Aaron

Číšník položil na stůl talíř s lososem a mým dezertem. Podle Lexiina výrazu jsem pochopil, že nemá v plánu spořádat takovou nálož jídla.

Proč on vždycky musí objednávat tak velké porce, kruci? Je snad na baculky? 

Něco takového se jí s největší pravděpodobností honilo hlavou, že?

,,Dobře, tak... zkusíme to nějak zrealizovat. Kolik za to budete chtít?"

,,Nebudu za to chtít žádné peníze, ale byl bych rád, kdybys se mnou-"

,,Ne, víte co? Ukončíme to! Sice chci, aby Joshua žárlil, ale nebudu s vámi pro jednu laskavost spát. Já taková prostě nejsem!"

Už se zvedala k odchodu, ale já jsem ji zarazil. ,,Lexie, nebudu po tobě chtít sex. Jen chci, abys mi to oplatila stejnou mincí."

Trochu váhavě se přisunula zpátky ke stolu a chopila se příboru. ,,Jako kvůli nějaké vaší ex?"

Uchechtl jsem se a tiše zamručel, když se mi porno v podobě jídla rozplynulo na jazyku. ,,Ne, žádná ex, ale moji rodiče. Potřebuju, abys mi hrála partnerku, protože jedině tak jim zavřu zobáky."

,,Jak to mluvíte o svých rodičích?"

,,No co? Vždyť furt něco kvákají! Myslí si, že jsem na svůj věk až moc nezávislý, což je... svým způsobem pravda, ale když jim představím někoho, koho budu nazývat svou přítelkyní, určitě na mě přestanou tlačit," řekl jsem a z té představy jsem byl najednou celý euforický. ,,Poslyš, klidně tě před tím Jacobem požádám o ruku, když jim budeš tvrdit, že jsme spolu."

,,Není to Jacob, je to Joshua."

,,Je to nějakej vocas, kterému jsi nestačila. Neskutečnej debil."

Lexie se usmála. Bylo víc než patrné, že jsem jí tím zalichotil. 

,,Tak dobrou chuť," řekla a pustila se do toho. Evidentně jí z té konverzace vyhládlo. Mně koneckonců taky.

**

,,Promiňte, pane Rippnere, ale stůl jste měl rezervovaný do desíti hodin, takže vás budu muset požádat, abyste uvolnil místo dalším hostům."

,,A já můžu zůstat?" 

Pohlédl jsem na Lexie s neskrývavým pobavením a sledoval, jak se snaží přinutit poslední osamělou kapku vína, aby jí dopadla na jazyk.

,,Dobře, omlouvám se, trochu jsme ztratili pojem o čase," povzdechl jsem si a muž mladšího věku se na mě shovívavě usmál. ,,Skočím vám pro účet."

,,Jo," řekl jsem si pro sebe a vzal nyní pěkně rozčilené Lexie prázdnou láhev z ruky, abych ji strčil zpátky do kyblíku s ledem. ,,Už tam nic není."

Poctivě se zamračila a zvedla ruku k nějaké číšnici, kterou jsem tu za celý večer nezahlédl.

,,Máte přání?"

,,J-jo," dostala za sebe Lexie a ukázala na prázdnou láhev. ,,Ještě jednou tuto, jo?"

,,Ne, prosím vás, nic nepotřebujeme," řekl jsem trochu rozpačitě, protože to číslo naproti mně vstřebávalo alkohol vážně dost špatně. Vlastně jsem byl přesvědčen, že kdyby si dala ještě jednu jedinou skleničku, byla by totálně na sračky.

,,Tady je ten účet."

Když jsem zaplatil, Lexie na mě zavrtěla hlavou. ,,Za tak velké dýško jsi mohl klidně koupit další láhev."

Pousmál jsem se nad tím, jak mi začala zčistajasna tykat. ,,Právě proto, Lexie. Nechci riskovat, že bys po mně hodila nějaký vyšší level štěněčího pohledu, kterému bych propadl a tu další láhev opravdu koupil."

,,Takže já jsem roztomilá? Propadne mi člověk snadno?" zeptala se a vypadala, že jí to opravdu zajímá.

,,No, jsi bezesporu ve své věkové kategorii ta nejsladší obyvatelka New Yorku."

Její dlaň dopadla hlasitě na stůl. ,,Tak zaprvé, ani nevíš, kolik mi je, a zadruhé-"

,,Nevím, ale tuším. Bude ti pětadvacet, možná šestadvacet, ale výš nejdu."

 ,,Je mi čtyřiadvacet a patnáct měsíců," upřesnila a já cítil, jak mi v krku bublá smích. ,,Tak mně je v tom případě čtyřiatřicet a šestnáct měsíců."

