"Potřebuju od vás ty peníze," řekla třídě dívka s dlouhými černými vlasy. Na tváři měla naštvaný výraz, zatímco v dlaních svírala obálku.

"Jaké peníze?" zhrozil se Jisung, který do této chvíle ležel na lavici a nechápavě zvedl hlavu.

"To divadlo," připomněla mu milým hlasem Darae, která se zničehonic objevila u jejich lavice. Sung se narovnal, aby dívce viděl do očí. Díval se na ni jako na bohyni, než se najednou zamračil.

"Včera jsem ti volal, nebrala jsi to," Felix pozvedl obočí nad tónem hlasu svého kamaráda.

"Promiň, byly jsme s holkami v nakupáku," zasmála se, nevšímajíc si výrazu chlapce před sebou.

"To je zvláštní, na Snapu jsem tě viděla s Jungkookem. Jaká náhoda..." pronesla s falešným úsměvem Yeji, která se otočila čelem k chlapecké lavici. Oba se na ni zaraženě podívali. Darae ale nevypadala, že by jí to nějak vyvedlo z míry.

"Jo, potkali jsme se. Jisungu," oslovila ho najednou. Menší chlapec si snažil udržet vážnou tvář, ale jeho oči mluvily za něj. Dívka tomu ale nevěnovala pozornost.

"Pořádám v pátek u mě takovou malou sešlost pro pár pozvaných. Nechtěl bys přijít?" Jisung samým překvapením vykulil oči a mírně pootevřel rty. Jeho srdce vynechal úder. Za normálních okolností by hned začal zběsile přikyvovat, a jakmile by dívka odešla, skočil by svému kamarádovi kolem krku. Teď ale zamrzl. Bojoval sám se sebou. Felix ho pozoroval a zvědavě čekal na jeho odpověď. Tak moc by mu to přál, ale čím více nemá o této dívce dobrý pocit. O všech, kteří se nějakým způsobem pohybují okolo Jungkooka, nemá dobré mínění. Tedy, je tu jedna výjimka.

"Ne, díky. Pozvi si Jungkooka," řekl Jisung a všechny kolem sebe překvapil. Především všechny zarazil nepřátelský tón jeho hlasu, který protentokrát dívce neunikl. Zamračila se a hned překřížila ruce na hrudi.

"Nechápu, co tím myslíš."

"Moc dobře to víš. Přestaň že mě dělat hlupáka," Felix si všiml, jak jeho kamarádovi začínají slzet oči, ale snaží se to mermomocí schovat. Ruka byla zatnutá v pěst a jeho spodní ret se mírně klepal.

"Myslela jsem, že jsme kamarádi," řekla Darae s lehce ublíženým tónem hlasu a odešla od jeho lavice, když se učebnou rozeznělo zvonění. Yeji protočila očima a pronesla na adresu své spolužačky jedno nehezké slovo. Jisung sklopil pohled k lavici, snažící se uklidnit a soustředit se. Blonďák si ho starostlivě prohlédl, svou ruku mu položil na záda, aby mu ukázal podporu. Menší chlapec se určitě musel cítit špatně. Felix mu to nijak nevyčítal, Jisung byl do Darae dlouho zamilovaný. Do učebny vstoupil učitel, desky svírala ve své ruce a s přísným pohledem si prohlédl třídu.

***

"Han se nebude loudat! Stejně ho vidím," řekl přísně učitel a znovu písknul na píšťalku, kterou měl kolem krku. Oslovený chlapec protočil očima, ale opravdu zrychlil své tempo, aby byl učitel spokojený. Jakmile chlapci doběhli čtvrté kolečko, zadýchaně popadli své flašky s pitím a pořádně se napili. Učitel je ale nenechal odpočívat dlouho. Vybral jednoho, aby vedl rozcvičku, zatímco on připravoval všechno potřebné náčiní. Z nářaďovny vyndal několik basketbalových míčů, kužely na slalom a pár dalších věcí. Najednou se otevřeli dveře a do tělocvičny vstoupila skupinka chlapců. Když si jich pan učitel všiml, usmál se a ukončil rozcvičku.

"Dnes se budeme věnovat basketbalu. Procvičíme si techniku driblování a házení na koš. Na pomoc jsem pozval pár studentů z maturitního ročníku, kteří minulý rok reprezentovali naši školu. Jinhwan, Haeseong, Wonho, Hyunjin a Dohyun vás dnes budou mentorovat. Rozdělte se na dvě poloviny," zavelel učitel a otočil se čelem k nově příchozím. Felixovi po zádech přeběhla husí kůže. Sice se obával, že se tu objeví Jungkook, ale ani tohle nebyla nejlepší varianta. Vedle Hyunjina, se kterým při jejich příchodu navázal krátký oční kontakt, stál další člen JK party. A jak to tak vypadá, blonďák upoutal jeho pozornost.

"My umřeme!" zaúpěl Jisung a táhl svého kamaráda k jedné ze dvou skupinek. Felix mu oplatil vystrašený výraz a postavil se vedle ostatních. Štěstí asi bylo na jejich straně, protože ke skupině se vydali dva straší chlapci, které ani jeden z dvojice neznal. Nevypadali ale nijak hrozivě, nebo že by se jim chytali ublížit.

