Tento díl je napsaný pouze z pohledu Izzie!!

"Pšš," doléhal ke mě Louiho hlas z chodby. Zachumlaná v teplé peřince jsem v polospánku začala přemýšlet, co se vlastně děje. Jo, dneska by mělo být 23. prosince a já musím vstávat v šest, abych stihla všechno připravit pro hosty a známé, kteří se dneska u nás budou trousit celý den a přát hezké svátky. Počkat! Jestli jsem slyšela před chvílí Louiho, tak by to znamenalo, že vstal ještě před šestou, což je naprosto nemožné! Otevřela jsem jedno oko a se zadrženým dechem se podívala na budík, který ukazoval půl deváté.

"Proboha!" odhodila jsem peřinu na druhou stranu postele, přehodila přes sebe růžový župánek a hnala se ke dveřím. S vervou jsem je otevřela a přímo přede mnou se ocitl pár průzračně modrých, vyděšených očí.

"Dobré ráno, " usmál se na mě roztomile a v rukou držel tác, na kterém se vyjímaly teplé vafle s džemem a hrneček s teplým čajem, ze kterého se ještě kouřilo.

"Spíš dopoledne. Nemohl jsi mě vzbudit dřív? Dneska toho máme moc," vyjela jsem na něj nejdřív, ale hned jsem se provinile zastyděla, když jsem si všimla krásně naservírované snídaně. Určitě něco provedl!

"Víš, že tě nedokážu vzbudit," začal zase s tou pohádkou, že vypadám roztomile při spánku a že mě neumí vzbudit. Raději jsem ho rychle umlčela letmým polibkem, než by se mi tam zase začal rozplývat.

"Sním si to později," nechala jsem ho zmateně stát v pokoji a pospíchala jsem do přízemí všechno nachystat.  Zamířila jsem do obýváku, odkud se ozývaly bouřlivé výměny názorů.

"Měli bychom vzít jedli," prosazoval si svoje Harry zrovna když jsem vcházela do pokoje.

"My jsme doma vždycky měli borovici," přidávala se do debaty Janye, která seděla na opěradle křesla, ve kterém si hověl Harry.

"Borovice je moc chudá a Lux na ní nedosáhne. Smrk by byl ideální," nedal se Tom, který společně s Lux seděl na naší velké pohovce.

"Víš jaký bude ze smrku binec? Ten teda neuklízím," upoutala jsem pozornost svým názorem, který jsem projevila ještě ode dveří.

"Vyspinkaná?" zašklebil se na mě Harry z křesla, který zřejmě už předtím dostal od Louiho kázání, aby mě neprobudil.

"Ne!" štěkla jsem po něm a odkráčela do kuchyně. Hned, jak jsem odešla ,se strhla v obýváku ještě bouřlivější hádka o druhu stromečku. Rozespale jsem rozluštila plán na lince, který jsem si napsala ještě včera, abych všechno stihla. Přejela jsem několik bodů, které už stejně nestihnu a rozhodla jsem se udělat těsto na pravý anglický biskupský chlebíček. Naházela jsem do misky ingredience a společně s miskou jsem se přesunula zjistit situaci v obýváku.

"Říkám vám to znova, jedle je ten nejtypičtější vánoční stromeček, který znám," prosazoval svůj názor Harry už rudý vzteky z argumentů ostatních.

"Nemůžeš myslet na Lux? Vždyť ona si taky bude chtít ten stromeček sama ozdobit," ukazoval rozzuřený Tom na Lux, která ho nevnímala a plácala si na druhé straně gauče s Janye, kterou už hádka zřejmě přestala bavit.

"Lux můžeš zvednout a taky si stromeček ozdobí," rozhazoval Harry rukama. Borovici už zřejmě vyřadili, protože Janye byla nejméně surovějším zastáncem svého názoru, takže o mém nápadu s umělým stromečkem jsem radši mlčela a sedla jsem si na okraj křesla, ve kterém Louis něco zuřivě klikal na iphonu. Nahlédla jsem mu přes rameno, abych zjistila co s takovou vervou dělá.

"Loui, ty jsi objednal vánoční stromeček?" zděsila jsem se. Všichni v ten okamžik ztichly, dokonce i malá Lux, která ničemu nemohla rozumět si přestala hrát s Janye.

"Přivezou ho do dvou hodin," zandal si s úsměvem mobil do kapsy a sledoval vytřeštěné pohledy ostatních.

