Aaron

Oproti včerejšku pěkně přituhlo. Doběhl jsem k místu, kde jsme se s Lexie včera poznali a pohlédl na mobil. Domluvili jsme si sraz v půl jedné. Měla ještě pět minut a já tak nějak tušil, že nebude patřit mezi ženské, které by chodily s desetiminutovým zpožděním. Patrně proto, že si nepotřebovala dokreslovat obočí a nalepovat umělé řasy. Možná si dokonce ani neoholila nohy, když věděla, že na to v tomhle počasí nikdo nepřijde.

Měl jsem pravdu. Byla tu na minutu přesně. Přiklusala ke mně v černých legínách a nějaké ošuntělé mikině. Vlasy měla stažené do culíku a ofinu jí rozfoukával vítr do všech stran. Taky si ale s sebou vzala úsměv, který její na první pohled nudný zevnějšek poslal do kouta. Byl jsem pitomec, když jsem řešil, jak je oblečená? Patrně ano, ale připadalo mi ujetý, aby taková kost chodila v mikině, která vypadala jako po bráchovi.

,,Ahoj?"

Několikrát jsem zamrkal, zcela si vědom toho, že mě přistihla při očumování. ,,Taky zdravím, Lexie. Tak co? Jsi připravená?"

,,Ani ne," vydechla a rozhlédla se kolem sebe. ,,Myslím, že jsem běhala tak třikrát v životě, budu vypadat směšně."

,,No a? Já se vždycky rád pobavím."

,,O tom nepochybuju, Aarone, ale vážně, jak dlouhou trasu chceš běžet? Já nemám skoro žádnou fyzičku, chápeš? Abychom nakonec neskončili ve špitále."

S úsměvem jsem jí vtiskl pusu na spánek a pak přesunul rty k jejímu uchu. ,,Co bych to byl za přítele, kdybych tohle dopustil, prdelko?"

Když jsem se odtáhl, musel jsem se hodně ovládat, abych nezačal chrochtat blahem. Skeptická Lexie byla rozkošná, ale naštvaná Lexie byla mimořádná. A teď naštvaná rozhodně byla. ,,Momentálně přece nemusíme nic hrát."

,,Jak víš, že tu Joshua někde není?"

Lexie se znovu rozhlédla po okolí a pak se vrátila pohledem ke mně. ,,Josh není sportovní typ, proč by si sem šel zaběhat?"

,,Třeba tě v záchvatu žárlivosti začal pronásledovat."

,,Nebo je mu to úplně u zadku," povzdechla si a přešla k lavičce.

,,Hele, my mužský jsme oproti vám jednoduchá existence, ale i tak je to s námi složitý. Nedělej závěry v něčem, čemu jako ženská nikdy neporozumíš natolik, abys kvůli tomu měla důvod k slzám."

Věnovala mi nakvašený výraz. ,,Nechce se mi brečet."

Neměla v očích sebemenší náznak slz. To ovšem ani zdaleka neznamenalo, že se jí nechce brečet.

,,Od včerejška nenapsal jedinou smsku, neměla jsem od něj jediný nepřijatý hovor, natož aby se ke mně třeba pokoušel dobýt nebo tak..."

Tiše jsem se uchechtl a vysloužil si tím další nepřátelský pohled. ,,Tady ale nejde o to, abys svého ex dohnala k šílenství. Jde jen o to, aby věděl, že je o tebe zájem a že se bez něj obejdeš."

Vstala a založila si ruce na prsou. ,,Tak zaprvé, o mě je ten zájem jen hraný, a zadruhé, nejsem si jistá, jestli můžu věřit sama sobě v tom, že se ho nepokusím znovu zkontaktovat, třebaže jsem o tom v určitou chvíli přesvědčená byla. To logicky znamená, že se nechci ani pokoušet o to se bez něj obejít."

