Alex

K East River jsme jeli ve dvou autech, takže když se Sydney nenechala odbýt a nastrnadila se do Aaronova auta s námi, neskutečně se mi ulevilo, že nebudu muset čelit tomu trapnému tichu, které by mezi námi zcela jistě panovalo, kdybychom zůstali sami.

Nevěděla jsem, jestli si vůbec můžu dovolit to Aaronovi zazlívat. Vecpala jsem se přece do jeho života, aniž by mi dal najevo, že po tom nějak extra touží. A aby toho nebylo málo, ještě jsem se mu nastěhovala do bytu, kde jsme každou noc spávali v jedné posteli.

,,Sydney, připoutej se," zabručel Aaron, když nastartoval auto a po celém prostoru začal pípat alarm, který jeho sestru prozradil.

,,No co je? Jsem rebelka," řekla a zakmitala na mě obočím. Aaron nijak nereagoval. Jen s napjatým výrazem hleděl před sebe a křečovitě svíral volant, což dělal celou cestu, než jsme dojeli na veřejné parkoviště poblíž nějakého nákupního centra, ve kterém jsem v životě nebyla.

,,Tak, a vystupovat, dámy," vyzval nás stále tím napjatým hlasem a já si říkala, kam se najednou poděl jeho obdivuhodný herecký výkon, který ještě před hodinou zvládal na jedničku.  

,,Ty jsi mu strčila něco do zadku?"

Zmateně jsem na Sydney zamrkala a jen neurčitě pokrčila rameny. Mohla jsem sice říct, že nevím, co mu je, ale to by byla jen další lež. Já věděla moc dobře, proč se chová tak, jak se chová. Spíš jsem nechápala, proč se nedokáže ovládnout.

,,Puč mi jí na chvíli, zlato," řekla Senna a jemně mě vyškubla ze sevření své dcery, která mi byla věrná jako štěně. Když mě teď držela kolem ramen Senna, připadala jsem si zvláště. Joshova máma byla vždycky trochu odtažitější, ale ne v tom smyslu, že by se chovala odměřeně. Spíš se neměla tendenci k nikomu nijak tulit, což po ní Josh zdědil.

,,Moc ti to sluší, děvče. Jsem ráda, že si Aaron umí vybrat," řekla s úsměvem.

,,Děkuji vám, Senno, jste moc milá," špitla jsem a krátce se přehoupla víc na špičky, abych ulevila bolavým patám.

,,Procházka v tomhle asi nebyl nejlepší nápad, že? Měla jsem ti půjčit nějaké baleríny. Když se ti tak koukám na nohy, budeš mít... pětky?"

Přikývla jsem. ,,Aaron mi říkal o vaší práci. Patrně byste odhadla i číslo mé podprsenky."

,,Klidně bych se i vsadila!" 

Chvíli jsme šli všichni v tichosti, když Senna najednou zase promluvila. ,,Stále mi nejde do hlavy, proč nám tě Aaron představil. Jsem samozřejmě moc ráda, ale nechápu, proč trvalo tak dlouho, než k tomu došlo. Tolerovala jsem mu to v pubertě, ale aby byl takový větroplach i v dospělosti? Už jsem se bála, že se neusadí. A za tebe, za tebe jsem, děvče, maximálně vděčná."

Dívala jsem se do její vřelé tváře a bodal mě čím dál větší pocit viny. Když tomu člověk nestál čelem a projednával to u několika decek vína, dalo se tomu i zasmát. Tohle bylo ale o něčem úplně jiném. Tohle už vůbec nebylo vtipné. Bylo to spíš k pláči.

,,Máte pravdu, tohle nebyl dobrý nápad," řekla jsem a trochu přehnaně zasténala, když jsem se sehnula k těm zatraceným botám, ve kterých mi umírala chodidla. 

,,Vážně si je chceš sundat? Na chození bosky je docela zima," zasmála se Senna a já s ní. ,,Já vím, ale už to v nich nemůžu vydržet."

,,Víš co? Dojdeme na kraj přístavu a tam to otočíme zpátky. Byla bych opravdu nerada, kdybys nastydla kvůli procházce, kterou jsem si vymyslela."

,,Ale vždyť to nic není," zavrtěla jsem hlavou a s botami v ruce se do ní zahákla, když mi nabídla rámě. Byla vážně moc milá.

,,Děti, dojdeme k té značce vzadu a pak to otočíme, ano?"

,,Dobře, šéfe!" zakřičel Sebastian, a třebaže jsem se neotočila, bylo mi jasné, že se na nás lidi musí dívat.

,,Je to vážně hlupák, když- Pozor!" 

Pozor? proběhlo mi hlavou a hned nato jsem vypískla bolestí. 

Ježiš!

,,Ale ne! Pojď, opři se tady," řekla Senna hlasem, který musel být odrazem mého výrazu, a já se poskakující po jedné noze opřela o nějaký sloup. 

,,Co se stalo?" vyzvídala Sydney z dálky.

,,Sakra!" sykla jsem tlumeně a přitáhla si pravé chodidlo do dlaně, abych na něj viděla. Myslela jsem, že jsem šlápla na špičatý kamínek, ale ve skutečnosti to byl kousek skla. Byl to malý kousek, ale přesto to pekelně bolelo.

Sydney mě chytila kolem ramen a přiblížila prsty k otevřené rance.

