.... Jace Death - Zahrajeme si hru na život a na smrt

Eliška Javorsonová -  Jasně :D Vtipný!

Jace Death - Já nikdy nevtipkuju!

Strnula jsem před svým počítačem a právě si uvědomila několik věcí. Jestli je to opravdu úchyl nebo vrah, tak se s ním jednoduše bavit nebudu! Zaklapla jsem svůj notebook a rozhodla se, že na facebook už nepůjdu. Vždycky jsem byla opatrnější a teď jsem nehodlala riskovat.

Píp

Prudce jsem se otočila a zadívala se na mobil na svém nočním stolku. Zvuk facebooku, jež jasně dával najevo, že mi někdo napsal zprávu. Jenže to nebylo všechno. Po několika minutách mobil začal zvonit. 

Jen dýchej! Prostě mi volá kamarádka! Snažila jsem se uklidnit a natáhla jsem se tedy pro něj. A jistě...neznámé číslo mi volalo. Jak jinak! Přejela jsem po displeji a tím zahájila hovor s člověkem na druhé straně. Přiložila jsem si k telefon k uchu a zvolala jediné slovíčko, na které jsem se zmohla: ,, Halo?''

Šumění, prapodivné zvuky se ozývaly z druhé strany. Bylo to strašidelnější a strašidelnější. Už bych bývala odložila telefon a nechala to být, ale jakýsi nezřetelný hlas začal šeptat. Nebo to spíše vypadalo, že osoba, jež mluví povídá někde v dálce.

,, Dominiku? Ty už si doma?'' Srdce mi poskočilo. Hlas mé matky a jméno mého mladšího bratra. ,, Domini-...vy nejste Dominik! Eliško, co to-'' Náhle prudká rána. A já nadskočila ještě víc, jelikož rána se neozvala z telefonu, nýbrž z dolního patra. Z telefonu se ozývaly bolestné výkřiky, které mě děsily víc a víc. ,, Prosím...Ne! NE!''

A náhle ticho...

Celou dobu jsem si myslela, že to byl jenom pouhý prank od mého bratra, ale něco mi v hloubi duše říkalo, že ne. Vstala jsem, odhodila mobil do kouta a seběhla schody do prvního patra. Rychlou chůzí jsem se prodrala skrz obývací pokoj do kuchyně, kde se měla nacházet má mamka. Jenže jako kdyby mi někdo vrazil kudlu do zad. To, co jsem slyšela v telefonu bylo skutečné...

Moje nejdražší maminka ležela několikanásobně probodaná na zemi v kaluži krve. Nebyla jsem právě schopna ničeho. 

Můj psychický stav nebyl nikdy dobrý. Poklekla jsem a začala si škubat své vlasy. Mé ruce byly zvláštně mazlavé. Pohlédla jsem na ně a povšimla si čerstvé krve, která se na mých rukou nacházela. Mé šaty nebyly čisté, ale krvavě rudé. To já ji zabila! To já jsem byla ten, kdo vzal tu kudlu a propíchla ji životu potřebné orgány. Byla jsem v jakém si tranzu, když se to stalo. Když jsem tohle všechno způsobila!

 Pokud jste tento krátký příběh nepochopily, tak to vysvětlím jednoduše :D Ona nevnímala to, jak svojí matku zabíjí, jelikož ji ovládl ten ,, duch ''. Jediná vzpomínka na to, jak ji ubližuje byla zaznamenaná sluchově v její hlavě. Jí nikdo netelefonoval. Ona slyšela hlasy z té vzpomínky :) Snad jste pochopily :DDD