"Bora, will you please read the next paragraph?" optala se postarší dáma, sedící za katedrou. Dnešní hodina se táhla. Venku pršelo a učitelky monotónní hlas o historii Londýna nikoho moc nezaujal. Felix seděl s opřenou hlavou a propiskou dělal na kraj časopisu kolečka. Historie nebyla zrovna jeho silná stránka. Konečně jim učitelka dala přestávku, načež se všichni nadšeně zvedli a opustili učebnu. Felix si vyndal sušenku z boxu a následoval ostatní. Opřel se o parapet vedle Bory, která vypadala stejně znuděně jako on.

"Myslíte, že má Londýn taky katakomby jako Paříž?" zeptal se Seojun, který k nim radostně dohopsal. On jediný vypadal, že si hodinu alespoň z části užíval. Oba starší pokrčili hlavou, protože neměli tušení. Felix ani doteď nevěděl, že má Paříž něco takového. Dnešní den byli všichni bez energie. Včerejší sdílený kurz tance a hudebních nástrojů, který byl odpoledne, všechny vyčerpal. Když Felix přišel domů, rovnou padl na postel. Donutila ho se zvednout až společná večeře, kterou paní Poppy naplánovala, ale nutno dodat, že ani jeden z chlapců si ji neužil. I Hyunjin se těšil do postele.

Vypadalo to, ale že se nikdo pořádně nevyspal. V noci zuřila pěkná bouřka. Felix byl tak rád, že již mají spravený balkonový dveře, protože si byl jist, že by jinak umrzl. Už teď se mu trochu začala rozjíždět rýma a občasný kašel. Doufal, že to ještě odezní. Počasí přes den vypadalo stejně, akorát se z bouřky stal vydatný déšť. Zatímco místní studenti byli zvyklí a s úsměvem se procházeli po chodbách, zahraniční návštěvě tohle počasí nesvědčilo. Felix na půl ucha poslouchal konverzaci svých přátel a spíše pozoroval dění okolo. 

Jongho a Hyewon si něco ukazovali na telefonu, přičemž dívka vypadala skoro až otráveně. K nim se přidala Dahyun, kterou včera Felix vůbec neviděl. Pravděpodobně dozor nemusí chodit na sdílené kurzy. Ohlédl se směrem, odkud Dahyun přišla a všiml si další skupinky. Eunha tradičně nic neříkala a opřená o zeď poslouchala konverzaci dvou chlapců naproti. Zrovna se něčemu Minho zasmál. Hyunjinovu reakci vidět nemohl, protože k němu stál zády. Všiml si, že od včerejška Hyunjin vyhledává nejstaršího a společně si povídají. Pravděpodobně za to může jejich společný koníček, tanec. Felix od nich odtrhl zrak a podíval se na své kamarády. Seojun zrovna snažil Boře něco ukázat na telefonu, ale ta ho zarputile odmítala. Blonďák jejich směrem pronesl, že si odskočí a když se mu nedostalo reakce, tak se prostě odrazil od parapetu a vydal se na záchody.

"O Felixi, pojď sem," zavolal na něj Minho, když se vracel ze záchodů. Felix se překvapeně podíval, ale přesto se vydal ke skupince. Snažil se nedívat se na staršího. Stále měl v hlavě obrázek jeho po tanci. Asi se ho už nezbaví. Už včera večer si uvědomil, že Hyunjina vnímá jinak než předtím. A děsilo ho to. Bylo mu jasné, že pokud se tomu poddá, nebude to pro něj znamenat nic dobrého. Přeci jen se stále jedná o jednoho člena party, která ho již třetím rokem šikanuje. Je ale zvláštní, jak se Hyunjin chová jinak. Otázkou ale je, kde je ta jeho pravá tvář.

"Už včera jsem se tě chtěl zeptat, jak jsi se dostal k tanci. Myslím si, že máš potenciál," usmál se na něho Minho a sjel ho pohledem. Felix se plaše usmál a sklopil pohled.

