Aaron

,,Žertuješ?" zeptal se mě otec pochybovačným tónem, a to ještě dřív, než jsem dokončil větu.

,,Ne, nežertuju. Vážně bych ji s vámi chtěl seznámit," řekl jsem a snažil se ignorovat Dawův úšklebek.

,,Tak dobře, představ nám tu svou vyvolenou. Já se z toho časem možná vzpamatuji."

Krátce jsem zvedl oči v sloup. ,,Dobře, takže my přijedeme v sobotu na oběd. Vyřiď mámě, že se s ní ještě domluvím."

,,Tak fajn, synku."

,,Fajn," zabručel jsem a ukončil hovor. ,,A ty se necul!"

,,To by tahle situace musela být... co já vím... trochu méně směšná?" 

Sledoval jsem svého nejlepšího přítele, jak se s vrtěním hlavy odebral k žíněnkám a začal dělat kliky ještě dřív, než jsem se já chopil své.

,,Těžko se to vysvětluje, jasný?"

,,Jo, jasný, s těmi falešnými přítelkyněmi to nikdy není snadné. To je ještě horší než s pravými."

Nic jsem mu na to neřekl. Dodělal jsem večerní trénink, sbalil si svých pět švestek, a když mi Dawe při odchodu z posilovny popřál příjemnou večeři s mojí životní láskou, jen jsem se na něj trpělivě usmál. A on moc dobře věděl, že jestli řekne ještě jednu větu, prostřednictvím které se bude bavit na můj účet, skočím mu na záda.

,,Tak zatím!" křikl a zmizel za rohem.

Měl jsem deset minut, abych došel k restauraci, před kterou jsme si s Lexie domluvili sraz. Ještě jednou mě během dne zkontaktovala a řekla mi, že nechce, abych pro ni chodil, protože by nás spolu mohl uvidět její táta, který neměl potuchy, že existuju.

Chápal jsem to. Vždyť jsem byl sám úplně mimo z představy, že přivedu Lexie o víkendu do domu našich.

Vlastně měla pravdu. Tohle se mohlo vymknout kontrole poměrně snadno a já si to nerad připouštěl. Navíc jsem si nedokázal představit, jak moc by se to mohlo vymknout kontrole, což mi na klidu taky zrovna nepřidávalo.

Měl jsem plnou hlavu nezodpovězených otázek, takže když jsem se zastavil před restaurací a spatřil Lexie, jak stojí společně se svou kouřící kamarádkou u odpadkového koše, ani jsem nevěděl, jak jsem se sem dostal.

,,Ahoj," usmála se na mě a krátce kolem mě utáhla paže. ,,Aarone, tohle je kamarádka Monika."

Jmenovaná ke mně napřáhla ruku a já ji s lehkým pokývnutím přijal. Monika byla výrazná tmavovláska s nohama až do nebes. Převyšovala Lexie o dobrých deset centimetrů. Byla to zcela určitě ta samá ženská, kterou jsem viděl už v sobotu, když jsme si s Lexie dávali snídani.

,,No, tak já vás tu nechám, hrdličky," řekla, objala Lexie a zmizela v davu.

,,Hrdličky?" nadzvedl jsem pobaveně obočí. 

,,Jo. Neřekla jsem jí, že je náš vztah jen hraný," vysvětlila a přešla blíž ke mně, aby nemusela mluvit tak nahlas. ,,Ona zná Joshe už od základky. Sice by mi to nikdy neudělala úmyslně, zvlášť teď, když má na něj vztek za to, co mi provedl, ale kdyby se nedejbože prořekla, asi bych se propadla hanbou."

Zavrtěl jsem hlavou a bezděky si odfrkl. ,,Prdelko, tvoje kamarádka si je sakra jistá v kramflecích. Opravdu věříš, že kdyby znala pravdu a prořekla se před Joshem, bylo by to omylem?"

,,Hele, nebuď tak kousavý. Monika je možná metrnice, ale má mě ráda a já mám ráda ji. Nikdy by mi nic takového neprovedla schválně. Zkrátka nechci pořád něco vysvětlovat, takže je daleko jednodušší, když si myslí, že jsme vážně spolu," řekla a pohlédla na velkou tašku, kterou jsem měl hozenou přes rameno. ,,Tys byl cvičit?"

