Aaron

,,Co je?" zamračil jsem se a ohlédl se za sebe. Trochu jsem sebou cukl, když jsem spatřil zrovna jeho, ale hned jsem se ovládl.

,,Co tu chce?" vydechla Lexie a já se vrátil očima zpátky k ní. ,,Tohle vyřídím."

Už jsem se chystal Joshe vyhodit na ulici, když se mi Lexie postavila do cesty.

,,Aarone, NE," řekla důrazně. ,,Já si s ním promluvím, ale ty jdi teď prosím pryč. Kdyby tě tu táta viděl, začal by na mě chrlit dotazy, a to nemluvě o tom, že by to pravděpodobně řekl i mámě."

Nadechl jsem se, abych řekl něco dalšího, ale pak jsem se zarazil. Byla koneckonců v práci a já ji neměl co rozptylovat. Stejně tak její ex. ,,Dobře."

Několikrát zamrkala, zřejmě přemýšlela, jestli mě nějak neurazila, a protože jsem věděl, že Josh je pořád tady, sklonil jsem se k ní a něžně ji políbil do koutku narůžovělých úst.

,,Děkuju," špitla a já se s úsměvem otočil k odchodu. Když jsem míjel Joshe, věnoval jsem mu naprosto prázdný pohled a ještě dřív, než jsem stihl vyjít na ulici, jsem slyšel Lexie, jak říká: ,,Mám práci a nemám ti co říct. Laskavě odejdi."

S úsměvem jsem vyšel na ulici a přešel k bankomatu, protože mi už začínala docházet hotovost. Zrovna jsem zadával pin, když mi začal zvonit telefon.

,,Dawe?"

,,Nazdar!" zasmál se. ,,Poslyš, vypadá to, že budu muset na týden dva vypadnout do L.A., takže bych se s tebou rád sešel ještě předtím, než odletím. Kdybychom se sešli až potom, patrně bychom přes sebe mleli jako ženské."

Přikývl jsem a přitiskl hlavu k rameni, abych měl obě ruce volné a nemusel ukončit hovor. Zrovna jsem si zandaval peněženku zpátky do pracovní tašky, když jsem zaregistroval Joshe, jak stojí kousek ode mě a pozoruje mě jako nějaké mistrovské dílo - neutrálně, ale zároveň trochu fascinovaně. Asi vás nepřekvapí, že i chlapy jsem odjakživa přitahoval. To ale neznamenalo, že mi to čučení bylo zrovna teď nějak zvlášť příjemné.

,,Jasně, kámo, to můžeme... Hele, teď musím končit. Napiš mi do zpráv kdy a kde. Zatím," ukončil jsem hovor a zůstal stát na místě.

Pokud se mnou chceš mluvit, blbečku, tak si ke mně hezky dojdi.

A taky to udělal. Propletl se mezi několika lidmi a zastavil se přímo přede mnou.

,,Už nějakou dobu mi tu něco nehraje a rád bych se dozvěděl pravdu. Co kdybychom si šli sednout třeba na kafe a v klidu si promluvili?"

V úsměvu jsem na něj vycenil všechny zuby. ,,Omlouvám se, ale mám ještě nějaké plány."

,,Ne, nemáte, jen nejste schopen být upřímný."

,,Aha! No, já vás nechtěl hned poslat do prdele, ale pokud si to sám přejete, tak teda můžete-"

,,Přestaňte! Chci vědět, co má ten váš vztah s Alex znamenat! Viděl jsem vás, jak se díváte na zásnubní prsteny a-"

,,Gratuluji, máte zřejmě skvělý zrak."

Nepatrně zavrtěl hlavou a v koutku oka mu zacukalo, jak byl ze mě nervní. Musel jsem se hodně ovládat, abych se znovu neusmál.

