"Ááá," probudil jsem se s výkřikem a posadil se na posteli. Srdce mi bušilo jako splašené, než jsem si postupně začal uvědomovat, že jsem zpět v obyčejném hotelovém pokojíku. Mou pozornost upoutalo Harryho tělo vedle mě na posteli, které sebou škubalo o sto šest.

"Harry! No tak, prober se," zatřásl jsem s ním, abych ho dostal pryč od zlé noční můry. Vzpomínkami jsem se dostal k Izzie, kterou jsem vždycky držel v objetí a uklidňoval jí, když se probrala s křikem ze špatného snu. Místo jejího vysokého vypísknutí místnost zaplnilo Harryho hlasité vykřiknutí.

"Taky noční můra?" Sklesle jsem se k němu otočil.

"Vsadím se, že ta tvoje na tu mojí nemá! Zdálo se mi o holkách, o nějaké jeskyni a těch černých andělech, co nám je odnesli," projel si Harry prsty vlasy ještě více rozcuchanými než obvykle.

"O tom, že nám holky zčernaly, měly nás zničit, ale nakonec se samy propadly?" Přeběhl mi mráz po zádech při tom, když Harry prakticky přeříkal můj sen.

"Takže ti jí ten andělský zmetek taky nepomohl zachránit?" Ujišťoval jsem se, že jsme měli naprosto stejný sen, protože Harry neodpovídal a jenom ztuhle civěl před sebe.

"Propadla se do temnoty a já jsem neudělal vůbec nic," pronesl Harry naprosto nepřítomně. Přidal jsem se k jeho pochmurné náladě a začal přemítat nad tím, jestli to všechno byl doopravdy jenom sen.

*Kdyby nebyl, tak už bys mě neslyšel,* ozvalo se z dálky od Doriana. No samozřejmě, když by se propadla Izzie do temnoty, tak by se tím nejspíš přerušilo i její a moje spojení se strážným andělem. Z myšlenkové konverzace mě vyrušily rázné kroky po schodech, které se nebezpečně rychle blížily.

"Molly!" Pohlédli jsme na sebe s Harrym ve stejnou chvíli s hrůzou v očích. To poslední, co jsme teď potřebovali byla hysterická družička vyšilující ohledně svatby, jejíž nevěsta i se svědkem je teď bůhvíkde.

"Honem, dveře," kývl Harry, abychom se pokusili dveře zabarikádovat, ale ty se v tu chvíli rozlétly.

"To nemůžete myslet vážně!" Založila si brunetka energeticky ruce na prsou.

"Co přesně?!" Pronesl Harry znechuceně směrem k ní.

"Právě teď přesně to, že před chvíli odbilo poledne. Do jídelny před pár minutami dorazila většina svatebčanů, vy jste si ještě nevyzkoušeli obleky a do svatby zbývá míň jak dvacet čtyři hodin," vychrlila na nás informace rychlostí světla.

"Molly," snažil jsem se družičku, která to nejspíš přehnala s kafem uklidnit, ale nedala se zastavit.

"A za další! Kde máte holky? Jsou už v pořádku?" Chrlila ze sebe jednu otázku za druhou.

"No, každopádně, za deset minut vás chci vidět dole v jídelně, protože všichni hosté jsou nervózní a chtějí vidět budoucí novomanžele," dokončila Molly svůj monolog a práskla dveřmi.

"Páni," vydechl Harry překvapeně nad jejím výstupem.

"Budeme muset říct Niallovi, aby zvýšil aktivitu, protože Molly evidentně trpí přebytkem energie," nemohl jsem nepoznamenat a na chvilku pokoj zaplnil Harryho upřímný smích. Bylo příjemné se zasmát po včerejších vyčerpávajících zážitcích.

"Co teď?" Zvážněl znovu Harry.

"No...já nemám nejmenší chuť strávit den s vašimi příbuznými," svěřil jsem se mu upřímně.

"Zadní dveře?" Rozsvítily se Harrymu v očích ďábelské jiskřičky. Sáhl jsem po mikině visící na věšáku připraven hledat únikovou cestu. Bez vzbuzení pozornosti se nám podařilo sejít schody do recepce a proplížit se až k zadním dveřím hotelu, když se před nimi objevily dvě známé postavy.