,,Páni, to je ale fakt divný, že je ti čtyřiatřicet a šestnáct měsíců a ještě jsi neměl vážnou známost."

Zamračil jsem se. Její opilá mysl uvažovala až moc racionálně. Možná jsem si pouze vsugeroval, že je tak moc opilá. 

,,Ale možná se máš takhle líp. Vždyť se podívej na mě," řekla a tiše zasténala. ,,To je vlastně to zadruhé! Když jsem podle tebe tak sladká, proč nejsem sladká pro Joshe? Nikdy jsem neudělala nic, čím bych mu dala důvod podvést mě."

,,Jo, já ti rozumím."

,,Vážně?"

Chtě nechtě jsem se zaculil a pak zavrtěl hlavou. ,,Ne, nerozumím. Lexie, New York je opravdu hodně velký. V každé čtvrti najdeš tucty chlapů, kterým nějaký pitomý Joshua nesahá ani po kotníky!"

Lexie se na mě zaškaredila. ,,Jak to můžeš vědět? Vůbec ho neznáš. Je klidně možné, že kdybys ho potkal někde v baru, sedli byste si."

,,Jenže já si teď o něm dělám obrázek skrz tvé uslzené oči. Nemůže mi být sympatický chlápek, díky kterému jsi teď v téhle fázi, je to prostě čur-"

,,Pane?" oslovil mě znovu číšník, který nás žádal o odchod už asi před deseti minutami.

,,My už jdeme," řekla Lexie a hlasitě se odsunula od stolu. Chtěl jsem jí podržet kabát, ale byla moc rychlá, takže jsem nedostal šanci zachovat se jako gentleman. U východu jsem kývl hlavou směrem k personálu a následoval Lexie k eskalátorům. Bylo už téměř půl jedenácté, takže veškeré obchody v nákupním centru byly zabezpečené  mřížemi a oplývaly tmou. Když jsme se ocitli na ulici, neuniklo mi, jak se Lexie oklepala zimou. Pod výrazným světlem pouliční lampy bylo vidět, jak jí hoří tváře, patrně z toho vína.

,,Děkuji ti za večeři, Aarone," řekla a zaculila se.

,,Není zač, byla to fajn večeře. Akorát nevím, jestli byla tak optimistická, aby si zasloužila tohle rozjaření," podotkl jsem, jenže ona se nepřestávala culit. 

,,Hej, vnímáš mě?"

,,Podívej se na to," mávla rukou někam za mě. Následoval jsem její pohled a zaregistroval několik lidí procházejících kolem nás, načež mé oči spočinuly na líbajícím se páru. Nějakej týpek mladšího věku se olizoval s malou blondýnou, která na jeho pusu dosáhla jen díky vysokým podpatkům.

,,Asi jim to spolu sluší, co?" zamumlala Lexie tiše a já si dal dvě a dvě dohromady. Otočil jsem se zpátky k ní a několikrát zavrtěl hlavou. ,,To je ten tvůj Joshua? Takový cucák?"

Přikývla a měla v očích zase slzy. 

Bože, ona by si mohla otevřít uslzenou továrnu...

,,Byl to blbý nápad, Aarone, zapomeň na to," řekla a tím upoutala mou pozornost. ,,Počkej! Jak zapomeň? Máš šanci nakopat mu prdel, tak proč tu jen stojíš a popotahuješ? Kdybych byl na tvém místě, tak-"

,,Nejsi na mém místě!" zavrčela tiše a věnovala mi pohled, který mě donutil zmlknout. ,,Aarone, já jsem holka se zlomeným srdcem a ty jsi bezstarostný nabíječ. I kdybychom se snažili hrát tuhle hru sebelíp, kolik lidí by nám to sežralo? Joshua není žádný hlupák a tvoji rodiče nám na to taky neskočí, jestli umí třeba jen z poloviny moderalizovat tak dobře jako ty!"

,,Chceš tím říct, že jsem důležitej?"

,,Ne."

,,Afektovanej?"

,,Ne!"

,,Nadrženej?"

,,Jo... Ale to ti nezazlívám, jsi chlap. Jen se podívej tamhle," řekla a já shledal, že ti dva jsou do sebe pořád zažraní. 

Ach jo.

,,Lexie, pojď do toho se mnou. Uvidíš, že se ti uleví."

,,Ne, já prostě nemůžu. Kdybychom to měli naplánované, tak bych v jeho přítomnosti celá zkoprněla, protože by vedle něj stála ona a byla by k němu přicuclá, přesně jako teď," řekla a uhnula několika procházejícím lidem. Člověk se v ulicích New Yorku může zastavit jen na chvíli. 

,,Prostě na to zapomeň, Aarone." 

