"Felixi! Běž už kurva otevřít ty dveře!" zařval podrážděně z kuchyně Jeongin po tom, co se jejich domem po paté rozezněl zvonek. Felix rychle popadl svou školní tašku a vyběhl ze svého pokoje, který se nacházel v prvním patře hned naproti koupelně. Seběhl schody, div se na nich nezabil, a co nejrychleji se snažil nazout boty. Když už byl hotový a domem se rozezněl po šesté zvonek, konečně blonďák otevřel hlavní dveře.

"Proč jsi zvonil tolikrát?!" vyjel po svém nejlepším kamarádovi, který se usmíval jak měsíček na hnoji.

"Máš pět minut zpoždění," odvětil s úsměvem a společně se rozešli po chodníku směrem ke škole.

"Moc dobře víš, jak to Jeongina vytáčí."

"No právě," uchechtnul se Jisung, který se bavil provokováním Felixova mladšího bratra. Ti dva se opravdu nikdy neměli v lásce. Blonďák protočil očima, ale po chvíli se mu též na tváři objevil úsměv. Cesta jim netrvala moc dlouho. Věci si odložili do svých skříněk a rozešli se do učebny chemie v přízemí. Když dvojice vstoupila do učebny, byla obdařena několika pohledy. Felix byl v šoku, když v pondělí přišel do školy. Jisung ho jaksi nepřipravil na to, že se o něm dost mluvilo. Samozřejmě za to mohl fakt, že jel na kurz s Hyunjinem. Samotný blonďák nikoho nezajímal. Celý den byl zaražený, protože za ním chodili lidi, se kterými v životě nemluvil, jen aby se ho zeptali, jak se v Londýně měl. Vypadá to, že se úterý ponese v podobném duchu.

"Už jsem se bála, že nepřijdete," řekla Yeji a vzápětí zazvonilo na hodinu. Oba chlapci rychle zapluli na svá místa a vytáhli si sešity. Nutno podotknout, že takový Jisung si skoro nic nepsal a jeho sešit byl spíše skicák anime postaviček. Jakmile učitelka spatřila blonďatého chlapce, hned se ho začala ptát, jak si užil svůj kurz. Třída to vzala jako příležitost vytáhnout své mobily. Felix již po čtvrté vyprávěl to stejné, vynechávajíc pár důležitých informací. Stále nikomu neřekl, co se stalo a začínalo ho to dusit. Potřeboval se někomu svěřit a zeptat se na radu. Ubíjelo ho to. Po hodině chemie následovala matematika a blonďák začal nechápat, proč se do školy tolik těšil. Ne že by mu tento předmět nešel, ale učitelka byla zas v náladě po všech řvát.

Po dvojhodinovce korejštiny a hodině japonštiny měl Felix takový hlad, že by byl schopný sníst cokoliv. Ať se vaří v pekle ten, kdo ten rozvrh takhle poskládal. Společně s Yeji a Jisungem se přesunuli do jídelny. Šťastně našli volný stůl, což se jim ne vždy povedlo. Blonďák se pustil do rýže, jako by mu ji každou chvíli měl někdo sníst. Rozesmál tím oba své spolužáky.

"V pátek vychází na Netflixu nový seriál. Napadlo mě, že bychom se mohli sejít a společně se na něj podívat. Už dlouho jsme u nikoho nepřespávali," promluvila s úsměvem Yeji. Oba chlapci se pro její nápad nadchli a souhlasili.

"Dobře, takže ke komu půjdeme?"

"Ke mně ne," řekl rozhodně Jisung. Nikoho to nepřekvapilo. Bylo známo, že chlapec menšího vzrůstu, nerad vítá u sebe doma návštěvy. Felix byl u něho párkrát, naposledy asi před rokem. Co si tak pamatoval, Sungův pokoj byl malý, ale za to dost barevný. Na zdech by člověk nenašel jediné volné místo, všude vysely plakáty s anime postavičkami a s oblíbenými kpop a jpop skupinami. Všechny police byly zaplněny sběratelskými předměty, fotokartičkami, alby a plyšáky. Většina lidí by byla v šoku, že v tomto pokoji bydlí středoškolák, co bude za rok maturovat.

