Alex

Když jsem mířila ke dveřím, tiskla jsem si dlaň na nateklá ústa. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, natož co se děje s Aaronem.

,,Ano?" zeptala jsem se ještě dřív, než jsem vzala za kliku. Když jsem pak otevřela dveře dokořán, aniž bych se podívala přes kukátko, kdo za těmi dveřmi stojí, na chvíli mi bolestivě poskočilo srdce.

,,Ahoj, Alex," vydechl Josh a já na něj jen otupěle zírala, protože by mě ani za nic nenapadlo, že to bude zrovna on.

Jak může vědět, kde Aaron bydlí?

,,Kdo je to, Lexie?"

,,Nikdo," odvětila jsem a sklopila pohled ke své noze, což jsem možná neměla dělat.

,,Probůh, Alex, co se ti stalo?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou a zvedla k němu bojácný pohled. Nechápu, čeho jsem se vlastně bála. Byla jsem vážně jelito!

,,Asi se někam chystáš, že?" mával rukou směrem k mým šatům. ,,Ale mohla bys mi aspoň odpovídat na zprávy."

,,Jenže proč?" zamračila jsem se a zapřela se bokem o dveře, protože mi bylo nepříjemné přenášet veškerou váhu na chodidla, když jsem jedno z nich měla poraněné.

,,Snad se nebudeme ignorovat, ne?" nadzvedl na mě obočí a tvářil se téměř výchovně, což mi akorát zvedlo mandle.

Nechápala jsem, proč mě prostě nemůže nechat být. Proč nechce dopustit, abychom šli každý svou cestou.

,,Jak vůbec víš, že jsem tady?"

Trochu se ošil a vyhnul se mému pohledu tím, že se zadíval někam za mě. ,,Vysvětlil bych ti to, kdybys mi dala třeba i jen těch blbých dvacet minut někde u kávy."

,,Nemusíš mi vůbec nic vysvětlovat, stejně jako já tobě. A pokud mi nechceš vysvětlit, jak víš, že jsem tady, tak i s tím se dokážu nějak smířit. Za poslední dobu jsem se musela smířit i s mnohem horšími věcmi, není to tak?"

,,Co potřebujete?"

Ostrý tón v Aaronově hlasu upoutal mou pozornost. S nevysloveným poděkováním jsem se po něm ohlédla a byla mu opravdu vděčná, že se do toho vložil, což mě samotnou překvapilo. Normálně bych to raději řešila ve dvou, ale teď jsem si připadala až příliš zranitelná.

,,Dovolte, rád bych teď se svou přítelkyní mluvil o samotě."

,,S vaší přítelkyní?"

Když se zastavil těsně před Joshem, zadržela jsem dech. Bála jsem se, že ho uhodí.

,,Laskavě se kliďte od mých dveří a přestaňte se motat do života ženské, ze kterého jste se rozhodl sám odejít."

Josh se ušklíbl. ,,Zřejmě jste nečekal, že dojdu až sem."

,,Vlastně mě to ani nepřekvapuje!"

,,On ti to neřekl, že?"

,,Neřekl mi co?"

,,Neřekl jsem jí nic, protože se kvůli vám natrápila už dost. Akorát bych jí tím ublížil."

,,Cos mi neřekl, Aarone?" naléhala jsem na něj. ,,Prosím, povídej. Já to snesu."

Povzdechl si. ,,Jo, sneseš to, ale vážně je nutné vědět všechno?"

,,Ano, je! Ještě nedávno jsem žila ve vztahu, který byl založený na lžích, tak proč..."

Zarazila jsem se, protože mi došlo, že se nic nezměnilo. I tenhle vztah, tenhle falešný vztah, je založený na jedné velké lži.

Spustila jsem oči z Aaronova upřeného pohledu a možná až moc rychlým krokem došla do obýváku, abych sebrala telefon a vytočila číslo taxíku. Mezitím jsem slyšela, jak se v pozadí ti dva dohadují.

Když se na druhé straně hovoru ozval ženský hlas z taxi služby, nadiktovala jsem Aaronovu adresu a popadla volnější ošuntělé kecky ze stěhovací krabice, kterou jsem ještě nestihla vybalit.

Se syknutím jsem se do nich obula a s vědomím, že taxík dorazí do pěti minut, jsem se hlasitým krokem vrátila do předsíně, kde už stál pouze Aaron.

,,Jdu ven," oznámila jsem a Aaron mi zatarasil dveře. ,,Nikam nejdeš, Lexie, jsi zraněná."

,,Už jsem si zavolala taxíka. Nemůžeš mi říkat, co mám dělat."

Na chvíli se zarazil, evidentně nevěděl, jak se s touhle situací popasovat.

,,Řekni mi, jak je možné, že ví, kde bydlíš."

