Kdyby jejich rodiče neodjeli, tak se vsadím, že neumějí jíst příborem, neumějí ani držet tužku a podle mě by ani pořádně nevěděli co je to zábava. Jsem ráda, že je mám, jsou jak moje děti, které nemám.

Mám divné myšlenky. Na nic jiného než na děti a Martina nemyslím. Je divné, že mi tak rychle přirostli k srdci. Ty děti..přijde mi jak kdybych byla jejich matka a před vším je bránila. Je to tak krásný a zároveň divný pocit. Nedokážu to říct normálně. Fascinuje mě to. Problém je, že moje myšlenky znovu spadají na představu budoucnosti. V té budoucnosti budou právě i děti. Celkově se té představy, že se něco takového stane, hodně bojím.

Teď je osm hodin večer a zítra je škola. Učila jsem se, ale Martina jsem neviděla, tak by se měl jít učit. Zrovna jdu dát děti do postele a potom půjdu za Martinem. Mám totiž plán, který bude na 99% fungovat...mám šanci.

Jsem na cestě do ložnice, když mě Martin zezadu obejme. Je to krásný pocit. S Martinem jsme došli do ložnice, kde se na mě chtěl vrhnout. Já jsem věděla, že to bude chtít udělat, a proto jsem se rozhodla, že nebudu spolupracovat. Musí se učit.

Martin: "Mám návrh." Kulišácky se usmál.

Já: " Povídej." Pousmála jsem se a začala se červenat.

Martin: "Co kdyby jsme dodělali to co jsme začali." Chtěl to, ale já se nedám.

Já: " Ne-ne-ne, broučku musíš se učit, zítra je škola." Pohladila jsem ho po tváři a dala mu pusu na čelo.

Martin: "Ale já se neučím." Usmál se.

Já: " To já vím, a proto se kvůli mě změníš a učit se budeš, každý den. Až se doučíš, tak můžeme udělat tvůj návrh, platí." Podala jsem mu ruku a on jí přijmul.

Martin: "Platí." Řekl, věděl, že nemá cenu protestovat.

Učil se a musím říct, že se snažil, ale já měla jiný problém. Jak to ráno uděláme s dětmi? Pořád jsem přemýšlela, potom jsem si prostě řekla, že si ráno přivstanu, abych je odvedla do školky.

Martin se učil a uměl to, byla jsem ráda, že se kvůli mě snažil. Tak jsem přistoupila na naší dohodu.

Obejmul mě a já jeho taky. Chvilku jsme tam stáli v obětí a při tom jsme si hleděli do očí. Má je tak krásné řekla jsem si. Zničeho nic mě začal líbat. Líbal vášnivě, chtivě, svůdně a zároveň ladně a sladce. Tenhle pocit jsem si užívala. Chvilku jsme se líbali a já lehce otevřela pusu aby mi do ní vložil jazyk. On tak udělal a já taky. Při líbání jsem mu ovinula nohy kolem pasu a projížděla jsem mu vlasy. On mě držel a šel semnou k posteli. Pomalu mě na ní položil a líbal mě stále dál.

Už jsem to nevydržela, tak jsem mu začala hladit jeho přirození přes kalhoty. On vzdychal a mačkal mi prsa. Nevydržela jsem a vzdychala také. Martin mě začal pomalu svlékat tričko a stále mě líbal. Já mu taky sundala tričko a on mě začal líbat na krku. Vzdychala jsem, ani nevíte jak. Milovala jsem ho...chtěla jsem ho...byl jenom můj. Začal mi rozepínat kalhoty, když v tom mi začal vyzvánění mobil. Zvedla jsem se a políbila Martina na čelo.

Než jsem došla k telefonu, tak už nezvonil. Koukla jsem se a tam bylo neznámé číslo. Nevěděla jsem kdo to je, tak jsem zpět nevolala. Pokud to bylo důležité zavolalo by mi znovu.

Vrátila jsem se k Martinovi a on mě začal líbat a pokračoval v tom kde jsme skončili. Pomalu mi sundaval kalhoty. Byla to věčnost, když mi je sundaval. Nelíbal mě a já se najednou cítila osamocená. Dlouho jsem čekala než mi je sundal. Potom jsem se na něj vrhla já. Řekla jsem si, že on mi je sundával pomalu, tak mu je i já sundám pomalu. Sundavala jsem mu je, tak dlouho, že když jsem byla u kolen, tak mě prosil abych zrychlila, že už to nevydrží. Já ho stejně slíkala pomalu.

