Druhý hororový příběh. Předem říkám, že to bude zcela vymyšlený paranormální příběh, takže čekejte posedlost, divné vraždy a podobně. O čem vlastně příběh bude pojednávat? Dívka se po autonehodě zcela změní. V sirotčinci, kde se nečekaně objeví, se začnou dít věci, které překonávají lidské meze. 3:)

,, Mami? Tak jedeme už?!'' Společně s tátou jsem seděla už snad půl hodiny v autě a máma stále nikde. ,, Pane bože to je hrozný s ní. Než se namaluje, vyrabuje šatník, to je konec mého života,'' Táta se mírně uchechtl a pohlédl na mě.

,, A takhle to mám celý život,''

,, No konečně!'' zvolala jsem, když jsem mamku uviděla ve dveřích, jak si nazouvá své elegantní černé boty. Vypadala dobře. Její černý krátký kabát, který jí lemoval štíhlou postavu, se nemohl rovnat tomu mému modrému. Její elegantně upravené vlasy zbarvené do medové blond byly stočené do malých roztomilých kudrlinek a já? Já měla tmavě hnědé, někdy až černé vlasy rovné jako prkno. I přesto, že jsem si je natáčela pomocí kulmy, vždycky mi zplihly.

,, No kde si byla?'' zeptal se jí táta, když nastoupila do auta.

,, Ještě jsem hledala telefon,''

,, Půl hodiny?'' povytáhla jsem obočí a mírně se usmála.

,, No...jo. Nakonec jsem ho měla přeci jen v kabelce,'' povzdechla jsem si a zadívala se ven z okna. Ani jsem nepostřehla, že už jsme vyjeli z dvora ven na ulici, kde jsem mohla postřehnout náš nově zrenovovaný, malý baráček. Právě jsme se chystali do nákupního centra, kde jsem si měla vybrat svůj dárek k šestnáctým narozeninám.

Byla jsem velmi otravné, někdy dětinské dítě, avšak milé a hodné. Někdy. Od toho mi také říkali Angel. Ne proto, že to byla zkrácenina mého jména, ale proto, že jsem se tvářila jako malý, nevinný andílek.

Silnice, po které jsme jeli, se náhle začala točit a my vklouzli do temného černého lesa. Ve zprávách pořád hlásily nehody z tohoto děsivého místa a nikdo nikdy nevěděl přesný důvod. Mnozí to sváděli na rychlost řidičů a neopatrnost, ale to byla jedna velká lež. Nikdy jsem se nebála toho, že by se něco takového mohlo stát i nám, jelikož táta i máma byly výborní řidiči. Možná to ale byla chyba.

,, Angeliko? Už sis rozmyslela, co by si chtěla koupit?'' zeptal se mě táta a já odpověděla bez toho, aniž bych si to nějak musela promyslet.

,, Jo, vím, ale...nevím jestli by jste byly ochotni mi to koupit.'' skousla jsem si ret a vyčkávala na jejich reakci.

,, Tak napřed řekni, co by to bylo.'' zeptala se mamka a já se začala nadechovat, abych odpověděla.

,, Přála bych si-''

BUM