Aaron

Zavřel jsem za sebou dveře od kabinetu a rozhlédl se po útulné a přehřáté místnosti. Nevím, jaký idiot vymyslel, že se bude topení po celé univerzitě zajišťovat zámkem, aby s ním nemohl nikdo hýbat. Bylo tu na chcípnutí!

Otevřel jsem okno dokořán a odebral se ke svému stolu, který přetékal všelijakými papíry a třemi neumytými hrnky od kafe.

Tohle je jeden z důvodů, proč jsem si kdysi zařídil, abych měl kabinet pro sebe. Nemusel jsem se teď stydět za svůj nepořádek, protože pokud jsem sem nikoho nepustil, a já sem opravdu nikoho nepouštěl, neměli lidé šanci zjistit, jaké umím být prase.

Zvenčí ke mně dolehl křik hrajících si dětí a taky nějaké hystericky vřískající ženské, která nejspíš nemohla přenést přes srdce, že byl její princ na kafe se svou ex. Proč by o tom nemohl vědět celý New York, že?

Zavrtěl jsem nad tím hlavou a popadl do ruky mobil, abych shledal, že mi od Lexie přišla smska.

Až budeš mít čas, zavolej mi!

S úsměvem jsem najel na kontakty, abych splnil její zbožné přání.

,,Co to má být? Co si vůbec myslíš?!" zavrčela ještě dřív, než telefon stihl začít zvonit. ,,Aarone, ty jsi fakt neuvěřitelný! Ty cucfleky nejdou ničím zakrýt! A mám je i na prsu! Jak se stalo, že je mám i na prsu, když jsem se probudila oblečená?!"

Hlasitě jsem polkl a přeběhl mi ten známý mráz po zádech. ,,Abych řekl pravdu, já si nevzpomínám, že bych ti nějaké cucfleky vůbec dělal. Sice si matně vybavuju, že jsem se po tobě trochu plazil, ale abych se ti dostal až na prsa? To se mi nějak nezdá..."

,,Kdo jiný by mi to udělal? A čert vem, co mám pod šaty, to není vidět! Mně jde o ty ostatní fleky! Jeden se mi táhne až k ušnímu lalůčku, to nezakryju ani šálou, kruci!" ječela dál a já se zvedl, abych už zavřel to okno, protože mě rámus zvenčí vytáčel.

,,Poslyš, uklidni se. Opravdu se omlouvám, že jsem ti tohle udělal," povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Měl jsem je pěkně přeležené, což samozřejmě neuniklo pohledu mých studentek, a když ještě vezmu v potaz, že jsem se do školy přiřítil s nemalým zpožděním, muselo to být zřejmé. Jejich výrazy mi tiše vyčítaly, že jsem je všechny podvedl.

,,Jsi tam, cucáku?"

,,Jo, jsem tu," potvrdil jsem a hned nato se zamračil. ,,A neříkej mi cucáku! Cucák je tvůj ex."

,,Jenže ten mi nikdy cucflek neudělal!"

Mé obočí se svraštilo ještě víc k sobě, když jsem v pozadí zaslechl nějaký rámus. ,,Co děláš?"

,,Dělám ti bordel v bytě," odpověděla překvapivě klidným hlasem a já jen nechápavě nadzvedl obočí. ,,Cože?"

,,Že ti dělám bordel v bytě."

,,A můžu vědět proč? To je jako nějaká pomsta?" 

Co mi má co dělat bordel v bytě?!

,,Ne, to není pomsta, jen jsem tě poslechla. Napsal jsi mi, ať si vezmu ten nový kartáček, protože jsem u tebe určitě nespala naposled, a protože ve mně to tvoje označkování zažehlo vlnu vzteku, rozhodla jsem se, že budu ten náš falešný vztah hrát stejně opravdově jako ty."

,,A to znamená v tom vašem ženském jazyce co?"

Odmlčela se a znovu s něčím třískla. ,,To znamená, že jsem si vzala ty peníze na taxík, abych si sjela domů a následně se vrátila k tobě s narvaným kufrem. Namačkala jsem tvé oblečení co nejvíc do rohu, aby byl dostatek místa pro mé. Kosmetiku už mám taky vybalenou a momentálně se chystám dojít pro nějaké veselejší povlečení, abychom nespali pod tím šedým. Co třeba fialové, koblížku? Mám ráda fialovou."

