Právě jsem snila o nádherné dovolené na vyhřáté pláži, když mě zdálky začal rušit nepříjemný zvuk.

"Proč máme nařízeného budíka?" zabrumlala jsem se zavřenýma očima.

"On zvoní? On už vážně zvoní?" odtáhl se ode mě objímající mě Louis a zaznamenala jsem prudké pohyby na matraci.

"Lásko prosím tě, proč nařizuješ budíka na...kolikátou vlastně?" převalila jsem se na druhý bok a rozeznala ve tmě Louiho obrys, jak se nadšeně dívá na budík.

"Na 00:01," oznámil mi vesele.

"Já snad ještě spím, kolik že je?" zamžourala jsem očima a zeptala se ho ještě jednou.

"00:01. Ne, teď už 00:02, Izzie, já mám dneska narozeniny!" radost z něj přímo sršela, když vykládal o svých narozeninách, na které se už celý rok těšil.

"Loui!" vykřikla jsem zoufale , překulila se na druhý bok a přikryla si hlavu polštářem.

"Ne ne ne, teď nemůžeš spát, broučku. Tak dlouho čekám na dárky a vždycky se vymluvíš, že až na narozeniny, tak teď čekám," sebral mi polštář a čekajíc se posadil vedle mě do tureckého sedu.

"Všechno nejlepší," naklonila jsem se k němu s polibkem a lstivě mu vytrhla polštář z ruky, kterou schovával za zády. Na chviličku dal pokoj, ale potom zaslechla, jak něco šramotí ve skříni. On si prostě nedá pokoj, nedočkavec jeden!

"Loui, vydrž!" zamumlala jsem zpod polštáře a místo dalšího přemlouvání se začal někdo tlumeně smát. Otevřela jsem jedno oko a v rohu u skříně jsem zahlédla kudrnatou hlavu, jak se v ní hrabe.

"Harry?!" vykvíkla jsem a přitáhla si peřinu až ke krku.

"V klidu, Izz. Nikomu neřeknu o tvých snech o Tomlinsonovi," zase spadl do nezadržitelného smíchu.

"Co tady vůbec děláš?!" měla jsem pocit, že se mi to všechno ještě zdá. Nejspíš jsem musela i přes Louiho snaživé působení usnout a probudilo mě až Harryho šramocení.

"Ale nic," dal ruce za záda a chystal se k odchodu.

"Nezkoušej to na mě, Harry, nebo se svěřím Louimu, jak mě tady po ránu šmíruješ!" vylézala jsem pomalu zpod peřiny a snažila se ho usvědčit.

"Tak fajn," poraženě sklopil hlavu.

"Nesmíš jí to ale říct! Schoval jsem si u vás pod skříní dárek pro Janye," vykládal mi.

"Proč zrovna u nás?" nechápala jsem ho. Stejně se mě zase snažil převést.

"Janye předvánočně uklízela, u nás by ho určitě našla, ale u vás v pokoji nic takového jako utírání prachu nehrozí," cítila jsem se trochu dotčeně, ale měl pravdu, že na uklízení mě moc neužilo.

"No, dobře. A co je to za dárek?" nenechala jsem se odbýt. Místo odpovědi se zaměřil pohledem na můj krk a pomalu natahoval ten svůj jako žirafa.

"Stylesi, co to děláš? To ti už zase hráblo?" děsil mě.

"Máš tady ještě kousek uhlí ze včerejška," začal mě obírat na rameni.

"Harry!" naklonila jsem se na postel pro polštář a mrskla ho po Harrym, který už vyběhl na chodbu a utíkal směrem do bezpečí do obýváku.

"Děje se něco?" zeptal se Louis, který vyšel z kuchyně s chňapkami na rukou.

"Nic. Dobré ráno," přešla jsem ranní scénu a dobře koukala, jestli si Harry všímá mojí velkorysosti, že neprozradím tajemství, o kterém vlastně ani sama nevím. Pohledem jsem se vrátila k Louiho chňapkám na rukou s motivy opičích hlav.

"Co to prosím tě je?" nemohla jsem se ubránit úsměvu, protože v chňapkách jsem ho za celý svůj život viděla poprvé.

