Neděle! Den, který se sám může nazývat hororem. Jistě každý ví proč. Škola ťuká za dveřmi. Víte, že budete psát písemky, které jistě zase poděláte ( Hlavně matika, že?) A pak také domácí úkoly, které se vám nechce psát. A to nemluvím o tom vstávání!

Dnes jsem vstala s příjemným pocitem. Zítra totiž nejdu do školy, ale k doktoru a odevzdat přihlášky do škol, kam jsem se přihlásila. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že je čas uklízení ( Jako každou neděli a středu). Náš dvoupatrový barák mám uklizený za asi hodinku a půl. Takže hned po snídani jsem se do toho vrhla. 

Když se našel čas, usedla jsem ke svému notebooku a podívala jsem se na Wattpad. Při uklízení se mi vždy honí hlavou všelijaké nápady na příběhy, takže jsem hned začala psát. Pátá kapitolka příběhu, který ještě nevyšel, byla napsána. Nyní byl čas se podívat na komentáře a upozornění, které mi přicházely. 

Teprve teď jsem si vzpomněla na příběh Facebook, Why so serious. Klikla jsem na příběh a postupně jsem si ho projížděla. Očima jsem se zarazila u jednoho čísla...vlastně u dvou! 

Brada mi spadla až na zem a brýle, které nosím, mi sjeli z nosu. Srdce mi bušilo jako o závod tou nečekanou radostí. Moje první 100K přečtení! Taková neskutečná radost z takové malinké věci. Avšak to není malá věc! Díky vám jsem získala takovéto číslo! Jsem strašně ráda, že se vám tento příběh a celkově mé příběhy líbí! Díky vám píšu a díky vám mě to neuvěřitelně baví.

Psát pro někoho s radostí a nebo psát do šuplíčku pro sebe? 

Do příběhů dávám své emoce, své nápady, své sny a vlastně část sebe! Je hezké, když to se mnou někdo sdílí.

Ještě jednou vám děkuj za moji první 100 000! Jste úžasní! :)