"Co máte v plánu?" Promluvil se založenýma rukama Dorian.

"Uprchnout před příbuznými, jedním tornádem a zachránit holky," vysvětlil mu Harry klidně a chystal se oba dva anděly obejít.

"Vy snad víte kde?" Zeptal se se stejně ledovým klidem Emanuel. Když ani jeden z nás bezkřídlých neodpovídal, ujal se s posměchem slova Dorian.

"Aha! Takže teď hezky zamíříte do jídelny a půjdete pozdravit všechny ty svatebčany, kteří sem kvůli vám jeli tak dalekou cestu," plánoval mi strážný anděl Izzie dnešní rozvrh. A já plánování nesnáším!

"Co když prostě vyjdeme ven? Nijak nám v tom nezabráníte," zatvářil jsem se na něj s výzvou v očích.

"Copak jste v noci nezjistili, co dokážeme?" Odpověděl mi otázkou Emanuel.

"To vy jste nám přivodili tu noční můru!" Obvinil naprostým právem Harry svého dvojníka. Doopravdy, to se tak nudí, že se musí bavit tím, že nám budou přivádět zlé sny?! Kdyby nám raději pomohli zachránit holky!

"Nebylo to pro nic za nic. Běžte si dát alespoň něco k snědku. Protože jestli nepohnete, tak se o ty švédské stoly postaráme my," prohnal se kolem mě Dorian hned v závěsu s Emanuelem směrem do jídelny. V tu samou chvíli, co já jsem se rozběhl chytit naše dvojníky se Harry rozběhl směrem k zadním dveřím.

"Honem, teď máme šanci," nadšeně mě povzbuzoval.

"Harry, právě teď jsme vběhli s křídly na zádech do jídelny," zoufale jsem ukázal za bílým peřím, které padalo k zemi. Pomyšlení na to, že strážný anděl Izzie mě zastoupí v rozhovoru s příbuznými se mi na jednu stranu zamlouvalo, ale na tu druhou jsem nemohl riskovat, co všechno ještě pokazí a jak vysvětlí své opeřené končetiny na zádech. Ve stejném okamžiku jsme se s Harrym rozběhli za našimi dvojníky do jídelny zjistit, co zase stihli natropit. Z velké místnosti se už z dálky ozývala spousta hlasů, ale ani jeden zděšený, který jsem předpokládal po spatření křídel. Vběhl jsem do kuchyně a zuřivě pátral po Dorianovi v závěsu s Harrym, ale v místnosti nebylo ani památky po strážných andělech našich snoubenek. Ten grázl, takovouhle léčku na nás vymyslet! V mysli jsem mu zahrozil a přísahal, že mu tohle oplatím.

"Potichoučku zpátky," šeptal Harry, kterému taky došla léčka našich andělů a plánoval se po anglicku vypařit.

"Harry, Loui!" A sakra! Podle hlasu jsem rozeznal Harryho babičku, která si k nám z davu drala cestu.

"Babi," nasadil Harry zářivý americký úsměv a sklonil se ke svojí o dvě hlavy menší babičce. Bylo mi naprosto jasné, jak se nám teď ti dva opeřenci nad hlavami smějí.

"Harry, tak kdepak máš tu svojí nevěstu? Ráda bych poznala toho, kdo si vymyslel svatbu na tak studeném místě," poohrnula stařenka nos a já si nebyl jistý, jestli bych raději neuvítal místo ní Molly, která se kamsi vypařila i se se svým blonďatým ochráncem.

"Za prvé, babi, tohle místo jsme s Janye vybrali společně. A za druhé ti jí představit nemůžu, protože byla i s Izzie unesená," šel Harry naprosto neočekávaně s pravdou ven. Zešílel?

"Unesená zdejší krajinou, tak se šly projít," doplnil jsem ho a pokusil se zachránit situaci.

"Loui! Ty jsi pořád stejný lhář! Pojď sem," chytla mě stařenka za hlavu a políbila na čelo, jako před chvílí svého vnuka.

"Nelžu paní Stylesová, opravdu tady nejsou," otřel jsem si rudou rtěnku z čela a pomyslel si, že téhle vážně nic neunikne.