"Co si to vlastně objednal?" zeptala se ho Janye na otázku, kterou jsme měli na jazyku všichni přítomní. Beze slova se zvedl a odcházel z obýváku pryč.

"Loui vážně, cos to objednal?" křičel za ním Harry.

"Tomlinsone!" zakřičela jsem za ním hystericky. Ani jednoho z nás neposlechl a v klidu odcházel na chodbu. Věděl moc dobře, jak nenávidím, když něco nevím a on si teď naplno užíval, jak ze sebe dělal pana tajemného.

"No, tak to bychom měli," uzavřel Tom a posadil si na sebe Lux. Musela jsem ale Louimu uznat, že to vyřešil parádně, protože v pokoji zase na chvíli zavládl klid a pohoda. Do reality mě zpátky vrátila Janye, která se zvedla z Harryho a odběhla do kuchyně. Uvědomila jsem si, že vlastně pořád ještě míchám těsto na chlebíček a rozběhla jsem se za ní, opouštějíc nabručeného Harryho s Tomem, kteří stejně jako my s Janye přemýšleli, co to vlastně Louis koupil. Přešla jsem do kuchyně, kde Janye zrovna vysunovala plech z trouby na kterém se vyjímaly dokonalé mince pies.

Najednou se domem rozezněl zvonek následovaný řinčením plechu o dlaždičky v kuchyni.

"Kruci," zaklela Janye nad rozházeným cukrovým

"Kdo to může být takhle brzo?" nakoukla jsem do chodby.

"To bude určitě Lou. Říkala, že jde ještě pro nějaké dárky,"  křikla na mě Janye ze země, kde se pokoušela zachránit ještě nějaké koláčky.

"Izz!" vrhnul se na mě Niall, jakmile jsem otevřela dveře a věnoval mi jedno pořádné velké irské objetí.

"Ahoj," přidušeně jsem pozdravila Molly vedle Nialla. Ten mě už naštěstí pustil a zavětřil ve vzduchu.

"Čichám čichám pověstné Moorovské mince piece," vyřkl verdikt po soustředěném zamyšlení.

"Ale s přídavkem prachu a špíny," ozvala se Janye z kuchyně.

"Záchrana je na cestě," odstrčil mě Niall a hnal se do kuchyně zachránit mince pies z prachu.

"Spíš pohřebák," protočila jsem oči a objala Molly na pozdrav.

"Jsou ještě moc horké, opaříš se," slyšela jsem Janye jak krotí Nialla. Ten se ale ládoval vařícím cukrovím.

"Jak dlouho jsi mu nedávala jíst?" ukázala zmateně na Nialla, který do sebe sypal koláčky ze země.

"Celou cestu k vám úspěšně chráním tyhle vánoční cupcaky, takže kolem půl hodiny," usmála se na nás Molly a vytáhla krabici plnou vánočně ozdobených cupcaků. Musela je opravdu před Niallem statečně chránit, protože jenom při pohledu vypadaly neodolatelně. Využila jsem chvíle, kdy byla trouba prázdná a okamžitě do ní šoupla formu s chlebíčkem. Když jsem zavírala troubu, spatřila jsem vedle mě Lux, která fascinovaná svítící bedničkou by si do trouby nejraději vlezla. Honem jsem jí do natažené ruky vrazila jeden z cupcaků ozdobený hvězdičkami a zavřela troubu. Šťastně se do něj pustila a já se otočila k Molly s Janye.

"A jaký vlastně máte stromeček?" vyptávala se Molly. Významně jsme se na sebe s Janye podívaly a povzdechly si.

" Tomlinson něco objednal, ale odmítá nám sdělit co," odpověděl za nás Harry, který přicházel zezadu k Janye a láskyplně jí po pozdravení rukou Molly a Nialla objal.

"Vám možná," zatvářila jsem se lstivě. Janye, stejně nedočkavá jako já prokoukla můj vypočítavý plán, ve kterém jsem plánovala uplatnit všechny svoje ženské zbraně, abych zjistila jestli nakonec máme borovici, jedli nebo smrček.

"Andílku, tyhle jsou strejdovo. Běž si radši pro nějakou ňaminku k tatínkovi," ozvalo se ze země. Zaměřila jsem pohledem na Nialla klečícího před rozsypanými mince pies, kterého přesně kopírovala malinká Lux a hádala se s ním o zaprášené cukroví. Cupcake od Molly odložila, protože to co papá strejda Niall je přece vždycky nejlepší.