Přikývl jsem. ,,Jo. S kámošem, který zná pravdu."

Povzdechla si. ,,Pojď dovnitř. Umírám touhou po nějaké zvěřině a dobrém víně."

Zasmál jsem se. ,,To vlastně není špatný nápad."

,,Takové já přece nemám."

**

S objednávkou to byl rychlý proces, jelikož měli zvěřinu v denní nabídce a žádný z dezertů mě nelákal. Víno jsem zvolil namátkově, protože ten seznam byl nekonečný a já mu rozuměl asi tak jako čínskému písmu.

,,Takže ty jsi řekl kamarádovi, že se mnou hraješ tuhle hru?"

Přikývl jsem a rozhlédl se po přeplněné restauraci. I u baru v protějším rohu bylo totálně nazděno. ,,Jo, kámoš Dawe. Vlastně to byl on, s kým jsem se o tom bavil ještě dřív, než jsem tě složil v parku na zem."

,,Takže ten nápad byl vlastně tvůj! A když jsem přišla na něco podobného, prostě jsem ti jen hodila kost! Dobře, už si nepřipadám tak praštěná," řekla s úsměvem, ale když si rozložila ubrousek v klíně, už se zase mračila. ,,Ne, to vlastně lžu."

Zakřenil jsem se.

,,Teď se bavíš, ale počkej za pár dní..."

Ledabyle jsem pokrčil rameny a s povděkem okoštoval víno, které nám přinesli. V tu chvíli jsem spatřil toho pitomce. ,,Řekl bych, že jsme v tom vážně dobří."

Lexie se zatvářila zmateně, a když jsem pokynul hlavou ke vchodovým dveřím, následovala můj pohled. Jakmile spatřila Joshe po boku té jeho, ztuhla jako vosková figurína. ,,To je snad vtip."

,,Lásko," natáhl jsem se přes stůl a chytil ji za pravačku, kterou měla opřenou o stůl. Když se po mně ohlédla, věnoval jsem jí povzbudivý úsměv. Nemohl jsem to říct úplně jistě, ale periferním pohledem jsem vnímal, že nás Joshua zaregistroval. Navíc jsem byl přesvědčen, že nás viděl už venku a udělal to naschvál.

,,Odskočím si," řekl Joshua směrem ke své přítelkyni, a když prošel kolem našeho stolu, díval se před sebe. Zkrátka se rozhodl, že bude Lexie mořit. To byla fakt podpásovka.

,,Já to nezvládnu," zavrtěla hlavou a v očích se jí zaleskly slzy. ,,Dneska, když jsem byla v hotelu, jsem si pomyslela, že už se od něj začínám odpoutávat, ale pak projde kolem nás, ovane mě jeho osobitá vůně..."

,,A co z něj cítíš? Dětský zásyp? Já si totiž nedokážu představit, že by bylo z takového kluka cítit jakékoliv pižmo."

,,Ale no tak," zašeptala Lexie a dávala mi svým výrazem jasně najevo, že chce, abych přestal jejího ex urážet. 

Láska je fakt retardovaná.

,,Žádný no tak!" zasyčel jsem tiše a donutil ji zvednout se od stolu. ,,Vezmi si tu kabelku, ať ti jí nikdo nešlohne."

,,Počkej, kam jdeme?" ptala se mě šeptem, když jsem ji vedl směrem k záchodům. ,,Ty jsi fakt pošahanej, tohle nesmíme!"

,,Klid," řekl jsem tak tlumeně, že mě nejspíš nemohla ani slyšet. Zašel jsem s ní za roh a opatrně strčil hlavu do volné kabinky. Byly jen dvě vedle sebe, takže v té druhé musel být logicky Josh. I když by možná na dámy seděl biologicky lépe, nevěřil jsem, že by tam šel.

,,Co-" 

Stiskl jsem jí ústa, aby nemohla protestovat, a hned nato ji začal líbat. 