,,Neříkej mi koblížku, proboha."

,,A ty mně můžeš říkat prdelko?"

Stiskl jsem si kořen nosu. ,,Chceš mi tu tvrdit, že se ke mně stěhuješ?"

,,Jo, přesně tak. Mám svého bytu plné zuby, protože je mi tam smutno a od tebe to mám blíž do práce."

Té ženské totálně hráblo. Totálně! 

,,Tohle všechno pro pár cucfleků, Lexie? Co bys vymyslela, kdybych tě ojel? Vzala bys mě do Vegas a donutila ke sňatku?"

,,Vážně vtipné. A jak už jsem řekla, tohle není pomsta. Sice jsem na tebe pěkně vytočená, ale hlavní důvod, proč chci být aspoň na pár dnů u tebe, je ten, že mi u mě doma všechno připomíná Joshe."

,,Dobře, jak chceš," kapituloval jsem. 

,,Opravdu?"

,,Jo," přitakal jsem. ,,Nechci, abys furt bulela."

Když nastalo další dlouhé ticho, pohlédl jsem na hodinky, které ležely na stole. ,,Poslyš, za chvíli mi začne hodina. Tak se zabydli a pak to ještě probereme."

,,Ty jsi tak ochotný," smrkla a já přimhouřil oči. ,,Ne! Opovaž se brečet kvůli tomu, že jsem ochotný, když jsi na mě ještě před chvíli ječela! Nemáš to náhodou dostat?"

Znovu smrkla. ,,Náhodou jo. Taky že už jsou v polici v koupelně dvě krabice tamponů."

,,J-jo, dobře. Tak si vezmi prášek a já až půjdu odpoledne domů, vezmu nějaké jídlo, dobře?" mumlal jsem nepřítomně a s vyvalenýma očima přemýšlel, jestli to spolu vůbec přežijeme. Byl jsem zvyklý bydlet sám. 

Jestli se nepovraždíme, koupím Lexie další krabici tampónů jako odměnu, že mě ještě nedostala do hrobu.

,,Dobře, díky, tak pa!" rozloučila se, a když telefon ohluchl, chvíli jsem jen zíral do neurčita.

Alex

Pohlédla jsem na iPhone ve své ruce a připadala si trapně. Muselo mi vážně rupnout v bedně, když jsem se naprosto nesmyslně rozhodla sdílet s Aaronem jeden byt, a to ještě dřív, než jsem se obtěžovala zeptat se ho, jestli vůbec můžu.

Abych byla upřímná, byla jsem téměř přesvědčena, že když mu zavolám a přiznám se, co mě napadlo, tak mi to prostě zakáže. V tom případě bych okamžitě naházela veškeré věci do kufru a vrátila se do svého bytu, kde bych fetovala Joshovu vůni, která tam ještě stále byla a nechtěla se vyvětrat ani vyprat.

Nemohla jsem uvěřit, že mě napadla taková blbost! A taky fakt, že jsem se projevovala do telefonu jako totální hysterka musel Aarona usvědčit v tom, že ho v podstatě beru jako prostředek k vybrečení a vypovídání se. Že ho ani zdánlivě neberu čistě jako falešného přítele, ale jako někoho, komu se chci bezděky svěřovat.

Možná jsem ale byla úplně vedle. Muži jsou na takové složité uvažování moc jednoduchý, dokonce i profesoři, takže možná došel k závěru, že u něj budu necelý týden - po dobu své periody - a pak, až nebudu tak přecitlivělá, se vrátím do svého prostředí, na které jsem zvyklá, jenže já nic takového v plánu neměla. Byla jsem rozhodnutá, že buď ten byt úplně celý předělám, nebo zůstanu u Aarona tak dlouho, dokud mě sám nevykopne.

Ano, pravda, nebudu mít potom už ani špetku důstojnosti, jenže komu na tom sejde? uvažovala jsem v duchu a byla odhodlaná tuhle totálně podělanou situaci podělat ještě víc.

Když už se něco dělá, má se to dělat pořádně. I to špatné!