"Pojď Lux, podíváme se jak to vypadá se sněhulákem," zachránil situaci Harry, protože Lux se chystala každou chvíli rozplakat nad zakázaným cukrovím. Vzal si jí do náručí a odcházeli jí s Janye obléct.

"Když už jdete ven, nemohli byste dát ještě na stromek před domem barevná světýlka?" vylítla jsem za nimi na chodbu, když se Harry snažil Lux marně navléct miniaturní sněhule.

"Teď?" podívala se na mě zoufale Janye držící Lux ve vzduchu za ruce, aby měl Harry větší šanci ji obout.

"Přijdu vám pomoct," konejšila jsem je a běžela se nahoru konečně převléct z pyžama.

Stála jsem oblečená ve spodním prádle před skříní a přemýšlela co si na sebe vzít, když jsem v zrcadle spatřila Louiho opřeného o dveře, jak mě zamyšleně pozoruje. Sklonila jsem se k tričkům úplně na dně skříně a nenápadně sledovala Louiho reakci.

"Červené nebo černé?" přemýšlela jsem nahlas nad volbou trička a pomalu jsem propínala nohy. Spokojeně jsem se usmála, když jsem v zrcadle zahlédla jak si Louis skousává spodní ret.

"Nebo ne, to by mi byla zima," zadívala jsem se na jeho výraz, když jsem z nejvzdálenějšího fochu vytáhla  tlustý svetr se sobíky. Otočila jsem se a naoko jsem se zatvářila překvapeně, že ho vidím.

"To červené," kývnul ke skříni s úsměvem.

"Dobře," pokrčila jsem rameny a sklonila se zpátky k tričkům. Když jsem se narovnala zpátky, už mě jeho dlaně hřály na bocích.

"Vůbec nejlepší by bylo žádné. Nechceš s tím oblíkáním přestat?" přemlouval mě a přisál se mi na krk.

"Nechceš ty s tím tajnůstkařením přestat?" papouškovala jsem po něm a založila si odmítavě ruce.

"Tak takhle to je," odhalil mě a za trest mě silněji kousl do krku.

"Loui prosím, víš jak jsem nedočkavá. A já to nikomu nepovím," nalízla jsem si dva prsty připravená k přísaze.

"Nech se překvapit. Pak by ty překvapení vůbec neměly cenu," nenechal se přemluvit a konejšivě mě políbil na nos.

" Ono je jich víc?" změřila jsem si ho pohledem, ale on už hypnotizoval imaginární lítající mouchu.

"Loui! Já si klidně i kleknu," nechala jsem ho být a začala úpěnlivě prosit.

"O tom by se už uvažovat dalo," zamyslel se s ďábelským úsměvem.

"Tss," nechala jsem si poznámky o jeho perverznosti a začala se oblékat do svetru.

"Ale no tak. Vydrž to lásko, slibuju, že budeš překvapená," udobřoval si mě.

"Jak můžu být překvapená z jedle, borovice nebo smrku?" změřila jsem si ho pohledem.

"No," usmál se potutelně. Už jsem se ho chystala začít vydírat, když jsme zvenku zaslechli křik.

"Tak bude ta červená mrcha svítit?" slyšela jsem Harryho nadávání. Povzdechla jsem si, navlékla se do prvního oblečení, které mi přišlo pod ruku a i s Louim jsme seběhli ze schodů. Nazula jsem se co nejrychleji do sněhulí a šla zjistit situaci.

"Tak to zkus zapojit znova," snažila se mu Janye poradit.

"To už jsem zkoušel dvakrát, broučku," ačkoliv se nejspíše v několika následujících sekundách chystal vyskočit z kůže, nepřestával Janye mile oslovovat.  

"Nějaký problém?" zeptal se ho odvážně Louis, který vyběhl za mnou z domu.

"Tady ta malá červená mrcha nesvítí! Už jsem jí rozebral, složil, ale vždycky zabliká a potom...zlatíčko, můžeš mi přestat házet ten sníh do kalhot?" přerušil se v půlce věty kvůli Lux v medvědí kombinéze s oušky, která se marně snažila Harryho rozdrbané kalhoty zazáplatovat studeným sněhem, který bohužel pokaždé propadl dovnitř. Chtěla jsem jí vzít do náručí, protože pod Harrym se vzteky rozpouštěl i sníh, ale medvídě mě oklikou obešlo a rozběhlo se k vrátkům, do kterých právě vcházela Lou s Gemmou a Anne. Po šťastném přivítání s Lux se Gemma rozběhla obejmout milovaného brášku, ale těsně před ním zakopla a rozplácla se na zledovatělém chodníčku.