"Dárek k narozeninám od Janye," pyšnil se prvním dárkem a hned zase na oko dělal uraženého.

"A dobrovolně!" přimhouřil oči až z nich byly dvě škvírky.

"Nic mu nevěř, vydupal si ho," uslyšela jsem Janyin hlas z obýváku, kam jsem se okamžitě přesunula. Seděla tam na pohovce a Harry za ní jí podrýval autoritu tím, že rozesmíval malou Lux, kterou se Janye pokoušela nakrmit.

"Co to dneska s tebou je?" vzdávala to, když už Lux nejmíň potřetí vyprskla přesnídávku.

"Hezky papej, jinak zítra ráno pod stromečkem nic nenajdeš," přestal ji Harry škádlit a sedl si k nim na pohovku. Jistě, vybil se už na mě a na Janye mu už zbyla akorát poslušnost s roztomilostí.

"Proč si ty rukavice alespoň nesundáš," obrátila jsem se na Louiho, který se mě pokusil zezadu obejmout, ale s chňapkami jsem měla pocit, jakoby mě opravdu kousala opice.

"Vařím," pokrčil rameny.

"Copak?" nabírala jsem na zvědavosti, protože Louis a kuchyně si moc nerozuměli.

"Vánoční puding," překvapil mě a odplouval zpátky do kuchyně, zkontrolovat svoje veledílo.

"Vždyť ten jsem měla na rozpise já. A ty máš dneska narozeniny, měla bych obskakovat spíš já tebe," přišla jsem k němu zezadu k plotně.

"Jeden z nejlepších dárků je, když ti můžu udělat radost," kontroloval puding a přitom mi skládal ódy. Zakroutila jsem nad ním hlavou a přitiskla se mu na rty.

"Teto, proč stlejda Louis tetě Izzie kouše hlavu?" uslyšela jsem hlásek Lux ode dveří. Odskočila jsem od Louiho a provinile se podívala na Janye, která kvapně hledala jakoukoliv větu, jak vysvětlit Lux Louiho okousávání mě.

"Lux, co tě to napadá, proč by jí kousal hlavu?! Jenom zkouší jestli...si Izzie správně vyčistila zuby," nechápavě jsem na Janye povytáhla obočí a ta jenom pokrčila rameny. Koneckonců se jí z toho podařilo vybruslit i když jsem doufala, že Lux teď tuhle zkoušku nebude chtít taky podstupovat.

"A běž Lux, přece jsi se s Louim a Izz, chtěla rozloučit," popostrčila jí k nám a změnila tak téma kousání hlavy.

"Kampak jde naše princeznička?" natáhl Louis k Lux ruce a zvedl jí do vzduchu.

"Navštívit babičku. Pojď Luxie, musíme už vyjít," nakoukla do kuchyně Lou, která se už obouvala. Dala jsem Lux pusu na tvář na rozloučenou a všichni čtyři jsme jí šli i s Tomem a Lou vyprovodit.

"Co teď?" zeptal se Harry když nám tři postavičky zmizely z dohledu.

"Neptej...," snažila se mu Janye zacpat pusu, ale už bylo pozdě.

"Jsem moc rád, že se ptáš. Ozdobit stromeček, dodělat puding, připravit krocana," sypal ze sebe Louis dnešní program. Nebylo čemu se divit, když už odmalička měl dokonale nalajnované Vánoce a každý v jeho obrovské rodině měl v tyhle svátky svůj úkol.

"Pověsit jmelí!" přerušila jsem ho a pozorně sledovala obličeje těch dvou spiklenců, jestli z nich nedokážu vyčíst, co mají v plánu. Janye na nás koukala jako na blázny, když jsem skenovala obličeje kluků.

"Beru si stromeček," nadskočila najednou a rozběhla se do obýváku. Nejdřív jsem nechápala, co jí vedlo k takovému ukvapenému rozhodnutí.

"Dodělávám puding," zvedl Louis opičí chňapky. Až teď mi došlo, jaké dvě poslední varianty zbývají.

"Jmelí!" vykřikl Harry a vítězně mě sjel pohledem. V hlavě se mi zrodil ďábelský nápad, který jsem si hodlala naplno užít.

"Janye?" založila jsem si ruce na prsou a sledovala Harryho reakci.