Najednoumi s touhle novou a na mě naprosto nesedící myšlenkou došlo, že Aaron to včeraudělal pořádně. A já na něj byla naštvaná... proč vlastně? Byla jsem přece stejně opilá jako on a nevěděla jsem, co děláme. Nebyla to jeho chyba, že byl přítulný, když se napil. V hloubi duše jsem si velmi tiše a neochotně přiznávala, že jsem možná chtěla, aby byl ještě přítulnější...

**

Rozhlédla jsem se po okolí, které jsem vcelku dobře znala. Aaronův byt nebyl o moc dál než můj, takže neexistovalo, že bych se na téhle části Manhattanu ztratila, ale neznala jsem zdejší obchody tak dobře jako ty, které jsem navštěvovala běžně.

Bylo už chladno, ale slunce svítilo vydatně, takže když jsem se asi před pěti minutami rozhodla, že se půjdu projít a hodila na sebe lehký kabát, vzala jsem si s sebou i sluneční brýle.

Zrovna jsem procházela kolem nějakého skromného obchodu s domácími potřebami a napadlo mě, že když už jsem se k Aaronovi takhle drze vecpala, mohla bych mu pomoct doladit určité věci, jako třeba kuchyň, ve které asi moc nevařil.

Vešla jsem dovnitř a zvedla hlavu směrem k malému zvonku, který oznamoval prodavačce, že dovnitř vstoupil zákazník.

,,Dobrý den," usmála se na mě a já jí úsměv lehce oplatila. Měla jsem pocit, že mi její pohled směřuje na krk, a tak jsem si vytáhla jarní šálu trochu výš, aby mi nebylo tak trapně. I tak mi ale bylo jasné, že je to vidět.

,,Mohu vám s něčím poradit?"

,,Ano. Kde je tu oddělení kuchyňských potřeb?"

Prodavačka přistoupila blíž ke mně a ukázala prstem. ,,Přímo tamhle za rohem, vidíte? Potřebujete něco konkrétního?"

,,Vlastně ani ne, díky," řekla jsem a rozešla se tím směrem, který mi před chvíli ukázala.

Prodejna byla hezky zařízená a taky mnohem rozlehlejší, než jak působila zvenku. Trvalo asi tak dvacet minut, než jsem odsud vyšla s taškou plnou různých maličkostí, které mi ovšem při vaření vždycky nejvíc vyhovovaly. Nikdy jsem na nákupy moc nebyla, takže když jsem došla na konec ulice, byla jsem už v pokušení vrátit se do Aaronova bytu, nicméně můj pohled padl na výlohu prodejny se spodním prádlem a bůhvíproč jsem vešla dovnitř.

Aaron

,,Kámo, dneska nemůžu," řekl jsem a mrkl na servírku, když mi podala jídlo, které jsem si nechal zabalit.

,,Ale copak? To ta tvoje pusinka?"

Ušklíbl jsem se a odchytil si taxíka. ,,Jo, přesně tak. A musím ještě dodělat něco do školy."

,,No ty jsi mi ale pilný žák."

,,Nechceš držet hubu?" zasmál jsem se a přiložil si mobil na hrudník, abych nadiktoval netrpělivému taxikáři svou adresu. 

,,Hej! Jsi tam?"

,,Jsem v taxíku, Dawe, co kdybychom se na posilovnu domluvili až jindy? Až toho budu mít trochu méně."

,,A já se tak těšil, až se budu bavit nad tvým výrazem, když si jednoho dne najdeš ženskou, kterou si budu moct brát do huby! Zjišťuju, že to taková zábava zase není, když už nechodíme společně do klubů na lov."

Pohlédl jsem na nějakou blonďatou kočku, která si ladně vykračovala po ulici. ,,Neboj, na lov vyrazíme."

,,Jako fakt?" zeptal se šokovaně. 

,,Proč by ne? Vždyť..." 

,,Vždyť?"

Podrbal jsem se za uchem. ,,Vždyť... vždyť jo!"

Dawe se zasmál. ,,Okej, tak se pak domluvíme. Zatím!"

,,Zatím." 

Ty blbče.

