Dneska přidávám trošku víc, protože je u mě moje kamarádka (tímto bychchtěla pohled Janye věnovat Molly- jméno se neuvádí na její výslovné přání :D ) a ta kamarádka mě opravdu VELICE podporuje v psaní- poděkujte jí ;) tenhle díl je trošku delší, konečně se tam začíná něco dít... a jestli Molly bude pokračovat v podporování, tak dneska přidám i další díl... WHYLI :* Cherry&Blueberry

„Nemyslíte, že se s ním něco děje?“ ptal se Louis.

Stáli jsme na chodbě za dveřmi jeho pokoje a všichni si o něj dělali starosti.

„Jo, je takový od těch útesů. Řekla jsem něco špatně?“ Izz se strachovala, že něco pokazila.

„Ne, myslím, že to tebou není,“ zamyslela jsem se.

„Ať tak nebo tak, dnes už se to nedozvíme,“ ozval se Harry a chytil mě za ruku. „Snad se z toho vyspí a zítra už bude v pořádku.“

Izz i Loui byli chvilku zaskočení jeho náhlou změnou nálady, když si pak ale prohlídli, co máme oba na sobě, došlo jim to. Na druhou stranu- Izz s tričkem naruby a Loui v jejím růžovém županu také mluvili za vše. Loui Izz zezadu objal a zívl.

„No, tak my asi půjdeme spát. Zítra se uvidíme, dobrou,“ rozloučil se s námi a pak jsme se rozešli k sobě do pokojů. 

Zbytek noci už proběhl v klidu. Došli jsme s Harrym do pokoje, znovu se svlékli a celí promrzlí se zachumlali v peřinách. Hřáli jsme se navzájem v objetí, ale dlouho jsme nemohli usnout.

Sice jsme nic neříkali, ale Harry mě hladil po rameni a tiskl si mě k sobě tak, jako by o mě měl přijít. Tohle dělal, jen když se trápil. A řekla bych, že nemůžu usnout ze stejného důvodu, jako on. Myslela jsem na Nialla. To jeho chování vážně nebylo normální, bylo mi jasné, že se něco muselo stát. Přemýšlela jsem nad tím hodně dlouho, náš pokoj sem tam osvětlil blesk bouřky. Kapky bubnující na sklo okna mě nakonec utěšily a já v Harryho náruči usnula.

 Když jsem se ráno probudila, ležela jsem na boku a Harry měl přese mne ovinutou svou paži. Jemně jsem mu ruku nadzvedla, abych mohla vstát a nevzbudila ho.

„Dobré ráno, lásko,“ ozvalo se těsně vedle mého ucha a pak mi na tvář přiletěla jedna lehká pusa. To byl takový náš zvyk- zpříjemnit si den hned po ránu.

„Dobré,“ usmála jsem se. „Vzbudila jsem tě?“

„Ne, čekal jsem, až se probudíš.“

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se rozespale.

„Čtvrt na devět,“ znovu mě políbil.

„Cože?“ vyletěla jsem z postele. „ My zaspali!“

„My někam jdeme?“

„Byla jsem domluvená s Izz, že se sejdeme na snídani,“ házela jsem na sebe oblečení.

„V kolik jsme tam měli být?“ Harry vylezl z postele a taky se začal oblékat.

„V osm,“ zaletěla jsem do koupelny, která byla v příšerném stavu a rychle si vyčistila zuby a učesala se.

„Tak to máme zpoždění,“ vběhl za mnou do koupelny Harry a taky si vyčistil zuby.

„Skvělý postřeh, lásko,“ poznamenala jsem a pak jsme vyběhli z pokoje.

Když jsme dorazili, Izz s Louim už byli skoro po jídle.

  Zarazilo mě, když jsem viděla Nialla jak se šťourá lžící v netknuté ovesné kaši. Došlo mi, že Harryho slova se nenaplnila. On se z toho nevyspal, řekla bych dokonce, že se to ještě zhoršilo. Normálně by do sebe tlačil už pátou porci.

 Přisedli jsme si a jedli.

„Už jsi v pohodě?“ zeptal se opatrně Harry.

„Co tím myslíš?“ zeptal se ostře Niall.

„Nialle, není ti špatně?“ zeptala jsem se.

„Cože?“

„Ani ses nedotkl své porce,“ podotkla Izz.

„No a co? Prostě nemám hlad!“ Vyštěkl na nás. Harry přestal žvýkat a zíral na něj s otevřenou pusou a Louis, který právě pil čaj, se zakuckal. „Posloucháš se vůbec?“ podařilo se mu ze sebe dostat mezi záchvaty kašle. Harry, mu zabušil do zad a on se za chvilku uklidnil.