"Do Stylesovic rodiny prostě patří šikovnost," poznamenala Janye, když Harry poraženě zahodil  červenou žárovičku a rozešel se na pomoct Gemmě. Ráda bych se kochala rodinnou sešlostí, ale Louis se vedle mě začal doslova dusit smíchy.

"Lásko, v pořádku?" otočila jsem se s obavami na něj.

"V nejlepším," vykuckal ze sebe, ale pak zase spadl do nezadržitelného smíchu. Chtěla jsem se otočit na Janye s otázkou, jestli jsou i u Harryho takovéhle zkraty běžné, ale nakonec jsem usoudila, že je zbytečné se ptát, když jsem se podívala na něj jak s Gemmou provádějí tajný sourozenecký pozdrav připomínající domorodý rituál. Když už jsem očekávala, že se svléknou do palmových listů a začnou poskakovat kolem ohně, vykoukla ze dveří Niallova blonďatá hlava.

"Ehm, Loui?" odkašlal si a naznačoval Louimu, který se mě právě pokoušel svalit do sněhu, aby mu šel s něčím pomoc. Nerad, ale přece odešel a já jsem se začala vítězně oprašovat, zatímco jsem po očku sledovala, co tak důležitého řeší a proč se Niall schovává za dveřmi.

"Harry?" zavolali si po bezúspěšném řešení problému odborníka. Odpoutal se od rodinné sešlosti, kde se pokoušeli naučit malinkou Lux uplácat sněhovou kouli a neochotně se vydal k těm dvěma tajemným.

"Co myslíš, že zase chystají?" přitočila se ke mě Janye, která je už taky nějakou chvilku pozorovala. Nestačila jsem se jí ani svěřit se svými hypotézami, když na nás ti tři začali zuřivě mávat.

"Holky, kam si schováváte ty...no...," začervenal se Niall a něco se nám snažil vysvětlit.

"Lásko on myslí...víš co...ehm," snažil se mi Louis pomoc, ale i přesto mi pořád nedocházelo, co se nám snaží naznačit. O tom, že nejsem jediná mě konejšil stejně nechápající výraz Janye.

"Tss, amatéři. Janye, kam dáváme kondomy?"  rozštípl to bez okolků Harry a naplno se zeptal své drahé polovičky. Už mi docházelo proč se polonahý Niall schovává za dveřmi a proč se na schodech válí tričko Molly.

"Vezmeš si je na starost?" podívala jsem se zoufale na tlemící se Janye.

"S radostí. Tobě jede vlastní katastrofa," ukázala na stojící kamion před domem s motivem vánočních stromků.

"Já to zařídím," hnal se k chlápkovi vystupujícímu z kamionu Louis. Nechtěla jsem se mu plést do překvapení  a tak jsem počkala než kamion odjel a před vrátky už zůstal stát jenom Louis s neurčitým druhem stromku. Zřejmě se stromek nezdál ani Tomovi, který se hned začal zajímat, jestli opravdu koupil smrk.

"Řekni mi to ještě jednou," slyšela jsem nervózního Toma, když jsem se k nim blížila.

"Jevicrk," dolehlo ke mě od Louiho, ale zřejmě to bylo jenom vlivem foukajícího větru.

"Wow, tak tohle jsem nečekala. Co to je za druh?" obdivovala jsem nádherný, ale neidentifikovatelný stromek.

"Jevicrk," pokrčil v klidu rameny.

"Nemáš mozkovou mrtvici nebo tak něco?" podívala jsem se na něj ustrašeně.

"To vypadá spíš na epeleptický záchvat," přidala se k nám Anne s Gemmou.

"Jsem rád, že se tak staráte dámy, ale tohle je obyčejný smíšený stromek. Nahoře jedle," názorně ukazoval na vrcholek stromku, "uprostřed borovice a úplně dole smrk," pyšnil se nad svým nápadem a naše překvapené výrazy ho nevyváděly  z míry.

"Bože," vydechl Tom.

"Mě se náhodou moc líbí," vlepila jsem Louimu pusu za to, jak báječně to vymyslel.

"Ale pochybuji, že se to jmenuje jevicrk," zakroutila jsem hlavou nad podivným názvem.

"Od teď jo!" nenechal si Louis poničit svůj nápad. Po chvíli k nám přicupital maličký medvídek a začal si osahávat spodní jehličí našeho zmutovaného stromečku.