"No?" vykoukla ze dveří obýváku. Harry mezitím zbledl jako stěna a nerozhodně přejížděl pohledem ze mě na Janye. Užívala jsem si pozici mrchy a čekala, jak z toho milostpán vybruslí.

"Jmelí by si měla vzít Izzie," poraženě mě poklepal po rameni  a odkráčel do kuchyně. Bezduše prošel i kolem Janye, která chudák vůbec nechápala. Já jsem ale uvnitř pukala smíchy při představě, jak Harry naplňuje krocana.

"Vy máte nějaké tajemství?" zkoumavě si mě prohlédl Louis. Nasucho jsem polkla a zadívala se mu do očí, které si mě rentgenovaly. Neumím lhát a už vůbec ne těmhle blankytně modrým očím.

"Tomlinsone!" vykoukla kudrnatá hlava z kuchyně a tím zachránila mě a vlastně i sebe od vyzrazení tajemství. S úlevou jsem si vydechla a přesunula se do obýváku ke krabici se jmelím.

"Co si to vůbec chtěla Izz?" překvapila mě ze zálohy Janye, zdobící za rohem stromeček. Kruci, úplně jsem zapomněla, že jsem jí zapojila do své lsti.

"Co máš vlastně pro Louiho za dárek k Vánocům," vychrlila jsem ze sebe první otázku, která mě napadla a vlastně i docela zajímala.

"Tak to ti neřeknu ani za nic. Hned by jsi mu to šla napráskat, nevydržíš udržet tajemství ani minutu. Znám tě jako své boty Thompsnová," věšela koule na stromeček a přitom se mi smála do obličeje. Tím mě definitivně donutila k tomu, že jsem se zařekla, že Harryho překvapení opravdu neprozradím a vždycky, když budu mít neúnosné nutkání, radši se kousnu do ruky. Svůj postup jsem ihned uplatnila a se zarytými zuby do ruky jsem se jmelím odcházela do předsíně. Okamžitě jsem se ale zarazila a zamyslela se nad včerejší debatou Harryho s Louim, kam jmelí vlastně pověsit. Chtěla jsem jim udělat radost a tak jsem se rozešla do kuchyně pro jejich přání.

"Dej na mě a udělej to vevnitř ještě před večeří. Pak to můžeme oslavit společně u jídla," zaslechla jsem Louiho.

"Mluvíš jako Niall. Vždyť mnohem lepší je to po večeři a venku," odsekl mu Harry plníc s nejvyšším odporem krocana.

"Dobře, nebudu ti do toho mluvit. Ale já si to udělám po svém!" zakončil Louis debatu a naklonil se nad puding.

"Pořád mluvíte o jmelí?" opřela jsem se o rám dveří a pozorovala, jak oba dva zděšeně nadskočili.

"Ne! Teď probíráme zpívání koled u Štědrovečerní večeře. To ti opravdu nic neříká?" probodl mě pohledem Harry, ale nervozitou mu spadla nádivka na zem.

"Něco mi říká, že vám šplouchá na maják! To se přece vždycky dělá po večeři a venku u slabého osvětlení," zakroutila jsem nad nimi hlavou, ochutnala Louimu puding a zkontrolovala Harryho plnění, zatímco mě oba dva pozorovali s otevřenou pusou.

"Kam chcete pověsit to jmelí?" zvedla jsem ruku s plnou pusou Louiho výtečného pudingu.

"Pro mě za mě třeba do sklepa," odsekl mi Harry a dál se věnoval krocanovi. Probodla jsem ho pohledem a naposledy namočila prst do pudingové hmoty, když mi ruku zachytila opičí chňapka.

"Neujídat!" nařídil mi přísně Louis.

"Nemůžu si pomoct. Ten puding je prostě neodolatelný! Asi se to na něj přeneslo od kuchaře," zalichotila jsem mu, čímž jsem si vysloužila krásný polibek.

"Nechcete si to nechat pod jmelí?" zabručel Harry od nádivky. Ušklíbla jsem se na něj, stoupla si na špičky jak nejvíce dokázala a dala nám jmelí nad hlavy pozorujíc Harryho znechucený obličej.