"Už si to nepamatuji. Když jsem byl malý, televize u nás hrála skoro celý den a mamka si pouštěla kromě seriálu taky hudební kanály. Prostě to ke mně nějak přišlo," tápal v paměti, jak to vlastně bylo. Jeho matka si pouštěla hudbu zásadně když uklízela. A když byla v kuchyni a obývák nechala prázdný, malý Felix si ho rychle proměnil v taneční studio. Čím byl ale starší, tím více se stával stydlivým a rozhodně mu nepomohla základka, kde se mu poprvé někdo smál. Ať už to bylo kvůli vlasů, pihám, jeho hlubšímu hlasu či schopnosti mluvit anglicky. Holt malé děti se nebojí vyslovit svůj názor a nepřemýšlejí nad tím.

"A věnuješ se nějak tanci i teď?" zajímal se dál Minho.

"Ehm, ne. Úplně na to nemám čas," zalhal trochu.

"To je škoda. Myslím si, že bys byl opravdu nadějný. Kdyby tě viděly tančit společnosti, myslím, že bys měl dost vysokou šanci se někam dostat," prohlásil, zatímco si upil kávy, kterou si koupil v místním automatu. Nutno podotknout, že nebyla moc dobrá.

"Já? To asi ne," řekl blonďák. Byl naprosto přesvědčený, že nic takového by se nestalo. Kdo by stál o někoho jako je on?

"Určitě. Tancovat umíš skvěle. Máš zajímavý hlas, stačilo by trochu tréninku a trpělivosti a určitě bys s tím něco svedl. Navíc jsi hezký, takže nevidím důvod, proč by tě nevzali. Alespoň společnost, u které pracuji, by ses líbil," Felix na něj zůstal ohromeně civět. V hlavě si stále opakoval jeho slova. To přeci nemohl mluvit o něm.

"Já že jsem hezký?" vyslovil jednu ze svých myšlenek nahlas. Zarazil se, když si to uvědomil. Minho se tomu hlasitě zasmál, načež se Felixovi stáhla hruď v očekávání posměšků. 

"Samozřejmě. Viděl jsi se někdy v zrcadle? Někoho jako ty jen tak nepotkáš. Máš symetrický obličej, jemné rysy, tvoje vlasy vypadají úžasně, nemluvě o těch pihách," jakmile Minho domluvil s úsměvem na rtech, uvnitř blonďáka se rozrostla panika. Pihy? Ony jsou vidět pihy?! Intuitivně sklopil pohled a dlaní si přejel po tváři, přesně v místech, kde se jeho znamínka nacházejí. Chtěl se propadnout pod zem, zmizet, vypařit se. Úplně zazdil fakt, že mu nejstarší složil hned několik komplimentů. V hlavě měl pouze to, že je vidět to, co se snažil zakrýt. Neudržel se a lehce se podíval na Hyunjina, který celou dobu stál vedle něho. Myslel si, že omdlí, když si všiml, jak si ho starší detailně prohlíží. Ještě chvíli a určitě by si Minho všiml, že je něco špatně, ale všechno přerušilo vyzvánění telefonu, které odvedlo pozornost. Hyunjin se zamračil, když pohlédl na obrazovku a rozešel se chodbou pryč, přikládajíc si telefon k uchu.

"Dal bys mi svoje číslo. Rád bych se s tebou ještě někdy spojil a poznal tě. Vypadáš jako zajímavý člověk," obrátil se k němu znovu Minho, načež mu blonďák zvládl pouze přikývnout a vyndat telefon z kapsy. 

***

"Víte na co se nejvíce těším, až se vrátíme? Na teplý oběd," prohlásila Hyewon, která seděla naproti Felixovi. Byl čas oběda, takže všichni vytáhli své boxy od rodin a vydali se do jídelny, kde byl pro ně vyblokovaný jeden stůl. Blonďák seděl mezi svými kamarády a jedl bagetu, co od paní Poppy dostal. Pro jednou musel s Hyewon souhlasit, chyběli mu teplé obědy. Nikdy si nemyslel, že bude postrádat jejich školní jídelnu. U společného stolu vládla poměrně veselá atmosféra. Všichni byli nadšení, že škola skončila Do půlhodiny se před budovou začnou objevovat auta, aby vyzvedla zahraniční studenty.

"Minho Oppa, donesl bys mi prosím taky? Malinovou!" zavolala od stolu Minseo. Minho se akorát vracel od automatu, kde si koupil nějakou místní limonádu. Na tu dálku nebylo poznat, jak se tváří, ale Felix si byl jist, že protočil očima. Nebo to by alespoň udělal on. Už včera ho tato dívka vytáčela a každým dnem je to horší.

