Aaron

Když jsem vešel, Lexie stála před pračkou a v očích měla smrt. ,,Omlouvám se. Musela jsem se někomu svěřit s tím, co k tobě cítím a Sydney mi poradila použít falešný těhotenský test, abych zjistila, jestli se tomu postavíš čelem nebo utečeš."

Musel jsem se zasmát. ,,No jasně, to je celá ona! Proč mě pořád nějakým způsobem nezkoušet, že?"

,,Moc mě to mrzí."

,,Ale proč? Jsem rád, že se mnou nehraješ žádnou hru."

,,Jenže to není tak jednoduché..."

Přikývl jsem a přistoupil k ní blíž. ,,Já vím, že není. Ale to je v pohodě, Lexie, musíme na to jít jen trochu jinak."

,,Jsem těhotná."

Chtěl jsem se k ní přiblížit, abych ji mohl políbit, ale při jejích slovech jsem zapustil kořeny do podlahy. ,,Ne... Ne, nejsi. Řekla jsi, že to měla být jen léčka."

,,Jenže Sydney mi omylem dala pravý test," řekla slabým hláskem a rozbrečela se.

,,Počkej, kam letíš?" zeptal jsem se přiškrceně, když kolem mě proběhla. Přiměl jsem nohy k pohybu a okamžitě se vydal za ní. Našel jsem ji sedět na gauči, tentokrát i s bílou krabičkou a těhotenským testem v ruce. 

,,Teď už tam ta čárka není," zamumlala zmateně, ale taky trochu úlevně. 

Vzpomněl jsem si na období, kdy se naši snažili počít Sydney. Máma si tehdy udělala čtyři těhotenské testy a z toho tři vyšly negativně. Až doktorka jim potvrdila, že je opravdu těhotná.

,,Objednej se na gynekologii. Může to být jen falešný poplach," řekl jsem relativně klidným hlasem. ,,Tvrdila jsi, že bereš prášky."

,,A-ano, já je beru. Neměla bych být těhotná."

,,Možná nejsi." 

Přisedl jsem si k ní na kraj gauče a objal ji okolo ramen, protože se už zase rozbrečela. 

,,Neboj se."

Zamrkala těma pronikavě modrýma očima a na tváře jí dopadlo několik dalších slz. ,,Buď ke mně upřímný. Jestli jsem vážně těhotná, zůstaneš se mnou?"

,,Je to pro mě nepředstavitelné, ale nebudu před svými činy utíkat."

Jen nepatrně přikývla a vymkla se z mého sevření, aby mohla začít pochodovat po obýváku sem a tam. ,,Tohle jsme zvorali, Aarone."

,,Jo... Ale já už zvoral za těch pětatřicet let spoustu věcí."

Zastavila se a znovu na mě pohlédla. ,,Domluvím se se Sydney, naplánujeme do dvou týdnů tu nejskromnější svatbu na světě a pak si každý půjdeme po svém."

Už chtěla odejít, ale já se jí postavil do cesty. ,,Tak moment! Tohle není fér. Já nechci utíkat, ale ty budeš? Proč?"

,,Dneska jsem řekla Monice, že nechci utíkat, ale já na to prostě nemám. Josh mě už nemohl víc poznamenat a já cítím, že to nezvládám. Chci být sama, Aarone."

Frustrovaně jsem pootevřel pusu. ,,Ale pokud chceš být sama, proč ses mě ptala, jestli bych tě opustil, kdybys byla-"

,,Protože jsem doufala, že mi řekneš důvod, proč mě nechceš opustit!"

,,Ale já ho řekl! Řekl jsem ti, že nechci utíkat před svými činy."

,,Jenže já chtěla slyšet něco jiného..."

Jo tak.

,,Aha."

Lehce se na mě usmála, ale nebylo v tom ani trochu veselosti. Byl to nejsmutnější úsměv, který jsem kdy na ženské tváři viděl.

,,Já nechci, abys odešla. Co když jsi vážně těhotná? To chceš opravdu před vším utéct a vychovávat dítě sama?"

,,Určitě nejsem těhotná."

,,To nemůžeš vědět."

,,Nejsem!"

,,Jak to víš?"

,,Protože by ke mně byl život opravdu extrémně nespravedlivý, kdybych otěhotněla!"

Byla v transu, jinak by se nikdy neoháněla nějakými vyššími silami. 

,,Zavolám Sydney a domluvím si s ní sraz. Budu to prezentovat, jakože jsme pořád spolu a pak, až bude po svatbě, jí řeknu pravdu."

,,Nebo jí řeknu pravdu já ještě před svatbou, protože v tom mě jen těžko zastavíš."

Založila si ruce v pas. ,,Pokud mě teď neposlechneš, už nikdy s tebou nepromluvím. A nesměj se, myslím to vážně!"

,,Nezlob se, Lexie, ale tohle je absurdní. Kdybys to nebrala všechno tak vážně a nechala věci přirozeně plynout, tak bys-"

,,Tak bych v pětatřiceti skončila jako frajírek, jehož největším životním cílem je nabalit co největší množství ženských."

,,Páni, ty dokážeš být hnusná..."

,,No to víš, když jsi o mém zranění řekl, abych ho nebrala na lehkou váhu, protože by to pak mohlo mít následky, vyvolalo to ve mně dojem, že chceš aspoň něco brát vážně. Jenže ty ses celou dobu staral jen o mou pitomou ránu na povrchu a vůbec tě nenapadlo, že bych mohla být zraněná i uvnitř."

,,Co to tady povídáš?! Byl jsem tu od začátku tvého rozchodu s Joshem! Neměl jsem s tvou situací žádné zkušenosti, ale pomohl jsem ti. Ovládl jsem svoje pudy a nevyspal se s tebou, protože jsem věděl, že jsi zmatená a raněná, a když k tomu nakonec přece jen došlo, nedělal jsem to jen kvůli své potřebě, ale protože jsem se k tobě stihl právě díky duševnímu propojení dostat blízko!" zakřičel jsem a stiskl si kořen nosu. ,,Teď jsi opravdu hnusná, abys věděla. Jak se mám k ženským chovat ohleduplně, když mi pak jedna z nich předvede tohle? Po celém tom procesu, kdy jsem se ti snažil pomoct!"

,,Možná mi není pomoci. A je mi úplně jedno, že jsem na tebe hnusná. Tvrdíš, žes mi chtěl pomoct, ale přitom ses z mé slabosti snažil vyždímat, co se dalo, protože jsi prostě typický chlap."

Bůhvíproč to se mnou silně otřáslo.

,,Víš co? Vypadni odsud."