"Izzie, jak dlouho ještě plánuješ věšet to jme...aha, dlouho," objevila se ve dveřích Janye, která už o mě nejspíš začínala mít strach.

"Tak a dost!" radikálně zakročil Harry, vytrhl mi z ruky jmelí a začal nás kopírovat s Janye.

"To by jsme se tady mohli prát ještě dlouho!" vyskočila jsem, abych jmelí dostala zpátky, ale na Harryho jsem byla moc malinká. Ten si zatím užíval svoje vítězství, za které se odměňoval polibky Janye, která se ocitla v jeho spárech. Ti dva mě vůbec nevnímali, jak jsem kolem nich skákala a snažila se ukořistit jmelí zpět. Když už jsem to chtěl vzdát a přitáhnout si židli, objaly mě kolem pasu dvě ruce a vyzvedávaly do výšky.

"A stejně by jsme vyhráli!" vytrhla jsem Harrymu jmelí z ruky, vítězně si plácla s Louim a než se na mě stačily dvě hrdličky obořit, pádila jsem ke dveřím konečně pověsit tu zatracenou zelenou větev, která to všechno způsobila.Stoupla jsem si před vchodové dveře a podívala se na trám, kam jsem se chystala pověsit jmelí.

"Výzva přijata!" změřila jsem si trám, který byl minimálně o metr výš, než moje hlava. Únavné skákání nebo natahování ruky mě po chvíli vyčerpalo a stejně nebylo k ničemu. Šance, že jmelí zvládnu pověsit sama byla opravdu mizivá a já se rozhodla pro pomoc. Zašla jsem k oknu do kuchyně, abych si k sobě zavolala Louiho a ten by mě vyzvedl jako před chvílí nad Harryho s Janye a já se mohla konečně zbavit té protivné větve. Když jsem ale nakoukla oknem, Harry zrovna rozmazával Louimu nádivku po puse před zděšenou Janye. Do ochutnávací akce jsem se zapojit nehodlala a jako pomocníka si přinést židli nepřicházelo v úvahu, když jsem se podívala na směsku bláta a sněhu před vchodem. Nakonec jsem přiznala zelené větvi porážku a šla si do kuchyně pro pomoc, smířená s ochutnáním nádivky.

"Tak co chirurgu, hotovo?" nemohla jsem si odpustit Harryho poškádlit, když jsem viděla jeho znechucený obličej.

"To jsi nemohla ráno zůstat ještě chvíli spát?" rozčílil se Harry, protože nádivka mu už poněkolikáté vypadla z krocana na zem.

"Co se dělo ráno?" otočil se Louis od pudingu.

"Nachytala jsem Harryho, jak nese z tajného úkrytu dárek pro Janye," zdůraznila jsem "tajný úkryt" a přitom se podívala na Harryho, jestli si váží mojí velkorysosti, který měl teď na práci ale mnohem důležitější věc.

"Moje hodinky!" zoufale vykřikl a roztáhl krocanovi co nejdál od sebe, hledajíc svoje značkové hodinky.

"Ty se v tom úplně vyžíváš! Už vidíte hlavičku, pane doktore?" začal si z něj utahovat i Louis a vytáhl z kapsy mobil, připraven si ho vyfotit.

"Styles v akci. Z toho budou directioners nadšené," šklebil se mu za pochodu, když přidával fotku na instagram. Celé Harryho škádlení nám ale překazila Janye, která svým příchodem přivedla Harryho do nebe a nás si úplně přestal všímat.

"Loui, pomůžeš mi prosím s tím jmelím?" zatahala jsem šéfkuchaře za rukáv.

"Ty to ještě nemáš?!" zděsil se.

"Musíš holt příště zvolit někoho většího," pokrčila jsem rameny a sledovala, jak nerad opouští pozici velitele v kuchyni, kde po příchodu skoro nahého Nialla s Molly morálka poněkud klesla.

"Haló, jsou Vánoce, ne Valentýn," zaslechla jsem za námi hlas, který nás vyrušil po zdařené práci.