**

Zavřel jsem za sebou dveře od bytu a rozhlédl se okolo sebe. Na věšáku vysel Lexiin kabát, v botníku se povalovaly dvoje kecky a mezi dveřmi od kuchyně a obýváku visel malý obraz s nějakým motivačním blábolem.

,,Jsi to ty?"

Sám pro jsem se usmál a nepřirozeně chraplavým hlasem pronesl: ,,Proč se nepřesvědčíš sama?"

Nastalo krátké ticho a hned nato se po podlaze rozeznělo váhavé cupitání Lexiiných chodidel. Nejdřív vystrčila zpoza vchodu do obýváku hlavu a pak se přede mnou zastavila s deštníkem v ruce, který držela jako baseballovou pálku, aby případně zneškodnila zloděje či vraha.

,,Vážně nejsi příznivec sportu?"

Zamračila se a pustila deštník na zem podél huňatých růžových bačkor, které vypadaly naprosto příšerně. Lexiin vkus jsem vážně nechápal. Už jsem ji viděl v pěkných šatech, ale taky v "běžeckém úboru" a teď přede mnou stála ve vytahaných teplácích, pochybném červeném tričku a úděsných bačkorách.

,,Na co civíš? Vždyť jsem ve svým, ne?" řekla a odložila deštník. ,,Tak vítej doma."

,,Díky," pronesl jsem váhavě a šel do kuchyně, abych položil koupené jídlo na stůl. V tu chvíli mou pozornost upoutaly sušenky naaranžované na světle modré míse, kterou jsem v životě neviděl. ,,Tys pekla?"

,,Ano!" zavolala odněkud zezadu, zřejmě z koupelny, kde si patrně v rychlosti vyměňovala tampon.

,,A nakoupila jsi nové věci?"

,,Ano!" zopakovala a pak se přede mnou zjevila rychlostí blesku. Div jsem z toho ty sušenky neupustil. 

,,Říkala jsem si, že si rád dáš něco sladkého."

,,Jo, to jo," přitakal jsem a zakousl se do těsta, které bylo ještě teplé. ,,Y oe!"

Zakřenila se. ,,Ty vole?"

Přikývl jsem a strčil si do pusy další kus.

,,No, musím si nějak pojistit, že tu budu moct zůstat," řekla a přehodila si vlasy přes ramena. Málem jsem se zakuckal, protože mě odrovnaly ty cucfleky.

,,Pěkné, že?" zeptala se a nadzvedla na mě obočí.

,,Lexie, já fakt nevím, jak se mi tohle povedlo..."

Mávla rukou a přešla k jídelnímu stolu, aby se podívala, co jsem nám nechal zabalit.

,,Vážně zvěřina?" zasmála se a přešla k polici, aby z ní vytáhla talíře, které jsem naštěstí poznával. Ani bych se nedivil, kdyby se rozhodla koupit nový servis.

,,No jasně! Minule byla výborná, i když jsi ji skoro všechnu vyprskala na Joshe," zakřenil jsem se a ona jen zavrtěla hlavou. ,,Nevím, co to do mě vjelo... Ale omlouvat se mi nemusíš. Však víš... za... tohle."

Sledoval jsem, jak mávla rukou směrem ke krku. Když se jí po tvářích rozlila červená, přistihl jsem se, jak křečovitě svírám tu velkou mísu se sušenkami a musel jsem si připomínat, že kvůli tomu jsem tady Lexie nenechal.

Prokazovali jsme si spolu jisté služby, ale ne služby tohoto typu. A já asi ani nechtěl, aby se to stalo, když byla tak...

,,Aarone?"

Několikrát jsem zamrkal. ,,Jo?"

S váhavým úsměvem došla až ke mně a vrhla se mi kolem krku. ,,Vážně ti děkuju, že mi takhle pomáháš. Měla jsem tě za blbce, ale nejspíš jsem se zmýlila."

Zavrtěl jsem hlavou a se smíchem kolem ní utáhl paže. Pak jsem jí bezděky zabořil nos do prohlubně v krku, kde jsem jí předešlou noc udělal ty cucfleky. Při mém činu se trochu napjala, ale neodtáhla se, a tak jsem jí držel dál a lehce s ní pohupoval ze strany na stranu, protože mi její společnost byla příjemná.