"Jsem velice zklamaná vašimi výsledky. Tohle látku jste probírali ještě na základní škole, musíte si to pamatovat!" kárala studenty učitelka. Byla rozčílená, protože většina třídy dostala špatnou známku. Není to nic nového. Matematika na gymnáziu opravdu není nic jednoduchého a ne všichni studenti stíhají držet tempo. Felix si povzdychl, když hleděl na papír, kde byla červenou propiskou velká trojka. Nebyl na tom nejhůř, ale mohlo to dopadnout lépe. Je ve škole sotva tři dny a už má špatnou známku. Ještě ho čeká test ze zásad společenských věd, kde teď probírají filozofii. Začínal se v tom ztrácet, sotva si stíhal doplňovat zápisky.

"Kráva. Taky by mohla uznat, že je chyba na její straně," pronesl naštvaně Jisung, kterému se na písemkovém papíře vyjímala krásná kulatá pětka. Nikdy nebyl vyloženě studijní typ. Na gymplu skončil, protože nevěděl, kam jinam by šel. Stejně jako blonďák stále neví, co by chtěl v budoucnu dělat. Jejich cesta ještě nebyla určena. A zatímco učitelka pořvávala po studentech, že jsou nemožní, oba chlapci pozorovali dění za oknem. Venku foukal chladný vítr a pohyboval s holými větvemi stromů. Brzy začne sněžit. Ve zprávách říkali, že možná už příští týden. To by se Felixovi moc líbilo. Sníh měl v oblibě.

"No, a zase jsme nic nestihli. To je s vámi pořád!" zanadávala si učitelka, ač to vlastně ona zdržovala celou hodinu. To blonďák nikdy nepochopí. Nemusela po nich řvát, neztratila by tak drahocenný čas. Učitelé občas nedávají smysl. Nakonec stihli pár příkladů, přičemž na konci hodiny učitelka prohlásila, že si bude muset dát silnou kávu. Nikoho její výrok nezajímal, studenti si rychle balili své věci, aby se mohli přesunout do další učebny. Jisung navrhl, že by mohli zajít do školního bistra a koupit si také něco na nervy. Blonďák si ale rychle uvědomil, že v lavici nechal svůj telefon, takže poslal menšího chlapce napřed. Tohle se mu stávalo pořád. Měl by si na telefon dávat větší pozor.

"No podívejme se. Máme tady naši novou celebritku," ozvalo se, když Felix opouštěl učebnu. Celé jeho tělo se napnulo, když si všiml přicházející starší skupinky v čele s Jungkookem.

"Kdo by čekal, že zrovna ty budeš stát zdejším studentům za slovo," ušklíbl se Jungkook, zastavujíc se asi metr od blonďáka.

"Copak, ty nám nepovyprávíš o svém výletu? Hyunjin se už pochlubil," promluvil jeden z party, jehož Felix neznal jménem. Celým tělem ale proběhl nepříjemný pocit, jakmile zaznělo Hyunjinovo jméno. Nedokázal se ovládnout a pohlédl na staršího, který mu na krátkou chvíli pohled opětoval. Hyunjin ale trhl hlavou a zahleděl se někam do strany.

"Koukám, že nejsi moc výřečný. To nemám rád," a Jungkook udělal několik kroků k mladšímu. Felix začal přemýšlet nad tím, jak velkou šanci by měl, kdyby se teď rozeběhnul po chodbě pryč. Jeho fyzička opravdu nebyla dobrá, pravděpodobně by moc daleko neodběhnul.

"Č-Čeká na m-mě kamarád."

"Ten veverčí kluk jistě počká, teď s tebou mluvíme my," řekl důrazně další z party. 

"Víš," udělal Jungkook několik dalších kroků, až se Felix natiskl na zeď, "nemám rád, když se o někom mluví více než o mně. Ničí mi ego, když pomyslím, že raději budou mluvit o někom jako jsi ty. Uráží mě to."

"J-Já jsem n-nic takového n-nechtěl," koktal blonďák ze strachu. O nic takového se neprosil. Nepřipadal si dostatečně zajímavý, aby o něm ostatní mluvili. V tuhle chvíli ale měl strach a chtěl se vypařit.