"Líbí se jí," poznamenala Lou nad radostí Lux. Tom už stejně nemohl s výběrem stromku nic dělat a tak společně s Louim přenesli stromek směrem k domu. Dveře otevřela Janye a už jsem jí na  ústech viděla otázku o jaký druh stromku se to vlastně jedná.

"Neptej se ho, prosím tě," zarazila jsem jí ještě dřív, než se Louis mohl začít pyšnit se svým nápadem.

"Tak co, jedle, borovice nebo smrk?" objevil se vedle ní Harry a já jsem je poraženě obešla do kuchyně, abych mohla přichystat oběd, protože už jsem nepotřebovala znovu slyšet okolnosti vzniku prapodivného názvu našeho vánočního stromku.

"Pizza!" ozvalo se z venku zrovna když jsem vyndávala z lednice kuře.

"Nemáme zájem," křičela jsem nahlas z okna.

"Neví co mluví. Ovšem, že máme!" hnal se ze schodů Niall navlíkající se do kalhot. Už jsem pozapomněla, jak nebezpečný dokáže být, když se jedná o pizzu, kterou si sám objednal.

"Výborně, teď si ho vyplašila!" přišel naštvaný do kuchyně.

"Nialle, mám tady kuře," ukázala jsem na kus masa na lince.

"Tomuhle říkáš kuře? Stěží se to dá nazvat kuřátkem a ta pizza už byla objednaná," rozčiloval se mi v kuchyni. Hádku přerušil další zvonek, takže zastavit Nialla a uchovat si alespoň nějakou autoritu bylo naprosto nemožné!

"Brácho!" ozývalo se z předsíně a už teď jsem si představovala vyděšený pohled poslíčka. Vběhla jsem do chodby, kde se už shromažďovali i ostatní. Blonďaté stvoření tam doslova viselo na Liamovi, držícím několik krabic pizzy se stejně vyděšeným výrazem, jako jsem předpokládala u poslíčka.

"Co se stalo? Vždyť jsme se viděli včera," zmateně po nás tikal očima.

"Kdes je našel?" nevnímal ho Niall fascinován pizzou.

"Se Sophií jsme potkali nějakého mladého poslíčka, jak od vás zklamaně vychází s několika krabicemi nedotčené pizzy, tak jsme je od něj převzali a přinesli," pověděl nám příběh o návratu pizzy a chytl Soph za ruku, když mu Niall vytrhl krabice.

"Nechcete zůstat na oběd, když jste si ho už přinesli?" ozvala se za mnou Janye. Tím si vysloužila vražedný pohled od Nialla, který měl kusy pizzy přesně napočítané na osoby a další dva strávníci se mu ani trochu nelíbili.

"Ne, jdeme na něco do města," usmála se na nás Sophie a s rozloučením nás opustili.

"Kdo si dá pizzu?" nesl ji Niall střeživě do obýváku a přitom mě vítězně sjel pohledem, když se k němu všichni nadšeně vrhli. Šla jsem tedy poraženě vrátit kuře do mrazáku a připojila se k nim do obýváku, kde si mě Louis okamžitě stáhl k sobě na zem, protože všechny sedačky už byli obsazené. Položila jsem se mu do klína a užívala si krmení pizzou.

"Stejně je to fajn, že jsme se takhle sešli," začal Harry uvažovat, čímž mě mile zaskočil.

"Je, ale my váš už za chvíli opustíme. Máme toho dneska ještě hodně," překazila mu filozofické úvahy Molly zabarikádovaná společně s Niallem prázdnými krabicemi.

"Jak to? Kdo nám pomůže s lineckým?!" posmutněla a zároveň se zděsila Janye, protože Mollyinu pomoc jsme, co se týče cukroví , opravdu potřebovali. Moment, cukroví!

"Chlebíček!" vyskočila jsem z Louiho a vrhla se do kuchyně. Jak jsem čekala, bylo už pozdě a z trouby se hrnula oblaka dýmu. S kašláním a nadávkami jsem vyndala černou hmotu a hned jí odhodila na linku.

"Kruci!" strčila jsem do vařící formy a ještě si spálila prst.

"Můžu nějak pomoct?" vkoukla do místnosti hlava Anne.

"Tady už se nijak pomoc nedá," mávla jsem na ní a vhodila zčernalý kus do odpadkového koše.

"Všechno ok?" objevila se ve dveřích Janye.