Zněla pěkně podrážděně a já se přistihl, že jsem ve stejném rozpoložení. ,,Takže mám prostě odejít?"

Přikývla. ,,Jo. Ale těšilo mě."

,,To mě taky," řekl jsem sotva slyšitelně, protože jsem byl v tu chvíli ukřivděný. Otočil jsem se na patě a propletl se mezi lidmi, abych si na opačné straně ulice nastoupil do jednoho ze zaparkovaných taxíků. Bohužel ani tohle není v New Yorku tak jednoduché.

,,Já jsem tu byl dřív!" vyprskl na mě nějaký zjev. 

,,Jen si poslužte." 

Sledoval jsem, jak auto odjíždí a rozhodl se odchytit si jiného taxíka. Ale ještě předtím jsem si dovolil jeden pohled k místu, kde jsme se s Lexie rozloučili. Obočí se mi svraštilo k sobě, když jsem si všiml, že se nehnula ani o píď, zato ti dva líbálci ano. Blondýna popošla stranou a zapálila si cigaretu. I na relativně velkou vzdálenost jsem nepřehlédl tu aroganci, která z ní vyzařovala. Tvářila se jako kráva a podle postoje jsem odhadoval, že jí někdo v nedaleké minulosti strčil francouzskou hůl přímo do řitního otvoru. A pak tu byl Joshua, který stál přímo u Lexie. Ruce měl položené na jejích ramenou a patrně se jí snažil vysvětlit, že není zas takový hajzl, ze jakého ho pokládá. Na její tváři bylo vidět, že nic z toho nebere vážně, ale že se v ní pořád mele ten proklatý cit, kterému jsem se celý život obloukem vyhýbal.

Zavrtěl jsem hlavou a omluvně zvedl ruku směrem k troubícímu autu, které mě málem srazilo, načež jsem přeběhl zpátky k nákupnímu centru. Joshua se od Lexie zrovna vzdaloval, což pro mě byla ideální příležitost.

,,Co to...?" vyjekla, ale mé rty ji umlčely. Chytil jsem ji kolem pasu a záměrně nás nastavil tak, abych měl jistotu, že Joshua uvidí, jak si jeho bývalku vychutnávám.

,,A to je kdo?" ozval se vysoký hlas, který dost pravděpodobně patřil té odbarvené milence. S jistotou, že nás ten pitomec opravdu pozoruje, jsem se do polibku opřel ještě víc a ruce posunul tak, abych Lexie zmáčkl zadek. Když se naše rty oddělily, přesunul jsem se k jejímu uchu a se zrychleným dechem hlasitě polkl. ,,Uznej, že to stojí za to."

Pustil jsem ji a podíval se jí do očí. Koukala se na mě jako na přízrak, byla totálně v transu z toho, co se mezi námi právě odehrálo.

,,Zjistil jsem, že jsem si u tebe zapomněl klíče, miláčku. Můžu?" 

Aniž bych čekal na odpověď, zalovil jsem v její kabelce a strčil si do kapsy klíče, které byly ve skutečnosti její. ,,Aspoň jsem tě ještě mohl políbit."

,,Jo," přikývla a vrhla se mi kolem krku. ,,Ty jsi fakt případ, Aarone."

,,Jé, lásko, to bylo tak hezký!" Celý rozněžněný jsem si ji přitáhl ještě jednou k sobě, tentokrát z druhé strany. ,,Nepřehrávám?"

,,Lehce," zašeptala a zatlačila mi do hrudi, abychom si dopřáli trochu osobního prostoru. S úsměvem jsem se rozhlédl kolem sebe a mé oči spočinuly na něm. Vyloženě mě zabíjel pohledem. 

Výborně!

,,Kdo je to?" zeptal jsem se a Lexie rozpačitě pohlédla na svého ex. ,,To je... no... radši pojď, ano?"

S potlačovaným smíchem jsem se nechal zatáhnout někam za roh a mezitím jí nenápadně vrátil klíče. 

Lexie se se zaúpěním opřela o zeď a ukázala na mě. ,,Ty... ty... jeden..."

,,Líbám sakra dobře, že?" zakmital jsem na ni obočím a jí se po tvářích rozlil ruměnec. ,,Jo, to jo, ale já už to znovu nezvládnu zahrát. Navíc se bojím, že mě přizabije, když mě odchytí na ulici samotnou. Nemá sice rád rozruch na veřejnosti, ale troufnu si odhadnout, že teď mu to bude úplně u zadku."

,,Nemusíš se bát. Jako tvůj partner budu odteď všude chodit s tebou."

Už se nadechovala k protestům, ale já jí vtiskl další pusu, tentokrát jen na špičku nosu. ,,Tak kdy že tě budu moct představit rodičům, miláčku?"