"Jenom zkoušíme, jestli to jmelí funguje," odskočila jsem hned od Louiho a přivítala se s Liamem a Sophií. Hned za nimi dorazili Zayn s Perrie, připraveni nám se vším pomoct. V kuchyni to pod vedením Molly běželo jako na běžícím pásu, jenom její blonďatý ďáblík jí trošku kazil morálku. Vystrnadit ho z kuchyně, kde se připravovaly kupy jídla a kde se navíc zdržovala jeho milovaná Molly se jevilo nadlidským úkolem, se kterým se nakonec vypořádali Zayn s Liamem, pod záminkou hry na kytaru v obýváku. Když už se zdálo, že by mohl být klid, vrátila se Lux s rodiči a začal nový vítací cirkus. Lux, těšíc se na dárečky a plná radosti z vidění známých tváří byla tak zmatená, že když se na pozdrav objímala s Louim, začala mu přát k narozeninám.

"Alespoň někdo na mě nezapomněl," probodl mě pohledem a objal Luxie.

"Že jsem ti nepopřála do teď neznamená, že jsem na tebe zapomněla," cítila jsem se dotčeně.

"Já jsem snad vzduch?!" ozvala se za mnou Janye, která už Louimu přála ráno.

"Nejpotřebnější složka vzduchu vůbec," políbil jí Louis přátelsky na čelo a uraženě ode mě odešel. Nakonec všechny přece jenom donutil k přinesení dárků, jenom na mě už nijak nedoléhal. Ze všech dárků byl více než nadšený, ale pořád po mě pokukoval, jestli jsem si to náhodou nerozmyslela a přeci jenom nějaký ten dárek nenajdu.

"Lásko, já mám dobrý důvod, proč ti ten dárek nedávat už teď. Chtěla jsem ho schovat na večer, ale prosím, sám sis o to řekl," šla jsem k němu po schodech s pečlivě zabaleným balíčkem k natěšenému dítěti.

"Co to je?!" koukal nechápavě na obsah balíčku, když ho rozbalil po tom, co jsem mu popřála.

"To aby jsi už nemusel nosit ten můj růžový, tak máš vlastní," roztáhla jsem modrý župan se znakem Supermana, aby Louis pochopil.

"Jéj, honem, vyzkoušet," sebral mi ho z ruky a letěl si ho obléct. Přesně takovouhle reakci jsem očekávala, takže jsem byla připravena se s Louim prát a vysvětlovat mu, že u slavnostní večeře prostě v županu sedět nebude! Nakonec se mi ho zázrakem podařilo přemluvit a ve slavnostnějším oblečení jsme se všichni sešli u večeře. Molly se dostávalo zaslouženého obdivu, protože to co dokázala na talíři vykouzlit bylo k neuvěření. Bez povšimnutí nezůstal ani Harryho pečlivě naditý krocan, pyšnící se ve středu stolu. Ten si ale chvály kupodivu neužíval. Tikal očima s Janye na hodiny, na kluky u stolu a do svojí kapsy v kalhotách. Choval se divněji než obvykle a to i při posezení u krbu, kde jsme se sešli po večeři. Lux si stoupla k pianu, kde hrála Molly doprovázená Niallem na kytaru a společně vytvořili dokonalou vánoční atmosféru. Veškerá křesla i celá pohovka byly zabrány tulícími se k sobě páry, užívajíc si tuhle chvilku. Z křesla přitulená ke svému štěstí, které už bylo plně spokojené, zahalené do nového župánku jsem měla na všechny perfektní výhled. Na Lou s Tomem, užívajíc si vzájemnou masáž na gauči, na Perrie se Zaynem, tulíc se pod jednou dekou, na Sophii s Liamem, obléhajíc druhé křeslo a především na Janye sedíc v rohu na polštáři s Harrym, který právě po špičkách opouštěl místnost! Poposedla jsem v křesle a sledovala, co má zase za lubem. Za chvíli se ve dveřích zase objevili jeho kudrliny a zkoumal, jestli ho někdo nezpozoroval. Obrátila jsem pohled na Lux, tancující vedle klavíru, periferně sledujíc, jak se Janye s Harrym pomaličku vykrádají francouzským oknem na zahradu.

"Vyšlo to!" zaradoval se za mnou Louis, když se za dvěma tajemnými zaklaplo okno.

"Co vyšlo?" otočila jsem se na něj a sledovala, jak bledne v obličeji.

