"No a samozřejmě jsem souhlasil. Byl bych blbec, kdybych to neudělal. Chápeš to? Já budu mít rande! Přísahám, že ti pak všechno řeknu," zasmál se do telefonu Jisung. Felix se usmál, ač to jeho kamarád nemohl vidět a dál skládal svoje trička do kufru. Byl rád, že je Jisung šťastný. Přál mu to. Navíc moc dobře věděl, jak dlouho se Darae jeho kamarádovi líbí.

"Přeju ti to, Sungu," řekl do telefonu a vyndal ze šuplíku poslední věc.

"No a co ty? Neříkej mi, že si nenatrefil na nějakého fešáka," promluvil laškovně Jisung a vzápětí se sám nad sebou rozesmál. Blonďákovo koutky se též zvedly nahoru, ale dvakrát do smíchu mu zrovna nebylo.

"Samozřejmě že ne. Jako by mě neznal."

"To máš pravdu. Jo a hned v pondělí píšeme z ájiny. Asi ti to odpustí, ale ty bys s tím stejně neměl problém," zabrblal, zavídíc svého kamarádovi schopnost mluvit anglicky.

"Pořád ti říkám, ať si pustíš nějaký seriál v angličtině. Musíš to naposlouchat. Když ty furt koukáš na to svoje..."

"Tak hele pane, nechte mě a moje anime na pokoji. Kdo má čistou jedničku v japonštině? No kdo?" vychloubal se, zatímco se Felix na druhé straně planety smál. Opravdu mu chybí domov. Už se nemůže dočkat. Telefonovali si skoro hodinu, než musel Jisung na večeři. Pokoj se ponořil do ticha, které občas narušilo blonďákovo pobrukování. Zabaleno měl celkem rychle, a tak zbytek dopoledne strávil na svém telefonu. Z postele se zvedl, až když ho zavolala paní Poppy na oběd. Sešel úzké schody a vstoupil do největší místnosti v domě. U stolu už seděli manželé a Hyunjin.

"I hope you will like it. It's a family recipe," usmála se paní domu a všem nandala porci na talíř. Felix se usmál a s chutí se pustil do jídla. Krásně to vonělo. Ale ač mu jídlo moc chutnalo, neměl moc dobrou náladu. Několikrát pohledem utekl ke staršímu, který seděl vedle něho. Ten byl první, kdo dojedl a vstal od stolu. Paní Poppy se ho ptala, zda si ještě nechce přidat, Hyunjin ale odmítl a odešel do horního patra. Atmosféra u stolu hned připadala Felixovi lehčí a příjemnější. Když dojedl, pomohl s umýváním nádobí a též se odebral do pokoje. 

Jakmile vstoupil do místnosti, atmosféra zhoustla jako pudink. Na chvíli se jejich pohledy střetli, ale blonďák rychle uhnul jinam. Cítil se ve společnosti staršího zvláštně. Hlavně ale nechápal, co má dělat. Byl zmatený. Bylo to pochopitelné, vzhledem k tomu, co se stalo předešlou noc. Felix si to moc dobře pamatoval a jak to tak vypadá, Hyunjin nebyl zas tak opilý. Nebo netrpí výpadky paměti. Ráno bylo katastrofální. Jakmile se blonďák probudil a uvědomil si, že ho předešlou noc starší políbil, modlil se ke všem svatým, aby si to druhý chlapec nepamatoval. Absolutně nevěděl, jak s tím naložit. Snažil se si namluvit, že to byla chyba, že Hyunjin byl prostě příliš opilý. Nechtěl tomu přikládat velkou váhu, ale jeho tělo mělo jiné plány.

