Alex

,,Ale no tak!" zakřičela jsem na celou chodbu, načež mi došlo, že do toho zatraceného zámku strkám klíč od Aaronova domova místo univerzálního klíče ke všem pokojům hotelu AKA.

Byla jsem vážně mimo dění, ale nikdo se mi nemohl divit. Když jsem ráno dorazila do práce, první, co mi prolítlo hlavou, bylo, že když jsem toto místo naposledy opouštěla, neměla jsem potuchy, jaké to je zažít skutečný sex. A taky jsem nebyla zasnoubená, když už jsme u toho.

Na druhou stranu, když se na to podívám trochu střízlivějším okem, ono vlastně o žádné zasnoubení nešlo. Byl to jen hloupý prostředek k provokaci, který se Aaronovi v tu chvíli prostě náramně hodil.

Pokud mi chtěl opravdu pomoct, nemohla jsem mu to dávat za zlé, jenže hranice už byla překročena a s ní i porušených spousta pravidel. Co na tom, že pravidla se mají porušovat? Pokud patříte do skupiny lidí, jako jsem já, tak vám pravidla vyhovují. A pokud je porušíte, skončíte takhle. Ne vážně, podívejte se na mě! Stačil jediný víkend, aby se ze mě stala hysterka bez špetky sebeúcty. To je tak, když chce sotva dospělá holka po nevyzrálém proutníkovi, aby jí pomohl najít životní rovnováhu.

Když nad tím tak přemýšlím, ani jsem neměla právo Aaronovi vyčítat, že jednal přemrštěně. Dělala jsem přece úplně to samé, akorát jsem vyváděla jiné blbosti, například jsem byla v pracovní době duchem úplně jinde.

** 

S posledním pohledem jsem se ujistila, že je v pokoji 206 vše bez poskvrny a zamkla za sebou dveře.

Zrovna jsem přivolávala výtah, když mi v kapse od kalhot zazvonil telefon. Shledala jsem, že volá máma a trochu se mi ulevilo, že to není nikdo mužského pohlaví. Stačila mi první hodina po mém příchodu, kdy mě táta neustále vyslýchal kvůli té ovázané noze, až mě donutil vzít si místo sandálek obyčejné černé pantofle, které zakrývaly většinu z toho, co jsem nechtěla, aby bylo vidět.

,,Ahoj," vydechla jsem.

,,Ahoj, zlato, jsem na recepci. Můžeš se sem stavit?"

,,Jo, zrovna jedu dolů. Proč nejsi v práci?"

,,Mám pauzu na oběd," řekla shovívavě, protože zřejmě vycítila z tónu mého hlasu, že mě něco žere.

,,Jo, aha. Dnešek utíká nějak rychle. Hned jsem u tebe."

,,Dobře."

Ukončila jsem hovor a podívala se na sebe do zrcadla, abych se ujistila, že působím vyrovnaně. Namáhala jsem se ovšem naprosto zbytečně. Keira Dayová je přesně ten typ mámy, která na své dceři pozná i sebemenší změnu. Když jsem vyrůstala, občas jsem uvažovala, jestli mi moje nátura neprosvítá přes kůži, protože jsem si nedokázala logicky vysvětlit, jak mohla vidět něco, co jsem se mermomocí snažila zneviditelnit.

Dveře výtahu se otevřely a já vstoupila do hlavní haly, kde jsem ji spatřila, jak stojí u pultu. Měla jako vždy šaty s ladícími botami a neutrální černou kabelku, kterou tahala všude.

I přesto, že jsem měla trochu obavy, s čím na mě vyrukuje, usmála jsem se na ni v první vteřině, kdy se otočila. Oplatila mi to stejně širokým úsměvem a na několik sekund mě stiskla v objetí.

,,Ach, broučku můj," zavrtěla hlavou a podržela si mě na délku paží.

,,Jsem v pohodě."

,,Alex, přestaň se přetvařovat, to není správné. Raději se pojď na chvíli posadit a řekni mi, proč bydlíš u Moniky. Kde je táta, mimochodem?" zeptala se a dovedla mě k jedné z červených pohovek vyhrazených pro hosty.

,,Nejspíš šel na oběd."

,,Už jsi měla mít taky pauzu, pokud se nemýlím. Tak povídej, co ta Monika? Dneska jsem ti kolem sedmé ráno chtěla hodit ta trička, která jsem ti slíbila, a protože jsi mi neotvírala, rozhodla jsem se být za vetřelce. Když jsem se ocitla v tvém bytě, vypadalo to tam jako v pokročilém stádiu stěhování," řekla a jemně mi stiskla ruku. ,,Nehodláš utíkat před svými problémy, že ne? Takhle jsem tě nevychovala."

Neurčitě jsem trhla rameny. ,,Ne. Ale jak víš, že jsem u Moniky?"

,,Protože jsem jí volala, jestli ses nerozhodla zůstat na chvíli u ní a ona mi mou teorii potvrdila. Poslyš, já ti nechci tvrdit, že je něco špatného na tom, když chceš být po rozchodu s nejlepší kamarádkou, ale měla bys teď být především sama se sebou a všechno si pořádně urovnat v hlavě."

Přikývla jsem a cítila, jak se mi ženou slzy do očí. Přišlo mi hezké, že máma vyčerpala svou odpolední pauzu na to, aby si se mnou promluvila a ještě hezčí bylo gesto, které udělala Monika. Tím, že mámě neřekla o Aaronovi, zkrátila tuto nevyhnutelnou konverzaci o sakra velký kus.