"No zase to vyšlo! Chápeš to? Už zase vyšly moje narozeniny na Štědrý den," zoufale tikal očima ze mě na Nialla, který přestal hrát.

"Loui, neprotahuj to. Posledních pár dní tady všichni nějak moc tajnůstkaříte, ať už co se týče jmelí, zpívání koled nebo toho, proč Harold šmejdí v naší ložnici," vypočítávala jsem všechny podivnosti za poslední dny.

"Harry...já ho zastřelím. Prý perfektní skrýš," změnila najednou jeho kůže barvu do červena a zvedal se z křesla.

"Tommo, s pravdou ven!" zatlačila jsem ho zpátky do křesla a čekala. Všichni v obýváku nás sledovali a Louis zoufale koukal po klucích.

"Teď už jim to snad říct můžete," ozvala se zpod deky Perrie.

"Ty v tom jedeš s nimi?!" otočila jsem se na ní a Molly se Sophií a Lou taky zpozorněly.

"Zayn se mi svěřil. To víš, v manželství nemůžeš mít žádná tajemství. Ale to ti s největší pravděpodobností za chvíli Janye potvrdí," pokrčila Pezz rameny.

"Pomalu a ještě jednou," nechápala Molly stejně jako já.

"Co tam ti dva provádějí?" přidala se Sophie.

"Zásnuby," skoro šeptla Perrie, ale všechny jsme jí moc dobře slyšely.

"Tys to věděl?" otočili jsme se všechny čtyři na svoje drahé polovičky, ve kterých teď byla malá dušička.

"Styles zakázal komukoliv cokoliv naznačit," pokrčil Tom rameny. Co jsme s nimi měly dělat? Odpustily jsme jim zatajení nám tak důležité věci a vyčkávali na návrat Janye s Harrym.

"Už!" nadskočila jsem natěšením, když jsem zaslechla zavrzání okna. Použila jsem zaručené recepty na štěstí, tudíž překřížila prsty a políbila Louiho doufajíc, že se objeví dva snoubenci.

"Na co čekáte?" zděsila se Janye, když plná místnost lidí zírala jenom na ní a Harryho.

"Nenapínej nás," zakňučela Molly přinejmenším stejně  napnutá jako já.

"Čekáte na tohle?" Janye natáhla ruku, na které se pyšnil snubní prstýnek. Touhle malinkou akcí zpustila bouřlivou a nezastavitelnou vlnu nadšené reakce, která se prolnula celým večerem.

"Stejně nevím, jestli ti to zatajení zásnub odpustím," zapřemýšlela jsem nahlas už v posteli.

"Ale no tak. Znáš se, nevydržela bys to Janye neříct," udobřoval si mě hlazením po rameni.

"Co s tím pořád všichni máte? Já přece umím udržet tajemství," rozčílila jsem se a posadila se na posteli. Louis na mě jenom zkoumavě pohlédl.

"Dobře, tak neumím no. Ale o tom, co dostaneš zítra ti neřeknu ani slovo!" zařekla jsem se a použila účinnou metodu.

"To nedáš!" smál se mi, ale úsměv mu ztuhl na rtech, když jsem se ani po chvíli nepřestávala kousat ruku.

"Izzie, prosím," přišel s prosíkem. Už jsem chtěla porušit svůj slib, když se za stěnou ozvala trošku pozměněná ozvěna.

"Nialle, prosím!"

S Louim jsme se nad Mollyinými výkřiky utápěli v slzách smíchu, který nás ale přešel, když se přidali i čerství snoubenci.

"Oslavy probíhají v plném proudu," podotkla jsem.

"To už ale vážně přehánějí," zkrabatil Louis čelo, když k nám začaly doléhat zvuky vrzající postele.

"Je jenom jeden způsob, jak tu noc přečkat," podívala jsem se na Louiho záludně, který ale nejdřív vůbec nechápal.

"Ještě jeden dárek k narozeninám ti schází," klekla jsem si na postel a zatahala za šňůrku od županu.

"Ten si ale rozbalím sám," chytil mě za ruku a sám sáhl po šňůrce od županu, který se okamžitě svezl k zemi. Vždyť jsem mu říkala, že večer si ten dárek užije víc!