Vyrušila nás hrozná rána železného kladiva. S leknutím jsem se otočila ke kolu. Snad už nepřerazila Niallovi nohu! Nemůžeme se jenom takhle dívat, jak nám mučí kamaráda.

Naštěstí jenom zkoušela pevnost a tvrdost kladiva na dřevě.

"Jamesi," vydechla a zadívala se Niallovi do očí.

"Proč jsi to všechno zkazil?! Mohli jsme být spolu. Spolu navždy. Pamatuješ?" prohlížela si ho smutně.

"Tak se mnou alespoň mluv!" praštila kladívkem těsně vedle Niallovi ruky ,až jsem hrůzou nadskočila.

"Dobře, vybral jsi si sám Jamesi!" řekla po tom, co nedostala odpověď se zlobou v očích a napřáhla ruku.  Nemohla jsem se na to dívat! Schovala jsem hlavu do Louiho ramene a čekala až uslyším hrůzný úder kladívka a ránu zlomené kosti.

"Elois," promluvil konečně Niall.

"Ty víš, že nejsem James," zadíval se na ni těma svýma průzračnýma očima a přidal roztomilý úsměv.

Elois nad ním stála stále s napřaženou rukou a čekala, co bude dál.

"Já vím, jak ti James ublížil. Ale tím, že se mi pomstíš svou bolest neumlčíš," pokračoval Niall. S údivem jsem sledovala celé dějství před námi.

"Nemůžeš to už vrátit zpátky Elois. Ale můžeš se pokusit zlepšit svou budoucnost. Od té doby, co jsem o tobě poprvé slyšel na tebe nemůžu přestat myslet Elois. Na tvoje vlnité havraní vlasy, na tvůj úsměv a nejvíc na tvé černé oči jako uhlíky o kterých se mi zdá v noci," pokračoval Niall. Nikdy jsem ho neslyšela mluvit tak romanticky.

Jako na mě to podobně působilo i na Elois. Pomalu spustila ruku k zemi a kladivo jí spadlo na zem. Z očí jí vytryskly slzy a ona se svalila na Niallovu hruď. Plakala tak moc, bylo v ní tolik smutku.

Mávnutím ruky potom rozvázala provazy na Niallových rukou a on ji jimi objal. Přitulil si jí k sobě a nehodlal jí pustit. Nás si vůbec nevšímal, byla tam pro něj jenom ona.

"Hej," šeptla na nás Janye pořád sedící na zemi objímaná Harrym.

"Neměli bychom je přestat rušit?" usmála se na mě a Louiho a ukázala  směrem do rohu.

Přikývla jsem jí a všichni čtyři jsme se přesunuli do druhého rohu sklepení, abychom mohli dvě spřízněné duše nechat v soukromí. Sedla jsem si  na zem k ostatním a stulila jsem se k Louimu. Objal mě a dal mi polibek na dobrou noc do vlasů. Nemohla jsem usnout, aniž bych se s ním rozloučila. Zvedla jsem hlavu a vášnivě ho políbila. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Harry s Janye loučí podobným způsobem. Spokojeně jsem se opřela o svou lásku a usnula.

"Izzie, vstáváme!" tahal mě z prapodivného snu hlas Nialla. Ale mě se ještě vůbec nechtělo jít dělat snídani pro toho hladovce a chtěla jsem si užít chviličku přitulená k mému miláčkovi. Ten si mě k sobě ještě víc přitiskl a já se chystala znovu usnout.

„Budíček!! Přestaň obléhat Louise a nech ho, ať vstane, od země jde chlad,“ zakřičel mi hlasitě Nialler do ucha. Evidentně měl už vážně neuvěřitelný hlad. Počkat, od země?

„Mami, vstávej, synátor má hlad!“ přidal na hlasitosti, až jsem nadskočila.

"Co? Kde? Jak? Proč?" snažila jsem se zorientovat v prostoru. Opravdu jsem seděla na zemi s Louim a kousek od nás Harry s zřejmě právě probuzenou Janye. Niall poskakoval před námi a domáhal se své snídaně.

„ Nevěřili byste, co se mi zdálo. Totální šílenost,“ začala Janye. Kdyby tak věděla co se zdálo mě. Během svého líčení se Janye zastavila a zírala na černou zeď. Sledovala jsem její pohled a zastavila se u bílého nápisu. Ne, to není možné, určitě ještě spím.

Děkuji vám za vše, konečně může má duše odejít, kam patří.

Jamesi, děkuji, že jsi mi dal příležitost Ti odpustit a dovolil mi tak v pokoji spočinout.

Miluji tě, navždy zůstaneš v mém srdci.

Tvá Elois