,,Takže zaprvé, hraný zájem? Já bych tě ojel už včera, kdybys mi to dovolila, a zadruhé, bojíš se, že nemáš dostatečně pevnou vůli? Od toho jsem tu přece já, abych ti zabránil v dělání blbostí, ne? Nemluvě o tom, že bych nepřenesl přes srdce, kdybys mi zahnula."

Zafuněla a trochu se ode mě odtáhla. ,,Ty bys to nepřenesl přes srdce, ale já musím. A přestaň mi tu nalhávat, že bys se mnou chtěl něco mít. Vždyť jsem úplně obyčejná."

,,Nemusíš mít místo pih diamanty, aby ses chlapům jako jsem já líbila. Zamysli se nad tím, vždyť je to kravina! A navíc tě tu jen škádlím, abych prolomil ledy."

Byla to pravda tak napůl. Ano, chtěl jsem ji rozveselit, protože když se usmála, byla fakt nádherná. To ale odkazovalo na tu druhou půlku pravdy, která byla ve skutečnosti lež. Mohl jsem ji nechat v domnění, že mě vlastně fyzicky nepřitahuje, že to jen tvrdím, abych jí zvedl ego, ale byla to samozřejmě blbost. Jak jsem řekl, kdyby mi to umožnila, vyspal bych se s ní už včera. 

,,Hele, teď vypni hlavu. Jdeme si prostě zaběhat, dobře? Nasaď si svoje tempo a já se přizpůsobím. Když budeš chtít zpomalit, tak zpomal, když budeš chtít úplně zastavit, tak se prostě zastav."

,,Dobře," přikývla a uskočila běžci z cesty. Pak se na něj chvíli dívala, dokud nezmizel za stromem. ,,Vlastně to nevypadá zas tak složitě. Možná s tebou i udržím tempo."

**

,,Ne! Ne, je... mi líto, to... tohle... to... to prostě nepůjde," zachraptěla Lexie po deseti minutách optimálního běžeckého tempa, které jsem obvykle nasazoval ve chvílích, kdy jsem si potřeboval trochu orazit.

,,Ale půjde, uvidíš," povzbudil jsem ji a přešel k jejímu bezvládnému tělu. ,,A neválej se tu! Přece si nemusíš lehat na zem pokaždé, když jsi v Central Parku."

,,A čí je to chyba, heh?" hekla Lexie a s prosebným výrazem ke mně natáhla ruce, abych jí pomohl na nohy. Zasmál jsem se a zvedl ji ze země.

,,Proč něco takového děláš dobrovolně, proboha? Proč si radši neuděláš čaj nebo kafe a nesedneš si k televizi?"

,,Protože to mi tělo nezpevní," řekl jsem, zatímco se Lexie opírala dlaněmi o stehna. Využil jsem příležitosti a prohlédl si její zadek. Klidně bych ji býval do něj kousl. Jestli říkala pravdu s tou sportovní pasivitou, tak mohla být za svou figuru sakra vděčná!

,,Já se ani nechci zpevnit. Za ten pocit blížící se smrti mi to vskutku nestojí."

,,Náhodou," začal jsem a stále se jí díval na zadek. ,,kdyby sis každou sobotu udělala čas a běhala se mnou, za chvíli bys měla postavičku, se kterou bys mohla na molo."

,,To bys mě ale musel přejet válečkem, abych se prodloužila. Obávám se, že jsem na modelku moc malá a obyčejná," namítla a začala poskakovat na místě z jedné nohy na druhou, když jsem ji najednou plácl přes zadek s takovou vervou, až z toho hlasitě vykřikla.

,,No co je?" nadzvedl jsem obočí a věnoval jí přísný pohled, kterým jsem jí sděloval, že za každou srážku sebevědomí dostane jedno plácnutí. A až se jednou opravdu naštvu, tak všechna dosavadní naplácání budu násobit dvěma.

Vsaď se, že se pak naučíš mluvit o sobě v superlativech!

S červenými tvářemi si chvíli mnula pozadí a pak na mě přimhouřila oči. Hned nato se rozeběhla.

