"Ale vážně, lásko, nesmíš to nikomu říct," zaslechla jsem rozhovor Harryho s Janye. Takže zase tajemství na n-tou? S dostatečným dupáním jsem vyšla na chodbu, kde se už ale konverzace vedla trošku jiným směrem.

"Takže vy se s Novým rokem chystáte malovat?" zeptala jsem se Janye, jestli vůbec tuší, že Harry, který jí právě držel ve vášnivém objetí, zároveň sprchuje naší zeď skotskou z nakloněné skleničky. Zřejmě se i před tím bavili o nějakém novém vylepšení v domě, na které jsem zatím díkybohu nepřišla. Nevnímaje mě dál pokračovali ve svojí činnosti, která se každou chvíli zdála přesunout v dětem nepřístupnou a já se vydala do obýváku. Zábava se už rozjela v plném proudu, tancovalo se na veškerých možných místech od stolu až po něčí záda. Sama nevím, kdo vlastně mě do toho tančícího zvěřince vtáhl, ale po chvíli jsem si to začala i užívat.

"Půl hodina do půlnoci!" zkonstatoval někdo při pohledu na odbíjející hodiny. Uvědomila jsem si, že jsem Louiho zahlédla naposledy u hry s kočičkami a postrádajíc ho jsem se ho vydala hledat. Hned na chodbě jsem zpozorovala Janye s Harrym a ještě jednou postavou za rohem. Jakmile si mě všimli, mihla se osoba v proužkovém tričku a sami dva se na mě nevinně zubili.

"Kam šel Louis?" zeptala jsem se přímo, když jsem k těm dvěma spiklencům došla.

"To to bez něj nevydržíš vážně ani chvilku?" obořil se na mě Harry.

"Neviděla jsem ho už přes dvě hodiny," podívala jsem se zoufale na Janye a doufala, že alespoň ta mi něco řekne.

"Ladies and gentlemen," vyskočil Harry na stůl, aby upoutal pozornost rozvášněného davu. Podívala jsem se zděšeně na Janye, proč mi o Louim nic neříká a co se to vlastně Harry snaží oznámit. Ta se ale jenom pevně zahákla za můj loket s rádoby konejšivým úsměvem a nehodlala nikam pouštět.

"Jsme nadmíru šťastni, že jste se tady sešli v tak velkém počtu, abyste tady s námi strávili poslední chvilky letošního roku," stal se z Harryho rázem rozený řečník.

"Vy jste si byli zaběhat?" naklonila jsem se k Janye, protože Harryho proměnu mohl způsobit jedině pohyb na čerstvém vzduchu nebo...aha, všechno mi došlo, když jsem se podívala na potutelně se šklebící Janye. Její přísliby týkající se ložnice mají na Stylese přímo magické účinky.

"Aby nám čas do půlnoci lépe utekl, zahrajeme si menší hru. Potřebujeme ale obětního beránka," rozhlížel se s přimhouřenýma očima po místnosti. Zastavil se pohledem u mě s Janye a ukázal prstem přímo na mě.

"Bohužel, já jsem kočička," zakroutila jsem omluvně hlavou. To ale nečinilo Harrymu evidentně žádný problém a převzal si mě z Janyina sevření do svého.

"Bývávalo, jdeme," táhl mě bez připuštění jakýchkoliv námitek k francouzskému oknu. Jakmile ho otevřel, ovanul mě mrazivý vzduch.

"Hra bludiště: Jsi vypuštěna do bludiště, ale smíš se pohybovat jenom po vyznačených cestičkách. Některé jsou slepé, ale ty jsi inteligentní, tak určitě zvládneš dojít do cíle," poplácal mě po hlavě a rozcuchal.

"Harry, já chci nejdřív najít Louiho!" odporovala jsem mu, ale ten na mě nebral žádné ohledy a vhodil do zimy.

"A co je vůbec ten cíl?" snažila jsem se zjistit alespoň nějaké vodítko, ale nikdo mě nevnímal.