"Kooku, měli bychom jít. Konec přestávky je-"

"Já vím Hyunjine. Jen chci tady blonďákovi udělit lekci, aby si příště rozmyslel, jestli chce vyhrávat nějaké další první místo," ušklíbl se Jungkook a než se mladší chlapec nadál, ucítil bolest na své tváři. Automaticky si chtěl obličej zakrýt rukama, ale dva Jungkookovi kamarádi mu obě zápěstí přišpendlili ke zdi. Felix ucítil další ránu, celý obličej ho pálil a motala se mu hlava. Začali se mu vytvářet slzy, které se pokoušeli zmírnit tu bolest.

"Tohle mě začíná bavit," Jungkook se zasmál a uštědřil mladšímu ránu do břicha, po které se mu zvedl žaludek. Felix nevěděl, co dělat. Bylo mu jasné, že pokud začne křičet, akorát se vše zhorší. Podíval se na Hyunjina, doufajíc, že by mohl nějak zasáhnout. Malá část v něm věřila v to, že se ho zastane a zastaví své přátele. Nic takového se ale nestalo. Hyunjin se na něho ani nepodíval. Opíral se o zeď naproti a díval se směrem do chodby. Ani když Felix vyjekl, poněvadž dostal obzvlášť silnou ránu, se neotočil. Pouze svým tělem trhnul. Konečně ho pustili a Felix se skácel k zemi. Jeho vidění se rozmazávalo kvůli slzám, lapal po dechu.

"Tak zas příště, pihakluku," zasmál se Jungkook, odcházejíc se svými kamarády pryč. Jakmile zmizeli za rohem, Felix se ze všech svých sil postavil a odběhnul na záchody. Zapřel se rukama o umyvadlo, ač se mu celé tělo třáslo a on měl pocit, že brzy znovu skončí na zemi. Žaludek měl na vodě, jako by se mu chtělo zvracet. Vzal si papírovou utěrku a začal si otírat obličej od krve, která mu vytýkala z nosu. Když se mu ji konečně podařilo zastavit, někdo vstoupil dovnitř. Jakmile zvednul zrak od umyvadla, měl dojem, že omdlí.

"P-Prosím já... nepřibližuj s-se!" vyjekl, když se Hyunjin rozešel jeho směrem. Automaticky se začal vzdalovat a jeho záda se opět setkala se zdí. Starší se zastavil kousek od něj, očima putujíc po druhém chlapci. Felixovo tělo se třáslo. Měl strach a zároveň byl unavený, potřeboval si odpočinout a nabrat dech.

"N-Nic jsem n-neu... dělal. Prosím-m nech m-mě..." mluvil trhavě. Jeho oči stále slzely a špatně se mu dýchalo. Křečovitě zavřel oči, když si všiml, jak Hyunjin zvedá svou levou ruku. Očekával ránu, ale místo toho ucítil papírovou utěrku, která se jemně dotýkala jeho natrženého rtu.

"Omlouvám se," zašeptal skoro neslyšně. Dál pokračoval opatrném zastavování krve z jeho rtu. Felix opatrně otevřel své uslzené oči, aby zjistil, jak blízko se starší nachází. Nic neříkal a držel. Po chvíli Hyunjin odložil utěrku na umyvadlo a zahleděl se na mladšího tvář. V jeho pohledu bylo až příliš emocí, aby je dokázal blonďák rozklíčovat.

"Proč si je n-nezastavil?" zeptal se tiše, když se alespoň trochu uklidnil. Nechápal to. Celé dny ho ignoroval, nijak nezasáhnul, ale teď tu před ním stojí a ošetřuje ho. Nedávalo to smysl.

"Nevím," odpověděl starší a uhnul pohledem do strany. Místností se rozlehlo ticho.

"Nerozumím tomu," špitl zoufale Felix, čímž donutil znovu staršího se na něj podívat. Hyunjin nechápavě povytáhl obočí, což blonďáka lehce podráždilo.

"Děláš, že neexistuji, i přesto co se mezi námi stalo."

"A co tím myslíš?" Hyunjinův hlas zhrubl a pohled se stal pronikavějším. Felix rázem přišel o kuráž, kterou před chvíli odněkud našel.

"Políbili jsme se... pamatuješ?" špitl s pohledem upřený k zemi.

"Já ano, ale pamatuješ si ty, co jsi mi předtím slíbil?" Felix hned zvedl zrak a pohlédl na staršího. Samozřejmě, že si to pamatoval. Narozdíl od něho nebyl opilý.

"Jsi pěkný lhář, Felixi," řekl naštvaně a chtěl se od mladšího vzdálit, ale ten ho rychle chytil za lem rozepnuté mikiny.

