Víme, že jsme vám slibovaly trošku odvážnější scénu, ale pak nám došlo, že ne všechny čtenářky budou způsobilé :DD takže jsme to zkrouhly... omlouváme se těm, které se těšili, my vám to pak vynahradíme ;) CO BYSTE ŘEKLY TŘEBA NA NĚCO JAKO SPECIÁLY? :D

Stále mě líbal, když jsme došli k pokoji. Rychle otevřel dveře, zatáhl mě dovnitř a zamkl za námi dveře. Opřel mě zády o zeď a namáčkl se na mě. Musel se nahrbit, aby rty dosáhl na ty mé. Abych mu to usnadnila, stoupla jsem si na špičky a natáhla krk. V rukou jsem svírala jeho tričko a on mě držel za pas.

„Miluji tě,“ šeptal mezi jednotlivými polibky a rozepínal knoflíčky mého svetříku, který jsem na sobě měla, a sundal mi ho.

„Počkej,“ jemně jsem ho od sebe odstrčila. Zaraženě se na mě díval a čekal, co mu povím.

„Copak?“ zeptal se překvapeně.

„Nezasloužíš si to,“prohlásila jsem výchovně.

Protáhl obličej. „Proč?“

„Za to, jak jsi nám dneska všem zpříjemňoval den?“ zvedla jsem obočí. Schválně jsem dala do slova ‚zpříjemňovat‘ nádech ironie.

Obličejem mu proběhlo pochopení a znovu pokračoval ve svlékání. Přetáhl si tričko přes hlavu a pak sundal to moje. „Polepším se,“ zašeptal.

„Beru tě za slovo,“ usmála jsem se a pomohla mu s páskem u kalhot.

Vzal mě do náručí a přenesl na postel, na kterou mě položil. Zacházel se mnou jako s porcelánovou panenkou. Lehl si taky a pak jsme se spolu dostali do sedmého nebe.

Leželi jsme spolu v posteli, zachumlaní peřinách. Pevně mě držel ve svém objetí a prsty mě lehounce lechtal mezi lopatkami.

„Máš husí kůži,“ poznamenal a usmál se tomu.

„Hm,“ zavrněla jsem slastně. „Nepřestávej,“ víc jsem se k němu natiskla. Políbil mě do vlasů a pokračoval.

Užívali jsme si krásnou chvilku. Už bylo něco okolo půlnoci a já pomalu usínala, když noční klid a ticho prořízl hlasitý výkřik.

 Vyletěli jsme jako namydlený blesk. „Co to bylo?“ zeptala jsem se.

„Znělo to jako Niall,“ zamyslel se a já mu se zděšením dala za pravdu. Opravdu to byl Niall.

Vyskočili jsme z postele a rychle na sebe naházeli nějaké oblečení. On si vzal jen kalhoty, já na sebe rychle hodila jeho mikinu, která mi byla přes polovinu stehen. Víc jsem na to nemyslela, teď jsem co nejdřív potřebovala vědět, jestli je v pořádku.

 Vyběhli jsme na chodbu, přeletěli jí a dostali se ke dveřím jeho pokoje. Ani jsme neťukali a vtrhli jsme rovnou k němu do pokoje.

 Našli jsme Nialla sedícího na posteli, přikrytého peřinou, jak se celý upocený snaží zadržet pláč.

 „Nialle?“ Harry zjišťoval, jestli je v pořádku a oba jsme šli k němu. Sedla jsem si na kraj jeho postele a chytla jeho vyděšený obličej do dlaní. Harry si sedl taky a stiskl mu rameno.

„Kolik je hodin?“ ptal se rozrušeně. Harry se podíval na hodinky, které měl připnuté na zápěstí.

„Necelá minuta po půlnoci,“ odpověděl a pak se zasmál. „Asi jim tě tu necháme místo hodin. O půlnoci zakřičíš, aby věděli, kolik je.“

„Jsi v pořádku?“ ptala jsem se vyděšeně a ignorovala Harryho poznámku. Jen nejistě zakýval hlavou.

„Co se stalo?“ vběhla do pokoje Izz s Louim.

„Jen zlý sen, jsem v pohodě,“ zamumlal Niall. Oba si sedli na druhý okraj postele a Izzie ho pohladila po tváři.

„To bude dobrý,“ utěšovala ho.

Najednou se mi vytrhl, odstrčil její ruku a zamračil se na nás. „Řekl jsem, že jsem v pohodě, ne? Tak mi dejte pokoj!“

Všichni jsme na něj zírali s pusami dokořán. Takhle se nikdy nechoval.

„Slyšíte? Jděte pryč, já chci spát!“ křičel na nás. Usoudila jsem, že bude nejlepší ho poslechnout a všichni jsme vyšli ven.

„Dobrou,“ rozloučila se s ním zaskočená Izz. Věnoval jí naštvaný pohled a pak se zachumlal do postele.