„Louis dnes požádá Izz o ruku,“ zašeptal mi a hned mě dlouze políbil. Udělal to právě včas, protože bych jinak vyjekla nadšením.

Když si byl jistý, že už jsem klidná, odtáhl se ode mě

„To je skvělé! A kdy?“ zašeptala jsem.

„O půlnoci, ale nikomu to neříkej!“ taky šeptal.

„Aw, to je romantický,“ zasnila jsem se. Harry se zamračil. „Ale ty jsi mnohem větší romantik, políbila jsem ho.

"Ale vážně, lásko, nesmíš to nikomu říct," upozornil mě znovu. Ozvalo se hlasité dupání. V zájmu zachování tajemství se na mě Harry natiskl ještě víc a začal mě znovu líbat. Došlo mi, že víc se od něj ohledně zasnoubení nedozvím.

"Takže vy se s Novým rokem chystáte malovat?" slyšela jsem Izzie. Nechápala jsem, o čem mluví a ani jsem teď nechtěla. Měla jsem na práci mnohem lepší věci.

Harry mi začal rukou přejíždět po zádech a bocích a zastavil se až u zadku. Párkrát ho stiskl a já do polibku vydechla.

Přitiskl se na mě ještě víc, opřel svůj rozkrok o moje břicho a já pochopila, co má za lubem.

Odstrčila jsem ho od sebe. „Teď ne.“

„No tak,“ přemlouval mě. „Tam nikomu nechybíme,“ kývl hlavou k obýváku, kde byla hudba puštěná na plné pecky a ozývaly se odtamtud veselé hlasy.

„Nechci prošvihnout půlnoc,“ vymlouvala jsem se.

„Proč? Byl by to skvělý konec roku a zároveň perfektní začátek do toho nového,“ namítl.

„Tohle ti jako konec roku musí stačit. A pokud jde o ten začátek- Počkej si, dočkáš se,“ mrkla jsem na něj, pak se s pokud možno co největší elegancí prosmýkla pod jeho rukou a uvolnila se tak z toho příjemného vězení.

Podívala jsem se na zeď vedle nás a pochopila jsem, co tím předtím Izz myslela, když se ptala na malování.

„Harry! Ty jsi takový tele!“ zhrozila jsem se, když jsem viděla mokrou zeď. „Vždyť to vypadá, jako by si někdo ulevil přímo na zdi!“ Když jsem viděla jeho obličej, zarazila jsem se. „Je to doufám voda…“

Jen se uculil, zavrtěl hlavou a zamával přede mnou prázdnou skleničkou, kterou držel.

„No aspoň že to je jen chlast,“ povzdechla jsem si. Mohlo to být i horší.

„Ještě jsi nebyla v pokoji pro hosty, že jo?“ Ozvalo se téměř vedle nás. Nadskočila jsem strachy.

„Louisi!“ zasyčela jsem.

Ignoroval mé zděšení. „Radši tam teda nechoď, Niall se vyznamenal.“ Sklopila jsem hlavu při pomyšlení, co nás tam čeká. „Kde je Izzie? Nesmí mě teď vidět.“

„Myslím, že v obýváku,“ zamyslela jsem se.

„Okey, tak já to pádím připravit.“

Louis byl na odchodu a my jsme se vydali za ostatními, když se tu znovu objevila Izzie.

Nasadili jsme s Harrym nevinné obličeje, ale nevypadalo to, že bychom jí tím nějak oslnili.

"Kam šel Louis?"

"To to bez něj nevydržíš vážně ani chvilku?" zamračil se na ní Harry. Zřejmě byli z Louisem už domluvení na nějaké strategii utajování, kterou mi zapomněli říct.

"Neviděla jsem ho už přes dvě hodiny," hodila zoufalý pohled na mě. Ale já nevěděla, co jí mám povědět. Jsem její kamarádka, nemůžu jí přeci lhát! Díky bohu, že Harry vycítil, že jsem v úzkých. Vběhl do obýváku a vyskočil na stůl. Došli jsme s Izz za ním a poslouchali ho.

"Ladies and gentlemen," upoutal napřed pozornost. Všimla jsem si Izzina zděšeného pohledu, radši mlčela a jen ji chytila za loket, aby nemohla utéct a hledat svou lásku. Pokusila jsem se i o konejšivý úsměv, ale nedělala jsem si moc velké naděje. Harry pokračoval.  

"Jsme nadmíru šťastni, že jste se tady sešli v tak velkém počtu, abyste tady s námi strávili poslední chvilky letošního roku.“ S pusou dokořán jsem na něj zírala. Ještě jsem ho neslyšela takhle mluvit a to si ho mám vzít!

"Vy jste si byli zaběhat?" Zašeptala mi Izz do ucha, aby nerušila Harryho řeč. Nemohla jsem se ubránit potutelnému výrazu. Izz proběhlo tváří pochopení. Občas jsem se až divila, jak na Harryho funguje přislíbení intimní chvilky.  