Srdce se mu rozbušilo, když se Hyunjin probudil a posadil na postel. Vypadal zmateně. Přivíral oči kvůli světlu, vlasy měl rozcuchané a na sobě stále oblečení ze včerejška. Přesto vypadal úžasně a blonďákova hruď se sevřela v očekávání. Pamatuje si to? Uvnitř sebe doufal, že ano, ale bylo mu jasné, že to není ta dobrá varianta. Všechno by se zkomplikovalo, nedávalo by to smysl. Bohužel, nebo možná bohudík, jakmile se starší podíval na druhého chlapce, dlaní si přejel přes vyschlé rty. V tu chvíli oba moc dobře věděli, co se stalo a na chvíli navázali oční kontakt, který ale rychle přerušili. Felix zmatkoval. Vylítl z postele a šel do koupelny, kde vypustil všechen zadržovaný vzduch z plic. Tváře mu hořely studem. Jak se má teď ke staršímu chovat? Navíc absolutně netušil, jak to Hyunjin vezme. Je znechucen, vysměje se mu, bude ho ignorovat, líbilo se mu to? Felix zajel rukama do svých vlasů a zatáhl za něj. Měl dojem, že mu z toho všeho praskne hlava. A tenhle pocit nezmizel ani přes dopoledne.

Teď, když seděl vedle staršího na posteli, měl nutkání se ho zeptat. Chtěl znát jeho pohled na celou situaci. Ale neudělal to. Jeho stydlivost mu nedovolila se na něho ani otočit, protože od sebe nebyli vůbec daleko. Přemýšlel na možností, kdyby to pro Hyunjina znamenalo alespoň trochu to stejné jako pro něj. Nad tou představou se mu stáhl žaludek. Vše by bylo tak komplikované, nedávalo by to smysl. Někdo jako Hyunjin by přece nebyl s někým jako Felix. Přesto ho hřál malý kousek naděje. Z jeho uvažování ho probudil telefon, který začal vyzvánět. Natáhl se pro něj a zvedl hovor.

"Hyung, už máš sbaleno?" ozval se chlapecký hlas z druhé strany.

"Už ano."

"Já taky, tak půjdeme ven? Včera jsem objevil jednu kavárnu kousek od náměstí. Byla ale zavřená, tak bych ji teď šel vyzkoušet. Co ty na to?"

"Dobře, jde se obléknout," oznámil do telefonu blonďák a zvedl se z postele.

"Dojdu k tobě, tak za chvíli," řekl Seojun a položil hovor. Felix se lehce usmál a opustil pokoj.

***

"A dorazili jste včera v pohodě domů?" zeptal se Minho, kráčejíc podél železniční tratě.

"Včerejšek mi ani nepřipomínej," řekl podrážděně Hyunjin s rukama v kapsách. Celý den má špatnou náladu. Když kývnul nejstaršímu na procházku, myslel si, že se bude cítit lépe. Opak byl ale pravdou.

"Stalo se něco?" Minho nechápal, z čeho by měl být druhý chlapec podrážděný. Včera se moc dobře bavili, atmosféra byla příjemná. Když se loučili, vyšší vypadal spokojeně. Hyunjin se dlouho neměl k odpovědi. Spíše přemýšlel, jestli to má přejít a nevyjadřovat se, nebo se rozpovídat. Nerad se otevíral a mluvil o svých myšlenkách. Všechno vždy držel v sobě. Nechtěl být poučován, dostávat rady. Tentokrát se ale dostal do slepé uličky.

"Včera... jsem to asi přehnal," promluvil po delší chvíli ticha. Minho ale nechápal, jak to myslí.

"Opil jsem se a zapomněl si hlídat jazyk. Řekl jsem věci, které jsem chtěl nechat v sobě. Naprosto jsem se ponížil. Měl jsem asi nějakou slabou chvilku a..." zarazil se. Uvažoval nad tím, jestli to chce skutečně říct. Nebylo by přece jenom lepší, kdyby dělal, že se nic nestalo a zapomněl na to? Uvnitř ho to ale sžíralo.

"... políbil jsem Felixe," dokončil s povzdechem větu. Opatrně zvedl zrak, aby viděl na nejstaršího. Minho s šokem otevřel pusu, pohled zafixovaná někam před sebe. Hlava zpracovávala, co mu vyšší řekl. Následně se ale usmál.