,,Prostě jen hekej, jasný?" poradil jsem jí tiše a přitiskl se celou vahou těla na její, takže jsem ji přitlačil ke zdi.

Byla zticha, evidentně se styděla vydat jakýkoliv zvuk, jenže já byl příliš v transu, abych toho nechal. Tenhle falešný vztah z pomsty mě začínal bavit čím dál víc.

Popadl jsem ji za levé stehno a donutil ji přitisknout nohu k mému boku. Pak jsem se rozkrokem natlačil na její a usmál se jí do prohlubně v krku, když proti své vůli zasténala.

,,Jo, jen ať tě slyším, Lexie," řekl jsem tak nahlas, aby to ten blbeček vedle slyšel. ,,Bože, koukni se na sebe! Jsi tak dokonalá!"

Zářivě se na mě usmála, zřejmě pochopila, že jí to za to taky stojí, a tentokrát se na mě vrhla sama od sebe. Naše zuby o sebe třískly a pak už jsme se líbali jako smyslů zbavení. Popadl jsem ji i za druhé stehno a donutil ji, aby mi obtočila nohy kolem pasu.

,,Aarone..."

,,Já vím," zavrčel jsem. ,,Nechápu, jak tě ten kokot mohl nechat."

,,Teď o něm nemluv," vydechla trhaně a já se od ní lehce odtáhl. ,,Není ti nic?"

Zavrtěla hlavou a já si nebyl jistý, jestli ještě pořád hrajeme. ,,Ne, jen o něm nechci mluvit. Bolí mě o něm mluvit."

Upírala zrak na můj pocuchaný zevnějšek a já najednou ucítil potřebu přestat. V tu chvíli jsme totiž už vážně nic nehráli. ,,Jenže on je někde tady, Lexie, ty sis toho nevšimla?"

Několikrát zamrkala. ,,Nevím, jestli to s ním dnešní večer zvládnu."

S úsměvem jsem jí vtiskl hlasitou pusu. ,,Neboj, zvládneš. A až se vrátíš domů, bude na tebe čekat můj nedočkavý pták."

Zaculila se. ,,Dobře, hezký výkon, ale teď už radši pojď."

Pokorně jsem přikývl a pomohl jí postavit se na nohy. Pak jsem jí krátce pročísl vlasy, stejně jako ona mně. ,,Jo, máš pravdu, už půjdeme. Nechal jsem si u stolu tašku do posilovny."

,,Hlavně žes mi řekl, abych si s sebou vzala to psaníčko."

,,Já vím, že mi to pálí," řekl jsem a otevřel dveře. ,,Za to můžeš ty."

,,Taky že se cítím nesmírně provinile." 

Za mými zády se ozval zvuk otvírajících se dveří a Lexie se zaplavily tváře červení. Když jsem se otočil, zjistil jsem, že na vedlejším záchodě byl celou dobu nějaký úplně cizí chlap.

,,Dám vám radu, příště jděte na pánské záchody o patro výš. Nebude toho svědkem tolik lidí. Adios," řekl s úšklebkem a zmizel.

Nechal nás tam stát jako dva solné sloupy. 

,,Chceš mi říct, že Josh byl celou dobu o patro výš a já tu teď stojím s rozmazanou rtěnkou úplně zbytečně?"

Co kdyby ses přestala tvářit tak ukřivděně? zeptal jsem se jí pohledem.Ty máš jen rozmazanou rtěnku. To se s erekcí, kterou mám právě v kalhotách, dá jen těžko srovnávat.

,,Musíme se okamžitě posadit," řekl jsem a vzal jí psaníčko z ruky, abych si ho přiložil na rozkrok.

,,Co to děláš?" zeptala se, když jsme se vraceli ke stolu, ke kterému nám zrovna přinášeli jídlo.

,,Děkujeme vám. No," rychle jsem se usadil a hodil si přes stehna ubrousek. ,,řekněme, že by se teď lidé měli na co koukat."

Lexie se předklonila a přimhouřila oči. ,,To nebyl mobil?"

Krátce jsem pohlédl na Joshe, který se zřejmě ke stolu vrátil už před několika minutami. ,,Ne, tohle nebyl mobil."