,, To si nakreslila? No ty si šikovná Elí!'' pochválila Lisa čtyřletou holčičku, kterou odložili její rodiče na prahu tohoto starého domu. ,, To je barevný stromeček?'' optala se ještě, jelikož ji tvary na obrázku nedávaly smysl. 

,, Né! To je žižava!''

,, Žirafa? No tak je krásná!'' Holčička prohloubila svůj dosavadní úsměv a hned poté odskákala zpátky ke stolku, kde se nacházela hromada pastelek a papírů, na které děti kreslily. 

Lisa náhle zbystřila. Jakýsi zvláštní zvuk ji přiměl se otočit. Byl to zvuk těžce dopadajících nohou dívky ze třetího patra. Stála těsně za prahem dveří tohoto pokoje a její výraz v obličeji něco jasně říkal. Něco krutého. Byla to otázka: Proč nemůžu projít?

Lisa se rozhlédla po místnosti. Byla si stoprocentně jistá, že věc, kterou hledá, se zde bude nacházet a také že ano. Na pravé stěně se rýsoval velký, tlustý, černý křesťanský kříž, který nepovoloval vstup nezvaným hostům. Démonům...

Barbara měla pravdu! Pronesla si v duchu překvapeně a hned poté se pomalu začala přibližovat k dívce, která nehybně stála na místě. Její noční košile už nebyla ve své původní barvě, nýbrž v rudé. Měla tmavé zplihlé vlasy a její pohled byl bez emocí. Jediné, co vytvářelo v Lise děs a hrůzu byl ten strašidelný úsměv. 

,, Angeliko?'' optala se opatrně, když už stála téměř u ní. Doufala v to, že se jí nic nemůže stát pokud bude stát  v tomto pokoji.

Angeliny oči spočinuly na milou ženu, ale nic neřekla. ,, Jsi v pořádku?'' Místo odpovědi dívka prohloubila ještě více úsměv a pak náhle jako kdyby někdo praštil do bubnů se její výraz změnil v nevinný, ustaraný, smutný výraz.

,, Kde je moje maminka? Tatí? Proč cítím chlad a strašný hlad! Mám HLAD! Prosím! Nenechte mě umřít hlady...'' Padla na kolena a začala brečet. Lisu její chování zcela rozhodilo. Nevěděla, co má v tuhle chvíli dělat. I přesto, že chtěla vyjít ven sebevíc, strach jí to nedovolil. 

Klekla si proto na kolena a na tu půl metrovou vzdálenost se jí pokusila uklidnit. ,, Ššš...všechno bude v pořádku, ano? Jestli budeš chtít, připravím ti něco k jídlu.'' Vzlyky přestaly. 

,, Mám hlad,'' zopakovala tentokrát jiným hlasem. Ne ženským ani mužským. Ne lidským ani nadpozemským! Její černé oči se vpíjely do těch Lisiných. Žena náhle pocítila všechnu tu bolest, kterou jí démon vnitřně způsoboval. Trhalo jí to orgány na malé kousíčky, ale nikdo v místnosti nevěděl, že se právě teď její mozek začíná vnitřně vybuchovat. A pak se to náhle stalo. 

BUM

Její hlava se rozprskla všude, kde jen to šlo. Dívka se jako lusknutím prstu vytratila z místnosti a děti, jež v místnosti stále byly, začaly křičet a brečet navzájem...