„Dejte mi už sakra všichni pokoj! To se musím pořád chovat podle toho, jak mě všichni znáte? Nemůžu prostě jednou nemít hlad? Jděte se bodnout!“ křičel na nás. „Všímejte si sebe a mě nechte být.“

„No, tak dobře,“ vykoktala Izz zaraženě a otočila se k nám.

„Dneska bychom se mohli jít podívat do hradu. Je tam prohlídka, vždycky jsem se tam dovnitř chtěla kouknout. Co vy na to?“ usmála se a já jí úsměv opětovala. Moc se mi to líbilo. Harry už už chtěl něco namítat, ale když jsem se a něj zamračila, vzpomněl si na slib, který mi včera dal a radši si znovu nabral kaši.

„Skvělej nápad!“ vykřikl nadšeně Niall a vyskočil od stolu. „Tak se jde,“ vyšel ven z jídelny.

„Počkej, ty to nedojíš?“ zavolala jsem za ním.

Jeho hlava vykoukla za dveřmi. „Ne, a vy už jste taky dojedli,“ přiskočil k nám a všechny nás vytáhl od stolu.

*******

Nenechal nás v klidu ani se převléct, a nedal pokoj, dokud jsme nevyšli k hradu. Celou cestu byl v čele skupiny a neustále nás popoháněl.

 Přijatelně se uklidnil, až když jsme přicházeli po kamenném mostě k hradní bráně. Bylo to jako z pohádky. Připadala jsem si jako princezna, kterou si za ruku vedl můj kudrnatý princ, který se snažil vypadat co nejmíň otráveně. Cenila jsem si jeho snahy. Věděla jsem, co to pro něj je za utrpení.

Ukázalo se, že naší průvodkyní je naše stará seschlá recepční. „Dělají si srandu?“ slyšela jsem Harryho, když viděl tu seschlou švestku, jak nás vede do hradu.

„Lásko, aspoň se nemusím bát, že se budeš otáčet za nějakou jinou,“ zasmála jsem se vesele.

„To bych nedělal ani tak a ty to víš,“ bránil se. „Ale teď mít obavy opravdu nemusíš,“ dodal znechuceně.

Niall poskakoval hned za průvodkyní a byl natěšený víc, než Izzie, která se sem těšila už od dětství! Ale aspoň se už zase nechoval tak divně. Doufala jsem, že mu tahle nálada už vydrží. Za Niallem šli Izz a Loui ruku v ruce, takže jsme my s Harrym uzavírali skupinku. Občas se od něj ozval jakýsi povzdech, ale byla jsem rozhodnutá se za jeho snahu večer odměnit.

Nebe bylo už zase zatažené, vypadalo to, že jestli si nepospíšíme, zmokneme jako včera Niall.  Alespoň bouřka tu prohlídku nějak oživí. Ačkoliv jsem si byla jistá, že se tam budu bát, připadalo mi to vzrušující.

Stařena odemkla dveře, ale dřív, než nás pustila dovnitř, chtěla nám něco říct. Cítila jsem, jak Harry znuděně zírá vedle mě. Niall byl naopak nadšený a už chtěl být vevnitř v hradu.

 "Ještě před tím, než vejdeme" promluvila seniorka,"vás chci upozornit na pár věcí. Za prvé: nesahejte nám prosím na exponáty. Za druhé: nezůstávejte pozadu, jinak se ztratíte a dostat se z hradu je prakticky nemožné a za třetí..." Věta zůstala nedokončená, jak se snažila vzpomenout, co za třetí.

 "Echm skleróza echm" odkašlal si Harry, načež Loui vyprskl smíchy.

Obě jsme se na ně s Izzie zle podívali a oni přestali, i když bylo vidět, že se smíchem chvilku zápasí.

 "Tak pojďte" pozvala nás dovnitř naše recepční/průvodkyně a Niall se vřítil dovnitř, div stařenu nepovalil a dveře nevyhodil z pantu. Zakroutili jsme hlavami a následovali ho.

Byla to krása! Průvodkyně sice udělala chybu hned na začátku, a sice tu, že pochodně, které zapálila, dala klukům, aby je nesli, ale to se jí dalo odpustit, nemohla přeci čekat, že s nimi hned začnou šermovat. Napřed blbli jen Harry a Loui, pak se ale přidal i Niall. Ano, ačkoliv byl den, louče byl nezbyté, jelikož uvnitř byla dokonalá tma. Bylo to ale romantické.

I když se naši kluci chovali jako tříletí. Obě dvě jsme si povzdechly a dívaly se na ta přerostlá děcka. Svým způsobem to byla i zábavná podívaná.

Průvodkyni se ovšem nelíbilo jejich počínání, prostě musela být za každou cenu ve středu zájmů. Odkašlala si, aby získala naší pozornost.