"Harry, měl by sis svojí snoubenku víc hlídat. To za našich časů..," začala Harryho babička vyprávět o starých dobrých časech a já jsem jí přestal vnímat. Porozhlédl jsem se po všech lidech v místnosti, kteří se cpali jídlem ze švédských stolů. Ani jeden z nich neměl tušení, že nevěsta se na zítřejší svatbu nejspíš nedostaví a oni trpí v krutých orkneyských podmínkách zbytečně. Zamyšleně jsem si nandal na talířek housku a zakousl se do plátku sýra, zatímco stará paní Stylesová došla řetězcem různých pojmů až k vládě královny Viktorie. Zadíval jsem se z okna na moře, po kterém se honila jedna vlna za druhou, nejprve se rozbily o velký skalistý sloup a pak podruhé o obrovské útesy. Proboha, ten pohled! Zakuckal jsem se kouskem sýra, když mi došlo, že tohle jsem před nedávnem viděl.

"A kdy plánujete děti?" Zaslechl jsem z dálky stařičký hlásek a následně Harryho, jak vyprskává právě nalitý čaj.

"No, víš, babi..," začal Harry nejistě.

"Musíme na vzduch," odhodil jsem talířek se sýrem na stůl, čapl Harryho za rukáv a táhl ho pryč, dřív než svojí babičce slíbí autobus vnoučat.

"Dobrý, už jsme venku z jídelny. To tě tak strašně vyděsila zmínka o dětech?" Smál se mi Harry škodolibě, když jsem ho vytáhl ze dveří hotelu a otřepával se po mém zásahu společně s utíráním si zbytků čaje z brady.

"Už vím, kde je to místo mezi Druhou a Třetí Dimenzí!"

V nějaké místní školce?" Vypadlo z Harryho po pár okamžicích, co usilovně přemýšlel nad lokalizací holek. Založil jsem si ruce na prsou a místo odpovědi mu věnoval pohled, jestli to doopravdy myslí vážně.

"Hřiště? Dětský domov? Hračkářství?" Začal ze sebe chrlit veškerá místa spojená s dětmi. Rozhovor s babičkou na něm evidentně zanechal stopy.

"Harry, zapomeň teď na svůj jistě šokující rozhovor s babi. Soustřeď se!" Zoufale jsem ho prosil a doufal, že mu to dojde.

"A utři si čelo, máš tam nějakou divnou vyrážku nápadně připomínající její rtěnku," odtáhl jsem se s nepředstíraným odporem. Měla by existovat nějaká míra, kolik líčidel na sebe mohou staré dámy nanést!

"Tak kde to teda je?" Stíral si z čela babiččinu značku, zatímco netrpělivě čekal, co ze mě vypadne.

"Pamatuješ si, jak holky pořád koukaly z okna?" Snažil jsem se ho navést na stopu.

"Loui, jestli mi teď řekneš, že ten přechod je v tom okenním rámu, otáčím to a jdu zpátky do jídelny. Budu radši poslouchat babičku, než tuhle napodobeninu Narnie," vyhrkl a už se otáčel směrem zpět ke dveřím. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že to vzdám a budu Harryho následovat zpátky do spárů příbuzných, ale raději jsem se několikrát zhluboka nadechla a představil si ty modrošedé oči, pro které bych udělal cokoliv.

"Harry," začal jsem zlehka, "Já chápu, že je toho na tebe teď trochu moc. A vím, že v tý kulatý věci na tvým krku mají často dovolenou, ale teď už se fakt prober! Kdyby byl ten přechod v okně, proč bych tě tahal ven?" Promlouval jsem k němu bez legrace a doufal, že se mu konečně rozsvítí. Když zavřel oči a na tváři se začínal objevovat výraz soustředění, věděl jsem, že se pomalu přibližujeme pochopení.

"Lepší?" Nadějně jsem vyhrkl, když otevřel oči.

"Tak trochu. Chci od toho všeho klid. Tak kam jdeme?" Zeptal se posmutněle, ale já na druhou stranu chápal, že soustředit se bez své drahé polovičky, je jednoduše nad přírodní zákony.

"Na útesy, " přestal jsem ho trápit a vyrazil doufajíc, že Harry konečně pochopí.