Aaron 

Byla neděle ráno, venku pršelo jako z konve, a mě napadlo, že bych mohl vzít Lexie do fitka. Měl jsem totiž jedno oblíbené, ve kterém jsem měl členství už téměř pět let, takže jsem nemohl přehlédnout skvělý bufet, který je přímo uvnitř posilovny.

,,Třeba bych si mohla i zacvičit, ne?"

Věnoval jsem jí přísný pohled a zapnul sportovní tašku značky Nike. ,,Ne, to bys nemohla. Musíš být s tím chodidlem opatrná."

Když bylo za mými zády ticho, zvědavě jsem se na ni otočil. Tvářila se, jako by měla něco v plánu. 

,,Lexie, já to myslím vážně. Copak ti nestačí, že už tak je doba tvé léčby prodloužená? Když to budeš brát na lehkou váhu, mohla bys mít trvalé následky."

,,Ha, to je náhodou dobrý! Přesně tohle bych ti mohla říct taky."

Zamračil jsem se a hodil si tašku přes rameno. ,,To nechápu."

S úsměvem zavrtěla hlavou a vyšla z ložnice. ,,Přemýšlej."

**

,,Takže tu mám jen sedět a popíjet džus?"

,,Ne, co blázníš? Ještě se na mě u toho můžeš dívat."

Hlasitě se zasmála. ,,No jo, to hlavní bych opomenula."

Taky jsem se zasmál a pohladil ji po vlasech. ,,Na, tady máš peníze. Objednej si něco dobrého, já se mezitím skočím převléct."

,,Tak jo," přikývla a s penězi v ruce se otočila směrem k obsluze.

Alex

,,Dám si zelený čaj a támhletu čokoládovou tyčinku, prosím," řekla jsem a trochu rozpačitě si popotáhla legíny. Připadala jsem si proti zdejším fitneskám hrozně povolená. Sice jsem zahlédla i pár žen s nadváhou, ale ty mi sebevědomí rozhodně nezvedly. Tímhle jsem si nehodlala zvedat sebevědomí. Raději jsem se zaměřila na všechny ty vymakané chlapy.

Místnost plná chodících proteinů.

,,Alex?"

Srdce mi poskočilo. ,,A-ahoj."

,,Ahoj," pozdravil Josh. ,,Můžu si přisednout?"

Jen jsem otupěle přikývla a nemohla z něj spustit oči. Evidentně si teď nechával růst fousy, což u něj byl velký nezvyk, ale musela jsem uznat, že mu to takhle moc slušelo.

,,Co tady vlastně děláš? Začalas cvičit?"

,,Ne," řekla jsem a byla vděčná, když přede mnou přistál šálek čaje. Zlehka jsem se napila. ,,Aaron je v šatně."

,,Výborně, tak toho využiju," řekl a chytil mě za volnou ruku. 

,,Co to děláš?"

,,Alex, vrať se ke mně. Udělal jsem opravdu velikou chybu. Byl jsem blbec, když jsem si neuvědomil, jaký poklad jsem doma měl. Moc mě mrzí, že nedovedu vrátit čas, abych mohl udělat spoustu věcí jinak. Vím, že mě pořád miluješ a nechci se vzdát naděje, že se ke mně vrátíš."

Na několik sekund se mi před očima začernilo, protože jsem procházela až moc velkým šokem.

Neskoč mu na to!

,,Joshi, tohle není fér. Proč mi tohle říkáš?"

,,Protože bych se zbláznil, kdybych ti to neřekl," zašeptal a v jeho pohledu nebylo vůbec nic falešného. Nechápala jsem to. 

,,Chybí mi všechno, co jsem s tebou měl."

,,A co jsi měl? Naivku, která ti doma připravovala večeři, zatímco jsi někde vyšoustával."

Trochu sebou trhl. ,,Jak jsem řekl, byl jsem blbec."

,,Jenže to tě neomlouvá."

,,Já vím, ale stejně věřím, že je tu stále nějaká naděje."

Trochu dotčeně jsem nadzvedla obočí. ,,Tak to mě máš evidentně pořád za blbku, jinak si to nedovedu vysvětlit. Poslyš, já ti tu nebudu popisovat probdělé noci a tu bezmoc, kterou jsi ve mně zanechal, protože teď už je to stejně jedno, a víš proč? Každý máme totiž svůj život."

