Alex

Připadala jsem si jako blázen. Možná proto, že jsem blázen byla. Vůbec nevím, co jsem si od toho slibovala. Nemluvě o tom, že muselo působit dost divně, když jsem se ještě ten den, co se ode mě Joshua odstěhoval, líbala s jiným chlapem. Aaron to sice myslel dobře, ale moc mi tím nepomohl, protože jsem si teď připadala neskutečně hloupě. Styděla jsem se.

S tichým zaúpěním jsem se převalila na druhý bok a zaposlouchala se do neustávajícího rámusu nade mnou. Manželský pár měl dvouletého syna, který buď nadával nebo dupal, v ideálním případě zvládal obojí najednou.

S pohledem upřeným na zeď jsem si olízla suché rty a myšlenkami jsem se okamžitě vrátila ke včerejšímu večeru. Zpětně jsem si přehrávala, jak nám Aaron zavolal taxíka a u vchodu jsem pak sledovala, jak žluté auto odjíždí někam do tmy, někam, kde má on byt. 

,,Krucifix," procedila jsem mezi zuby a hodila přes sebe župan.

Kdo na mě po ránu používá zvonek?

 Potichu jsem docupitala ke dveřím a podívala do kukátka. V tu chvíli mě rozmrzelost opustila.

,,Tati!" zapištěla jsem a vrhla se mu kolem krku. 

,,Taky tě zdravím, dítě. Na, tady je snídaně."

Nechala jsem ho projít a s pytlíkem z pekárny v ruce jsem se odebrala do kuchyně. ,,Díky! Co tady děláš tak brzy? Neměl jsi být ještě v L.A.?"

,,Měl," přitakal a posadil se k malému jídelnímu stolu. ,,ale vyvrbilo se to tak, že jsem mohl odjet dřív. No, nenech se mýlit, jsem doma od včerejšího večera a tvou matku štvu už teď. Říkala mi, že bych mohl zase někam odjet."

Uculila jsem se. ,,Víš přece, že tě jen škádlí, to ona umí. Dáš si kafe?"

,,Když budeš tak hodná, prosil bych ho do toho velkého hrnku."

Zamračila jsem se. ,,Velkého hrnku?"

Tušila jsem, kam tohle bude směřovat a sama sebe jsem se ptala, proč tomu takhle napomáhám.

,,Josh tu má takový velký hrnek, tmavě modrý. Potřebuju se probrat. Kde vůbec je?"

Na chvíli jsem se zadívala na francouzský koš, který byl položený na jedné z polic nad lednicí. Musela jsem se vzchopit a zahnat slzy. Bylo mi ovšem jasné, že se tomu stejně nevyhnu.

,,Holčičko?"

No, takže to nefunguje, pomyslela jsem si, když se tátovi ruce dotkly mých ramenou a já se mu se vzlyky přitulila na hruď, která voněla po té jeho typické kořeněné kolínské, jejíž jméno jsem si od dětství nebyla schopna zapamatovat.

,,Tak povídej," povzdechl si a dovedl nás zpátky ke stolu. Kecla jsem si na židli a pohlédla na něj. Neukazoval mi soucitnou tvář, tvářil se spíš jako terapeut a já mu za to byla vděčná. Nechtěla jsem soucit, protože ten by mě býval rozbrečel ještě víc.

,,Je prostě pryč. Od včerejška," pokrčila jsem rameny a podívala se směrem k lince. ,,Ten hrnek vzal samozřejmě s sebou, takže..."

,,Kašli teď na hrnek," natáhl se přes stůl a chytil mě za ruku. ,,Proč je pryč? Pohádali jste se?"

Pohlédla jsem na jeho ruku a lehce ji stiskla. Tenhle soucit jsem dokázala snést.

,,On... on měl poměr. Zajistil si alibi u kámošů, kteří mu přistupovali na lži o společných večerech v hospodách a podobně. Abych byla upřímná, vůbec nevím, kdy se to takhle podělalo," polkla jsem a zhluboka se nadechla. ,,Je zkrátka konec."

Dívala jsem se na naše spojené ruce a po chvíli vzhlédla, protože mi přišlo divné, že nic neříká. Díval se do nějakého bodu za mnou a na čele měl malou žílu. Měl Joshe vždycky hodně rád, takže jsem si dokázala představit, jak moc se v něm musel zklamat. 

,,Nechceš zůstat pár dní u nás? Tvůj pokoj je netknutý."

Navzdory pocitu zoufalství jsem se usmála. ,,Ne, to je dobrý, tady mě aspoň něco zaměstná. Chci tu toho hodně změnit."

,,Nebo jinak řečeno zbavit se všeho, čeho se Josh kdy dotkl," poznamenal táta a já si pomyslela, že to bych se pak musela zbavit i sebe. ,,Ne, takhle to není."

Tiše se zasmál a zvedl se od stolu, aby se obsloužil sám. ,,Poslyš, zlato, je to tvůj život. Byla by blbost říkat ti, jak se s touhle situací vypořádat. Prostě jen chci, abys věděla, že u nás máš dveře vždycky otevřené."

S úsměvem od ucha k uchu jsem přeběhla k lince a znovu tátovi skočila do náruče. Asi mi dáte za pravdu, že je úplně jedno, kolik vám je. Všichni (nebo spíš všechny) se vždycky nakonec s radostí ocitneme v otcovském objetí. Máme totiž jistotu, že na tomhle světě existuje aspoň jeden chlap, který nám srdce nikdy nezlomí. 