"Tak vezměte si míče a začneme s driblování," řekl jeden z nich a sám si ze země vzal míč. Následující půl hodinu běhali chlapci sem a tam, driblovali nejdříve levou rukou, pak pravou, následně to střídali. Slalom běhali popředu i pozadu, navzájem se snažili si míč sebrat. Felix musel uznat, že ho to bavilo. Docela se mu u dařilo. Navíc nikdo na něj nekřičel, oba chlapci se usmívali a snažili se svým o rok mladším spolužákům pomoct a poradit. Jisung vypadal, že každou chvíli vypustí duši, ale také mu to šlo. Později učitel zavelel, aby se týmu vyměnili a v tu chvíli blonďák cítil, jak rychle se mu rozbušilo srdce. V závěsu za ostatními přicupital k trojici straších chlapců.

"Je to jednoduché. Budete házet na koš. Nejdříve obou ruč, pak pravou, levou a tak dále. Budete měnit vzdálenost od koše. Dohyune, ty si vezmi tyhle dva, Haeseongu, ty tyhle," rozdal pokyny nezáživným tónem Hyunjin. Působilo tu, že tu vůbec nechtěl být. Felix by rád, že neskončil v rukou jeho kamaráda, o kterém právě zjistil, že se jmenuje Haeseong. Třetí chlapec vypadal o dost vlídněji. Též zrovna nepřekypoval nadšením a spíše svou přidělenou dvojici pozoroval a říkal 'další'. Blonďákovi to ale vyhovovalo. Házení na koš nebyla jeho silná stránka, celkově míčové sporty. Raději běhal, lezl na tyč a plaval. 

"Konečně," protočil očima starší chlapec, když se Felix poprvé trefil do koše. Mladšímu se na tváři objevil radostný úsměv a intuitivně se podíval na Hyunjin, jestli to náhodou viděl. Ten byl ale zabrán nadáváním a neustálým opravováním Jisunga. Ten byl na míčové sporty stejně levý jako jeho blonďatý kamarád. Jeho úsměv zmizel a raději odvrátil zrak. Přál by si, aby spolu Jisung a Hyunjin vycházeli. Tolik by mu to ulehčilo život. Začínalo totiž být čím dál těžší najít nějakou dobrou výmluvu, proč s ním Felix nejde domů, nehraje odpoledne hry a neustále kontroluje svůj telefon. Jisung začíná být podezřívavý a blonďák se pokaždé cítí špatně, když mu musí lhát. Jenže bojí se mu říct pravdu. Najednou se mu podlomili nohy a on hodil záda na podlahu. Tělocvičnou se ozvala menší dunivá rána, která se ale dokonale rozlehla po celé místnosti. Celý svět se s ním na chvíli zatočil, než začal cítit ohromnou bolest v zádech.

"Lixi, jsi v pohodě?!" Jisung hned odhodil míč a přiběhl ke svému kamarádovi. Napodobili ho i ostatní studenti, které to zajímalo. Felix se stěží posadil, držíc se za svá záda. Praštil se i do týlu hlavy. Než však stihl odpovědět, přiřítil se k nim učitel.

"Bože, co jste zase dělali?!" zanadával a prohlédl si studenta na zemi.

"Říkal jsem mu, ať nedělá blbosti," ozval se zničehonic Haeseong. Felix k němu nechápavě zvedl hlavu a setkal se s jeho výsměšným úšklebkem. Učitel si povzdechl.

"Jako vždy. Pojďte, zapíšeme to," Felix se s námahou zvedl. Měl dojem, že si skřípl na zádech nějaký sval. Přesto se vydal za učitelem do jeho kabinetu. Ostatní dostali pokyn uklidit tělocvičnu s tím, že se pak můžou jít převlíkat. Felix se posadil na židli a učitel vyndal velkou knihu úrazů Začal se ho vyptávat na nejrůznější informace a blonďák mu vždy pouze kuňkl. Bolest ho sice po chvíli přešla, ale vystřídal ji hrozný pocit. Byl naštvaný sám na sebe, že něco takového nechal dopustit. Měl si na Haeseonga dávat a ne mu dát další příležitost ho ztrapnit a ublížit mu. Učitel se ještě ujistil, zda Felix nechce raději vzít na ošetřovno, to ale blonďák rychle odmítl. Nechtěl přidělávat další starosti. Místo toho se vyndal do prázdné šatny. Povzdechl si a na chvíli zavřel oči. Rychle je však otevřel, když uslyšel vrznutí dveří. Než se nadál, obtočili se kolem jeho pasu dvě dlouhé ruce a přitáhli ho do objetí.

"Jsi v pohodě?" optal se starostlivě Hyunjin, když se od něho trochu vzdálil, ale stále ho držel kolem pasu.

"Jo, přejde to. Nebylo to nic strašného," řekl mladší, který se hned cítil bezpečněji v jeho náručí.