"Ne, ale už jsem zvyklá! Jdeme na to linecké?" přestávala jsem se trápit nad spáleným chlebíčkem a usmála se na ní.

"Tak s tím vám moc ráda pomůžu," přidala se Anne, čímž mi udělala radost, protože nám to půjde lépe od ruky.

"Začněte, já se jdu ještě rozloučit s Miall," popohnala jsem je a běžela si udobřovat Nialla. Vešla jsem do obýváku, ale tam se akorát zády ke mě krčili dva spiklenci.

"Ne, udělej to venku! Říkám ti, že venku je to lepší!" vnucoval Louis Harrymu svůj názor ohledně něčeho.

"Co je venku lepší?" překvapila jsem je ze zálohy, až oba dva nadskočili.

"Pověsit jmelí," stoupnul si pohotově Louis a než jsem se stačila dál ptát, umlčel mě polibkem. Stejně mi lhal, poznala jsem to na něm, ale evidentně zase chystali nějaké překvapení.

"No nevím, já bych osobně hlasovala pro předsíň," snažila jsem se jim vmísit do rozhovoru, ale zřejmě se opravdu bavili o něčem jiném než o jmelí, soudě podle Harryho výrazu.

"Kam se všichni ztratili?" ohlížela jsem se.

"Gemma s Lou šli uspat Lux, Tom schovat dárky pro holky  a ti dva už odešli," vysvětlil mi Louis.

"Cože? Vždyť jsme se ani nerozloučili," posmutněla jsem.

"Neloučili byste se na dlouho. Niall vzkazuje, že se brzo staví na to kuře," povzbudil mě miláček. Na oplátku jsem ho chtěla políbit, ale Hazz se založenýma  si netrpělivě odkašlal.

"Víš kdo dneska ještě přijde?" vystrnaďoval mě Louis mile z obýváku.

"Mám se bát?" začínala jsem se děsit a ani jsem neměla možnost nad jeho tajemstvím dále přemýšlet, protože z kuchyně se ozývaly rozhořčené hlasy.

"Já jsem ale zvyklá dávat do lineckého zavařeninu," zaslechla jsem z kuchyně hlas Janye s lehkým nádechem arogance.

"Věř mi, Harry má radši cukroví s máslovým krémem," odporovala jí Anne a já jsem se šla na ty dvě podívat.

"Běžte se podívat na internet, všude najdete, že nejlepší je linecké se zavařeninou potřené rozšlehaným vejcem," obhajovala se Janye.

"Všude možná, ale u Stylesových je klasické linecké s máslovým krémem potřené bílkem," založila si ruce Anne. Tady se schylovalo k pěkné hádce, což se dalo rozluštit jenom podle Janyiny barvy obličeje, která nikdy nevěstila nic dobrého. Jestli si je Harry nepřijde co nejdřív srovnat, tak se to pěkně zvrtne.

"Jak můžete vědět, co má Harry rád. Vždyť u vás už skoro pět let nebydlí!" vykřikla Janye v afektu větu, které jsem se bála. Přesně tohle trápilo Anne jako matku nejvíc, že ji její dítě opustilo a Janye jí to teď krásně vmetla do obličeje.

"Gemmo, odcházíme!" sundala ze sebe zástěru a křičela nahoru do schodů zklamaná Anne.

"Mami, vždyť Janye to takhle nemyslela," snažil se Harry zachránit situaci, která už stejně byla ztracená.

"Ale myslela a má pravdu! Gemmo!" vybíjela se Anne zlost na nic netušící Gemmu, která byla matkou nucena se obléct do kabátu.

"Počkej, nechceš si o tom...," práskly dveře vchodové dveře přímo do Harryho udobřování, " ...promluvit?" dořekl větu už zavřeným dveřím. Vyděšeně jsem zírala na Anninu reakci, když se v ložnici v patře zabouchly dveře.

"Janye?" otočil se prudce Harry.

"Janye!" zavolal zoufale a rozběhl se do schodů za svou láskou. Vystrašeně jsme se na sebe s Louim podívali. Takovéhle Vánoce jsem si opravdu nepředstavovala. Nenávidím hádky, nerada se hádám a stejně vždycky prohraju a Louis to o mě moc dobře věděl, tak mě přišel ochranitelsky obejmout. Mohla bych se ho takhle urputně držet věčnost, když se opět rozezněl domovní zvonek. S nelibostí, jaká pohroma se zase blíží jsem šla otevřít dveře.