"Klasika. A co ty Lixi?" zeptala se s nadějí v hlase jediná dívka u stolu.

"Nevím, jestli by to prošlo. Po tom, co se stalo posledně, mamka nechce, aby u nás někdo přespával," Yeji chápavě přikývla a zamračila zároveň. Takže dům Leeových taky padá. Naposledy se jim podařilo málem podpálit kuchyň a rozbít televizi. Když hráli videohry na playstationu, zapomněli na palačinky, které se rozhodli si udělat. Stále je v kuchyni na stropě černý flek od kouře. A jak se jim ovladačem málem podařilo rozbít televizi, o tom ani nemluvě. Hold když je tahle trojice v náladě, dokáže ztropit taky pořádný bordel.

"Tak to vypadá, že to bude u mě. Doufám, že idiot vypadne z domu," pronesla a podívala se na druhou stranu jejich menší jídelny. Kolem dvou stolů seděla JK parta s pár dívkami z jejich ročníku. Jungkook tradičně házel flaškou a jelikož se mu hýbali rty, dalo se usoudit, že o něčem mluví. Felix se podíval na osobu, která seděla vedle něho. Hyunjin seděl opřený o židli s nepřítomným výrazem, zatímco točil hůlkami. Vypadalo to, že je ponořený ve svých myšlenkách. Felix od něho nemohl odtrhnout pohled. Jako vždy vypadal dobře ve svém značkovém oblečení. I Yeji občas nosila návrhářské kousky, ale rozhodně se jimi nechlubila tak, jako on. Felix to nerad přiznával, ale Hyunjinovi to slušelo více, jak jeho mladší sestře. Delší vlasy mu skrývali část obličeje. Vypadalo to, že vůbec neposlouchá chlapce vedle sebe. Zničehonic se ale otočil a blonďákovi se zadrhl dech v hrdle, když se jejich pohledy setkaly.

Nebyla to náhoda. Hyunjin se mohl podívat na kohokoliv v místnosti, přesto se otočil tím správným směrem, aby se setkal s očima mladšího chlapce. Snad jako by věděl, kde sedí a kde ho má hledat. Toto uvědomění Felixe praštilo, jako by dostal facku. Opravdu se na něho díval s úmyslem, nebo si to jeho mozek snaží namluvit? Starší uhnul pohledem a zahleděl se před sebe. Zamračil se a uchopil sklenici, aby se napil. Najednou vypadal podrážděně, což v blonďákovi vyvolalo více otázek. Co se může tak staršímu honit hlavou? Felix by si přál alespoň na chvíli nahlédnout do jeho mysli. Snad by našel odpovědi, které hledá. Proč to musí být tak složité.

Jeho dva přátelé se bavili o novém seriálu, že si ani nevšimli Felixe, který stále upínal své oči k dvěma stolům na druhé straně jídelny. Byl překvapený, když se na něho Hyunjin podíval znovu. Tentokrát byla ale jeho pohled jiný. Předtím to byl až nepřítomný pohled, ale teď se na mladšího díval intenzivně. Naklonil hlavu do strany a povytáhl obočí. V tu chvíli si Felix uvědomil, jak dlouho na něho zírá a rychle uhnul pohledem. Tváře se mu začaly barvit do červena. Cítil se trapně, přesto mu v břiše létalo hejno motýlků a srdce rychle bušilo. Co znamenají ty pohledy? Takhle se na něho nikdy Hyunjin nedíval. Rozhodně to nebyl nenávistný pohled, ale ani kamarádský.

"Zní to dobře, že ano Lixi?" trhl hlavou, když ho dívka u stolu oslovila. Rychle přikývl a usmál se, aby nebylo nic poznat. Yeji jeho reakci nijak více nezkoumala a byla spokojená, že s ní blonďák souhlasil. Konverzace mezi ní a Jisungem pokračovala, zatímco blonďák nepřítomně hleděl na svou nedojedenou porci rýže. V hlavě mu šrotovala kolečka. Přehrával si všechny své dosavadní zážitky s Hyunjinem a snažil se na něco přijít. Absolutně nevěděl, co hledá a hlavně, proč to dělá. Napadlo ho totiž jedna otázka? Je Hyunjin vůbec gay?