"Aby nám čas do půlnoci lépe utekl, zahrajeme si menší hru. Potřebujeme ale obětního beránka," dělal, že si vybírá, ale oba jsme věděli, že už má dávno vybráno. Pohledem se zastavil na Izzie a ukázal na ní.

"Bohužel, já jsem kočička," snažila se z toho vymluvit, když seskakoval ze stolu a šel si pro ní. Byla jsem připravena ji chytit, kdyby začala utíkat. Vůbec nic si z jejích řečí nedělal a já mu jí ochotně předala.

"Bývávalo, jdeme," nekompromisně ji táhl k francouzskému oknu.

„Hra bludiště: Jsi vypuštěna do bludiště, ale smíš se pohybovat jenom po vyznačených cestičkách. Některé jsou slepé, ale ty jsi inteligentní, tak určitě zvládneš dojít do cíle," schválně ji rozcuchal, jako by chválil psa. Pak ji vyhodil ven do zimy. Snažila se ještě něco namítnout, ale jen jí přibouchl okno před nosem a nechal jí napospas. Pro jistotu ještě zatáhl žaluzie, abychom neviděli její psí oči.

Otočil se směrem k ostatním. Všichni se už zase bavili, tu scénku přestali vnímat někde v polovině.

„Aspoň ten kabát jsi jí mohl dát,“ politovala jsem jí, když se ke mně přilepil a začal mě líbat stejně, jako Niall Molly vedle nás. Niall se na chviličku odtáhl.

„Ne, nesměl. Nebylo to na seznamu,“ poučil mě.

„Na jakém seznamu?“ podivila jsem se. Harry vytáhl zmačkaný papír  z kapsy u kalhot. Rozbalil ho a podal mi ho, abych si ho mohla přečíst. Seznam úkolů pro jednotlivé kluky, které nemohl sepsat nikdo jiný, než Louis. Zasmála jsem se a začala si užívat oslavy.

Všichni jsme si užívali konec roku. Někteří tančili, jiní se zmítali v objetí svých drahých poloviček. V podstatě jsem na mrznoucí Izzie zapomněla.

„Minuta do půlnoci, vážení!“ vešel do pokoje Zayn a Liam se skleničkami a šampaňským.

„Půl minuty!“ vykřikl Niall a vzhlédl od hodinek.

"Dvacet, devatenáct...,“odpočítávaly jsme s Perrie, Molly a Sophií s pohledy upřenými na hodiny.  

"Dva, jedna, šťastný Nový rok!" Vykřikli jsme nadšením. Špunty vyletěly do vzduchu a začalo se rozlévat. Harry stojící u mě se naklonil a daroval mi dokonalý novoroční polibek. Vlastně ten se tu rozdával všude. Připili jsme si a zvenčí se začínaly ozývat první ohňostroje.

Francouzské okno se začalo otvírat a já si konečně vzpomněla na chudinku Izzie. Ta se tu najednou objevila celá modrá s klepající se čelistí. Hned z a ní se objevil Louis.

Všichni jsme ztichli a čekali, abychom se dozvěděli, jestli dostal Loui košem, což jsem já osobně považovala za téměř nemožné.

"Tak co, chystáme double svatbu?" prolomil to ticho Harry, když už jsme na sebe všichni jen nějakou chvilku zírali a mlčeli.

Nic neřekli, Louis se podíval na Izzie, která po nás akorát probodla pohledem. Vyměnili jsme si zklamané pohledy. Takže nakonec opravdu dostal košem? Nechtělo se mi tomu uvěřit. Zkusila jsem se kouknout na Izzinu ruku, která by vše prozradila, ale ona jí schválně schovala.

"Tak především," promluvila, „chystáme nejspíš double pohřeb! Pro vás pro oba," přiskočila k nám aby se pochlubila prstýnkem, který jí teď zdobil ruku.

"Vyšlo to!" radostí jsem si poskočila.

"To jste mě vážně museli vyhnat ven bez kabátu? Klidně jste mi to mohli říct, umím dělat překvapenou," mračila se na nás. Chtěla jsem se vymluvit na to, že jsem se snažila jí ten kabát aspoň hodit oknem, ale nebyla by to pravda.  

"Ale uznej, že takhle na to jen tak nezapomeneš," mávl rukou Harry a přitom málem vylil půl šampaňského, které měl ve skleničce.

"Vždyť já vím," otočila se, aby mohla políbit svého budoucího manžela.

"A jste poslední zasnoubení v předešlém roce nebo první v tomhle?" zeptal se Niall objímající Molly na gauči. Docela zajímavá úvaha. Tázavě jsem se na ty dvě hrdličky podívala.

"O ruku jsem Izz požádal ještě před půlnocí, ale ano mi řekla až po půlnoci," zauvažoval Louis.