"Mami?!" zírala jsem na člověka, kterého jsem už přes rok neviděla.

"To je mi ale přivítání. Nepozveš mě dál?" zeptala se bez okolků.

"Ne!" zabouchla jsem jí dveře před nosem a vyčerpaně se o ně opřela zevnitř. Tak dlouho jsem jí neviděla, po tom, jaké věci prohlásila o Louim jsem si slíbila, že jí už ani nikdy neuvidím a ona se tady jen tak ukáže den před Vánocemi?

"Co tady dělá? Co tady kruci může chtít?" procházela jsem nervózně sem a tam po chodbě a kousala si nehty.

"To tys jí pozval!" obvinila jsem Louiho, když jsem zpozorovala jak mě sleduje.

"Jo, je to tak trochu předvánoční dárek. Myslíš si, že tě nevidím, jak večer koukáš na fotky, když si byla malá? Můžeš se to přede mnou snažit skrýt, ale já ti vidím až do žaludku Thompsnová!" zadíval se mi zpříma do očí.

"Když sis jí pozval, tak si jí zase odezvi, já si s ní nemám co říct," odsekla jsem mu a rozešla se směrem do schodů.

"Ne ne ne! Ty teď hezky maminku jako poslušná dceruška pozveš dovnitř a pohostíš jí," chytl mě za rukáv a přitáhl k sobě.

"Víš co o tobě všechno řekla? Já už nechci znova poslouchat, jak na tebe nadává. Možná, že tobě to nevadí, ale já takové věci poslouchat nedokážu," hrnuly se mi slzy do očí.

" Izzie, lidi se mění. Prosím, zkus to alespoň pro mě," aplikoval opět štěněčí pohled, vůči kterému neexistuje obrana. Poznámku o tom, že lidé se mění pouze k horšímu jsem raději spolkla  a znovu se vydala ke dveřím.

"Tak teda pojď, jestli chceš," otevřela jsem se sklopeným pohledem dveře a stydlivě pozvala mámu dál. S radostí přijala a vešla do našeho domu. Nejprve jsme se ostýchaly obě dvě, přece jenom jsme se dlouho neviděly, ale Louimu, který na nás neustále dohlížel a čekal na naše usmíření, se nakonec jeho plán přeci jenom vydařil. Zakopaly jsme válečnou sekeru a dohodly se na tom, že i když se Louis na první pohled může zdát jako sebestředný svůdník (čímž byl mile potěšen), jedná se vlastně o roztomilého blázna. S popřáním hezkých svátků a brzkého navštívení jsem mámu po roce vyprovodila z naší vily a mávala jí společně s Louim v jeho objetí.

"Jak sis vůbec mohl dovolit pozvat jí za mými zády?!" vyjela jsem na něj hned jak se mi ztratila z dohledu. Pokrčil rameny a jenom se na mě drze usmál.

"Nenávidím tě!" otočila jsem se k němu zády.

"Miluju tě," obešel si mě a políbil na usmířenou. Zvědavost mě přemohla a nemohla jsem si odpustit jít špehovat dvě rozhádané hrdličky v poschodí. Společně s mým spiklencem jsme se vplížili do prvního patra a zírali na dveře do ložnice.

"Ha! Takže buď je Styles vylomil a nebo našel náhradní klíč," filozofoval Louis. Posunuli jsme se dál těsně u stěny, abychom získali výhled do ložnice, když jsem takticky zvedla ruku na znamení zastavení. Nakoukla jsem do ložnice pro hosty, ve které se nad postýlkou Lux objímali Janye s Harrym. Na krku mě začal šimrat Louiho dech, kterého už přemohla zvědavost a musel sám zkontrolovat situaci. Zadržovala jsem dech jak nejdéle jsem ovládala, ale nakonec jsem stejně nevydržela a v záchvatu smíchu pod vlivem šimrání jsem se svalila na zem, přičemž Louis, který se o mě opíral dopadl přímo na mě.

"Že se nestydíte, tady před tou malou! Vždyť jí probudíte," obořil se na nás nadmíru starostlivý, neobvykle zodpovědný Harry, pořád objímajíc svojí drahou, čerstvě usmířenou polovičku.

"Ale zatím spí, ne?" usmál se ďábelsky Louis a na oko se dravě vrhl po mém krku. Musela jsem se smát mezi polibky, kterými se předváděl před Harrym s Janye.

