,, Tatí?'' Henry vyjel zpod auta a pohlédl na svoji dceru, jež v rukou držela malého medvídka pocákaného rudou barvou. Její výraz musel být posmutnělý. Vyvodil z jejího chování, jelikož jí do obličeje neviděl. Byl v černém závoji...

,, Ano, Jessico?'' optal se a začal si otírat ruce do hadru od šmíru. ,, Potřebuješ něco? Nebo maminka? Že tě poslala za mnou ona. Má už oběd?'' 

,, Ne...'' její hlas mírně zakolísal, čehož se otec dívky lekl. 

,, Jsi v pořádku?'' Pomalými krůčky se začal přibližovat ke svoji dceři, která stála pořád nehnutě na místě. Začínalo mu to připadat zvláštní. Jeho intuice mu vždycky šeptala varovná slova, avšak teď se je snažil potlačit. Vždyť je to přeci jeho dcera. Čeho by se měl bát?

A právě v tomto se hodně zmýlil!

,, T-T- tatí?'' její hlas se začal zadrhávat jako kdyby se náhle zasekl film. ,, T-T-tatí?'' opakovala pořád dokola. Henry začal couvat. Tohle už mu připadalo opravdu divné. 

Otočil se na patě a s bušícím srdcem se pokusil dostat z garáže ven zadními dveřmi. Avšak ty byly zamčené. Ohlédl se matně zpátky na svoji ''dceru'', která byla náhle blíže než předtím. Už není cesta k úniku. Namlouval si Henry. 

Zavřel své modré oči a začínal se připravovat na smrt, jenže Angelika, jež sídlila v těle nevinné a mrtvé Jessici měla s otcem jiný plán. Dokáže být ještě něco horšího než smrt? Angelika věřila že ano. 

Zasmála se a hned poté její démonická duše přesídlila do Henryho. V jeho mysli se začaly objevovat vize o kruté krvavé budoucnosti, minulosti a přítomnosti. Cítil naráz všechnu tu bolest, kterou každý člověk na této planetě pociťoval. Jeho srdce tlouklo jako o závod, až došlo skoro k závěru, ale v ten moment Angelika opustila jeho tělo. Otec se skácel k zemi. Celé jeho tělo se třáslo. Viděl všechno, co vidět neměl. Co lidský mozek nedokáže zvládnout. Zbláznil se...

Angelika se zhmotnila. ,, Užij si pobyt v blázinci dědečku...A zemři v domnění, že je to všechno tvoje vina, co si způsobil.'' Zasmála se, otočila se na patě a rázem se vypařila jako pára nad hrncem.