,,Já to vím, mami, ale cítila jsem, že potřebuju mít někoho u sebe. V hlavě si to dokážu urovnat daleko líp, když vedle sebe budu mít lidi, kteří mě naplňují..."

Zarazila jsem se a trochu zčervenala, když mi hlavou proběhlo, že mě Aaron naplňoval možná až moc.

Když mi včera ráno navlíkl ten fórový prstýnek, nevěděla jsem, co si v jeho společnosti celý den počnu. Naštěstí mu ale zavolal kolega z práce a on musel na tři hodiny odjet na univerzitu. Také si to mohl jen vymyslet, ale to jsem nehodlala zkoumat. Raději jsem si sedla k televizi, natáhla poraněnou nohu na stůl a snažila se soustředit na knihu, v čemž jsem pokračovala v podstatě po zbytek dne. Šla jsem si i dřív lehnout. Samozřejmě jsem nezabrala, ale když se prohnula matrace pod jeho vahou, soustředila jsem se na pravidelné oddechování, které mi zřejmě sežral, takže byl za chvíli tuhý a já se dál mohla topit v myšlenkách, které mě pronásledovaly do zpropadených dvou hodin ráno. Když jsem se pak probudila kolem půl osmé, bylo místo vedle mě už prázdné.

,,Zlato!" zavolal táta přes halu a vytrhl mě ze zamyšlení.

,,Ahoj," usmála se máma a pohlédla zpátky mým směrem. ,,Jdu si koupit něco k snědku, abych se už mohla vrátit do práce. Určitě si ale s tebou budu chtít ještě promluvit. Domluvíme se, kdy se k nám stavíš, dobře?"

,,Jo, dobře," řekla jsem, a když vstala, pevně jsem ji k sobě přitiskla. Bylo přece úplně jedno, že mi do třicítky nezbývalo zas tolik let, vždycky jsem byla, jsem a i budu mamánek.  

,,Správně, radši už jdi, zlato. Nebo se mi to tu bez mé nejlepší zaměstnankyně brzy sesype."

,,Tati..."

,,Vždyť je to pravda," mrkl na mě a natáhl se, aby dal mámě pusu. Už byla na odchodu, ale pak se otočila s tím, že mu chce ještě něco říct. Raději jsem se od nich vzdálila, protože jsem potřebovala to sebepoznání, o kterém máma před chvílí mluvila. Sice to šlo jen těžko zrealizovat, v hotelu obzvlášť, ale něco na tom bylo a já přemýšlela, jak toho docílit.

Jak má člověk poznat sám sebe, když po pětadvaceti letech nemá tušení, jak se to dělá? proběhlo mi hlavou, zatímco jsem nepřítomně obírala prach z umělého fíkusu, který stál u výtahu. Když už mě to přestalo bavit, znovu jsem sáhla po mobilu, protože jsem cítila potřebu ozvat se Monice.

,,Alex?"

,,Ahoj, teď tu byla máma. Chtěla jsem ti jen poděkovat, žes to před ní nerozváděla."

Krátce se zasmála. ,,Ráda budu za anděla, ale bylo to i ze sobeckých důvodů. Já bych si tu přednášku musela dost pravděpodobně vyslechnout taky a to by nebylo v mém zájmu."

,,No jo," obrátila jsem oči v sloup. ,,ty prostě řekneš cokoliv, abychom nezůstaly u toho, žes mi prokázala laskavost."

,,Jo, možná to tak je. Je ti ale doufám jasné, že to před ní neutajíš věčně. A ono klidně jednou může nastat nějaké věčně."

Zamračila jsem se. ,,Cože?"

,,Ale proč by ne? Jestli jsi mi řekla pravdu a skutečně jste se spolu ještě nevyspali, stejně k tomu nakonec dojde. A to ti neříkám proto, abych tě vyprovokovala, jen vím, jak to chodí."

Když jsem se neměla k mluvení, hlasitě vydechla. ,,Vážně nechceš na pár dní ke mně?"

,,Pár dní nic nezmění, věř mi."

,,Ne, pokud budeš u mě, tak se nic nezmění. Maximálně tě můžu rozptýlit holčičími filmy a klábosením o ničem. Furt lepší než zůstat u Aarona a riskovat, že přeteče pohár."

,,Ale proč by měl sakra přetéct? Vždyť..."

.

.

.

,,Alex, jsi tam?"

,,Musím končit," řekla jsem, a zatímco jsem sledovala tátu, jak mizí za rohem, došla jsem k pohovce, na které jsem prve seděla s mámou. Nyní tam seděl vážený pan Rippner a tvářil se, jako by to vůbec nebylo divné.

,,Aarone?"

Vzhlédl a po tváři se mu rozčísl široký úsměv. ,,Ahoj, prdelko."

,,Šššš!"

,,Co je?" zasmál se a postavil se, aby ke mně došel. Pak mě uchopil za ruku. ,,Vsadím se, že jsi ještě nejedla, je to tak?"

,,Nemáš být na univerzitě?"

Proč jsou dneska všichni mimo svá pracoviště, kruci?

,,Měl jsem jen pět hodin. Tak pojď."

,,Nemůžu. Pauzu na oběd jsem jaksi... promyslela."

,,Tak promyslela?" nadzvedl na mě obočí a znovu se usmál. ,,Ale no tak, Lexie, jíst přece musíš."

Fascinovaně jsem zavrtěla hlavou. ,,Proč sem chodíš? Nenapadlo tě, že by tě třeba mohl zahlídnout můj otec?"

,,Můžu být jen známej, ne?"

,,Známej, který mi říká prdelko?" zeptala jsem se tiše a škubla sebou, když jsem přes jeho rameno zahlédla Joshe, který zrovna vstoupil do haly.