"Hned po škole si to s ním vyřídím."

"Ne!" zhrozil se Felix. Nechtěl, aby měl kvůli němu Hyunjin problém. Vedení školy ho nezajímali, ale co Jungkook? Určitě by mu ublížil. Nezvládl by pomyšlení, že je to kvůli němu.

"Nikdo nebude šahat na to, co je mé," zavrčel starší a Felixe přitiskl zády ke zdi. Byl ale pozorný a jednu ruku z jeho pasu přesunul na záda a tím zabránil tomu, aby se přímo setkal se zdí. Sevření jeho pasu ale zesílil a tváří se sklonil k té jeho.

"Měl bys vědět, že se nerad dělím, baby. Jen kvůli mně se ti podlomí nohy, zadrhne dech v hrdle, rozbuší srdce na poplach a po zádech přeběhne husí kůže," zašeptal smyslně u jeho ucha. Felixovi opravdu ztěžkl dechl, srdce se mu snažilo vyrazit z hrudi. Staršího slova mu pro tuto chvíli dodala pocit bezpečí a důležitosti. Cítil, že mu na něm opravdu záleží. A všechny ty věci, co Hyunjin popisoval, zavinily zrudnutí jeho tváří.

"C-Co budeš dělat?" optal se polohlasně a lehce svou hlavu vytočil doprava, aby na něho viděl.

"Něco vymyslím, už se o to nemusíš starat," řekl a opřel si čelo o to mladšího.

"Už je nenechám, aby ti ubližovali," a přitiskl se na jeho rty. Felix zavřel oči a nechal se vést. Oplácel mu náruživé polibky. Jednou dlaní mu zajel do delších vlasů, zatímco ta druhá se zastavila na jeho zádech, přitahujíc ho k sobě ještě blíže. Byli naprosto okouzleni tím druhým. Nemohli se nabažit polibků. Hyunjin zajel dlaní pod mladšího tričko a začal mu přejíždět po hrudi i zádech. Felix nad tím povzdechl a nechal ho ještě prohloubit polibek. Cítil se naprosto božsky, nechtěl, aby to někdy skončilo. Užíval si každou jejich schůzi, procházku, večerní hovory. Stiskl silněji jeho vlasy a z úst mu vyšel povzdech, když Hyunjin přejel dlaní přes jeho bradavku.

"Hej Jine, jsi tu ješ-" oba chlapci sebou trhli a odpojili se od svých rtů. Přesto starší Felixe neodstrčil a stále ho pevně svíral u sebe. Jakmile se ale střetl s pohledem jednoho ze svých kamarádů, i jeho tělo ztuhlo.

"Hae, vysvětlím to. Poč- Kurva!" vykřikl, když se Haeseong vypařil z šatny. Hyunjin pustil mladšího a rychle se vydal ke dveřím.

"Hyung, co uděláš?!" zastavil ho Felix, který se teď opravdu bál. Strach o něho samého ho ale tolik netrápil.

"Musím ho zastavit, než to někomu řekne. Běž na oběd, vyřeším to," řekl a upustil šatnu. Felix se zoufale zatáhl za vlasy. Tohle se nemělo stát. Cítil, jak mu slzí oči. Rychle několikrát zamrkal a začal se převlékat. Doufal, že se to nějak rozumně vyřeší. Třeba jen zbytečně panikaří. Když šel do jídelny, nemohl se zbavit nepříjemného pocitu. 

"Jsi v pohodě Lixi? Jisung mi říkal, co se stalo," vyhrkla hned Yeji, sotva co se posadil.

"Jo, už to ani nebolí," odpověděl ji stroze a pustil se do jídla. Hlad ale vůbec neměl. Naopak se mu stahoval žaludek, měl pocit, že každou chvíli bude zvracet. Rozhlédl se po jídelně, zarazily ho dva prázdné stoly, na kterých ale byly tácy s jídlem.

"Kde je JK parta?" zeptal se svých přátel, stále dívajíc se stále na jejich stoly. Jisung i Yeji ho na krátkou chvíli napodobili.

"Před chvíli se přiběhnul ten debil Haeseong a všichni někam odešli," řekl Jisung a dál pokračoval v jezení nějaké polévky. V tu chvíli by se ale člověk ve Felixově těle krve nedořezal. A stáhlo se mu hrdlo, když do jídelny vstoupila skupinka děvčat z maturitního ročníku a každá se vydala k nějakému stolu v jídelně. Okamžitě se zvedl a skoro nadzvukovou rychlostí vyběhl. Bylo mu jasné, že něco není v pořádku. Je to hluboce v prdeli. Snažil se dovolat Hyunjinovi, ale marně. Nezvedal mu to. Když telefon opět strčil do kapsy, ozvalo se cinknutí.

HJ_Hwang❤️
Běž domů

Felix si nechápavě přečetl zprávu, kterou mu Hyunjin poslal.

HJ_Hwang❤️
Hned!

Přišla další, kdy se mladší rozeběhl ke skříňkám, aby získal svoji tašku.

... Fall in Love in London ...