**

Táta odešel kolem jedenácté a já se cítila o poznání lépe. Nechala jsem si během jeho návštěvy tichý režim, a když jsem se pak dostala k telefonu, měla jsem hned dva zmeškané hovory. Ten první byl od Moniky, a jelikož jsem se jí včera večer neozvala, rozhodla jsem se, že je tenhle hovor přednější.

,,No konečně!" zvolala Monika, když mi to na třetí zazvonění zvedla. ,,Já volám a volám, kdepak jsi trajdala?"

Zamračila jsem se a sedla si na gauč ve svém skromném obýváku. ,,Nikde jsem netrajdala, jen tu byl táta."

,,I včera?"

Zamračila jsem se ještě víc. Nebyla jsem si vědoma, že by se mi Monika snažila dovolat včera večer, ale kdoví. Byla jsem mimo, měla jsem plnou hlavu úplně jiných věcí a je dost možné, že jsem její pokusy dovolat se mi prostě opomenula. ,,Nezlob se, měla jsem včera... no, to je jedno, prostě promiň."

Na chvíli se odmlčela. ,,Počkej, co jsi měla? Něco s Joshem?"

Při její otázce jsem se zvedla zpátky na nohy a začala chodit po místnosti sem a tam. ,,Ne, nebyla jsem s Joshem. Prosím, neřeš to a nemluv o něm."

,,Tak promiň, chci se jen ujistit, že jsi v pořádku. Nemám za tebou přijet?"

Už jsem se nadechovala, abych jí řekla, že klidně může, když se ohlásil druhý příchozí hovor. ,,Prosím tě, vydrž chvíli, já se ti pak ozvu zpátky. Někdo mi volá."

,,Někdo?" zeptala se a už se ani nesnažila maskovat smích.

,,Přesně tak, někdo," procedila jsem mezi zuby a přepnula na druhý hovor dřív, než měla šanci říct cokoliv dalšího. ,,Jo, haló?"

,,Dobré ráno, prdelko moje, nevzbudil jsem tě? Snažil jsem se ti dovolat už před dvěma hodinami, ale tys mi to nebrala... Měl jsem o tebe str-"

,,Ale no tak, Aarone!" zaúpěla jsem a on se hlasitě zasmál. ,,Jde mi to, že?"

,,Snad spolu takhle nemusíme mluvit do telefonu, ne?" zeptala jsem se a zvedla při tom oči v sloup.

,,Ne, nemusíme, jenže chceme."

Pomalu jsem se nadechla.

Musíš mu to říct. Musíš mu říct, že už v tom nechceš pokračovat!

,,Eh, poslyš, Aarone, děkuju ti za to, jak ses mě včera zastal a jak jsi mi pomohl, ale já nechci vodit lidi takhle za nos. Jen představa, že se před tvými rodiči budu tvářit jako tvá partnerka je prostě... já nevím, tohle asi není pro mě."

,,Ale no tak, Lexie, vždyť přece o nic nejde. Prostě si jen okořeníme ty dny plné úmorných lidí a úmorných povinností. Budeme se bavit."

Přešla jsem k oknu a roztáhla závěsy. ,,Tak doufám, že víš, kde má tahle zábava hranici, protože já si nedovedu představit, že nad tím neztratíme kontrolu."

,,Jak to myslíš?" zeptal se. Patrně ho zajímalo, jestli mu třeba neřeknu, že jeden z mých největších strachů spočívá v tom, že se spolu vyspíme. Pokud si tohle myslel, měl pravdu. Já se toho totiž vážně bála. Na druhou stranu, mohla jsem mít ještě víc zlomené srdce? 

,,Lexie?"

Podrbala jsem se ve vlasech. ,,Jen se bojím, že to prostě nějak praskne. Že to nebudeme umět zahrát věrohodně."

,,Včera jsme byli přece výborní herci, prdelko."

On toho prostě nenechá, pomyslela jsem si a pak mi hlavou proběhlo, jestli mám vůbec na vybranou. Odpověď jsem znala předem. ,,Tak jo, jdu do toho. Koneckonců by ode mě bylo nefér, kdybych se na tebe teď vykašlala."

,,To je moje holka!"

Jen jsem zavrtěla hlavou. ,,Nechtěl bys to ještě pořádně probrat? Že bych tě třeba teď pozvala na kafe pro změnu já?"

,,Mám lepší nápad. Už jsi snídala?"

,,Ano, snídala. Stavil se u mě táta, to proto jsem ti nebrala telefon," vysvětlila jsem a až pozdě si uvědomila, že bych mu možná nic vysvětlovat neměla. Nic, co jde mimo Joshe.

,,Výborně, takže budeš mít dostatek sil."

Žaludek se mi zhoupl v neblahé předtuše. ,,Jako na co?"

,,Jako na běhaní," řekl. ,,Půjdeme si spolu zaběhat, pak se stavíme někam na pití a domluvíme se na všem ostatním."

Kousla jsem se do rtu a přešla do ložnice, abych zbrklými pohyby našla něco, v čem by se dalo dobře běhat. Žádná sportovkyně jsem opravdu nebyla. ,,Tak dobře, ale na tohle všechno ti přistoupím pod podmínkou."

,,Jsem jedno ucho."

Vytáhla jsem obyčejné legíny a hodila je společně s černým trikem a šedou mikinou na postel. ,,Nebudeš mě před vašima oslovovat prdelko."