"Princezna asi neumí chodit," pronesla tiše a ironicky Hyewon.

"Co tím myslíš?" zeptal se jí nechápavě Seojun.

"Chodím s ní na stejnou školu. Je to ta nejnamyšlenější holka, kterou jsem poznala. Typická princezna z bohaté rodiny, která se chlubí majetkem. Navíc ani není hezká," zamračila se Hyewon a protočila se očima. Z toho, co slyšel, mu Minseo trochu připomínala Hyunjina. Jako by byla jeho ženská a extrémní verze. V jedné věci ale nesouhlasil. Nerad to přiznával, ale Minseo byla opravdu pěkná. Takovému Jisungovi by se určitě líbila, než by ji tedy stihla poznat.

"Jsem zvědavá, jak dlouho potrvá, než jí dojde, že jí Minho nechce," vložila se do rozhovoru Dahyun, která seděla hned vedle druhé dívky.

"To nikdy, je hloupá," prohlásila dívka s odbarvenými vlasy a vrhla opovrhující pohled na kraj stolu.

"Já být Minhem, už bych ji poslal do prdele," vložil se do toho Jongho.

"Takový on není, ale myslím si, že brzy ztratí trpělivost," řekla Dahyun, zatímco se vedle ní posadil právě zmiňovaný. Felix už dál neposlouchal tuhle pomlouvací debatu, která neustála, ani když se Minho vrátil. Blonďák dál pokračoval v konzumaci svého oběda a jako vždy pozoroval okolí. Hyunjin mu přišel až příliš zamlklý. Než že by tady byl nějak výřečný, ale když ho viděl dopoledne se bavit s Minhem a Eunhou, tak vypadal úplně jinak. Teď byl očividně ztracen ve svých myšlenkách, navíc vypadal podrážděně. Felixe by docela zajímalo, co se stalo, ale rozhodl se do toho nerejpat. Stále byl částečně traumatizován tím, že jsou mu vidět pihy. Obával se toho, že až přijedou domů, bude si ho starší dobírat. Snažil se na to nemyslet a raději se zvedl a též se odebral k automatu. Koupil si nějakou pomerančovou limonádu, která mu připadala až příliš sladká a vracel se ke stolu, když zakopl o jednu z prázdných židlí. Naštěstí to ustál, ale z plechovky mu vystříkla oranžová tekutina. Felix zbledl, když obsah plechovky přistál na světle modré mikině staršího.

"Omlouvám se... strašně se omlouvám... nechtěl jsem," začal rychle drmolit a panikařit, když Hyunjin rychle vyskočil na nohy, jakmile se tekutina dotkla jeho mikiny.

"Do prdele. Víš kolik to stálo?!" vyjel po něm hned Hyunjin, popadajíc něčí kapesníky ze stolu a rychle utírajíc nově vytvořenou skvrnu. Felixovi bylo jasné, že obyčejně modrá mikina bude mít stejnou cenu jako třeba celá jeho skříň plná věcí.

"O-Opravdu jsem n-nechtěl... omlouvám se, j-já-"

"Tvoje omluvy mi nepomůžou," přerušil ho naštvaně starší. Navázali spolu krátký pohled, který překvapivě Hyunjin přerušil. Na chvíli zavřel oči a podrážděně si povzdech, zatímco v sobě dusil všechny možné nadávky. Žádná ale nespatřila světlo světa.

"Co můžu udělat? Je mi to strašně líto," omlouval se neustále dokola Felix, snad jako by staršímu rozbil oblíbenou hračku. On sám by nikdy takové haló okolo mikiny nedělal.

"Víš co? Mohl bys... to je jedno," řekl najednou Hyunjin. Vzal ze země svou tašku, kam jedním pohybem shodil všechny své věci ze stolu a se stále naštvaným výrazem ve tváři se vydal k východu z jídelny. Nechal tam stát zmateného Felixe, který absolutně netušil, co se stalo a co má dělat. Vzápětí se ale v něm rozprostřel strach o tom, co ho bude čekat v jejich společném pokoji. Měl by pro jistotu zavolat Jeonginovi, aby připravil úmrtní list.

... Fall in Love in London ...