"Nelhal jsem, hyung," vyhrkl, aniž by nad tím přemýšlel. Přitáhl ho natolik blízko, až musel Hyunjin natáhnout dlaně a opřít je o zeď vedle blonďákovi hlavy. Zarazili se, vzájemně si hledíc do očí. Napětí mezi nimi by se dalo krájet.

"B-Byl jsem zmatený a nevěděl, co dělat. Vypadalo to, že si odignoroval vše, co se mezi námi stalo a já... bál jsem se, že kdybych za tebou zašel, že..." zarazil se. Snažil se najít ta správná slova. Mluvilo se mu velice těžce. Působila na něj staršího blízkost. Cítil jeho dech, detailně viděl jeho obličej. Bylo pro něj těžké přemýšlet.

"Chceš, abych zapomenul? Dělal dál, že se nic nestalo?" otázal se polohlasně hlubším hlasem. Felixovi přejela po těle husí kůže jak elektrický výboj. Zesílil stisk jeho mikiny, jako by se bál, že by se náhodou odtáhl a odešel. Záporně zakýval hlavou. Těžce se mu udržoval oční kontakt. Všiml si ale, jak se Hyunjinovi v očích objevila jiskra. Naklonil se k Felixovi blíž, až se rty otřel o jeho ucho.

"A copak jsi tu včera dělal? Všiml jsem si, jak si spěchal," řekl laškovně u jeho ucha. Mladšímu se hned do tváří nahrnula červeň. Nevěděl, jak reagovat. Hlavou mu projelo, jak byl včera zavřený na jedné kabince a...

"N-Nic," řekl roztřeseným hlasem, zatímco zavřel oči. Styděl se. Zkousl si rty, aby nějak ventiloval své pocity. Měl dojem, že brzy se mu krev přesune z tváří na jiné místo.

"Zajímavé. Já jsem měl dojem, že jsem slyšel něco jiného," Felix šokovaně otevřel oči. Slyšel? Vybavoval si, jak se ozvalo prásknutí dveří, ale byl sám. Nebo ne? Zatímco se utápěl ve svých myšlenkách, samovolně pootevřel rty, které hned přilákaly staršího pozornost. Než si to stihl blonďák uvědomit, Hyunjin se přisál na jeho rty. Nejdříve Felix nereagoval, ale jakmile ucítil, jak se chce starší odtáhnout, zesílil stisk jeho mikiny a přitáhl ho k sobě. Začal mu opětovat polibky, po kterých tolik toužil. Zapletl dlaň do jeho vlasů, aby se nemohl vzdálit. 

Hyunjin obmotal ruce okolo jeho pasu a přitáhl si ho na své tělo. Využil toho, že Felix trochu překvapeně pootevřel rty a jazykem se dostal do jeho pusy. Jejich jazyky spolu dokonale spolupracovali. Mladší se nechal vést. Unikl mu tišší povzdech, když mu Hyunjin stiskl boky. Najednou se ozvalo zvonění a oba chlapci se od sebe odtrhli. Felix zrychleně dýchal, pořádně si ještě neuvědomujíc, co se stalo.

"Počkej na mě v pátek po škole u posilovny, ano? Myslím, že si musíme promluvit," řekl Hyunjin, opírajíc se o čelo mladšího. Felix přikývl, ale dál už s nic nestihli říct. Oba vyběhli ze záchodů, míříc každý na druhou stranu. Blonďák vběhnul do učebny a rychle se začal omlouvat. Sedl si na své místo a začal si vytahovat věci z tašky, kterou měl u sebe celou dobu jeho kamarád.

"Bože, co se ti stalo?!" vyjekl tiše Jisung, když si ho zblízka prohlédl. Felix se nejdříve vyděsil a panicky se rozhlédl po okolí. Pak si ale uvědomil, že měl dostaveníčko s JK partou a jeho obličej není zrovna ukázkový. Úplně na to kvůli Hyunjinovi zapomněl. Jakmile si na to vzpomněl, uvědomil si, jak moc ho jeho tělo bolí.

... Fall in Love in London ...

Děkuju vám za 1k přečtení na této knížce. Moc mě to těší. Zajímalo by mě, kterou postavu máte nejraději či naopak nemůžete vystát. Je to někdo z kurzu, ze školy, z rodiny? A proč? Mně, jako autorce to nesmírně pomůže při psaní dalších kapitol. Moc vám děkuju za všechny vaše komentáře a votes, jste zlatíčka. Love U! *Annie*