nenajde ani jednu pozitivní věc? Chlapci po tváři stekla slza. Byl naštvaný, že ho dokáže tak jednoduše soudit.

"Můžu Yeji, není to pro mě tak těžké."

"Neznáš ho."

"To ty ho neznáš! Neustále o něm mluvíš špatně. Celou dobu jsem ti věřil, ale teď už tomu tak není. Poznal jsem ho. Zjistil jsem, jaký skutečně je, a proto jsem se do něj zamiloval," Yeji se zatvářila ublíženě, zatímco Jisung hádající dvojici pouze pozoroval. Byl stále v šoku, nemohl najít ta správná slova.

"Znám to stokrát lépe, jak ty! Jsem jeho sestra-"

"Ale špatná!" vykřikl Felix, aniž by přemýšlel. Vzápětí si to ale uvědomil a zakryl si ústa rukou. Nepoznával se, byl v šoku sám ze sebe.

"Yeji..." udělal jeden krok k dívce, ta ale ustoupila ke dveřím. Zlomilo ho to.

"Nepoznávám tě, Felixi. Doufám, že ti to za to stálo," pronesla a opustila pokoj.

"Yeji!" vyběhnul za ní Felix pokoušejíc se jí zastavit.

"Nechtěl jsem to říct, omlouvám se! Nemyslel jsem to tak. Já-" zarazil se, když za dívkou práskly vchodové dveře. Dlaněmi si zajel do vlasů a hlavou narazil do zdi. Vzápětí si ale uvědomil, že v obývacím pokoji ještě někdo zůstal. Ze strachu, že by třeba Jisung utekl oknem, se rozeběhl zpátky. Chlapec ale stále seděl na pohovce s očima namířenými k zemi. Felix se cítil strašně.

"Jisungie..." řekl plačtivě a posadil se vedle něj. Nemohl ho ztratit.

"Nechápu to Lixi," jeho hlas byl také tichý, stále se na něho nepodíval.

"Vysvětlím to, slibuji," uchopil jeho dlaně do svých. Konečně se na něho Jisung otočil. Jeho oči byly skleněné. Blonďákovi to lámalo srdce, další slza mu stekla po líčku.

"Ještě včera jsme strachem protáčeli oči, když se objevil v tělocvičně a teď najednou tvrdíš... tohle," menší byl opravdu v koncích. Snažil se si v hlavě poskládat celý obrázek, aby dokázal pochopit situaci. Poslední dobou mu připadalo, že k němu není Lix plně upřímný, snad jako by něco tajil. Ale nikdy by nečekal, že by to mohlo být něco takového.

"Omlouvám se... že jsem ti lhal... musel jsem," sklopil pohled, snažíc se zahnat další slzy.

"Začalo to v Anglii," řekl s již trochu klidnějším hlasem. Jisung rázem zpozorněl.

"Choval se tam... jinak. Nepoznával jsem ho. Byl klidný, hleděl si svého. Ano, první dny si neodpustil nějaké rýpavé poznámky, ale jinak si mě nevšímal. Když jsme museli, šli jsme vedle sebe mlčky, postupně jsem se s ním přestal cítit nepříjemně, ale stále si držel odstup. Bylo to ale těžké, když jsme museli sdílet jednu postel."

"Cože?" zarazil se udiveně Jisung, načež se blonďák slabě usmál na d jeho reakcí.

"Říkám, že jsme se ignorovali. Pak jsem ho ale uviděl sedět samotného na pláži. Často s někým telefonoval. Vždy byl po tom hrozně smutný a tichý, rychle se uzavřel do sebe. Vlastně to bylo poprvé, co jsme se spolu alespoň trochu bavili. Když jsem jedou šel domů, pokusila se mě odtáhnout nějaká skupinka dospělých kluků. Bůh ví, co by mi udělali, kdyby Hyunjin včas nepřišel a nepomohl mi. A pak byla ta osudná noc s barem," povzdychl si Felix, jak se mu hlavou vybavovaly všechny vzpomínky. Jisung ho pozorně poslouchal, trochu zarážejíc se nad faktem, že byli v baru.

"Hyunjin se tam opil a já ho vedl domů. Zničehonic se zastavil v uličce. Ve zkratce se tam prostě zhroutil, že nechce zpět do Koreji. Jak nenávidí svůj dosavadní život. Že kdyby nebyl hezký a neměl prachy, tak by nic neznamenal. Stěžoval si na svou rodinu, jak vlastně nikoho nezajímá. všichni totiž vidí, jen to co chtějí," použil jeho slova, která se mu zaryla do paměti.

"Políbil mě."

"Fakt?!" vykulil Jisung oči.