,,Aarone, pojď sem, dělej!" zakřičela, ale dřív, než to vůbec dořekla, se jí bratr lepil na záda a nakláněl se jí přes rameno. 

 ,,Ukaž mi to," povzdechl si a přešel ke mně z druhé strany. Když se na to podíval, trochu pobledl.

,,Vadí mu krev," zasmála se Sydney a já si Aarona změřila obávaným pohledem. ,,Není to tak zlé, já jen..."

Chvíli se ještě díval na poraněné místo a pak si odkašlal. ,,Máš pravdu, není, ale do nemocnice musíš. Chyť se mě kolem krku."

Udělala jsem, co mi řekl, a zatímco si to se mnou v náruči rázoval zpátky k autu, snažil se Senně vysvětlit, že je v pořádku, že zvládne řídit a ať se vrátí za ostatními. Že jim dá vědět, jak na tom jsem. 

,,Proč bys neměl zvládnout řízení? To ti vážně tak vadí pohled na krev?"

,,No, nedá se říct, že bych to měl nějak extra rád," řekl a mně se ulevilo, že se mnou zase komunikuje.

,,Určitě to nebude nic zlého," mumlal si spíš sám pro sebe, když přecházel na druhý chodník. ,,Proč sis ty boty vůbec zouvala?"

,,Protože mě bolely nohy," vysvětlila jsem. ,,Teď mě bolí už jenom jedna."

Srdce mi poskočilo radostí i šokem, když se Aaron hlasitě zasmál. ,,To je ovšem výhra, Lexie, fakt že jo!"

S koutky vzhůru jsem si prohlížela jeho profil a snažila se potlačit rozjaření z toho, že se v mé společnosti Aaron konečně zase usmívá! A proč jsem se to snažila potlačit? Protože mi přišlo směšné dělat z toho takové haló. 

,,Cítíš to nějak?" 

,,Ne, je to dobrý, ale nemám odvahu s tím chodidlem zahýbat."

,,To ani nedělej. Dokud ti nevyndají ten střep, tak nedělej nic."

Poslušně jsem přikývla, třebaže zbytečně, protože se na mě Aaron nedíval. Trvalo ani ne minutu a už jsme stáli na parkovišti. ,,Nepamatuješ si, kde jsem to zatracený auto nechal?"

Svraštila jsem obočí proti sluníčku a ukázala prstem dozadu. ,,Někde tam, ne?"

,,Jo," potvrdil. ,,přesně tam."

,,Je mi líto, že ten oběd končí takhle," zamumlala jsem, když mi Aaron pomohl do auta a usadil se za volant. Pak mi položil dlaň na stehno a zadíval se mi do očí. ,,Přestaň se omlouvat za něco, co není tvoje vina."

Zamrkala jsem pod tíhou jeho pohledu. Nepodíval se na mě od chvíle, co se mě pokusil políbit. 

,,Poslyš, to bude v pohodě. Vezmu tě teď do nemocnice, pak pojedeme domů a já se o tebe postarám, dobře? Od toho mě máš."

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou a krátce pohlédla na jeho ruku. ,,já tě mám mít jako pomocníka při pomstě na Joshuu."

,,Jenže já se zčistajasna stal i tvým spolubydlícím a chlapem, se kterým spíš v jedné posteli. A jestli si myslíš, že se díky tomu, co se stalo na chodbě u našich, málo ovládám, tak to není pravda, protože já se ve tvé přítomnosti ovládám tak, jak bych do sebe nikdy neřekl, že budu vůbec schopen. Jenže vím, že tím ti od Joshe nepomůžu, ba naopak, ještě víc ti tím popletu hlavu. Ale já se prostě nebudu omlouvat za to, že po tobě prahnu. Nemohlo to dopadnout jinak."

S pohledem stále upřeným na jeho ruku jsem ho za ni chytila a pak ho donutila, aby ji položil zpátky na volant. ,,Máš pravdu, tím mi od Joshe nepomůžeš. Byla to vážně chyba. A vadí mi, že jsem musela lhát tvé rodině, protože jsou to velmi milí lidé. Tohle prostě není správné, Aarone."

Nastalo krátké ticho, které narušovala jen ostatní auta na parkovišti. 

,,Ale no tak, to zvládneme. Oba víme, že to není myšlené ve zlém."

,,Ne, není, jenže já tohle nechci. Vezmi mě teď do nemocnice a pak mě odvez domů. Je blbost, abychom spolu dál bydleli, když nám to evidentně škodí."

,,Lexie, nech toho! Žádné stěhovaní!"

Věnovala jsem mu klidný, ovšem všeříkající pohled. ,,Aarone, to, k čemu mezi námi došlo, nebylo jen tak. Můžeš se to snažit odlehčit, ale bude to zbytečná snaha. Navíc, jestli se dneska vrátíme k tobě domů, je dost pravděpodobné, že se spolu vyspíme."

Dlouho jen opětovával můj pohled a já přemýšlela, jestli má vůbec v plánu nějak reagovat. Už tak bylo v autě dost dusno a s touhle napjatou atmosférou to jen bobtnalo a bobtnalo, takže jsem to nakonec byla já, kdo první uhnul pohledem a promluvil. ,,Zavez mě do té nemocnice, teče mi krev."

Aaron se hlasitě nadechl, jako by chtěl něco říct. Pak se ale jen se rty stisknutými do úzké linky zařadil do provozu.