**

O víc jak půl hodiny později jsme se usadili ke stolu pro dva v malé čajovně, kde jsem to na ni vychrlil ještě dřív, než nám donesli objednávku.

,,Chceš mě představit už příští víkend?"

,,Jo! Úplně se na to třesu," blýskl jsem po ní stowattovým úsměvem. 

,,Po týdnu chození?"

,,Jo," přitakal jsem. ,,Sice jsem se ještě včera ráno prezentoval jako ten nezávislý mládenec, ale můžu to uhrát na to, že jsem jim náš vztah nějakou dobu tajil, aby pak byli překvapeni."

,,Promiň, ale prostě se nemůžu zbavit pocitu, že se tohle vymkne kontrole," zamumlala, načež nám obsluha donesla čaj a Lexie se na ten horký nápoj široce usmála. Musel jsem uznat, že na ni bylo roztomilé opravdu vše, i zuby. Měla je malé a rovné, akorát pravou dvojku měla zakřivenou lehce dovnitř, což působilo neskutečně mile.

,,Neboj, nic se nevymkne."

,,Ale vymkne. Pokud se budeme snažit projevovat vzájemné sympatie jen jako, určitě to bude poznat."

,,Tvrdíš snad, že ti nejsem sympatický?"

,,Ty víš, jak to myslím! Nemluvě o tom, že nemám s chlapy moc zkušeností. Ty budeš možná působit přirozeně, ale já to prostě nedokážu zahrát."

,,No, jestli tě to potěší, tak mí rodiče nejsou zrovna dvakrát zběhlí ve filmovém průmyslu. Na televizi se dívají minimálně, takže nemají přehled o tom, které hraní je dobré a které špatné. A jestli to bude nutné, klidně ti za to zaplatím."

Zuřivě zavrtěla hlavou a obočí se jí lehce stáhlo.

Asi jsem se jí dotkl.

,,Nemyslím to špatně, jen se tě snažím přesvědčit, abys-"

,,Abych lhala."

Koutky úst se mi zvedly vzhůru. Opřel jsem se zády o opěradlo a naklonil hlavu lehce do strany. ,,Prosím pěkně."

Dramaticky se na mě zašklebila a znovu zavrtěla hlavou. ,,Vypadá jako James Bond a prosí o deset let mladší holku, aby se stala láskou jeho života. Celkem zvláštní situace, Rippnere."

Nemohl jsem jí odporovat. Navíc bylo vidět, že se mým neskrývavým šarmem nenechává pohltit ani zdaleka tak moc, jak jsem doufal, což mě zrovna dvakrát neuklidňovalo. 

Na druhou stranu, pokud je na takový cucáky, jako je ten její Joshua, tak jí někdo jako já motýlky v břiše nevytvoří. 

Nepohodlně jsem se zavrtěl na židli, když mi celým tělem projelo nutkání změnit to. Chtěl jsem ji přitahovat. 

,,Ano, je to zvláštní situace. Ale co je na zvláštním špatného?"

S přimhouřenýma očima sledovala, jak jsem se dlouze napil. Ani na chvíli jsem z ní nespustil pohled. ,,Takže?"

,,Takže... jsou tví rodiče boháči? Já jen, abych věděla, jestli se mám obléct nějak..."

,,Prosím tě, to vůbec neřeš. Pokud si budeš chtít pořídit nějaké vysněné šaty, které v šatníku postrádáš, milerád ti je koupím. Musím přece přiživovat tu naší nehynoucí lásku, že?"

Lexie si nahrnula vlasy do obličeje, aby se přede mnou schovala. ,,Tohle je fakt praštěné, Aarone."

,,Víš co? Přestaň tady kníkat a raději mi o sobě řekni trochu víc. Slíbil jsem ti, že naši nepřijdou na to, že je náš vztah jen vymyšlený, ale aby z tohohle slibu nesešlo, musíme mít situaci zcela pod kontrolou."