"Celý rok rozhodování? Teda Thompsnová,“ zakroutil hlavou Harry. Nebyl by to on, kdyby si jí nedobíral.

"Brzo už Tomlinsonová,“ ohradil se Louis, „a tu si jen tak do pusy brát nebudeš," objal ji. Nedělala jsem si plané naděje, že by ho Harry poslechl. Ti dva se kočkují od prvního dne, kdy se viděli! A navíc je to vzájemné.

Než Harry stačil něco opáčit, přiběhla Molly z druhého patra v ruce s kytarou. Niall, kterému bylo stále trošku špatně, si ovšem nedokázal odpustit zahrát novoroční písničku věnovanou Molly, jeho lásce.

"Kdy svatby vůbec chystáte?" otočila se na nás dvě Perrie.

"Tenhle rok?" neurčitě jsem pokrčila rameny.

"Tak to už abyste začali s přípravami," začala hned radit Pezz. Musela jsem potvrdit, že má pravdu. Když jsem si totiž vzpomněla na tu její, jak jsme ochotně pomáhaly vybírat šaty, květiny, všeho možného i nemožného, udělalo se mi mírně nevolno.

"Ženiši už začali trénovat na rozlučku se svobodou," kývla Izz směrem ke klukům, kteří už u stolku s alkoholem připíjeli, protože se jim ty zásnuby povedly.

"Vždyť mi ještě nemáme novoroční předsevzetí," vzpomněla jsem si. Čapla jsem každou za ruku a dotáhla je až k jejím drahým polovičkám. Sophie už u Liama byla a práci mi ušetřila i Molly kterou Niall horlivě líbal na gauči.

Horší bylo dostat Harryho s Louisem z dosahu chlastu.

"Jenom na chvilku," snažila jsem se mu skleničku vypáčit. Držel ji ale hrozně pevně. „Pusť to, nebo jí rozbiješ,“ snažila jsem se mu stisk uvolnit.

"Musíme si dát novoroční předsevzetí," snažila se Izzie o to samé. Na rozdíl ode mě byla úspěšná a spěšně skleničku schovala pod gauč. Konečně se ale i mě povedlo vyprostit chudinku skleničku ze spárů Stylese a rychle ji položit na stolek k ostatním lihovinám. Dřív, než si jí stačil vzít zpět jsem nás otočila tak, že jsem byla ke stolku blíž já a stála mu tak v cestě.

Harry se rozhodl, že to odbije. "Novoročně si beru, že si vezmu Moorovou," složil se na mě a já přitom cítila, jak se mi přes rameno natahuje po té skleničce.

"To samí s tou blonďatou," přihlásil se Louis a napodobil Harryho. Vyměnily jsme si s Izzie zoufalé pohledy.

"Udržíme tyhle dva měsíc střízlivé?" navrhla jsem při pohledu na Harryho, který už konečně dostal svou skleničku zpět.

"Zbytkový alkohol jim ze dneška vydrží ještě rok," mávla Izz rukou po tom, co si Louis pokusil dolít, ale většinu spíš vylil všude okolo.

"Seženeme si práci," svitl mi nápad v hlavě. Už mě unavovalo, jak za nás všechno kluci platí a několikrát jsme o tom vedli i rozepře. Podle Harryho slov ho těší, že za mě utrácí, což mě přišlo naprosto nemyslitelné.

"Pravda. Nezůstaneme přece manželkami v domácnosti," přidala se i Izzie. Potřásly jsme si rukou na znamení, že jsme dohodnuty.

"Ty sis to rozmyslela? Ty mě už nechceš za manžela?" ozval se zezadu smutný Harry. Podívala jsem se jeho směrem a viděla jeho skleněné oči plnící se slzami. I Louis vedle nevypadal zrovna nejlíp. Vyměnili jsme si s Izz nešťastné pohledy. A teď je přesvědčte o opaku!

"Ale samozřejmě, že tě chci," začala jsem ho hned konejšit.

„Nevoďte nás za nos, víme, jak to je. Hlavně ty, Moorová,“ ukázal na mě Louis prstem, „je nemožný, aby sis chtěla vzít takového alkoholika!“ Harry mu jen přikývl a první slza se skutálela po jeho tváři. „Ale ty Izzie, otočil se zpět ke své lásce. „Jak jsi mohla, není to ani deset minut!“

Vypadalo to, jako by nás snad chtěli přesvědčit o tom, že si je vzít nechceme.

"Něco mi říká, že to bude ještě zajímavé," povzdychla si Izzie. Jen jsem na ní hodila jeden nešťastný a souhlasný pohled zároveň. Věděla jsem, že má pravdu, tenhle rok bude na sto procent nezapomenutelný a ti dva, co tu právě tropí scénu a sotva díky alkoholu stojí na nohou, jsou toho důkazem.