Po této myšlence jeho tváře znovu nabraly červený odstín. Cítil se trapně a to na to pouze myslel. Asi by se propadnul pod zem, kdyby mu někdo dokázal číst myšlenky. Tato otázka ale byla na místě a oprávněná. V co může doufat, když ani neví, jakou má starší orientaci. Možná je hetero, byla to chyba v opilosti a teď se snaží jít dál. Ale něco uvnitř mu říká, že to úplně není pravda. Co by jinak znamenali ty pohledy? Když na tím Felix přemýšlel, několikrát viděl Hyunjina s nějakou dívkou. Jednou vstoupil na pánské toalety a v šoku uviděl Hyunjina se líbat s nějakou holkou. V životě neběžel tak rychle. Té vzpomínky se nedokázal zbavit celý měsíc. Teď si na ni opět vzpomněl a objevila se mu před očima. Jak se rty staršího spojovali s dívkou, držel ji za úzký pas a tisknul ke zdi. Felix uvažoval, zda by něco takového udělal Hyunjin i s ním. Kdyby ho držel a-

"Prosím tě Felixi, jsi rudý jak rajče," vysmál se mu Jisung, načež se blonďák probral do reality. Cítil, jak jeho tělo hoří. Polilo ho najednou takové horko.

"J-Já... ehm... není m-mi moc d-dobře," vystřelil rychle z místa. Ignoroval Jisunga, který se ho na něco ptal, a skoro utíkal přes jídelnu na chodbu. Vůbec mu nepomohlo, že se na malou chvíli setkal s Hyunjinovým pohledem, protože musel projít kousek od nich. Starší ho sjel pohledem a opět nadzvednul obočí. Felix se nad tím nezabýval a jakmile se ocitl na chodbě, zaplul na záchody. Zapřel se o umyvadlo a lapal po dechu. Měl pocit, že se naprosto zhroutí. Pohlédl na sebe v zrcadle a opláchl si obličej studenou vodou. Moc mu to ale nepomohlo. Sklopil pohled a v tu chvíli vytřeštil oči. V kalhotách se rýsovala boule. Sevřel víčka k sobě a rukama si zajel do vlasů.

"Jen to ne, prosím," pronesl prosebně. Modlil se ke všem svatým, aby si toho nikdo v jídelně nevšiml. Přemýšlel, co teď má dělat. Jeho tělo bylo stále horké, nemělo v plánu se v nejbližší době samo uklidnit. Za deset minut začíná odpoledka. Felix se zoufale rozhlédl kolem sebe a následně zmizel do jedné z kabinek. Opravdu to chce udělat? Nevěděl, jak jinak by se měl svého problému zbavit. Rozepnul si pásek a nechal kalhoty spadnout z jeho boků a zastavit v půli stehen. Povzdechl si, než to stejné udělal i se svými boxerkami. Dlaní si přejel po svém penisu, nad čímž přivřel oči. Uchopil ho a začal pumpovat v pravidelném tempu. Dech se mu zrychlil a Felix se držel, aby nevdychal. V hlavě se mu hned vybavila staršího tvář a on zrychlil pohyb své ruky. Dělal to pouze párkrát, ale nikdy nemyslel na konkrétní osobu. Vybavil si Hyunjina, jak líbal tu holku a představil si tam sebe. Ze rtů mu unikl povzdech.

"Ahh~ Hyunjine..." zasténal, zatímco se mu tvář zkřivila nad přicházející úlevou. Zhluboka dýchal, aby zklidnil svůj dech. Hlavu opřel o kachličky a zavřel oči. Co to právě udělal? Opravdu se to stalo? Nemohl tomu sám uvěřit. Cítil lepkavou tekutinu mezi svými prsty. Teď mu bylo jasné, že má seriózní problém. Hyunjin se mu dostal do hlavy a neměl v plánu v nejbližší době odejít. Otevřel oči a narovnal se, když uslyšel cvaknutí dveří. Skoro nedýchal, aby nevydal žádný zvuk. Po chvíli si ale uvědomil, že je v místnosti sám. Zmateně se rozhlédl. To opravdu zapomněl dovřít dveře?

Nebo...

... Fall in Love in London ...