"A to tě trápí?" pronesl trochu pobaveně, čímž Hyunjina zarazil. Zastavil se a nechápavě pohlédl na druhého chlapce, který byl o pár centimetrů menší jak on.

"Tobě to nepřijde... divný? Nechutný?"

"Proč by mělo?" zasmál se nechápavě Minho. Hyunjin zamračeně znovu sklopil zrak.

"No, většině představa dvou kluků, co se líbají, přijde nechutná."

"To bych si musel sám sobě připadat nechutný a to fakt ne," usmál se nejstarší, zatímco Hyunjin trhl hlavou a zaraženě se ně něj podíval.

"Počkej... ty jsi..."

"Gay? Jo," potvrdil mu svoji myšlenku. Hyunjin se šokovaně zahleděl před sebe. Aha... to potom mění celou situaci.

"Stále ale nechápu, proč tě včerejšek tak užírá," Minha zajímalo, proč to druhý tolik prožívá. Za těch čtrnáct dní zjistil, že má Hyunjin poměrně zajímavou osobnost.

"Já... vlastně ani nevím. Sere mě, že jsem si nehlídal jazyk."

"Řekl si mu něco špatného?" zeptal se s lehce zamračeným výrazem nejstarší, načež Hyunjin svoji odpověď vyhrkl.

"Ne! Jen... chodíme na stejnou školu. A řekněme, že jsem populární, protože jsem mám peníze a dobře vypadám. Sere mě, že mě všichni využívají. Nikdo to ale nevidí. Všichni si myslí, jak dokonalý život mám, jak spokojený sem. Včera jsem se o tom rozpovídal. Nikdy jsem to nikomu neřekl," Hyunjinův hlas byl hrubší než obvykle a tišší. Bylo pro něj těžké o tom mluvit, když v sobě neměl alkohol. Cítil ale, že se mu trochu ulevilo.

"Máš strach, že to Felix někomu řekne?"

"Ne, to se nestane. Není ten typ člověka, co roznáší drby. Věřím tomu, že si to nechá pro sebe. Sere mě ale, že se baví s mojí sestrou," jen pouhá myšlenka na ní dokázala Hyunjina naštvat. Tak moc jí nenáviděl a záviděl. To ona má dokonalý život, ne on. Dělá z něho hajzla.

"S tvou sestrou? Neříkal si včera, že-"

"Mám o rok mladší sestru. Je to svině, pomlouvá mě, kde může. Nebereme se jako sourozenci. Ta nenávist je vzájemná. Je to ale trochu složitější," přiznal a ruce strčil do kapes. Neměl v plánu to více rozvádět. Tohle je kapitola, na kterou se těší, až ji ukončí. Jakmile dodělá školu, odstěhuje se na druhou stranu města a už v životě s ní nebude muset mluvit. Nikdo ho k tomu nedonutí. Bude si spokojeně studovat vysokou a žít vlastní život.

"A jak se prosím tě stalo, že si políbil Felixe? Jaksi to spolu nesouvisí," Minho se decentně ztrácel v souvislostech. Hyunjin si povzdechl a opět se rozešel.

"Prostě jsem nepřemýšlel. Stál přede mnou a já jsem najednou cítil tu potřebu ho políbit. Nevím, odkud se vzala. Poslední dny se ale cítím klidněji, když je kolem mě. Nedává to smysl," vyššímu chlapci se z toho začala motat hlava. Nevyznal se ve vlastní pocitech. Od toho tu byl ale Minho, který už tušil, odkud vítr vane.

"Já bych řekl, že to smysl dává. Dost často se cítíme dobře s lidmi, kteří nám pomáhají najít klid a odvádí od problému. Záleží ti na něm," řekl Minho, načež se Hyunjin zamračil.