,,Poslyšte, Joshi, můžete být úplně klidný, ať už mám s Lexie jakékoliv úmysly, a víte proč? Protože vám do jejího života už vůbec nic není. Jestli si myslíte, že jsem na ni protivný, že ji zraňuji a že si kvůli mně připadá méněcenná, tak vás můžu ujistit, že tak to není. Tyhle pocity jste jí kdysi obstaral vy a já se teď snažím, aby nejela i nadále ve starých kolejích, protože si zaslouží mnohem víc než-"

,,Mě?" skočil mi do řeči a nešlo přeslechnout, jak mu vibrovaly hlasivky.

,,Jo, vás."

,,Vy si asi vážně myslíte, že jste něco extra, co?"

Chvíli jsem předstíral, že se nad tím zamýšlím. ,,Asi takhle, myslím si, že jsem pro ni lepší než vy."

,,A podle čeho tak usuzujete?"

Pokrčil jsem rameny a opřel se o roh bankomatu. ,,Už jsem se od Lexie ledacos dozvěděl... Patrně ani netušila, jak může plnohodnotný vztah vypadat."

,,Nemůže být s vámi šťastná. Jste oba úplně jiní. A i když byste mi opět mohl říct, že mi do toho nic není, tak se budu přít, protože Alex je moje bývalá přítelkyně, na které mi logicky pořád záleží. Mám právo vědět, že je v pořádku."

,,Jak jsem řekl, nemusíte mít strach. Lexie se má dobře. A kdyby se něco snad změnilo, snažím se jí naučit, že je dostatečně vyzrálá na to, aby si uměla dupnout a říct ne, takže bez obav," ujistil jsem ho a znovu pohlédl na telefon.

V osm v Supremě? psal Dawe.

,,Musím jít," prohodil jsem směrem k Joshovi, ale už jsem se na něj nepodíval. Za svižné chůze jsem odepsal, že klidně můžeme a zastavil se před nejbližším zaparkovaným taxíkem. Už jsem se nemohl dočkat, až budu doma a dám si sprchu.

**

Z večeře s Dawem jsem se vrátil až kolem desáté a byl jsem úplně mrtvý. Nevím, jestli mě víc vyčerpala ta nálož pizzy nebo nekonečné vysvětlování, jak na tom s Lexie vlastně jsem.

Rozhodl jsem se říct mu všechno popravdě, což možná nebyl nejšťastnější nápad, ale nechtěl jsem riskovat, že se v těch lžích ztratím. Už tak jsem lhal celé rodině, tak proč lhát i nejlepšímu příteli.

,,Lexie?" houkl jsem a doufal, že nespí. Svítilo se úplně všude, takže jsem předpokládal, že to ještě nezalomila.

,,Ano?" ozvalo se odněkud zezadu a já se s poctivým zíváním vydal za jejím zvonivým hlasem. ,,Kdepak je ta moje pracantka?"

,,Tady!"

,,Ježiš, Lexie!" zakřičel jsem a úlekem se mi podlomily nohy, takže jsem se zády svezl po dveřích od ložnice až na podlahu a vzal ji s sebou.

,,Eh, promiň, chtěla jsem tě jen překvapit. Netušila jsem, že ze mě dostaneš infarkt," zasmála se provinile, ale bylo vidět, že vlastně žádnou vinu necítí. Jen se bavila mou reakcí.

,,Bože, ty jsi číslo," vydechl jsem a zadíval se na její košilku. ,,To je satén?"

,,Asi jo. Narazila jsem na ni, když jsem ti kupovala pár doplňku do kuchyně. Sice toho moc nezakryje, ale to vůbec nevadí, když jsi mě už viděl nahatou, že? Navíc je překvapivě pohodlná."

,,To věřím," zamumlal jsem trochu nepřítomně a začal tu látku zkoumat prsty. Budeme předstírat, že vážně jen kvůli tomu, abych se přesvědčil, jestli je to skutečný samet, dobře?

,,Aarone, vážně, já si to neoblékla kvůli-"

,,Já vím... Možná jsem jen trochu nalitej. Vždyť mě přece můžeš zastavit, ne?" zeptal jsem se, zvedl k ní pohled a moje ruka se sama od sebe posunula výš, až skončila na jejím prsu, které jsem spontánně smáčkl.