Chvíli má slova zvažovala, a když usoudila, že mluvím rozumně, lehce se předklonila. ,,Tak do toho."

,,Dobře," odkašlal jsem si a změřil si ji pohledem. ,,Budu ti pokládat zcela náhodné otázky. A ber na vědomí, že čím víc toho o sobě budeme vědět, tím líp se nám to bude hrát. Takže se nestyď."

,,Dobře."

,,Tak jo. Už víš, že jsem učitel. Co děláš ty?"

,,Pracuji v hotelu AKA. Je mého táty, ale původně patřil dědečkovi. Odkázal mu ho."

Ani jsem nemusel hrát, že mě to zaujalo. ,,To je ten na Times Square, že? Párkrát jsem byl v muzeu, které je hned vedle, pokud si to pamatuju dobře. Zvenku to nevypadá zrovna levně."

,,Taky není. Když táta převzal žezlo, byla jsem ještě na škole. Chvíli si myslel, že to bude muset vzdát a předat hotel někomu jinému, jenže máma řekla, že tohle by děda určitě nechtěl, což byla koneckonců pravda. Takže se prvních pár měsíců mohl sedřít s kůže, ale dokázal to. Teď má slušné příjmy, dobrý personál a já se mu taky snažím pomáhat, jak jen to jde. Veliká výhoda je taky v tom, že AKA není zas tak daleko od letiště, takže je o to víc středem zájmu."

Usmál jsem se a natáhl se přes stůl, abych ji chytil za ruce. ,,Musíš mě tam někdy vzít."

Zamrkala a pak se uličnicky uchechtla, při tom mě stihla pohladit po hřbetu ruky a prohlédnout si mé hodinky.

,,No vidíš, opravdu se to nehraje tak těžce."

,,Ne, jenže teď to není na ostro, je to jen takový nácvik. Před vašima to bude určitě jiné. Nebo zase narazíme na Joshe a já se propadnu hanbou. Nemůžu se zbavit dojmu, že si to vyložil celé trochu jinak. Patrně si myslí, že jsem s tebou měla poměr už v době, kdy jsem byla ještě s ním. Že jsem na svou reakci neměla právo."

,,Jenže to je jen hypotéza, Lexie, a s tou si může tvůj princ na bílém koni vylízat-"

,,Jo, dobrý, rozumím," přerušila mě kvapně, patrně proto, že jsem byl trochu hlasitější, než jsem chtěl. S tou hlasitostí mě to přivedlo na jiné myšlenky a neodolal jsem. ,,Dobře. Mám další otázku. Trošku to okořeníme..."

Přerývavě vydechla. ,,Tak to zkus."

,,Fajn," znovu jsem se opřel a pocítil malý nával ostýchavosti, který ale velmi rychle odezněl. ,,Jsi v posteli hlasitá?"

,,Aarone..."

,,Neptám se tě, jaká byla tvoje ranní stolice, Lexie."

,,Za takovou otázku bych byla možná raději."

,,Ani bych neřekl."

,,Já nevím," pokrčila neurčitě rameny. ,,nevím, jestli jsem hlasitá. Asi... spíš... spíš ne. Přijde mi trapné u toho křičet a hekat jako bych zrovna doběhla maraton."

,,Nebo ti Joshua nikdy nedal dostatečný důvod, aby sis zakřičela?"

Znovu pokrčila rameny. ,,Možná, co já vím... Jak jsem řekla, nemá s muži příliš zkušeností."

,,No ovšem, protože Joshua je kluk."

Stiskla rty do úzké linky a svůj napjatý výraz schovala za šálek čaje, jenže jí to bylo k ničemu. Bylo na ní vidět, jak jí není po chuti, když si jejího ex beru do huby. 

,,Mám se krotit?"

,,Mohl bys, tobě přece nic neprovedl."

,,Díval se na mě jako vrah."

Uchechtla se. ,,No ovšem, vždyť jsi mě líbal."

,,Přesně tak. A rád ten jeho výraz uvidím znovu."