"Byl opilý. Strašně jsem se bál druhého dne, ale on dělal, že se nic nestalo, tak já též. Ubíjelo mě to. Byl jsem zmatený, nechápal své city. Furt jsem si opakoval: je to šikanátor, nemá tě rád, nemůžeš k němu něco cítit. Když jsme se pak vrátili, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Lámalo mě, že dělá mrtvého brouka. Několikrát jsme se střetly pohledy a..." zarazil se, protože se v hlavě dostal na pánské toalety do jedné specifické kabinky. Jeho tváře zrudly a on se přihlouple začal usmívat. Než však stihl Jisung nějak zareagovat, rychle zatřásl hlavou.

"Ten den, kdy mě Jungkook zmlátit, za mnou přišel Hyunjin na záchody. Bál jsem se ho. Myslel jsem si, že mi chce taky ublížit. On mě ale začal ošetřovat."

"Proč je nezastavil?" zeptal se podezřívavě.

"Taky jsem se ho na to ptal. Řekl mi, že neví, ale omluvil se mi. Vedli jsme takovou zajímavou konverzaci, je pro mě těžké ti ji vysvětlit. Důležité je, že mě znovu políbil a domluvili jsme si schůzku, na pátek," dodal, čekajíc, jestli si jeho kamarád dá jedna a jedna dohromady. A překvapivě mu to netrvalo dlouho.

"Pátek, kdy jsme měli u Yeji přespávat? Byl jsi s ním?!" vyhrkl. Najednou se cítit lehce naštvaně. Jeho nejlepší kamarád byl někde venku s jeho šikanátorem, místo toho aby byl se svými přáteli, které předtím čtrnáct dní neviděl.

"Promiň Sungu, opravdu jsem vám nechtěl lhát. Nutně jsem si ale potřeboval vše vyjasnit, konečně si to v hlavě srovnat. Byli jsme v kavárně. Řekl mi, že se mu líbí moje pihy," na jeho tváři se rázem objevil sluníčkový úsměv.

"Opravdu?" zarazil se Jisung. Tohle by od někoho jako on nečekal. Ale uvědomil si, že tenhle týden viděl jeho pihy o dost častěji než kdy dříve.

"Vezl mě se srazu domů, dal mi plyšáka ve tvaru sluníčka. Od té doby mi neustále volá a píše, byli jsme na procházce po městě. Nikdy jsem se necítil tak šťastný," přiznal tiše, nevědíc, jak na to bude Jisung reagovat. Pravdou je, že ho to trochu zasáhlo. Vždycky přál blonďákovi, aby si někoho našel, podporoval ho a dodával mu sebevědomí, ale rozhodně nečekal tohle.

"Jsi si jistý, že tě jenom nevyužívá?"

"Nikdy se nemůžu být na sto procent jistý, ale nemyslím si to. Je ke mně opravdu milý. Slíbil mi, že se postará o to, aby mu už nikdo neubližoval. Je hodně ochranářský a cítím se s ním v bezpečí," když mluvil, na tváři měl široký úsměv, v očích by člověk skoro viděl srdíčka. Jisung si povzdechl. Příliš mnoho informací na jeho hlavu.

"Já ti nevím, Lixi. Ještě před měsícem jsi mi tvrdil, že se ho bojíš a nenávidíš ho. Teď zas, že ho miluješ. Není to trochu moc rychlé?"

"Chápu tě. Věř mi ale, že se nikam neženu. Čtrnáct dní v Anglii jsme se dostali do bodu, kdy jsme se respektovali a byli v neutrálu. A pak se to celé posunulo," snažil se to vysvětlit.

"Takže jste spolu..." dál Jisung nepokračoval, ale Felix ho moc dobře pochopil. Hned mu zrudly tváře.

"Bože NE! Říkal jsem ti, že na to jdu pomalu."

"Ale co když on bude chtít zrychlit? Nechci, aby na tebe tlačit nebo tě do něčeho nutil," opravdu se o svého blonďatého kamaráda bál. Hyunjinovi prostě nevěřil a moc dobře věděl, jak je Felix citlivý.

"Neublíží mi. Zastavil bych ho, kdyby mi něco bylo nepříjemné," řekl, ale Jisung nevypadal moc přesvědčeně. Na chvíli zavřel oči a povzdechl si.

"Budu si to muset vše urovnat. Nečekej ode mě, že se najednou začnu k Hyunjinovi chovat jinak. I mě dost ublížil."

"To po tobě ani nechci. Jen ho prosím toleruj," blonďák věděl, že zatím se nemůže dožadovat něčeho dalšího. Doufal ale, že se postupem času situace trochu změní.

"Teď mi ale řekni, co se děje ve škole," pobídl ho, protože jeho nevědomost ho ubíjela. Stále doufal, že mu ještě Hyunjin napíše.

... Fall in Love in London ...