,,Myslíš tím život s tím frajírkem? Je to hodně průhledná hra, Alex."

Přisunula jsem se k němu blíž a naklonila se. ,,Joshi, já mezi námi nechci vést válku. Nechci ti ublížit a ani ti nechci lhát."

Taky se naklonil blíž, takže naše obličeje byly jen na pár centimetrů od sebe. ,,Alex, já vím, že mě miluješ. Že mě máš pořád v hlavě. Přiznej si už konečně, že vztah s ním nikam nepovede. Sám jsem tak usoudil ve svém současném vztahu, který jsem předevčírem ukončil. Nemohl jsem s ní být, když jsem bez ustání myslel na tebe."

,,Nech toho," řekla jsem chabým hlasem, protože mě začaly v očích štípat slzy. Bezděky mi hlavou proběhlo, jestli je možné, abych milovala současně Joshe i Aarona.  

,,Změním se. To ti můžu slíbit."

,,Já ti řekla, abys toho nechal. Aaron se každou chvíli objeví a já nechci, aby nás tu spolu takhle viděl."

,,Proč? Je násilný, když se nasere? Co vlastně ta tvá noha?"

,,Joshi, odejdi! Já o tvé sliby o nápravě nestojím!"

,,Neodháněj mě, Alex, prosím tě o to."

Na tvář mi ukápla slza a já ji rychle setřela. ,,Kdysi jsem tě žádala o to, abys mě respektoval. Byla bych neskutečně hloupá, kdybych ti teď dala druhou šanci. Nemluvě o tom, že láska k jinému muži mi něco takového nedovoluje. A to myslím naprosto vážně."

,,A já myslím vážně tohle."

,,N-" 

Aaron

Zavřel jsem skříňku a zajistil ji zámkem. Normálně jsem byl schopen zdržovat se ještě víc, ale nechtěl jsem tam Lexie nechávat dlouho samotnou. Bylo mi jasné, že tohle není zrovna místo, ve kterém by se cítila jako doma. 

Přešel jsem k umyvadlu, abych si ještě v rychlosti umyl ruce, a pak jsem se odebral s ručníkem hozeným přes rameno ven z šaten. 

Nejdřív jsem nezahlédl vůbec nic podezřelého, protože jsem do sebe při chůzi obracel několik doušků vody, ale pak jsem se zadíval směrem k Lexie a zjistil jsem, že není sama.  

Co to kurva...?!

Odhodil jsem láhev i s ručníkem na podlahu a popadl toho kreténa, abych ho od zoufale vzdorující Lexie odtrhl. 

,,Pane!" napomenula mě nějaká žena, jenže já jí nevěnoval sebemenší pozornost. Kdyby se jednalo o jakéhokoliv jiného chlapa, který by ani nevěděl, kdo Lexie je, dostal by pořádnou přednášku, ale dál nic. Myslím, že bych se dovedl ovládnout. Jenže tenhle chlap, který ještě před pár vteřinami líbal Lexie proti její vůli, nebyl žádný cizí člověk. 

,,Ty jeden zasranej zmrde," zašeptal jsem nevěřícně a rozmáchl se. 

,,Pane!"

Popadl jsem ho za rameno a zády ho narazil na stůl, který se pod jeho vahou převrátil, takže jsme spadli oba na zem. Vrazil jsem mu další ránu pěstí a hned nato od něj taky jednu schytal. 

,,Nechápu, co si o sobě vůbec myslíš!" zakřičel na mě a vrazil mi ještě jednu. 

,,Okamžitě toho nechte, pánové!"

,,Jednou jsi to s Lexie ukončil a budeš muset přijmout fakt, že teď patří ke mně!"

Zasmál se a odtáhl, jako by se mě štítil. Oba jsme se zvedli a zabíjeli se pohledem, dokud Josh nepromluvil: ,,Stejně je pro tebe jen matrace."

,,A co byla pro tebe, heh?"

,,Pánové, půjdeme, ano?" 

Ohlédl jsem se po vysokém muži, který byl podle všeho z ochranky. A pak jsem se ohlédl ještě jednou, protože mi došlo, že nikde nevidím Lexie.