"Tak mi sem hoďte alespoň kabát," zavíralo se francouzské okno.

"Hej!" zakřičela jsem zoufale, když se zatahovaly žaluzie.

"Tohle si někdo odskáče," zanadávala jsem si a rozešla se po cestičce ve sněhu ze stop. Bloudila jsem naší zahradou a dumala, jestli mě tady nechají hodlat zmrznout a jestli se vůbec vrátím do půlnoci. Když už jsem po několikáté zašla do slepé uličky, začala jsem to vzdávat.

"Dvacet, devatenáct...," ozývalo se odpočítávání z obýváku.

"Takže letos zůstávám bez Novoročního polibku," posteskla jsem si a zadívala se k osvícenému domu.

"To je jenom na tobě," promluvil někdo za mnou a já se s leknutím otočila. Ve slepé uličce, kam jsem právě mířila, klečel Louis ve sněhu na koleni s krabičkou v ruce.

"Počkej Loui, co...to...proč?" nemohla jsem se zbavit prvotního šoku.

"Izzie, znervózňuješ mě ještě víc!" ošil sebou.

"Dobře, už ti to nebudu kazit," zvážněla jsem, ale uvnitř mě jsem zářila štěstím.

"Takže si mě vezmeš?" otevřel krabičku, ve které svítil stříbrný zásnubní prstýnek.

"Dva, jedna, šťastný Nový rok!" doléhaly k nám výkřiky z obýváku.

"Ano, ano, ano!" vypískla jsem a skočila mu kolem krku.

"Lásko, tady nejsme v X-faktoru, jedno "ano" stačí," popichoval mě, ale přitom mu oči zářily, jako dvě hvězdy.

"Já si to asi ještě rozmyslím," urazila jsem se na oko, ale to mi už na prsteníčku přistál prstýnek, kterým si mě Louis pojistil. Nadechovala jsem se k tomu, že není žádný problém si ho sundat, když mě nádherně, dlouze políbil.

"Ten byl Novoroční nebo zásnubní?" usmála jsem se na něj v už v jeho objetí.

"Dva v jednom."

"Tak takové výhodné balení si nechám líbit," natáhla jsem se pro nášup.

"Broučku, já to nerada kazím, ale i když mě u tebe hřeje u srdíčka tak mi neskutečně zebou nohy," musela jsem přerušit naší dokonalou chvilku, protože v krokskách jsem už místo nohou měla dva rampouchy.

"Paní Tomlinsonová, dovolíte, abych vás odnesl domů?" uklonil se přede mnou.

"Budoucí a jak to myslíš...?" nestihla jsem doříct větu, protože už jsem byla nesena zasněženou nocí do vyhřátého domu.

"Víš co mě teď napadá?" zarazila jsem ho před francouzským oknem, když mě pokládal na zem.

"Že by jsme to zasnoubení mohli náležitě oslavit?" kývnul hlavou k oknu naší ložnice s ďábelským úsměvem.

"To zrovna teď nemyslím," hrála jsem si s límcem jeho kabátu.

"Ale že Janye s Harrym a s největší pravděpodobností i Niall věděli, co chystáš," chytila jsem límec pevně.

"Myslíš, že bych tě dobrovolně dostal ven?" dal si ruce v bok. Obrátila jsem oči v sloup a přikývla, že to se mnou opravdu jednoduché není. Když jsme otevírali francouzské okno, najednou všechno uvnitř ztichlo.

"Tak co, chystáme double svatbu?" pozvedl Harry skleničku se šampaňským, objímajíc Janye. Nasadila jsem probodávající pohled a změřila si oba dva spiklence, kteří po sobě okamžitě začali koukat, že akce prsten se nejspíš nevydařila. Zběhlá Janye se chtěla ujistit prstenem, ale já jsem schválně schovala ruku za záda.

"Tak především," nadechla jsem se.

"Chystáme nejspíš double pohřeb! Pro vás pro oba," přiběhla jsem k nim s napřaženou rukou.