"Vítejte na hradu Eilean Donan,“ začala průvodkyně s přednáškou a já chytla Harryho za ruku s úmyslem zabránit mu v pokračování boje, ale on místo toho jednou rukou šermoval a druhou mnou v zápalu hry cloumal.

 „Hrad byl postaven na počátku 13. století rodem Mackenziů. Byl jedním z největších a nejbohatších hradů až do konce patnáctého století, kdy se stal majitelem James Mackenzie. Vlastně se k němu váže pověst," začala tichý výklad průvodkyně.

 Když stará paní mluvila, kluci přestali bojovat a poslouchali jí. Nebo se spíš snažili vypadat, jakože poslouchají. Byla jsem si jistá, že Harry se nemůže dočkat, až bude zase večer v posteli, Louis byl trošku smutný, že nedohráli bitvu a Niall… kdo ví, co se mu honilo palicí.

Když se kluci uklidnili a plameny loučí osvítily místnost, rozhlédla jsem se po místnosti plné obrazů. Krása!

"Podle ní se James Mackenzie scházel s dívkou z blízké vesnice Dornie -Elois. Elois byla sirotek, bydlela u svého nevlastního otce a každý večer se s Jamesem scházeli. Jednou nepřišel a Elois se ho vydala hledat. Našla ho v objetí krásné hostinské."

"Jo, to musely být časy," pošeptal Harry Louimu, ale já jsem ho moc dobře slyšela. Dupla jsem mu na nohu a ozvalo se bolestivé zaskučení.

 Průvodkyně se zatvářila dotčeně a pokračovala ve výkladu. "Nedokázala vydržet zradu a skočila z blízkého útesu. Od té doby to šlo s Jamesem od desíti k pěti. Začal se naplno věnovat pití a hostinám, nestaral se o hrad a o poddané a jenom se utápěl ve smutku. Elois zřejmě opravdu miloval, ale to ona neví. Do dnes tady straší a chce se mu pomstít. Bude zde strašit, dokud mu neodpustí, to ona ale po zlomení srdce neudělá. Zde je obraz Jamese Mackenzieho a zde vedle můžete vidět zřejmě Elois, jejíž obraz nechal James namalovat po jejím úmrtí. Sám byl při malování obrazu a radil malíři" uzavřela průvodkyně a zapálila další louče vedle obrazů.

Jen co jsem uviděla obraz, který právě osvětlila louče, spadla mi brada stejně, jako všem ostatním. Kmitala jsem pohledem mezi obrazem muže- Jamese a Niallem a snažila se najít i malinkatý rozdíl. Neúspěšně.

Niall si ho nevšímal. "Nialle, si Jamesovi tak hrozně podobný. I ty oči, vidíte to taky?" podařilo se mi po chvilce promluvit. Stále jsem hledala rozdíly, ale čím déle jsem se na ty dva dívala, tím víc mi to připadalo, jako by na obrazu byl Niall v kostýmu.

"Vypadá úplně jako tvoje dvojče" přidala se ke mně Izz."Co myslíš Nialle?“ chtěla znát jeho názor, ale odpověď už nepřišla. „Nialle?" odtrhli jsme zraky od Nialla na obrazu a začali hledat toho opravdivého.

Místo na obraz Jamese zíral na ten druhý obraz. Byla na něm nějaká dívka a mě došlo, že se jedná o Elois. Byla opravdu krásná: vlasy havraní barvy jí splývaly podél tváří, na sobě ale měla šaty, které nosily vznešené dámy, což jí přidávalo na kráse ještě víc. Niall jí hleděl do očí a vypadal nějak zamyšleně.

"Můžeme pokračovat?" ozvala se znovu průvodkyně, už mírně vyvedená z míry naší nepozorností.

 "To je ona," řekl jistě Niall a na průvodkyni házel bobek.

Harry nechápal stejně jako my ostatní a tak se zeptal: "Kdo ona?"

"Ona,“ odpověděl Niall a já se neubránila úšklebku. Teď nám to všem hned objasnil. „O té se mi včera zdálo" dopověděl Niall po chvilce a hlavou byl přitom někde v oblacích a pomalu kráčel blíž k obrazu.

Nechápavě jsem se podívala a Izz a ona mi pohled opětovala. Choval se vážně divně. Radši jsem k Niallovi přišla a vyrušila ho ze snění. Vážně jsem se tu nechtěla ztratit, před čímž nás průvodkyně varovala."Pojď Nialle, musíme pokračovat," zatahala jsem ho za rukáv. Podíval se na mě, zjistil, že už se jde pryč a smutně se za námi vydal. Radši jsem znovu skočila k Harrymu, protože mi to tu trošičku nahánělo strach.