Aaron

,,Co tu děláš uprostřed týdne?"

,,To je mi ale hezký pozdrav, sestřičko," ušklíbl jsem se a protáhl se kolem ní do domu.

,,Jestli jsi sem přišel kvůli nějaké chlapské radě, tak tě zklamu, protože táta před chvíli odjel na fotbal."

,,Zlato, kdo je to?" ozvala se máma z kuchyně, a zatímco jí Sydney stejně hlasitě odpovídala, že přišel jeden z jejích synů, zhluboka jsem se nadechl. ,,Nepotřebuju žádnou radu, jen vám chci něco říct."

Obě se na chvíli zarazily.

,,Dobře, tak pojď do obýváku, mám tam rozkoukaný film."

,,Sydney, když nám chce tvůj bratr něco říct, tak se při tom nebudeš dívat na film. Pojďme do kuchyně, mám tam rozdělanou večeři."

,,Takže když máš ty něco rozdělaného, tak je to v pořádku, ale když-"

,,To jídlo dělám i pro tebe, jestli se nepletu."

Sydney zakoulela očima a čapla mě za paži, abych tam nepostával jako tvrdé y. Zatímco mě nasměrovala do kuchyně k vyvýšené židli, přemýšlel jsem, jak to vůbec pojmu. Od vzkazu, který jsem nechal Lexie na záznamníku, uteklo už téměř čtyřiadvacet hodin a žádné odpovědi jsem se nedočkal. Bylo tudíž celkem logické si s tím raději víc nezahrávat.

,,Najíš se s námi, zlato?

,,Jsi hodná, mami, ale už jsem jedl."

,,Fastfoody nejsou jídlo."

Složil jsem si hlavu do dlaní. ,,Ježiš, vy dneska máte ale formu..."

,,No jo, omlouváme se," řekla Sydney a přehodila mi paži kolem ramen. ,,Tak co máš na srdci?"

Pohlédl jsem do jejího andělského obličeje.

Má vůbec cenu dál lhát?

,,S Lexie se to odebralo jiným směrem, než jsem si myslel..."

,,Jakým směrem?" zeptala se Sydney a mně poskočilo srdce. Bylo mi jasné, že ji tím nesmírně zklamu a nějak jsem se nad to nedokázal povznést. Asi se ze mě stávala měkota. 

,,Aarone, co jsi jí provedl?"

,,Nic jsem jí neprovedl!"

,,Tak proč se nemůžeš vymáčknout?"

Nepřítomně jsem se zadíval na mísu s ovocem.

,,O jakém směru se tu bavíme, Aarone?" zeptala se mamka. Několikrát jsem pod jejím pohledem zamrkal jako nějaké provinilé děcko a došlo mi, že když znovu zalžu, budu mít menší výčitky. 

,,Já jsem ji požádal o ruku."

,,Cože jsi?" zeptaly se jednohlasně a já se trochu odtáhl, protože jsem nedokázal rozluštit tón jejich hlasů.

,,Ty jsi jí nabídl sňatek? Mluvíš vážně? Ach můj Bože!"

Zachytil jsem se rohu linky, jinak bych býval spadl i se svou sestrou na zem.

,,Áááá, já už pomalu přestávala doufat, že se tohle někdy stane!"

,,Ale no tak, Sydney! Jestli se má dožít vlastní svatby, tak z něj koukej slézt," nařídila mamka a  povzbudivě mě poplácala po rameni. 

No kruci...

Tohle mi vůbec nedošlo. Nedošlo mi, že pokud si vymyslím sňatek, bude potřeba připravit i vymyšlenou svatbu.

Vždyť takhle budu lhát všem svým nejbližším...

,,Hele, hlavně nezačínejte s žádnými velkými plány! O svatbě jsme se ještě ani pořádně nebavili. Jen vím, že Lexie stejně nebude chtít nic velkého."

,,Jo, to si myslíš teď!"

Zhluboka jsem se nadechl a na chvíli zavřel oči. ,,Poslyšte-"

,,Dej mi na ni číslo. Zařídím, aby se z toho plánování nepomátla."

,,Nebudu ti dávat její číslo, Sydney, Lexie o žádné plánování nestojí!"

,,Ale to opravdu nemůžeš vědět, Aarone. Navíc jsi s tímhle musel počítat, když jsi ji požádal, aby si tě vzala. Přece chceš, aby měla svatbu snů."

,,Ovšem že chci, mami, ale na to je ještě spoustu času. Víš, že nerad někam pospíchám."

Nastalo hrobové ticho, které přerušila až Sydney se svým: ,,Tak moment... Tak moment! Teď ses sám prozradil!"

Zamračil jsem se a rozhodil pažemi nechápavě do stran. ,,Jako v čem?"

,,Sám jsi přece řekl, že nerad někam pospícháš, tak proč jsi ale požádal Lexie o ruku tak brzy, heh? Vždyť tohle je úplně jasné! Mami, ona je těhotná!"

,,Ne, není!" řekl jsem téměř hysterickým hlasem.

,,Ale proč by sis ji zčistajasna chtěl vzít? Je sice úžasná, ale ty sis ženské kvality nikdy neuvědomoval, Aarone, nezlob se na mě, ale prostě ne."

,,Mami, ale tohle za tím opravdu není. Ona nečeká dítě. Já jen..."

,,Miluješ ji?"

,,Sydney, nech toho! Nic ze mě netahej, jasný? Přišel jsem vám jen říct, že jsme zasnoubeni," zavrčel jsem a zvedl se ze židle, abych se odebral ke vchodovým dveřím.

,,Brácho?"

S povzdechem jsem se na Sydney otočil a nepříjemně ve mně hrklo, když jsem zahlédl v jejích očích slzy. Hned nato mě objala a já se nezmohl na nic jiného než na další povzdech.

,,Jsem tak ráda, že ses konečně posunul dál. Netušíš, jak moc to pro mě znamená."

,,Ne, asi vážně netuším," zachraptěl jsem a stiskl jí ramena, takže se ode mě odtáhla a setřela si slzy. ,,Neboj se, ty to určitě zvládneš. Hlavně mi slib, že se nelekneš a neutečeš."

Znovu ve mně hrklo, protože přesně tohle udělala Lexie.

,,Už půjdu," řekl jsem a nechal se od ní ještě jednou obejmout. Pak jsem za sebou zavřel dveře a musel se opravdu hodně ovládat, abych sám sobě jednu nevrazil.

Ty ses musel dočista pomást!