"Vyšlo to!" poskočila si Janye, která ihned zpozorovala můj prstýnek.

"To jste mě vážně museli vyhnat ven bez kabátu? Klidně jste mi to mohli říct, umím dělat překvapenou," rozčilovala jsem se před nimi.

"Ale uznej, že takhle na to jen tak nezapomeneš," vykrucoval se Harry. Už jsem se nadechovala k odporování, že spíš jim to nikdy nezapomenu, ale celý svůj komentář jsem spolkla, když jsem na zádech pocítila konejšivé pohlazení.

"Vždyť já vím," otočila jsem se a políbila svého novopečeného snoubence.

"A jste poslední zasnoubení v předešlém roce nebo první v tomhle?" ozval se Niall z gauče. Prima, takže si počkal, až to po něm s Janye uklidíme a až potom si sejde dolů, oslavit s námi Nový rok.

"O ruku jsem Izz požádal ještě před půlnocí, ale ano mi řekla až po půlnoci," popsal Louis podrobně naše zasnoubení.

"Celý rok rozhodování? Teda Thompsnová," začal si mě zase Harry dobírat.

"Brzo už Tomlinsonová a tu si jen tak do pusy brát nebudeš," zastal se mě Louis a objal. Než se stačilo strhnout k hádce, přiběhla Molly z poschodí s kytarou pro ještě moc nemohoucího Nialla, který si nedokázal odpustit zahrát nám jednu písničku na Nový rok, věnovanou jeho lásce.

"Kdy svatby vůbec chystáte?" přitočila se k nám ve svatbě zběhlá Perrie.

"Tenhle rok?" pokrčila rameny Janye.

"Tak to už abyste začali s přípravami," radila nám Pezz. Při vzpomínce na tu její, když jsme pomáhali s výběrem šatů, květin, menu a kdoví čeho ještě se mi zatočila hlava.

"Ženiši už začali trénovat na rozlučku se svobodou," kývla jsem směrem ke klukům, kteří si připíjeli na znamení společného vítězství.

"Vždyť mi ještě nemáme novoroční předsevzetí," prolétlo najednou Janye hlavou a táhla mě k našim snoubencům.

"Jenom na chvilku," hádala se s Harrym, který odmítal dát na chvilku skleničku z ruky.

"Musíme si dát novoroční předsevzetí," brala jsem já Louimu tu jeho a schovala ji pod gauč.

"A proč?" smutně se na mě podíval, div se nerozbrečel.

"Jinak to přináší smůlu," pohladila jsem ho po tváři a nedokázala si odpustit svoji pověrčivost.

"Novoročně si beru, že si vezmu Moorovou," odbyl to Harry a položil se na Janye.

"To samí s tou blonďatou," zvedl Louis ruku na znamení, že si mě zabírá a svalil se na mě, šmátrajíc rukou po skleničce. Zoufale jsme se na sebe s Janye koukly.

"Udržíme tyhle dva měsíc střízlivé?" navrhla Janye při pohledu na Harryho.

"Zbytkový alkohol jim ze dneška vydrží ještě rok," mávla jsem rukou nad Louim, který se pokusil nalít si další skleničku, přičemž čtvrt lahve rozlil po stole.

"Seženeme si práci," zazářila najednou Janye nad svým nápadem.

"Pravda. Nezůstaneme přece manželkami v domácnosti," přikývla jsem jí a na znamení složení předsevzetí jsme si potřásly rukou.

"Ty sis to rozmyslela? Ty mě už nechceš za manžela?" rozesmutněl se Harry, který zaslechl jenom část našeho rozhovoru.

"Ale samozřejmě, že tě chci," konejšila ho Janye.

"Něco mi říká, že to bude ještě zajímavé," dodala jsem, když nám Louis s Harrym začali dělat scénu, ať je nevodíme za nos, když si je vlastně vůbec brát nechceme. A měla jsem pravdu, protože tenhle rok, byl opravdu nezapomenutelný.