Už jsme byli jen ve spodním prádle a já i on už jsme to chtěli. Tolik vášně jsem v životě necítila. Začal mi sundávat podprsenku a než jsem se nadála byla dole. Líbal jsme se a najednou jsem neměla ani kalhotky. Začala jsem uvažovat nad tím, že je Martin kouzelník a nebo, že já jsem nevnímavá. Jedno z toho asi pravda bude, ale budeme dělat, že scela jistě nevíme co je pravdou.

Sundala jsem mu boxerky a políbila jsem ho na ucho. Tam bylo Martina citlivé místo, a proto vzdechl. Přišla jsem si úžasně, když jsem věděla, že Martina rozhodí jedna pusa ode mě na ucho.

Pomaloučku jsem mu dávala polibky po celém těle, než jsem došla k jeho chloubě. Tam jsem se pozastavila a při pohledu na Martina jsem se chtěla smát. Skoro to nevydržel, tak jsem mu ho políbila a lehce ho hladila. Vzdychal. Líbilo se mu to. Vložila jsem si ho do pusy a jezdila nahoru a dolů. Vzdychal a tak jsem mu ho vykouřila. (Promiňte nevěděla jsem jak to jinak napsat)

Když jsem skončila tak mě začal líbat a pak mi jazykem přejel po těle. A dál pokračoval...no vy víte kde.

Skončil a začali jsme se znovu líbat. Jemně ho do mě zasunul a já vzdychla. Byl to užasný pocit, miluju ho.
Často zrychloval, zpomaloval a i ho třeba vyndaval. Já jsem vzdychala jak o závod a Martin na tom nebyl o moc líp. Nakonec se Martin udělal. Chvilku po něm jsem se udělala i já.

Bylo to krásné, chvilku jsme se ještě líbali a šli jsme spát. I když Martin usnul já ne, protože jsem znovu přemýšlela nad budoucností, nad školou, nad dětmi, nad Martinem, nad tím co právě dělá mamka a i nad tím jak se starají Martinova teta a Martinův strejda o děti. Přemýšlela jsem dost dlouho a tak mě napadlo. Co když se z toho přemýšlení zblázním. To by asi nebylo nejlepší.

Přemýšlela jsem tak dlouho, ale z přemýšlení mě odehnal Martina telefon. Zase volalo to cizí číslo, ale tentokrát Martinovi. Zvedla jsem to.

Já: "Haló, tady Kučerová." Zajímalo mě kdo to může být.

Neznámý: " Dobrý den, máte někde poblíž pana Careva? " Zeptal se, zněl mile.

Já: " Ano, právě spí a mě jste mimochodem taky vzbudili, tak doufám, že je to důležité." Řekla jsem a šla do obýváku.

Neznámý: "Ohh, tak to se omlouvám. Mohl bych se zeptat, vy jste jeho přítelkyně?" Zajímal se a zněl, že je to důležité.

Já: " Jsem jeho přítelkyně. Mám mu něco vyřídit nebo zavoláte později?" Zeptala jsem se.

Neznámý: " Dobře, já vám to řeknu a vy mu to potom řekněte." Zněl vážně.

Já: "Povídejte." Usmála jsem se.

Neznámý: " Je tu problém. Ten problém je velký...."

Děkuju, že jste si přečetli mou fanfikci
a chci vám hodně poděkovat 🙏💕
Už se blížíme k 1 000 přečtení,
vůbec jsem nečekala, že to někdy budu mít a proto vám moc děkuju❤❤

Vážím si vaší podpory a trpělivosti semnou😆
někdy je to semnou těžké, jsem šílená a když píšu, tak se to na mě docela projevuje😇

Vážím si vás a mám vás moc ráda😀

Tahle kapitola je kapánek romantická, ale udělala jsem jí i napínavou.
To co se stane ovlivní příběh a tak se na to můžete těšit😉😉

I když pochybuju, že tohle někdo čte,
tak pokud jo tak vám ještě jednou
mnohokrát děkuju❤

Mám vás moc ráda
Vaše Anet0123❤❤

1230 slov