,,A pak zůstaneš?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, chci jet za svou kamarádkou a svěřit se jí. Na tohle žádný chlap nestačí a já toho začínám mít tak akorát plné zuby, takže buď mě pustíš a neřekneš ani slovo, nebo mi předtím, než odejdu, řekneš pravdu, protože na ni mám právo!"

,,Lexie," vydechl Aaron chraplavě a natlačil mě zády na dveře. ,,přestaň."

,,A proč je tak těžké říct mi, jak se věci mají?"

,,Protože tu nejsem od toho, abych ti ubližoval."

,,Tím, že si se mnou hraješ, mi taky ubližuješ, Aarone."

,,Tak to není, Lexie."

,,Ale je. Možná že mi dokonce vůbec nechceš pomoct. Možná jen využíváš mé zranitelnosti, přesně jako jsi to udělal před chvílí."

Trochu se od mě odtáhl a zatvářil se ukřivděně. ,,To si myslíš? Myslíš si, že jsem takový hajzl?"

Hlasitě jsem se zasmála a hned nato si skousla ret, protože to byla možná trochu přemrštěná reakce, jenže já si nemohla pomoct. ,,Nesnaž se to obrátit proti mně, Aarone. Kvůli čemu bys mi pomáhal, když ne kvůli sexu? Vždyť je to tak průhledné!"

,,To je zajímavé, žes mi až doteď, v rámci možností, věřila."

Pomalu jsem přikývla a znovu bojovala se slzami. ,,Byla to chyba. Byla chyba věřit ti. Jsi koneckonců taky jenom chlap."

Nastalo hrobové ticho, při kterém jsem měla pocit, že se mi roztrhne hrudník, jak jsem potlačovala bolest. Možná jsem mu opravdu křivdila, ale ruku do ohně bych za to nedala.

,,Nejspíš to ode mě není fér, ale-"

,,Máš pravdu, není. Jsi nespravedlivá."

,,Vážně? Jen si mě prohlídni... Řekl jsi, že mi pomůžeš, dal jsi mi najevo, že mi budeš citovou podporou. Proto před tebou stojím s pocuchanými vlasy, náhrdelníkem tvé sestry, který mám, aby mi zakryl cucfleky, a mám nateklé rty od těch tvých, protože jsme po sobě před chvílí vyjeli. Vážně mě chceš držet v přesvědčení, že na tomhle všem má tvoje touha po mně jen zanedbatelný podíl?"

,,A kvůli tomu jsem podle tebe hajzl."

Nebyla to otázka. Byl o tom přesvědčený.

,,Já jsem ale neřekla, že jsi hajzl. Jen jsem si uvědomila, že nechci v životě dalšího chlapa. Byla to chyba."

,,Jo, to už jsi párkrát řekla."

,,Tentokrát to myslím vážně. Jsi milý člověk, ale já k tobě nepatřím. Ani jako spolubydlící, ani jako kamarádka, ani jako milenka."

Ušklíbl se a znovu mě natlačil na dveře.

,,Prosím, pusť mě."

,,Nic o životě nevíš, Lexie. Nevíš, co znamená skutečně žít, protože jsi šest let žila ve vizi, že to, co jsi prožívala s Joshem, je skutečný život."

,,A co je teda skutečný život? Být v pětatřiceti svobodný, bezdětný chlap, který musí svým rodičům tahat do domu holku, která-"

,,Nejsi na tom líp!"

,,Jenže mě ten život sotva začal, kruci!"

,,A mně snad končí?" zasmál se a praštil pěstí do dveří, až jsem z toho lehce naskočila a v chodidle mi zapulzovalo. ,,Jediný důvod, proč jsem ti neřekl, že jsem se do Joshe pustil na chodbě, když jsem zjistil, že tu bydlí jeho aktuální přítelkyně, byl ten, že jsem zkrátka nechtěl ranit tvoje city! Žádná ženská by mi za tohle divadlo nestála, kdybych se do ní chtěl jen udělat a pak ji vyhodil jako použitý hadr!"

Zalapala jsem po dechu z té jeho zuřivosti a taky z faktu, že tu bydlí Joshova přítelkyně.

,,Vždyť mě v podstatě neznáš..."

,,A ty se snad znáš, Lexie?"

Věděla jsem, že mě znovu políbí a nebyla jsem na to ani trochu připravená. Jenže když se jeho rty konečně dotkly těch mých a on mě s hlasitým zamručením natlačil ještě hruběji na dveře, došlo mi, jak je snadné porušit své zásady. Možná je lepší nemít žádné zásady.

,,Řekni mi to, Lexie," vydechl, a když mě popadl za stehna a zaryl mi nehty do masa, spontánně jsem zasténala.

Prostě to řekni.

,,Chci tě, Aarone."