"Teď vážně, to už malinko přeháníte ne?" ozvala se Janye po tom, co jsem začala rozepínat Louiho knoflíčky na košili. Po očku jsem jí sledovala, jak něco šeptá Harrymu a jde k oknu. Než jsem se nadála a snažila upozornit rozvášněného Louiho, přistála mu na hlavě obrovská, sněhová, ledová koule.

"No co, potřeboval si trochu zchladit," zašklebila se na něj a raději se přiblížila zpátky k Harrymu, když si uvědomila, jak se na ní Louis kouká.

"Tak takhle by to nešlo Moorová," vytáhl si jí z Harryho objetí a táhl kamsi na chodbu.

"Né, Loui, né!" křičela jak nejsilněji mohla, ale od Harryho dostala akorát další pokárání, že probudí Lux. Vyhnal mě z jejího pokoje, pořádně zavřel dveře a hnal se za svojí láskou, kterou mu ta moje terorizovala.

"Pomoc!" ozývalo se ze zahrady. Vyběhli jsme s Harrym jen tak francouzským oknem a naskytl se nám pohled na Louiho pohřbívající Janye pod sníh. Než jsem se stačila vzpamatovat, ztratila jsem půdu pod nohama a kopala nohama ve vzduchu.

"Stylesi, okamžitě mě pusť!" snažila jsem se vyprostit z jeho sevření.

"Tak ať mi propustí Janye," kývnul směrem k Louimu, který už dokončoval svojí práci.

"Nikdy!" zakřičel na něj Louis, ale až potom si uvědomil, že mě drží jako rukojmí a hned svojí odpovědi litoval.

"Fajn, tak jak myslíš," pokrčil rameny a odnášel mě do kůlny. Pečlivě za námi zavřel dveře a přenášel mě do zadní části.

"Co hodláš dělat?" děsila jsem se ho.

"Neboj, bude to rychlé a bezbolestné," zasmál se ďábelsky na složenou hromadu uhlí, ke které mě donášel.

"To neuděláš. Prosím, Harolde!" snažila jsem se zachytit lopaty, jako poslední záchrany, ale po nepatřičném oslovení mě s ještě větší vervou hodil do špinavého uhlí, které na mě s radostí házel, aby na mě náhodou nezůstal kus oblečení čistého. Nasupeně jsem ho probodávala pohledem.

"Vyřiď si to s Tomlinsonem," pokrčil rameny a vyšel z kůlny zkontrolovat situaci venku. Vyhrabala jsem se z uhlí a hnala se za ním. Na plácku před domem se krčila postavička Janye promočené až na kost a vedle ní se Louis pyšnil svým výtvorem. Po tom, co ovšem spatřili mě po Harryho působení, neubránili se výrazu zděšení.

"To je to tak hrozný?" podívala jsem se na ně nešťastně a Harry vedle mě propadl záchvatu smíchu, což mluvilo za vše.

"Vy jste teda dvojka, mořská panna s čarodějnicí," poznamenal Louis. S Harrym, který se už tak dost popadal za břicho to od nás s Janye pěkně schytaly a boj se vyvinul v neústupnou válku, která se protáhla až do konce večera. Janye se mezitím zvládla usušit a já jsem se ve sněhu taky dost vyválela, takže když nás volala Lou na večeři, byly jsme už obě dvě k rozpoznání dokonce i od Lux.

Po skvělé večeři od Lou jsme ještě plánovali pár věcí na zítřek, aby se nám Štědrý den vydařil. Lux už se samou únavou zavírala očka, takže jsme jí akorát přečetli pohádku na dobrou noc, kde každý úspěšně četl svou roli a po uzavření míru jsme se vydali do svých ložnic.

"Stejně jsi příšernej, že jsi mě nechal na pospas Harrymu," ohradila jsem se na Louiho, když jsem vycházela z koupelny k němu, hovícímu si v posteli.

"Já vím, nejhorší," usmál se na mě andělsky a natáhl se pro polibek.

"To teda jsi! Vůbec nevím, jestli zítra něco dostaneš k narozeninám a pozítří pod stromeček," založila jsem si ruce.

"Izzie netrap mě. Dostanu, že jo?" proměnil se najednou v malé, nedočkavé dítě.

"Nech se překvapit," užívala jsem si pro jednou roli tajemné a v objetí mého nedočkavého miláčka se uchýlila ke spánku.

xxxxxxxxxxxxxx

další díl bude pravděpodobně zítra, jestli to stihnu :) 24. už to vše vyvrcholí a vrhneme se na další speciál :D snad se těšíte :) Ch&B