,, Říká, že ti...že...že ti utrhne hlavu, pokud ji budeš štvát,'' Jessica se zarazila nad vlastními slovy. Opravdu tohle vyslovila své mamince?

Carmen otevřela ústa dokořán. Nevěřila jí, že v místnosti opravdu někdo je. V hloubi duše možná, ale mozek si to nechtěl připustit. nejjednodušší možnost byla, že se její dcera zbláznila... ,, Jessí? Co to povídáš?!''

,, To ne já, ale ona...'' vykoktala ze sebe holčička a ukázala na protější židličku, která byla mírně odsunuta od stolu. Mladá maminka se trochu zarazila a na pár vteřin ji přišlo na mysl, že se židle o pár milimetrů pohnula, jenže pak si uvědomila, že je to jen holý nesmysl.

,, Jessico! Ať to přišlo odkudkoliv, tak to už nikdy neříkej. Takové věci jsou špatné a neříkají se a nedělají, rozumíš? Cožpak nechceš, abych byla tady s tebou?''

,, Ale to jsem nevyslovila já! To jsou její slova maminko!'' Holčičce se na tváři začaly objevovat maličké kapičky slz. Carmen se v této chvíli cítila provinile. Odsoudila svoji dceru za něco, co nemusela vůbec říci. Přistoupila k ní blíž a usedla do dřepu.

,, Věřím ti, rozumíš?'' Jessica se podívala na prázdnou židli a hned poté zase na svoji maminku.

,, Co ti řekla teď?'' optala se s mírným náznakem úsměvu. Holčička zavrtěla hlavou. ,, No tak...řekni mi to,''

,, Říkala, že lžeš...''

,, Tak ji vyřiď, že to není pravda, ano? Já nelžu! Věř mi!'' Jessica hlasitě polkla. I přesto, že slyšela hlasy své '' kamarádky '', nehodlala to vyzradit své nejbližší osobě, jelikož věděla, že ta slova by ji mohla ranit ještě více. ,, Dobře, tak...tak já zase jdu, ano?'' Carmen se pevně postavila na nohy a ozočila se na patě. Zvláštní skřípání židle ji, ale přimělo zastavit, nýbrž se tohoto zvuk lekla. Nehodlala se však podívat za sebe a tak pokračovala dál. Pomalu, ale jistě...

Vyšla z tohoto pokojíčku její dcera a zavřela dveře. Ještě několik minut stála u dveří a snažila se odposlouchávat rozhovor, který malá holčička vedla se svým imaginárním kamarádem.

,, Maminka je hodná!'' pověděla Jessica posmutněle. ,, Ona to tak nemyslela. Prosím...zapomeň na to.''

Carmen odtrhla ucho od dveří a trochu bez sebe kráčela zase zpátky do kuchyně, kde už na ni čekal Henry.