,,Aarone..."

,,Zaraz mě."

Měla lehce přivřená víčka, dívala se na mě plavým pohledem. Bylo mi jasné, že mě nechce zastavit.

,,Sakra," špitla a zajela mi prsty do vlasů, načež se mi natiskla hrudníkem na obličej. Se zamručením jsem jí zabořil nos do dekoltu a nasál její vůni.

Zatímco mi něco nesrozumitelně mumlala do vlasů, donutil jsem se zvednout. Pak jsem Lexie opřel o zeď a uchopil ji za holý zadek, který byl tak sametový, že by s ním mohla konkurovat kdejakému čerstvě narozenému miminu.

,,Já sama," vydechla a odstrčila mi ruku stranou, aby mi mohla rozepnout kalhoty. Pak se sykavě nadechla, když si mě proti sobě nastavila.

,,Lexie..."

Pomalu, mučivě pomalounku, jsem do ní zajel až po kořen. S přerývavým dechem jsem ji pak vytáhl až ke špičce a hned nato ji nechal sjet opět až po okraj.

,,Ach!" vykřikla a popadla mě za ramena. ,,Nebuď na mě tak opatrný! Prosím... prosím tě... zrychli."

Udělal jsem přesně to, co po mně chtěla. Zrychlil jsem. Přesněji řečeno jsem se úplně pomátl.

,,Můj bože! Bože, bože, bože..."

,,Sakra, Lexie!"

Bylo mi téměř trapné udělat se takhle rychle, ale byl jsem přetažený ze studentů, naštvaný kvůli Joshovi a potřeboval jsem to napětí co nejrychleji uvolnit.

,,Pojď se mnou," natiskl jsem se čelem na její a vytrvale jí hleděl do očí. ,,Potřebuju to, Lexie. Chci, aby ses mi sesypala v dlaních."

Stále mi oplácela pohled a tahala mě při tom za vlasy, jak se snažila to napětí uvolnit společně se mnou.

,,Líbej mě."

Poslušně jsem se sklonil zpátky k jejímu krku, jenže ona mě popadla za bradu a ukázala si na rty. ,,Sem."

Hladově jsem se jí vrhl na tu nejdokonalejší pusu a cítil, jak mě vlhkost a horkost jejích rtů žene ještě rychleji k vrcholu. Celý uvzdychaný jsem strčil ruku mezi nás a začal jí opisovat kroužky na poštěváčku, za což jsem si vysloužil tu nejkrásnější reakci - Lexie se prohnula v zádech jako nějaká zkušená gymnastka, takže se kolem mě ještě víc utáhla, a špagetová ramínka její noční košilky se jí svezla po pažích.

Stačilo mi už jen párkrát přirazit, protože pohled na její pohupující se prsa byl něčím tak neodolatelným, že jsem s tím už nedokázal bojovat ani o vteřinu déle.

,,Aarone... Aarone..."

,,No tak," zašeptal jsem a bříškem palce jí opět zatlačil na nejcitlivější bod. Hned nato se do mě s výkřikem zavěsila a začala se kolem mě pravidelně stahovat.

**

,,Co kdybychom to opravdu zkusili?" zašeptala Lexie do tmy.

Propletl jsem si s ní prsty. ,,Co bychom měli zkusit?"

,,No... být spolu."

Bezděky jsem se trochu odtáhl a Lexie si hlasitě povzdechla. ,,Hele, já ti neřekla, že po tobě chci sňatek, jasný? To sis vymyslel ty! Jen mě napadlo, že kdybychom si připustili, že k sobě máme alespoň z poloviny takové pouto, s jakým se před ostatními prezentujeme, bylo by to mnohem jednodušší."

Nastalo dlouhé ticho, protože jsem nevěděl, jak mám zareagovat.

,,Zapomeň, že jsem to řekla."