"Spal jsem už s poměrně velkým množstvím lidí. Byly to především holky, ale sem tam se vyskytl i nějaký kluk. Nikdy mi na nikom nezáleželo. Šlo prostě o sdílení těla, moji potřebu se odreagovat. Vždycky jsem dokázal jít dál. Teď to ale nejde a to to byl jen blbý polibek," Hyunjin začínal být sám na sebe naštvaný. Připadal si hloupě. Tahle situace pro něj nebyla neobvyklá, tak proč ji sám nedokáže vyřešit. Co je tentokrát jinak?

"Kdy jsi byl naposledy zamilovaný, Hyunjine?" zeptal se ho zničehonic Minho. Oslovený chlapec se na něho nechápavě podíval. Nějak nechápal souvislosti. Přesto se ale rozhodl zapátrat v paměti.

"V druháku se mi líbila jedna holka ze staršího ročníku. Byla opravdu hezká a milá. Chodili jsme spolu k řece Han a povídali si. Všechno vypadalo dobře. Poprvé jsme se líbali, ale den potom mi napsala, že se mnou být nechce. Přerušila se mnou veškerý kontakt. Pak prý začala chodit s nějakým klukem ze svého ročníku, už mi to pak bylo jedno," na tuhle část svého studentského života úplně zapomněl. Spíše ji vytěsnil z hlavy.

"Ženský dokáží být svině," ušklíbl se Minho.

"Máš snad taky nějakou takovou zkušenost?" zajímal se vyšší.

"Když jsem byl stejně starý jako ty, měl jsem přítele. Byli jsme spolu asi pět měsíců. Bral jsem to už jako vážný vztah. Pár dní před maturitou jsem přišel na to, že mě podvádí s nějakou holkou. V tu chvíli jsem si myslel, že pro mě skončil svět. Byl jsem tak hluboce zamilovaný, že jsem se s tím nedokázal smířit. Divím se, že jsem vůbec odmaturoval," usmál se lehce Minho, zatímco společně pokračovali v chůzi podél železnice. Za tu dobu, co tu jdou, zde neprojel ani jeden vlak, přesto se ale drželi v dostatečné vzdálenosti.

"Vraťme se zpátky k Felixovi," navrhl nejstarší, načež si Hyunjin napjatě povzdechl. Doufal, že se k tomu už nevrátí.

"Líbí se ti?" vytasil na něj přímočaře Minho. Když se vyšší chlapec neměl k dopovědi, ušklíbl se.

"Takže ano."

"Já... nikdy jsem nepřemýšlel o vztahu... s ním. Vždyť ještě před odjezdem se mě bál a vyhýbal se mi. Já jsem se bavil tím, že jsem ho zesměšňoval. Najednou je všechno jinak. Až příliš rychle se to změnilo," byl to náhodný slet událostí. Všechno se událo tak rychle a nečekaně. Nevěděl, jestli jen není zblblý tím, že se zítra vrací do Koreji. Možná až se vrátí to bude on, kdo změní názor a začne se chovat jako předtím. Uvnitř ale cítil, že tomu tak úplně nebude.

"Nemáš to lehký," přiznal Minho, který už nevěděl, jak by mu mohl pomoci.

"Vždyť já ani nevím, jestli je Felix gay! Sice jsem ho tak jednou nazval, ale nemyslel jsme to vážně. Nepřemýšlel jsem," čím déle jejich rozhovor trval, tím zoufaleji se cítil. Uvědomil si, že Felixe vůbec nezná. Nemůže tušit, jak se teď zachová. Měl za to, že se mu celý dnešek vyhýbal, protože se Hyunjina bál. Ale pravda může být úplně jiná.

"S tímhle ti asi nepomůžu. To budeš muset zjistit sám."

"Dík za podporu, hyung," pronesl ironicky, ale vzápětí se na Minha vděčně usmál. I přesto, že nic nevyřešili a má více otázek jak předtím, cítil se o mnoho lépe.

... Fall in Love in London ...

Poprvé jsem se zaměřila na Hyunjina a poznáváte i jeho pohled na věc. Zároveň jste se seznámili více s Minhem, který pro nás ještě bude důležitý (především v druhé knížce). Jinak děkuji za 700 přečtení. Love U! *Annie*